Příběh akvamarínu
Miriam Blahová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508480/bmid_pribeh-akvamarinu-8Tc-508480.jpg
4
189
70
Jak daleká cesta vede k tomu, kdo je nám nejblíž? Rutinní život Jasmíny, která bydlí s matkou a marně hledá práci, může změnit snad jen zázrak. Je jím příchod Oskara, který se přistěhuje do její blízkosti, nebo tajemný Joachim, který tvrdí, že pochází z roku 1836? Historie dřevařské kolonie v Lomné je pro Jasmínu zajímavější než nepříznivá realita, v níž se musí vyrovnat s vážnou nemocí. Nemůže ovšem věčně snít, je potřeba postavit se k osudu čelem, otevřít srdce a hrát s rozdanými kartami.... celý text
Přidat komentář
Mé první setkání s autorčinou tvorbou dopadlo výborně. Na začátku jsem cítila rozpaky z nekomunikativní hlavní hrdinky Jasmíny, ale naštěstí jsem se do akvamarínu velmi snadno začetla. I přes kopec smutku, který v knize najdete se budete cítit šťastně. Změny v Jasmínině životě mě moc mile potěšily a měla jsem z nich upřímné a radostné pocity.
V anotaci je zmínka o vážné nemoci a já bych chtěla poděkovat autorce za zvolené téma. Ještě jsem na žádnou knihu s touto vážnou nemocí nenarazila. Cestování časem též velmi chválím. Kniha je propracovaná do posledních detailů.
Předchozí autorčinu knihu Příběh slunečnice bych si jednou moc ráda přečetla :)
Někdy čekáme na zázrak a zapomeneme na obyčejné věci. Na malé zázraky, bez kterých by náš život nebyl takový, jaký je.
Změny jsou těžké, někdy ale nutné. Neohlížej se za tím, co bylo. Vyhlížej to, co bude.
Příběh je napínavý, tak trochu pohádkový, nechybí romantika, ale i vážná témata. Nečekala jsem, že se tu objeví i cestování v čase, to já totiž můžu. Na konci jsem se zatajeným dechem čekala na rozuzlení a se závěrem jsem byla naprosto spokojená. Všechno do sebe zapadlo, nezůstalo nic otevřeného, nedořešeného. V doslovu jsem se navíc dozvěděla, že příběh byl ve většině případů vystavěný na reálných místech a na reálných historických událostech. V diskuzi s holkama mnohokrát padlo, že u popisů bydlení z Joachimovy doby měl člověk pocit, jako když se prochází po skanzenu, a já s tím naprosto souhlasím. Pozitivně hodnotím i množství informací o Jasmínině nemoci, touto diagnózou trpí dost lidí, ale vlastně jsem nikdy nevěděla, co všechno to obnáší. A na závěr ještě musím vyzdvihnout, že je to konečně knížka české autorky, která nás nechce uvrhnout do deprese a svým postavám, i nám, čtenářům, dává naději v lepší zítřky, ať už člověk zažívá cokoliv.
Výborná kniha, moc mě bavila.. Nemohla jsem knihu odložit..
Postavy jsou výborně vystižené, tak lidské, reálné.. Jasmína vyvolává mnoho emocí.. Je tak křehká, ztracená.. A poté, hlavně díky Joachimovi, rozkvete.. A osud ji nadělí velkou ránu, která už se nikdy nezahojí.. Autorka má velký talent nechat čtenáře vše pocítit, prožít..
V celé knize je mnoho smutku, ale vlastně také naděje... Naděje, že konec něčeho může být novým začátkem.. Dvě časové roviny dodávají příběhu kouzlo...
Už první knihou si mě autorka získala a tato je ještě výjimečnější, kouzejnější.. Už teď se těším na další knihu :-)
Příběh sledujeme částečně ve dvou časových úsecích díky Jasmíně a Joachimovi. V současnosti je to Jasmína, obyčejná a velmi uzavřená mladá dívka, která neměla lehké dospívání díky své zvláštní matce, se kterou navíc stále bydlí. Sama si moc neví rady se svým životem a potřebovala by nějaký impuls, který by ji navedl kam dál.
Joachim je mladý dřevorubec, který se záhadným způsobem dostává do současnosti z roku 1836 a spřátelí se právě s nesmělou Jasmínou. I on si prochází nějakým těžším životním obdobím a toto nové přátelství vlastně oběma pomůže najít půdu pod nohama a posunout se ve svém životě dál.
U Jasmíny je to pak ještě nečekaná nemoc a s ní spojení další přátelé, díky kterým se její život změní doslova o 180 stupňů.
Velmi jsem uvítala, že autorka zmínila nemoc, o které se v knihách myslím moc nepíše. Osobně o ní povědomí mám a není to už tak neznámá věc, ale pořád o ní zřejmě mnoho lidí neví a je dobře, že se takto dostane zase o něco více do povědomí dalším lidem.
Historická linka o dřevařské kolonii v Lomné je velmi zajímavá a hodně mě bavila. Já bych klidně brala více informací, ale v knize jich je tak akorát, aby čtenář nebyl přehlcen. S tím pak souvisí to finální propojení, proč se vlastně vše dělo. Je to zajímavá historická událost z daného regionu.
Od prvního setkání Jasmíny s Joachimem tušíte jak to asi dopadne a já oběma moc fandila. Jasmíny vývoj v knize byl skvělý a jen potvrzuje, že člověk je tvor společenský a k životu potřebujeme přátele a nové zážitky.
Celkově je to milá oddechovka o životě, výzvách a přátelství, která mě bavila.
Příběh akvamarínu je krásné čtení. Je to dokonale namíchaný příběh, ve kterém se snoubí a proplétá současnost s minulostí. A to se mi líbí, to mám moc ráda. Láska napříč staletími, láska tajemná či mysteriózní... Moc pěkné ! Příběh mi kromě zábavy při čtení přinesl i zamyšlení nad životem a poučení. Přeji Jasmíně hodně štěstí a zdraví ! A paní autorce děkuji, knížka se jí moc povedla !
Autorku jsem do této knihy neznala. Ale musím říct, že jsem příjemně překvapená. Ze začátku jsem měla velký problém se začíst, ale brzy se to zlomilo a já četla a četla. Poslední stránky už byla rychlá akce a musím říct, že se mi těžko loučilo s hlavními hrdiny, kteří mi tak přirostli k srdci.
Akvamarín, pokud nevíte, je minerál, který má zelenou až modrozelenou barvu. Je to kámen odvahy a naděje a právě tyto vlastnosti jsou i tématem příběhu.
Jasmína je mladá žena, která bydlí s maminkou a tak nějak se pořád ve svém životě hledá. Hledá si práci, která by ji bavila a uspokojovala. Hledá vztah, který by měl pevné kořeny a prostě touží po tom být šťastná. Bohužel ji čekají trable v podobě vážných zdravotních problémů, které přijdou jako blesk z čistého nebe. Aby se Jasmína alespoň nějak zabavila, tak chodí uklízet do místního kostela. Jednoho dne však zažije něco, co si nedokáže racionálně vysvětlit. V kostele se objeví mladý muž, který jí tvrdí, že je z roku 1836...Jak je tohle možné? Má snad Jasmína přeludy díky nemoci? Nebo našla nějaký tajný portál, kterým se cestuje v čase? Potřebuje všemu přijít na kloub. Protože Joachim, ač je z minulosti, ji něčím přitahuje ...
Autorka se v příběhu inspirovala bohatou historií obce Horní Lomná, která byla známá hlavně těžbou dřeva a v 19. století propuknutím jedné vážné nemoci. Velice čtivě zpracovala historii tohoto území a je opravdu znát, že jí je tento kraj blízký. V knize se dočítáme i o Leonardu da Vincim, kterého Jasmína miluje a je pro ni velkou inspirací. Což mě velice potěšilo, protože mám taky ráda historii a navíc autorka otevřela i téma autoimunitního onemocnění, které v současnosti postihuje víc a víc lidí. Vše velice čtivě zakomponovala a sepsala milý příběh, který je čtivý. Očekávala jsem velikou romantiku, kdy bude láska stříkat ze stránek, ale kdepak a jsem moc ráda, že tomu tak nebylo. Je to spíš příběh plný naděje a odvahy....jako akvamarín...
Po tvorbě této mladé české autorky pokukuji už od vydání její předchozí knihy Příběh slunečnice, která jednu dobu nebyla k sehnání. Proto jsem moc ráda, že se mi do ruky dostala tato její novinka a já tak objevila novou českou autorku, která rozhodně umí psát.
Knihy, ve kterých se střídají dvě časové roviny, mám ráda, ale obvykle preferuji linku z minulosti. V tomto případě se většina děje odehrává v současnosti. Přiznám se, že jsem dostala trochu jinou knihu, než jakou jsem dle anotace očekávala. A asi poprvé v životě mi to vůbec nevadilo.
Miriam Blahové dokazuje, že kniha nemusí mít 400 stran, aby ukrývala silný příběh, který vás vezme za srdce. Navíc zkombinovala zdánlivě nesourodé střípky, které však dávají smysl a vytváří čtivý příběh s kapkou romantiky a překrásným poselstvím. Po přečtení mám nejen chuť navštívit Lomnou, ale i vyhledat si více informací nejen o dřevařské kolonii.
Knihu doporučuji všem, které mají rádi knihy, ve kterých se prolíná několik žánrů.
Jelikož jsem už četla příběh slunečnice, tak zde musím jednu hvězdičku ubrat. Příběh je ve dvou časových linkách, krásně se čte,ale první kniha byla lepší.
Cesta Jasmíny životem mě přiměla mi připomenout mou cestu..
...změny jsou těžké, někdy ale nutné. Neohlížej se za tím co bylo. Vyhlížej to, co bude...
Musím říci, že ty dva večery, které jsem s tímto příběhem strávila, byly moc příjemné. Nic mi tam nepřišlo na sílu, nic mi tam nedrhlo, prostě a jednoduše mě to bavilo.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Příběh akvamarínu je nádherná kniha, ve které se mísí mnoho žánrů a témat. Dokonce se v ní objevují i takové zápletky, které bych v příběhu vůbec nečekala, ale perfektně do příběhu pasují. Ostatně všechno v příběhu do sebe perfektně zapadá a tvoří to krásný celek. Dějově se mi kniha opravdu moc líbí. Je tu romantika, nadpřirozený prvek, hodně historie, ale tím to rozhodně nekončí. Je tu ještě mnoho dalších zajímavých věcí. K tomu autorka vytvořila sadu sympatických postav, které jsem si moc oblíbila a neměla jsem nejmenší problém se do nich vžít. A četla se prakticky sama. Už se moc těším, až si od autorky přečtu něco dalšího.
Mě osobně knížka dostala. Myslím,že je určena hlavně mladším čtenářkám, přesto mě se trefila do vkusu. Bála jsem se pohádkové romantiky, protože mi to evokoval název, ale tak to naštěstí nebylo. Moc mě bavilo jakým způsobem se v knize střídá minulost a současnost a co tyto dvě linky spojuje.
To , že má kniha obrovský přesah, co se týká nemoci hlavní hrdinky na mě velice zapůsobilo. A protože tuto nemoc znám a vím , jak těžké je se s ní vyrovnat a jaký má průběh můžu říct , že autorka popisuje tuto nemoc velmi věrohodně a přesto ukazuje naději, která opravdu existuje.
Jako třešnička na dortu pro mě bylo velmi citlivě a nenásilně vloženo trochu pohádkové cestování časem. Opět to do celkového příběhu pěkně zapadlo.
Jen reakce Jasmíniny matky mi přišly někdy trochu zvláštní, ale každý se asi v různých situacích chová jinak.
To, že autorka používá krásnou češtinu je pro mě bonus navíc. Podle mého názoru se k hrdinům této knihy a k jejich charakterům spisovná čeština přesně hodila.
Kniha mě velmi mile překvapila. Čte se velmi lehce a příjemně i když pojednává o ne úplně lehkém životě Jasmíny.
Přečetla jsem si i doslov takže vím, že autorka své knize dala smysl a nevařila z vody.
Já půjdu očividně hodně proti proudu, ale my jsme se s knihou těžce minuly. Skoro tři týdny po dočtení pořád nevím, jak se k ní mám přesně vyjádřit, protože tyhle pocity jsou poněkud hůře vystihnutelné.
Nevím, čím to bylo, ale nedokázala jsem se do příběhu ponořit. Nějak jsem tomu nevěřila ty postavy, ani to prostředí, a to jsem v sousedství Lomné vyrůstala a do Lomné jezdila přímo na tábory. Postavy pro mě byly natolik zvláštní, že jsem se na ně nedokázala napojit a bylo mi víceméně jedno, jak to s nimi bude dál. Především jsem pak byla zvědavá na to "cestování časem", především důvod, proč se to dělo...a upřímně mi to doteď nedává smysl. Ano, vysvětlení tam sice bylo, ale nenastal u něj ten moment, kdy to secvakne a řeknete si ano, bylo to proto a proto a já tomu věřím. Všechny ty spoje se mi prostě v hlavě míjejí a ne a ne se propojit. Podobně na tom byla i Jasmínina nemoc. Netvrdím, že každá nemoc v knize musí mít srdceryvný příběh ve skutečnosti, ale asi mi to tam svým způsobem chybělo. Kdyby to byla nějaká bezprostřední zkušenost autorky, asi mě to trefí mnohem víc, ale takhle to na mě působilo, jako když si vytisknete seznam všech vážných nemocí, jedete po něm slepě prstem a tam, kde se zastavíte, tak to si dáte do příběhu. Ani ten styl, jakým je to psané, mi příliš neseděl, i v hlavě Jasmíny pořád máte pocit, jako kdybyste se řídili podle slovníku. Dneska tak málokdo mluví. Ano, slyšela jsem autorku na besedě, takže vím, že se sama snaží mluvit co nejvíce spisovně, vyhýbá se hovorovým tvarům, ale v tom příběhu mi to přijde zkrátka takové nepřirozené.
Nevím, je to pro mě zkrátka velice zvláštní kniha, se kterou máme hodně komplikovaný vztah. Samozřejmě si své čtenáře najde, ne každá kniha je určená všem a to je v pořádku. Já a Akvamarín jsme pro sebe prostě nebyli stvořeni. :)
(SPOILER)
Autorčina prvotina Příběh slunečnice byla úžasná, na Příběh akvamarínu jsem se tedy nesmírně těšila.
Kniha mě vtáhla do děje prakticky ihned, zaujalo mě vypravění z pohledu Joachima i Jasmíny. Joachim se čirou náhodou přenese z roku 1836 do roku 2019, kde potká právě Jasmínu, která uklízí v kostele. Takže se nám střídá minulost se současností. Joachim se totiž vždy vrací zpátky do své doby.
Zalíbilo se mi prostředí - ta krásná příroda, atmosféra a také velice zajímavá historie místa, kde se příběh odehrává. Úplně jsem se do toho vžila. S Jasmínou se život nemazlil a já ji držela palce. Líbilo se mi, jak šla za svými sny. Romantická část byla krásná, taková jemná, dojemná. :) Nesmím zapomenout zmínit i sympaťáka Oskara, který dostal také menší prostor. Byla jsem napnutá, jak to dopadne, zvědava na důvod toho všeho a jo, je to výborně vymyšlené! A doslov to krásně završil. Je to příběh, který chytne za srdce a vsadím se, že nejedny oči nezůstanou suché.
Příběh akvamarínu je další knihou od Miri Bláhové. Po přečtení Příběhu slunečnice jsem věděla, že i toto bude úžasné, protože mi autorčin styl nesmírně sedl. Její knihy se čtou jedním dechem, až mě mrzí, kolik práce autorka s knihou má a já ji pak slupnu na posezení. Ale dle mě je to víc než dobré znamení, že je kniha čtivá a čtenář ji nedokáže dát z ruky. Obě knihy mají moc hezké obálky, které k sobě hezky ladí.
Moc jsem se těšila, co si pro nás tentokrát autorka přichystala a jsem nadšená. Máme tu dvě časové linky, jedna ze současnosti, ve které se se svým životem pere mladá Jasmína, žije sama jen s mámou v Praslicích - nechodí do práce, s nikým se nestýká a vlastně jen tak přežívá. Druhá časová linka nás přesune do minulosti do roku 1836 do obce Lomná. Kde se seznámíme s místním dřevorubcem Joachimem, který nám dokonale popíše těžké podmínky, za jakých místní lidé kdysi museli žít.
Kniha si mne získala především svým přesahem, moc se mi líbilo, jak autorka uchopila téma a postupně krůček po krůčku citlivě odhalovala i jeho bolestné stránky. Záměrně nepíšu, o co se jedná, myslím si, že bych tímto odhalením hodně prozradila. Jen tak malinko můžu napovědět, že se dočkáme cestování v čase. Samozřejmě nechybí tajemství, kterými je příběh opředen až do samého konce. Osudové zvraty, napětí, lásku to vše kniha v sobě má, proto si vás získá.
Moc se těším na další příběhy autorky, můžu jen tipovat, jaká obálka to bude tentokrát ... Fialová, růžová, zelená nebo červená? Už teď vím, že to bude stát za to. Doporučuji obě knihy Mirušky jsou boží :-*
Z knihy jsem naprosto nadšená a líbí se mi ještě o trochu víc, než autorčin předchozí román Příběh slunečnice. Všem hrdinům jsem od začátku držela palce, aby se na ně usmálo trochu štěstí a oni našli své místo v životě a jen jsem hltala stránku za stránkou, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne.
I tato autorčina novinka je složená z více dějových linek, z nichž jedna se odehrává v přítomnosti a seznamuje nás s hlavní hrdinkou Jasmínou, zdánlivě takovou tichou šedou myškou, které se z vážných důvodů otočí život vzhůru nohama. Druhá linka pak čtenáře zavádí do obce Lomná devatenáctého století a popisuje tvrdý život tehdejších obyvatel dřevařské kolonie, především jednoho konkrétního dřevorubce, Joachima. Cesty Jasmíny a Joachima se v jednom okamžiku protnou, aby se následně zase rozešly. Pro oba to bude ovšem osudové setkání, které je navždy ovlivní...
Musím napsat, že jsem se obávala závěrečného rozuzlení celého příběhu, aby nebylo moc pohádkové, ale autorka mě opět nezklamala a bylo to takové ze života. A také musím vyzdvihnout psychologické vykreslení jednotlivých postav, kdy jsem s nimi úplně prožívala jejich životní zvraty, pocity z nich a obdivovala jsem pak především Jasmínu, jak se se vším vypořádala...
Pokud tedy máte rádi poučné příběhy, ve kterých se prolíná minulost s přítomností a vše je okořeněno špetkou romantiky a tajemna, tak si Příběh akvamarínu určitě nenechte ujít.
Přečteno jedním dechem, doslova! :)
Než jsem se nadála byla jsem na konci příběhu a nevěděla jsem ani jak!
Propojení dvou světů bylo fascinující. Hlavní hrdinky Jasmíny mi bylo líto, ale měla můj obdiv, za to jak byla nakonec odvážná. Joachima i Oskara jsem si oblíbila, byli mi sympatičtí a jen jsem s napnutím očekávala, co je v životě potká.. :)
Mám přečtené obě knížky od autorky a doufám, že tohle nebyl její poslední příběh! Určitě doporučuji! :)
(SPOILER)
Stejně jako prvotina autorky Příběh slunečnice, tak i Příběh akvamarínu jsem zhltla na jeden zátah. Příběh velmi poutavý, čtivý, smutný, ale zároveň radostný. Propojení historie a současnosti je autorčina velká přednost. Jasmína se mi vryla do hlavy až mě mrzí, že příběh skončil. Pokračování jak to bylo dál by se mi moc líbilo. Čtenáře obohatí o znalosti ne jen z historie, ale hlavně o onemocnění RS. Pro mnohé nemocné může být knížka nakopnutím, že život nekončí, ale naopak může začít.
Již teď se těším na další knížku autorky.
Štítky knihy
láska tajemství romantika české romány romány pro ženy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Příběh slunečnice |
| 2023 | Příběh akvamarínu |
| 2021 | Letní kraťasy |
| 2024 | Příběh mateřídoušky |
Kniha Příběh akvamarínu je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 193x |
| Čtenářské výzvě | 22x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 127x |
| Chystám se číst | 124x |
| Chci si koupit | 28x |
| dalších seznamech | 4x |
Jasmína, mladá dívka, bydlí stále s matkou, která to s ní myslí dobře, ale stále řídí její život.
Jasmína je bez práce a se svým životem je spíš nespokojená. V jejím životě se objevují dva muži. Oskar, jejich nový soused, a Joachim, který tvrdí, že přišel z r. 1836. Druhá dějová linka vycházející z minulosti, popisující těžký život dřevorubců v Dolní Lomné, mně mile překvapila. Autorka do příběhu zapracovala cestování v čase i těžkou nevyléčitelnou nemoc. Četla jsem i Příběh slunečnice, který se mi možná líbil o malinko víc, ale i tuhle knihu mohu vřele doporučit.