Podivuhodný kouzelník

11.11.2019

Za přednost této sbírky považuji určitě úvodní slovo M. Kundery. A teď k Nezvalovi... nikdy mi vlastně nebyl příliš blízký, ale myslím, že to bylo spíše mnou než jím. S věkem se tato prohlubeň zužuje a já bez problému dohlédnu na protější sráz a dokážu v něm číst. Číst a obdivovat jednoduchost slova, za nímž se skrývá přesné vyjádření spletitých pocitů. Jak to napsal v úvodu právě Kundera, Nezval je ten typ básníka, který znal nejen teorii, ale i praxi o přenosu pocitů mezi autorem a čtenářem. Nejde o to, co píšeme, ale jak to napíšeme a jak to zapůsobí. Nezval dokáže z mála vytěžit hodně. Jeho poetismus je něco úžasného. A pak kapitola sama o sobě. Edison. Je to pro mě zjevení. A tady musím poděkovat za interpretaci z úst J. Spáleného. Podařilo se mu pozdvihnout báseň už samu o sobě dosti pozoruhodnou na něco, co už slovy ani nepopíšu, dokáže se to popsat leda samo. Kdo neznáte, pusťte si. Kdo má k Nezvalovi blízko, zažije zde parádní zážitek. Možná ne napoprvé, ale jednou... kdoví? Také mě to trvalo, než jsem se k tomu prožila, ale nyní je Edison, zhudebněný i ten psaný Edison, jako zaklínadlo.