Povídky malostranské
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97/bmid_povidky-malostranske-zvP-97.png
3
2875
2875
Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně. Čtenářům v nich předkládá věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizovány. Nemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají.... celý text
Přidat komentář
Povinná četba...
Ne, že bych neměla ráda klasiku nebo Nerudu neuznávala, ale Povídkám malostranským jsem ani po přečtení poloviny knihy nemohla stále přijít na chuť (asi nikdy nepřijdu). Bylo to pro mě spíše utrpení než hezky strávený večer nad knihou.
Vzhledem k tomu, že až na pár vzácných výjimek jsem od své první zkušenosti s povinnou četbou (Babička v deseti letech) až do svých dvaceti bojkotovala klasiku, dostala jsem se k přečtení této knihy až teď. Od Nerudy jsem předtím četla pár básnických sbírek, které jsem si zamilovala, a tak jsem počítala s tím, že se mi tahle kniha bude asi celkem líbit.
Svým způsobem mě nepřekvapila a svým způsobem ano. Nikdy jsme se ve škole moc nebavili o tom, jak málo je tahle kniha postavená na ději. Vlastně se vždycky shrnoval děj jednotlivých povídek, jako kdyby to bylo to důležité. Ale tyhle povídky jsou postaveny na postavách, na prostředí Malé strany a na experimentování s úhly pohledu. V podstatě na všem možném, jen ne na ději. To pro mě tedy bylo překvapení.
Byly tam jen dvě povídky, které mě nebavily (Figurky a Svatováclavská mše), jinak se mi většina moc líbila. Ze začátku jsem měla trochu problém i s Týdnem v tichém domě, ale v tom jsem si brzy našla zábavné části.
A osobně na tom nejsem dobře se smutnými příběhy. Proto jsem dala povídce Přivedla žebráka na mizinu jen čtyři hvězdy, i když by asi zasloužila pět. Ale tohle prostě bolelo.
Kromě toho jsem měla trochu problém s tím antisemitismem, který tam byl dost zřetelný. Za to ale nic nestrhávám, protože to je bohužel jen odraz doby a dalo se to čekat.
Celkově hodnotím velmi kladně. Kromě těch Figurek, kterými jsem se opravdu prokousávala dlouho a těžce, se to četlo skoro samo. A ta čeština byla vážně krásná. Upřímně jsem trochu překvapená, že tolika lidem dělala problém. Zas takový rozdíl to není.
Pokud potřebujete vyloženě dějové příběhy, pak tahle kniha asi pro vás nebude, ale pro ostatní mohu jen doporučit.
jak už zde bylo psáno, hodně jsem se přemlouvala, abych četla dál, přičemž mě políval stud, že mi něco tak "českého" nejde číst.
No, nakonec jsem to přečetla, ale ve škole jsem měla velkou radost, že nám pustili audio knihu.
Obsah jako takový byl pěkný, ale..
Bolo to zaujimave a miestami som sa aj uprimne zasmiala. Ale napriek tomu, ze bezne citam knihy po cesky, tato stara cestina mi dala celkom zabrat a nerozumela som uplne dokonale. Preto sa mi to necitalo velmi lahko.
Tato kniha mi dala opravdu zabrat; popravdě jsem se hodně namáhala, abych ji vůbec dočetla. Začíst se do ní mi trvalo snad nejdéle ze všech knih vůbec. Nečetla se ani trochu dobře, první strany pro mě byly téměř utrpením. Jazyk je hodně zastaralý a zastaralé výrazy se zde vyskytují opravdu hojně, takže jsem některé věty musela přečíst hned několikrát, abych jim porozuměla. Po několika stranách se to trochu zlepšilo, ale ani potom čtení nebylo lehké. V knize na mě bylo až příliš popisů, ať už se jednalo o popis místa nebo o velmi podrobné vystižení charakteru nějaké postavy. Děj pro mě byl hrozně nezáživný, což je zřejmě také jeden z důvodů, proč mě kniha moc nezaujala.
Docela často se mi pletly postavy, například hned v první povídce s názvem Týden v tichém domě tu bylo hned několik rodin a zpočátku jsem nebyla schopná přiřadit jméno nějaké postavy k té správně rodině nebo události. Myslím, že některé povídky by mě svým dějem i bavily, kdyby byly přepsané do současné češtiny nebo podané trochu jinak, protože rozhodně mají něco do sebe. Obsahově mě nejvíce zaujaly povídky Týden v tichém domě, kde byly skvěle vystiženy charaktery postav; Pan Ryšánek a pan Schlegl; Přivedla žebráka na mizinu, která poukazuje na to, co můžou způsobit pomluvy a jak můžou lidem ublížit; Svatováclavská mše, která byla, co se týče děje, asi nejpoutavější; Psáno o letošních Dušičkách; Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, která vypráví o tom, jak může skončit člověk, když nezapadne mezi obyvatele. Některé povídky končily tak zvláštně, že jsem potom musela přemýšlet, proč se postavy chovaly tak, jak se chovaly. Velice musím pochválit krásné ilustrace Petra Urbana, které mi hodně zpříjemnily čtení a které také krásně doplnily jednotlivé povídky.
Nechtěla bych tuto knihu kritizovat, přece jen je to vrcholné dílo Jana Nerudy a ve své době určitě sklidilo velký úspěch, ale pro mě jakožto milovnici moderní literatury to bylo zklamání. Nebavilo mě to a jsem ráda, že se k ní už nemusím vracet.
Povinná četba a popravdě jsem ji ani nedočetla. Povídky mě nijak výrazně nezaujaly, bohužel. Možná se někdy v budoucnu přiměji k tomu ji dočíst a třeba na ni i změním názor, ale tentokrát to na víc než na dvě hvězdičky nevidím.
Kdybych tuto knihu měla hodnotit jako pamětník, tak je perfektní- zajímavé příběhy, krásný popis, apod.
Ale úkolem každého z nás je, ohodnotit knihy ze své pozice. A jelikož jsem jedincem zkažené generace :-D jazyku knihy jsem skoro vůbec nerozuměla a povídky pro mě nebyly záživné.
Chvíli mi trvalo než jsem se archaičtějším jazykem dokázala prokousat, ale povídky jsou krásné a poučné.
Některé povídky mě chytly za srdce. Mám mě odradila povídka o tichém domě, ale pokud přelouskáte tu, tak se budete bavit a snad se vám bude líbit.
Stará čeština je na čtení trochu náročnější, ale poetičnost příběhů a Nerudovo vypravěčské umění nezklamou ani po mnoha desetiletích.
Když jsem se po letech mimo povinnou školní četbu k této knize vrátila a znovu ji přečetla, zjistila jsem, kolik mi toho tenkrát uniklo. Úžasné.
Velice zajímavé příběhy, které se i poměrně snadno četly, při čtení mne vždy lákalo vydat se na malou stranu za podobnými postavičkami. Vřele doporučuji!!
Některé povídky se mi líbily více, některé méně. Moc se mi líbila povídka "Přivedla žebráka na mizinu." Hodně smutná, ale moc hezká. Také se mi líbí, že se děj povídek odehrává v Praze na Malé Straně, v konkrétních ulicích.. Postavy i místa jsou pěkně prokresleny. Některé povídky mě ale moc nebavily. Takže něco bych ohodnotila pěti hvězdičkami, něco třemi, něco čtyřmi, takže celkově čtyři hvězdičky.
Moc krásně napsané. Když autor popisoval osoby, jako by mi ožívaly před očima.
Vrátila jsem se po mnoha letech k této knize, víceméně proto, že jsem si pamatovala, že jsou od Nerudy a z Malé Strany a víc už nic, možná snad i to , že když při návštěvě Prahy procházíme Malou stranou, tak si tak nějak říkám, že tudy ten Neruda přece taky chodil. Proto jsem knihu uzmula z rodinné knihovny a po letech zase přišla na chuť jeho povídkám. Ten charakter osob , co Neruda popisuje, vůbec celý tehdejší život - vždyť je to , jako by psal o nás. Suprové čtení.
Malostranské povídky mají tu moc, že na Vás (ať chcete nebo ne) dýchne atmosféra doby, ve které Neruda žil a tyto povídky psal. Jakoby všechny postavy a postavičky byli Vašimi známými. Je to nádherné poetické dílo a navíc prostředí Malé Strany má opravdové kouzlo a jen umocňuje tuto krásu a poetiku doby. Škoda jen, že dnes se tato poetika z Malé Strany pomalu vytrácí...
Některé příběhy sem měla raději, některé ne. Knihu jsem dostala ve škole jako povinnou četbu, ale vůbec mi to nevadilo. Dokonce jsem knihu četla i podruhé.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno pro děti od 11 let rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Jak se zdá, Jan Neruda zřejmě nebude zrovna mým šálkem kávy. Písně kosmické jsem dočetl jen s velkým namáháním (líbila se mi jen báseň Jak lvové bijem o mříže), Malostranské povídky jsem už nezvládl a odložil je nedočtené. Začalo to pěkně zostra, Týden v tichém domě jsem musel po několika stránkách přeskočit, protože jsem s rozmrzením zjistil, že netuším, co se v povídce děje a kam jí autor směřuje. Rozhodl jsem se ale ještě zkusit další tři, z nichž bych snad jako jedinou ucházející hodnotil povídku Pan Ryšánek a pan Schlegl. Přestože jsem i u ní musel vytrpět některé nepříjemné aspekty, horší to bylo u Přivedla žebráka na mizinu (u které nechápu její popularitu, když se v ní prakticky nic neděje) a u povídky O měkkém srdci paní Rusky (která už byla zcela bez jakéhokoli nápadu). Obecně mi vadilo příliš rozvláčné popisování zcela bezvýznamných věcí (přestože sáhodlouhé popisné pasáže bývají u ostatních autorů mými nejoblíbenějšími), nepropracovanost příběhů, ve kterých se takřka nic neudálo, samotné maloměšťácké postavy, které mi nepřipadaly zajímavé jen dotěrně nepříjemné, a často chybějící či nezajímavé pointy příběhů (a to jsem fanda Monty Pythonů :-) ). Nevím, proč se v hodnocení tak liším oproti všeobecnému nadšení... ale myslím, že se Janu Nerudovi příště raději obloukem vyhnu.