Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky)

04.08.2020

Dodnes se bojím, že v noci uslyším ťukání hole slepce z Ostrova pokladů a duo Jekyll & Hyde ve mně zanechává pořád stejně silný dojem, jako když jsem Podivný případ četla poprvé. Hyde každého člověka by byl děsivý, ale setkání s absolutním Mirkem Dušínem by taky nebylo nic moc.

22.03.2020

Známý motiv není vůbec špatný, taková oddychová detektivka ze staré Anglie, ale povídky, které jsou součástí této edice - Lupič mrtvol, a hlavně, Markheim - jsou top...tam klidně i pět hvězdiček

26.01.2020

Mám rád Stevensona, a tak jsem se pustil do Jekylla a Hyda, přestože jsem dobře věděl, co čekat. Kdybych nevěděl, užil bych si knihu mnohem víc. I tak je jasné, že tato kniha zklasičtěla z dobrého důvodu. Stevenson má i dnes co říct a jeho jazyk je srozumitelný i po více, než sto letech.

18.11.2019

Ze tří povídek, které tato sbírka obsahuje, se mi nejvíc libil příběh doktora Jekylla a pana Hyda. Oceňuji, jak autor dokázal zachytit dvě lidské stránky - dobro a zlo - a boj mezi nimi.
Po přečtení první povídky jsem se s očekáváním pustila do zbývajících dvou. Bohužel se mi zdály spíš nudné.

26.01.2019

Jeden z těch textů, který zná snad každý, ale málokdo ho četl. A přesto se musí dotknout každého z nás. Na tom příběhu není důležitá doba jeho vzniku, ani to že se Stevenson inspiroval jedním skutečným edinburghským osudem, ani to že jej lze řadit mezi nejstarší hororové příběhy. Nejdůležitějším je jeho ponor do hloubek lidského nitra. Vrcholem této povídky/novely je závěr a já si myslím, že celý text vznikl jen proto, aby Stevenson mohl ukázat, kam až ve svém uvažování o lidské duši dospěl. Prvotním impulsem pro něj mohla být otázka theodiceje, pak nejspíš uvažování o zlu jako takovém, o tom kde se v nás bere. Předchůdce psychoanalýzy. Po této knize je třeba číst Conrada, Junga, Zimbarda, Milgrama a Arendtovou...

23.03.2015

Jazyk překladu... no bylo to jak žvejkat rezavý hřebíky. Občas jsem si musela větu přečíst dvakrát, aby se mi rozsvítilo :-D. Na druhou stranu některá slovní spojení.. ach to bylo jak v co nejparnějším létě plácnout hlavu do té nejlahodnější zmrzliny jaká vás napadne. To už se dnes v knížkách nevidí.

Dojem mi trošku kazil fakt, že ten příběh znám (a kdo taky ne), takže jsem si to vlastně ani moc neužila. Nicméně povídka Lupič mrtvol (abyste chápali mám vydání, kde jsou mimo Jekylla a Hydea další dvě kratší povídky) byla velmi znepokojující a já jsem nabyla dojmu, že se mě na každém rohu pokusí kdejaký bezdéčko zavraždit za vědeckými účely. Moc pěkný obrázek toho, jak si můj mozek žije vlastním životem. Poslední povídka Markheim kolem mě jaksi prosvištěla. Budu si jí muset přečíst ještě jednou. Nejlépe až poleví nepříjemný dojem z Lupiče mrtvol