Povídky malostranské
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97/bmid_povidky-malostranske-zvP-97.png
3
2873
288
Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně. Čtenářům v nich předkládá věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizovány. Nemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají.... celý text
Přidat komentář
Nemohu si pomoci, ale od tak oceňovaného a vychvalovaného díla české literatury jsem čekala mnohem více. Jednotlivé povídky pro mě byly dost nezajímavé. K dočtení jsem se vyloženě musela donutit.
Nevím, zda je to tím, že patřím do mladé generace a nerozumím archaickému jazyku, v jakém je dílo napsáno, nebo tím že nemám vkus, ale knížka mě absolutně nebavila, až na pár krátkých povídek, které jsme četli na střední v rámci povinné četby (Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku a doktor Kazisvět). První a poslední povídka mi přišla jako mučení, nebavilo mě číst stále o tom jak se v baráku lidi drbou a řeší kde kdo co řekne, čekal jsem nějakou větší zápletku.. Vyústilo to v to, že jsem si už jen odpočítával stránky do konce a přemlouval se, ať to dočtu. Možná je to stěžejní dílo české literatury, ale mě to nijak extra k srdci nepřirostlo, a nejspíš si to už nikdy nepřečtu.
myslím, že v dospělosti tuhle knihu člověk ocení víc, než když ji přečetl v rámci povinné četby na základní škole :-)
Tak jsem se i já díky čtenářské výzvě dostala k Povídkám malostranským a říkám si, kéž by mě byla bývala povinná četba bavila před dvaceti lety tak jako teď. Mohla jsem maturovat za jedna! Všechny povídky, radost pohledět a Figurky jako třešinka na dortu. Moc jsem se bavila :-)
Styď se Michaelo! To jsem si řekla po dočtení. Myslela jsem, že je to národní poklad, že se knížka musí prostě všem líbit ale ono ne. Těžko se mi četla, musela jsem ji prokládat jinými knihami a přemáhat se ve čtení. Počítala jsem stránky do konce což se mi taky nestává. Strašně se za to stydím ale nebavilo mě to. tři hvězdy jen za to, že se bojím dát panu Nerudovi méně.
Na Povídky malostranské jsem se chystala už hodně dlouho a teď na ně konečně došlo díky Čtenářské výzvě. Moc se mi líbila ta krásná atmosféra Malé Strany, která byla cítit z každé stránky, a to určitě i díky půvabným ilustracím. Až na dvě krátké povídky, do kterých jsem se nemohla hlouběji začíst, se mi kniha moc líbila. Nerudův popis jednotlivých postav má své nezaměnitelné kouzlo a pro mě to bylo krásných deset dní strávených v 19. století na Malé Straně. Určitě se k této knize budu ráda vracet.
Povídky malostranské můžu vždy a v jakékoli formě. Nejvíc mě ovšem dostal špek z roku 2009 s ilustracemi Petra Urbana, který jsem dostala od manžela. Okamžitě jsem si tuto verzi zamilovala a s chutí znovu přečetla. Ráda v knize jen listuju a podle obrázků si připomínám děj. Třeba obrázek pomlouvající paní Rusky za rakví usmívajícího se nebožtíka je dokonalý. Nebo šplechtící studenti povalující se kolem žlabu prejzové střechy jsou také kouzelní.
Četla jsem v rámci povinné četby a musím říct, že to byl můj největší přešlap. Dějově by to asi i šlo, ale číst se to prostě nedalo a nedalo. Už nikdy více. Během čtení povinné četby jsem objevila mnohem lepší poklady.
Jedné nebo dvěma povídkám jsem nerozumněla, nebo jsem je nepochopila. Ostatní byly zajímavé, poutavé a poučné. Hezky se mi to četlo.
Dlho som odkladala prečítanie Malostranských poviedok, ale (aj) vďaka čitateľskej výzve som sa k nim napokon dostala. Mám veľmi rada Nerudov kúzelne archaický jazyk, ako aj jeho umenie pracovať a hrať sa s češtinou. Jeho štýl je pôvabný a schopnosť pozorovať a následne popisovať (prostredie či postavy a postavičky Malej Strany) vytríbená. Blízky je mi aj jeho humor, irónia, satira a situačná komika. Jediným mínusom, a to som konštatovala aj po Kytke za kloboukem, je Nerudova neschopnosť jednotlivé príbehy vypointovať. To je večná škoda... I tak ale, je to pekné čítanie :).
Povídky odehrávající se na Malé Straně, vykreslují nejen její tehdejší malebné kouzlo, ale i různé osudy a příběhy postaviček z této čtvrti. I když je to psáno pro nás již trochu zastaralým jazykem, čte se to dobře a je to takové oddychové čtení, ze kterého na vás dýchne nostalgie starých časů.
Pri cteni jsem se dost zasmal.pohodove cteni na oddech.takovy predchudce Slavnosti snezenek.moc nechapu proc to davaj do povinne cetby,jelikoz mi prijde ze je to psane pro starsi (zivotne zkusenejsi) obyvatele nasi planety :) ale jinak parada
Klasické dílo...
Skoro jsem se na něj těšil, dříve jsem četl Písně kosmické a moc se mi líbily. Ale musím říct, že ten samý Neruda, co mě u ,,Až planety sklesnou k slunci zpět..." tak dostal, mě hluboce zklamal. Vůbec se mi nelíbí ani jeho názory, ani jeho styl. Přijde mi, že se ve většině povídek zabývá celkem zbytečnými věcmi, že píše ,,jenom tak", bez nějakého většího záměru...
Po přečtení některých zdejších recenzí jsem se knihy celkem bál, naštěstí zbytečně. Po přečtení prvních stránek, kdy jsem si musel zvyknout na zastaralejší češtinu a například časté používání přechodníků, se mi kniha četla dobře. Většina povídek byla velmi poutavá a svým způsobem mě téměř přenesly na Malou Stranu devatenáctého století. Zejména povídka Figurky mě místy i rozesmála. Myslím, že se někdy ke knize rád vrátím.
Opět daslščí povinná četba, která se mi líbila. Příběhy byly většinou kratší nebo třeba rozdělené na několik částí, což mi vyhovovalo, protože k povinné četbě čtu zároveň i normální knížky, takže povinná četba je odsunutá do pozadí většinou :D.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno pro děti od 11 let rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Na jazyk jsem si musel zvyknout, ale to nebyl problém, který jsem s knihou měl. Děj mě nedokázal vtáhnout, já se ne a ne začíst a knihu jsem protrpěl.