Priepasť
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386408/bmid_priepast-qDb-386408.jpg
3
544
544
Bývalý lezec trpiaci panickým strachom z výšok narazí na legendu o skalnej plošine v Tatrách, kde neznáma sila núti ľudí, ktorí tam zablúdia, skočiť do priepasti a zabiť sa. Nezvyčajné množstvo smrteľných nehôd v tejto oblasti mu nedá spávať. Rozbehne pátranie na vlastnú päsť, lenže skutočnosti, ktoré odhalí, sa vymykajú ľudskej predstavivosti a chápaniu. Za svoju zvedavosť kruto zaplatí – sám sa ocitne na hrane priepasti. Je stará legenda horských vodcov o nadprirodzenej sile zhadzujúcej ľudí do hlbín iba strašidelná fáma, alebo obsahuje zrnko pravdy?... celý text
Přidat komentář
Mrzí mne to, ale tato kniha od autora je (dle mého názoru) nejslabší z těch, které doposud napsal ... :(
Ano, bylo tam tajemno a mrazivo.
Ano, bylo tam nějaké napětí a hrátky s psychologií.
Ale proč to bylo tak roztahané ? Hodně pomalý rozjezd a celkově rozvleklost příběhu byla nešťastnou kombinací.
Celkově to bylo takové nějaké NIJAKÉ a to jsem si myslela, že u autora tento výraz nikdy nepoužiju :((
Když vás něco nutí udělat krok do prázdna...
Bývalý lezec trpící panickým strachem z výšek narazí na legendu o skalní plošině v Tatrách, kde neznámá síla nutí lidi, kteří tam zabloudí, skočit do propasti a zabít se.
Můj pátý Karika - po Trhlině, Strachu, Tmě a Smršti přišla na řadu Propast. Příběh o tom, jak moc může být přitažlivé objetí s prázdnotou.
Líbilo se mi to, Trhlině se asi už nic nevyrovná, ale i tak jsem si užila dva pěkné večery ve společnosti sprunggeista ;) Těším se na další knihu!
"Když se díváš do propasti, i propast se dívá na tebe."
Upřímně řečeno, jsem po přečtení Smršti (kdy jsem u posledních stran málem vypustila duši...) neměla od téhle knihy moc velké očekávání...
Karika mě ale tentokrát mile překvapil!
Jako ano, je pravda, že náměty a výstavba děje se prakticky opakují, ale v tom je právě kouzlo jeho stylu a to je to, co mě k jeho tvorbě přitahuje!!!
Téma "Call of void" mi neskutečně sedlo, autor si s ním pěkně vyhrál.
A ani to natažení děje na 210 stránek mi tentokrát nevadilo ;-)
Námět by byl dobrý, jen kdyby z toho pan Karika udělal povídku třeba na 80 stran. Zdlouhavé omílání pořád jednoho a toho samého dokola a natahování děje mě nebavilo. Spisovatele řadím mezi své oblíbence, ale tohle se mu moc nepovedlo.
Autor se začal opakovat v námětech (hlavní postava najde něco na základě čeho se rozjede celý děj). Nicméně to byl opět zajímavý, nervy drásající námět, plný děsu a psycha. Je pravda, že na konci už jsem nezvládala vnímat co je tedy doopravdy realita a co je klam. Autor i odhadl celkovou délku knihy, neustále omílání destrukce s udržením na životě by mě za chvíli přestalo bavit číst.
Musím říci skvělé téma na hororovou knihu. Bohužel jsem se tentokrát vůbec nebála. Neustálé omílání autora o skalní plošině se záhadnou minulostí více jak na polovině knihy moc napětí nepřidalo. Možná měl autor napsat kratší povídku. Konec jsem už trochu vytušila a nijak mě nepřekvapil.
(SPOILER) Kariku mám moc ráda, mám všechny jeho knihy, a tak jsem se na Propast těšila. Začátek je super, konec je fajn. Jeho vidiny minulosti mě moc bavily. Ale to je bohužel vše. Propast považuji za jednu z nejslabších knih. Pasáže na plošině jsou zbytečně dlouhé, od začátku je bystřejšímu čtenáři jasné, jak to dopadne. Holt Trhlinu už Karika asi nepřekoná.
Nechci tady opakovat to stejné jako většina komentářů přede mnou, takže jen stručně: opakující se motivy z jiných knih autora, omílání jednoho stále dokola pouze tisíckrát jinak, absence "vtáhutí" čtenáře do děje (narozdíl od skvělé sugesce v jiných knihách). Zkrátka Trhlina asi těžko kdy bude překonána...
Takže začnu tím dobrým :-D
Karika je mistr v budování atmosféry a hlavně v nasazování červíka do hlavy, který tě od začátku otravuje otázkáma- 'co se tam k sakru stalo? ' - to o něm víme. A dělá to krásné postupně, zkrátka zná své řemeslo, ví jak na čtenáře, hraje si s ním ukázkově.
Do půlky jsem se pasovala na spokojeného čtenáře.
Pak ale přišel na chlup stejný problém, jako u Smršti. Moc se to babralo v tom samém problému pořád dokola. Opravdu bych tak min 40-50 stránek nemusela číst. Za jazyk, volbu slov a zmapovanou problematiku mu nejde jinak, než smeknout, ale to ty opakující se pasáže nevytrhne. Slabé 3 hvězdy tentokrát. A mrzí mě to kardinálně.
Ze začátku takové nemastné a neslané. Pak se z příběhu vyklubalo velmi pekné psychologické drama, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Atmosféra byla tak sugestivní, že jsem s tím mladým horolezcem trpěla taky. Až mě z toho mrazilo v zádech. Mám totiž s výškami a hloubkami taky zvláštní problém. Ne, že bych se jich bála. Jen mě prostě po nějaké chvíli začnou magneticky přitahovat dolů. Takže, za mě je to celkem fajn námět.
Od Kariky mám přečtené všechny knížky a jeho tvorba mě baví. Ale Propast mi přišla nedomyšlená, slepená z ostatních autorových příběhů, nemělo to tu správnou atmosféru, ničím mě to nepřekvapilo. Opravdu zklamání.
Toto je má třetí kniha od Kariky a stejně jako Trhlina a Strach ve mně zanechává silný mrazivý a děsivý pocit. Já tenhle žánr prostě miluju. Jeho knihy nejdou odložit, vždy to přečtu za 1 den.
Celkové hodnocení knihy nějak neodpovídá její kvalitě, ale co už...dávám pět.
Musím uznat, že autor píše příjemným stylem. Akorát jsem už v půlce byla trošku otrávená, ty vnitřní boje byly až moc dlouhé a ve finále byla hlavní postava stále na stejném místě.
Autor píše poutavě, s gradujícím stylem. Nicméně tato kniha mě příliš nezaujala. Horolezec se strachem z výšek, co nemůže slézt z plošiny. Nic moc navíc. Snad se autor vrátí ke kvalitě Strachu a Trhliny.
Mohou být SPOILERY.
Než začnu hanět, tak plusy. Na Karikových knihách jsou fajn dvě věci – jednak vždy konkrétní, jednoznačně popsané místo, žádná fantazie v neurčitých lokacích. A jednak ta fungující směsice skutečných událostí, skutečných osob – a do toho šikovně zamíchané smyšlené věci a fabulace. Tyhle dvě věci na mě zapůsobí spolehlivě a v této knize jsou obsaženy obě. A tady navíc moje dávná láska, Vysoké Tatry, kde jsem jako teenager i mladice byla jako doma, každý rok.
Takže skutečné místo – Slavkovská dolina, na doskok od Tatranské magistrály (v maličkém Slavkovském pliesku jsme se tenkrát v horkách koupávali), skutečné zmizelé osoby – na ztraceného turistu v místě, kde se nedá ztratit, mezi Tatranskou magistrálou a Cestou slobody nad Vyšnými Hágy se pamatuju, skutečnou osobou je i legendární Ján Počúvaj a příběh jeho smutného konce s přepadením, odkazy na Ivana Gálfyho, Štefana Zamkovského... Autor si takto připravuje příběh, který na věrohodných základech má potenciál působit věrohodně.
Ke knize jsem otevřela mapu Vysokých Tater a vysokohorského průvodce Tatranské vrcholy (J. a A. Andráši, rok vydání 1973), za ta léta v poněkud rozpadlém a ohmataném stavu.
Takže přes zklamání se Smrští, hurá na čtvrtou Karikovu knihu, na Priepasť...
Tak zhruba do stránky 90 fajn, Karika, jak ho mám ráda, i s jeho prapodivným hrdinou, plným vnitřních běsů. Jenže když jsme dorazili na „to místo“, všechno se pokazilo. Neskutečně statické, dokola se opakující, co mělo být na 30 stránkách, bylo na 150. Nekonečný opakující se boj s „duchem skoku“ ve všech možných variantách. Freud třikrát, duch stokrát. Nekonečné, občas i zmatené a přehnané (přenesení do výšky 9 000 m ?)... Kupodivu flashbacky mi nevadily, naopak, ty jediné pro mě byly docela působivé.
Ale konec to pro mě zase zvedl. Protože najednou bylo vše zrelativizováno, úplně jiný způsob pohledu, duch najednou nebyl podstatný, problém byl v probuzených vnitřních běsech a poznání, jak může být najednou pohled na vlastní život jiný. A prohlédnutí...
Strach z knihy nešel, ale přiznávám, že depku nakonec dovedl závěr navodit docela úspěšně.
„Dokonale šťastným ťa neučiní nič na svete. Ale dokonale nešťastným ťa spraví aj tá najhlúpejšia náhoda. Na dosahnutie čehokoľvek dobrého musíš drieť, snažiť sa, vynakládať energiu, neraz aj po celé roky či dekády. Zlé sa ti však prihodí behom sekundy, bez tvojho pričinenia, iba tak, z ničoho nič.
Je len otázkou času, kedy zasiahne aj teba. Na to sa môžeš spoľahnúť, zatiaľ čo všetky dobré výsledky tvojich snažení sú veľmi neisté.“
Takže nakonec trojka, malinká, v kosodřevině přikrčená, ale přece...
P.S. V červenci bych se měla pár dní ve Vysokých Tatrách zase po letech vyskytovat, nakouknu do Slavkovské doliny?
(SPOILER) Stvrty hororo z pera J.K. ktory citam. Stvrty hororo s tym istym hrdinom. Doslova. Vzdy je to muz, okolo 30tky, ukecany frajer, nejaka ta trauma z minulosti, ktoreho pritiahne nejaka zahada, (Tma sa z tejto sablony trosku vyklonila, hrdina ostane slepy na chate a horor sa odohrava akurat v jeho hlave :) Za cele roky sa nam J.Karika nepokusil predstavit inu postavu. Charaktery mu teda velmi nejdu. Vzdy je to chlapik ktoreho by som vedel v zuboch roztrhnut. V Strachu to bolo OK, prvy roman. V Tme to bolo trosku matuce a unavne. Trhlina to zachranila vybornou atmosferou tajomnych hor a partou do zahuby iducich deciek. S Priepastou som len dufal ze to mozno bude ine, ale vedel som asi co dostanem. Dalsie tajomne strasidelne miesto na mape Slovenska. A dobru atmosferu, a dost otravneho hrdinu. Presne to som dostal. Lahko sa citajuca oddychovka s nadychom nebezpecenstva, uprostred nasich Tatier. Pohoda. Karika pomaly vytvara na Slovensku mapu tajomnych lokalit, vytvara akusi mytologiu utajenych zahad a po vyjdeni kazdej jeho knihy stupnu na googli vyhladavanie hesiel ktore podnieti jeho kniha. Pochybujem ze bolo na google earth nejake ine miesto na Slovensku roku 2016-17 viac obzerane ako pohorie Tribec. Po Priepasti zase Slavkovska dolina. S tymi postavami to uz bude asi stale tak ako to je, ale uz som si kupil aj Smrst. Ja som na tu hru pristupil a vzdy som dostal knihu z ktorej aspon kde tu zamrazi na chrbtici. Karika meni Slovensko na take male Maine. Vzdy som tuzil zit pobliz nejakeho toho Castle Rocku alebo Derry. A o tom to cele nakoniec je. Vobec by som sa neurazil keby sa raz z Liptovskej priehrady zacali vynarat duchovia zo zatopenych osad, z pravekych mohyl na juhu by vyliezali kosti nenarodenych deciek, obetist mame kopec. Pripadne strasny velhad by stahoval rybarov pod vodu v mrtvych ramenach Dunaja. No, to uz by bolo prilis, lepsia bude nejaka Viza :) Ja by som si to hned kupil. Len by to chcelo nebyt 200 stran len v hlave protagonistu.
Mě to přišlo takový moc ukecaný a předvídatelný. Některé pasáže jsem v letu přeskakoval. Jako takový duchařský film z VHS kazety, na které jsme se dívali se zatajeným dechem na konci 80. let.
Vynikající Karika jako vzdy, neda se odtrhnout. Dechberouci popisy, atmosfera, vtahne a nepusti.
Štítky knihy
záhady horory paranormální jevy nevysvětlené, nevyjasněné jevy pobyt v horách Vysoké Tatry
Ona asi žádná kniha od Kariky Trhlinu nepřekoná. Strach byl slabej, ale Propast - ta byla ještě slabší. Naprosto neosobní a nesympatický postavy, zdlouhavej děj o ničem.