Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Markheim / Kumpáni

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Stevensovy originální, spekulativně fantastické příběhy s tajemstvím byly po Poeových novelách první, jež daly základ dalšímu rozvoji detektivního románu a jemu příbuzných žánrů. Páteří našeho výboru, který vychází již podruhé, je napínavá, strhující novela Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda, v níž autor pomocí hmotného znázornění rozdvojenosti lidské povahy řeší rozporný vztah mezi dobrem a zlem a jeho morální důsledky. Je to příběh lékaře, který ve snaze zachovat si pověst spořádaného občana a vědce chce ve svém organismu chemickou cestou odloučit od sebe dobré a špatné vlastnosti. Dosáhne toho, avšak touha po nevázaném životě jej nutí, aby se stále častěji převtěloval do své druhé, zrůdné podoby, až jej dovede k tragickému konci. Svár dobrých a špatných vlastností v lidské povaze, rozpolcenost osobnosti, pohnutky k zločinu – takové jsou motivy i dalších dvou příběhů – Markheim a Kumpáni. Všechny příběhy, i když zasazeny do odlišného prostředí a odlišně zpracovány, jsou dokladem autorova psychologického fabulačního a stylistického mistrovství....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101259/big_podivny-pripad-doktora-jekylla-a-pa-fzp-101259.jpg 4.1499
Žánr:
Literatura světová, Novely, Povídky

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde / Markheim / The Merry Men


více info...
Nahrávám...

Komentáře (71)

Kniha Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda / Markheim / Kumpáni

sabina5156
26.12.2022

Velmi krátké, výstižné, rychle plynoucí. Jasný popis prostředí i hlavní postavy. O Hydovy se toho příliš nedozvíme ale podstatě příběhu to neublíží. Kniha je spíše o sebeobětování jedince, který ví, že ubližuje druhým a to primárně z rozhodnutí, které dříve udělal. Téměř jako když člověk, který má mor dobrovolně spáchá sebevraždu aby jej dál nešířil. Dílo je kultovní především díky zajímavé pointě, než díky kvalitně napsanému příběhu nebo filozofickému přesahu. Psychologii nebo charakteristiku schizofrenie bych v knize také nehledala. Podstatou je, že když Jekyll vytvoří Hyda, jeho špatné vlastnosti se vtěsnají pouze do jedné části druhé osobnosti, jeho dobré vlastnosti dále zůstávají v Jekyllovi. Je tedy otázkou, zda nad knihou nepřemýšlet spíše jako nad snahou definovat zlo v jednotlivci, ostatně, Jekyll předtím nebyl zlý...byl to obyčejný člověk s dobrými i špatnými vlastnostmi. Šedý charakater.

MadlenkaM
11.05.2022

Ale jo, nebylo to špatné.


danny_21
13.06.2021

Klasika klasika, kdo by neznal příběh psychologii rozdvojené osobnosti doktora Jekylla, který má v části povahy páchání neřestí a nepravostí ( nakonec nemá to tak každý z nás ? ). Stvoření Edwarda Hyda pomocí narkotik je poplatné tehdejší době, leckteré viktoriánské panny jistě omdlévali hrůzou při samotné pointě novelky. Druhé dvě povídky jsou už slabší, přeci jen Markheim o chlup lepší než nijací Kumpáni a jako celek mi to vychází na čistý střed - 50 %

ChrisBlack
22.11.2020

Krátké a čtivé novely, posazené do různých prostředí. Příjemné čtení, když chcete jen nějak zahnat přebytečný čas a odpočinout si.

LenkaKT
15.11.2020

Poslouchala jsem v dramatizaci Českého rozhlasu a byla to zábava.

VikyKleinik
10.09.2020

Rozsah knihy je příliš útlý a příběh svou zkratkovitostí a jednoduchostí ztrácí na údernosti. Námět přitom potenciál má a těch několik málo popisů zjevu pana Hydea mne zaujalo a zaroveň zamrzelo, že tato postavička nebyla natolik prokreslena a čtenář s ní nemohl strávit více času. Je to totiž jediný charakter, který má šanci bavit a zaujmout. Prostřednictvím zvytku postav se jen nepříliš dobře buduje záhada okolo doktora Jekylla, jehož morální rozdvojenost je v závěru vyřčena, ale psychologický aspekt knihy je vlastně neexistující. Já bych chtěl byt svědkem doktorova chování. Chtěl bych vidět jak a při čem se zachoval hanebně a při čem dobrosrdečně. Kniha by mohla mít zajímavý materiál, ale autor se rozhodl, že ho přeskočí a napiše jen doktorovu zpověď v závěru, při které vylíčí, že v něm vždy byl takýto rozpor a že se chová zle i dobře. To mi rozhodně nestačí. S takovou plytkostí není třeba ztrácet čas a rozhodně knihu nelze chápat jako příbeh o rozporu dobra a zla v člověku. Na to je to přiliš plytké. Škoda - mohl z toho být příběh úrovně Obrazu Doriana Greye.

Nelze tomu upřít atraktivní námět a dvě kratičké působivé scénky s panem Hydem. Jako celek je to však při nejlepším průměrné a lidé hodnotí průměrné se značnou vřelostí. Hlavně, že ta knízka byla jednohubkou bez prušivých elementů. Lidem chybí představivost a pak to dopadá tak, že něco takto nezáživného tu má 84%.

burg
31.05.2020

Fakt nevím - lze si vůbec představit, že si někdo kdysi dávno myslel, že se člověku po požití jisté drogy změní nejen psychické rysy (to snadno), ale i fyzická podoba? Ale no tak... Do čtení jsem se vůbec nedokázal dostat a než se tak stalo, byl konec...

kap66
24.05.2020

(Komentář, místo aby se rozdvojil :-), zmizel úplně, proto ještě jednou:)
Po Důmyslném rytíři donu Q. další klasika, kterou se kap66 někde v komentáři oháněla, protože „tu přece zná“, ale samozřejmě ji, podvodnice, nečetla.
Kéž by byla každá náprava tak příjemná – a navrch s odměnou v podobě dalších dvou skvělých povídek. Všechny tři krátké prózy jsou spojené motivem zla a dobra (spojeného se svědomím) v člověku, ale každá je v něčem jiná.
Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda v sobě nese nejlepší nápad a já jen lituji, že je ten příběh známý tak, že pointa nikoho nepřekvapí. Ale i tak, představa dvou bytostí zrozených z jedné mě zneklidňuje. Zajímavé mi přišlo, jakou fyzickou podobu spojil autor se zlem: malá postava a ošklivost. (Kolik vysokých krasavců s ušlechtilou vizáží mě už překvapilo svým odporným nitrem...)
Markheim začíná jako detektivka; vrah po činu vede dialog se svědomím (či svým druhým já či ďáblem) a dobere se k logickému konci.
Kumpáni mi připomněli Poeovy povídky. Izolované prostředí, tísnivá atmosféra, muž s vinou, která mu zatemní mozek. Je to strašidelné a temné, i když nechtěně úsměvné v jedné věci: ztělesněným svědomím je tu postava označovaná jako „černoch“. Snad nikoho nepohorším větou (byť vytrženou z kontextu), která mě pobavila:
Viděl jsem, že je to člověk silné vůle a střízlivé a přísné povahy, …, a než jsme došli k domu na Arosu, zapomněl jsem už takřka, že je černé pleti, a úplně jsem mu to prominul.
Tohle je zřejmě dáno rokem vzniku díla, stejně jako Marx v doslovu je dán českým vydáním v roce 1958.
Velmi dobré čtení.

1