Světelný klam
Louise Penny
Případy vrchního inspektora Gamache série
< 7. díl >
„Lámou se srdce,“ podtrhla si Lillian Dysonová pečlivě v knize. „Láskyplné vztahy umírají.“ Ale umírají i lidé – a Lillian Dysonovou najdou zavražděnou v trvalkovém záhonu Clary Morrowové, která ve Three Pines právě slaví svou první samostatnou výstavu. Zapadlá vesnice se díky shromáždění umělců i znalců umění proměnila načas ve svět, kde každý tah štětcem, každá stínohra hrají osudovou roli. Kde za každým úsměvem číhá úšklebek. A každý láskyplný vztah skrývá zlomené srdce. Vrchní inspektor Gamache příjíždí se svým týmem, aby odhalil pravdu. Co se však nabízí jejich očím: skutečnost, nebo jen světelný klam?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2018 , Knižní klubOriginální název:
A Trick of the Light , 2012
více info...
Přidat komentář
Opět jsem se potěšila ze setkání se starými známými z kouzelné vesničky. Pomalá detektivka, sympatičtí hrdinové, trochu vztahů a příslib dalšího dílu. Skvělé.
Po každém dočteném dílu mám chuť sbalit si kufry a přestěhovat se do hlavního města vražd v Kanadě. Ubytovala bych se u Gabriho a Oliviera a nikdy bych nesnídala jinde; u Myrny bych utratila majlant a v mezičase bych se procházela po okolí, nebo jen tak posedávala na lavičce na návsi...
Mám ráda detektivky, ale moc se mi nelíbí knihy, kde hraje roli umění a umělci. Tady to bylo spojené. Kniha byla zajímavá, ale podruhé si ji nepřečtu (a to píšu proto, že knihy, které se mi opravdu líbí dokážu přečíst s několikaměsíční přestávkou i 3x :)).
Čtivý příběh odehrávající se opět v Three Pines. Upřímně některé postavy nemám ráda, takže bych upřednostnila, kdyby se vše netočilo kolem Three Pines. Na druhou stranu však některé postavy miluji, takže jsem ráda, že se s nimi pokaždé opět setkám.
Opět zpracování takové, že se k té knížce utíkáte choulit - s čajem v ruce, s potěšením, s klidem ... na gauč ... a večer se světlem lampy ... skvělé !
Čtu celou řadu pěkně od začátku a tak mohu sledovat, jak se postavy vyvíjejí a vztahy mezi nimi zamotávají a rozuzlují. Jak v okolí policistů a i u obyvatelů Three Pines. Kniha začíná opět nevině - na výstavě Clařiných obrazů - a potom pomalým rozvážným tempem si autorka pohrává svým stylem s fantazií čtenáře. Jsem vtažen do života kouzelné vesničky v horách a těším se další pokračování!
,, Zmizeli. Odebrali se na jiný kontinent, kde žijí truchlící rodiče. Vypadá stejně jako zbytek světa, ale není. Barvy tam jsou vybledlé, z hudby zbývají jen noty. Knihy neutěšují ani nikam nepřenášejí, ne úplně. Už nikdy nebudou. Jídlo je jen o málo víc než soubor živin. Dech vychází ve formě povzdechů. A vědí tam něco, o čem ostatní nemají tušení: Jak velké štěstí zbytek světa má... ,,
,,Jak často se moc bojíme nebo moc spěcháme, než abychom dokázali vidět, co se doopravdy děje?,,
,,Když mluvil, díval se jim do očí a viděl, jak se jejich život mění. Už navždy se bude datovat od této chvíle. Před tou zprávou a po ní. Dva zcela odlišné životy.,,
,,Dál mrtvý nářky kopil.
Celý život jsem byl moc daleko
a nemával, já se topil,,
,,Nikdo ho neslyšel ,,Mrtvého,,
Stejně však nářky kopil:
Byl jsem dál, než jste si mysleli
a nemával, já se topil.,,
V každém díle série je několik těchto ,,perel,, !!.-):-)....Výběr a poselství básní a úryvků mi i s dalšími skvosty v každé knize autorky přijdou mimořádné a vždy krásně ladí s příběhem.:-)
Je možné napravit staré křivdy a dosáhnout odpuštění? Co je pravda a co jen světelný klam? Na knihách Louise Penny si člověk lehce vypěstuje závislost, sama jsem toho příkladem. Je možné, že jsem ještě na jaře vůbec nevěděla, o koho se jedná a neznala ani jednu její knihu?
Tato série se pomalu ale jistě stala mojí srdeční záležitostí.
Zjistila jsem, že se od první stránky nad knihou usmívám. Nevím, co to o mě vypovídá, protože jsem se usmívala i při objevení mrtvoly v zahradě :-). Pro mě neskutečně čtivý příběh, zajímavé postavy, ke kterým se moc ráda vracím, až neskutečné prostředí Three Pines a mnoho krásných myšlenek a životního moudra. Okamžitě po dočtení jsem otevřela další díl. A to jsem si slibovala, že si ho budu šetřit!
Čím dál lepší, jinak to ani nejde popsat. Navazující děj vás prakticky po dočtení jedné knihy okamžitě nutí přečíst další aby ste se dozvěděli jak to bude dál! :3
Vesnička Three Pines, trochu tajemné místo, o kterém téměř nikdo neví, kde se nachází a prostředí malířů a alkoholiků. Více než pátrání po vrahovi se mi líbilo vykreslení jednotlivých povah, snaha změnit se a otázka odpuštění a omluvy.
Celá série z vesničky Three Pines mě opravdu hodně baví. Příjemné, klidné, řekla bych až poetické prostředí, zajímavé postavy a inteligentní vyšetřovatelé. No a k tomu nějaké to tajemství a staré křivdy a oběť je na světě. Kdy by to byl řekl, že umělecké prostředí je tak nelítostné a vražedné.
Mojí nejoblíbenější postavou se díl od dílu víc a víc stává Ruth se svým prořízlým jazykem. Tentokrát ji zdatně sekundovala Suzanne na téma "co všechno se dá vypálit a vypít".
Zase úžasné čtení, moje nejoblíbenější série. Moc se mi líbilo, že autorka do tohoto případu zapojila své zkušenosti s alkoholem a odvykáním.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány umělci pomsta alkoholismus Kanada odpuštění, odpouštění křivda kritika policisté
Autorovy další knížky
2014 | Zátiší |
2014 | Vražedný chlad |
2015 | Nejkrutější měsíc |
2017 | Hladový duch |
2017 | Pohřběte své mrtvé |
Kniha Světelný klam je v
Právě čtených | 4x |
Přečtených | 397x |
Čtenářské výzvě | 34x |
Doporučených | 25x |
Knihotéce | 292x |
Chystám se číst | 137x |
Chci si koupit | 25x |
dalších seznamech | 8x |
Zase skvelý diel, dobre premyslený a výborne napísaný. Človek ani nevie, ako mu tých 424 strán mizne pod rukami, resp. ocitá sa z pravej strany na ľavej :).
U kníh Louisy Pennyovej sa mi okrem iného páči, že každú kapitolu nenápadne rozdelí na menšie časti, pričom v každej vidíme do hlavy komusi inému. Dáva to priestor na rýchlejší posun v deji, samozrejme, ako aj na detailnejšiu kresbu charakterov. Vždy do seba všetko zapadne a nič nie je vyslovené zbytočne.
Magnetom u týchto detektívok je pre mňa aj to, že autorka vždy rozpitve niečo iné, keďže pozná človeka a jeho neduhy i klady. A vždy je toho v jednej knihe viac, napr. tuto závislosť (akákoľvek) a snaha sa z nej dostať, odpustenie (snaha získať ho i dať), nevypovedané traumy z minula, ktoré si človek v sebe živí, pričom sa môže rozhodnúť aj inak, chápanie jednej veci dvoma ľuďmi úplne inak a z toho prameniace nedorozumenia atď.
U Louisy je to slovom vždy psychologicko-sociologická štúdia zabalená v atraktívnom šate detektívky so sympatickou postavou vrchného inšpektora, ktorého reakcie by chcela mať každá žena u manžela :).
Svet výtvarného umenia vo Svetelnom klame bol vykreslený úplne vierohodne a nezávideniahodne... všetky tie výstavy, kritiky, recenzie, galérie, vplyvní ľudia, maliari, závisť, strach, prestíž, moc, alkohol i pošramotené osobnosti a z toho prameniace i pošramotené rozhodnutia a činy.
Jediné, pri čom som sa trochu usmievala, bol záver, kde si Louise neodpustila finále a la Agatha Christie - všetci v jednej miestnosti, detektív uprostred, akože rodinný rozhovor, na konci ktorého však dôjde k odhaleniu vraha. Trochu klišé, ale odpúšťam. Vyvážilo to všetko vyššie spomenuté a ja sa púšťam do ďalšieho dielu :).