Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428846/bmid_plachetnice-na-vinetach-EWo-428846.jpg
4
939
939
Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knihkupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče – dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky – a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“…... celý text
Přidat komentář
Milý pane Hájíčku, Váš román byl pohlazením pro mou duši ! Děkuji za něj !!
Na Vaši novou knihu jsem se tolik těšila a to jsem ani v nejmenším netušila, že mi její obsah bude tak blízký. Že tomu, co prožívá Marie a její sestra, tomu všemu tak rozumím !
Váš román byl jednoduše skvělý. Odehrává se v krásném prostředí Českého Krumlova, které mi není až tak blízké, ale líbí se mi. Chtěla bych číst ještě dál, no každý příběh končí. Někdy i já nacházím plachetnice na vinětách, přemýšlím o nich, o životech svých stárnoucích rodičů, o jejich minulosti, a o mé budoucnosti. Ještě jednou Vám děkuji !
Na rovinu: nudil jsem se. Ve srovnání s Chirurgem Petry Dvořákové je zde období krize středního věku popsáno zcela ploše a sterilně.
Hájíčkova plachetnice pluje po stojatých vodách bez jasného směru i kapitána a tak jí vítr posouvá tu rychleji, tu pomaleji různými směry, abychom nakonec zjistili, že se pouze banálně točila v kruhu, který bohužel není ani vírem, aby jí dodal alespoň nějakou dynamiku a jasné směřování.
Asi to byl autorův záměr, ale na mne to nepůsobilo. Předchozí díla mě svou jihočeskou poetikou i příběhy bavila, nyní se tedy dostavilo o to nečekanější zklamání.
Není to akční, teče to jako život. Hájíčkovy knížky nejsou oddychovky. Píše pro lidi své generace. Sousedské křivdy táhnoucí se generace. Nevyřčené křivdičky skutečné nebo domnělé mezi partnery či sourozenci. Zdánlivý rozpor mezi městem a vesnicí.
Protože jsem četla téměř všechna díla od pana Hájíčka, tak jsem se těšila i na jeho novou knihu, a musím říct, že se mi moc líbila. Jeho láska k jižním Čechám je úžasná, a příběh v souladu krásného popisu Českého Krumlova je moc pěkný. Příjemné čtení a mohu jen doporučit.
Tak za prvé musím říct, že Host umi dělat krásné knihy. Tyto vazby bez přebálky jsou na pohled i dotek skvostné. A za druhé Hájíček je prostě Hájíček. Jeho knihy a i tato se mi líbí. Chvilku mi sice trvalo, než jsem se začetla, trochu jsem měla zpočátku potíž rozlišit, co se odehrává nyni a co jsou vzpomínky, ale i tak jsem si čtení užila. Jediné, co mi přišlo zbytečné, byl románek s knihkupcem, o tom je řeč i v anotaci, ale to si zrovna myslím, že o tom příběh tak úplně nebyl. A otázka, která zazněla v románu a nenechá mě dnes spát: Může být zlý člověk moudrý?
Plachetnice na vinětách pro mě byla po prvních recenzích jasná volba, i když původně jsem ji chtěla číst jako klasickou knihu, nakonec jsem zvolila audioverzi namluvenou Vandou Hybnerovou. Musím říct, že po této stránce to byla jedna z nejlepších knih, které jsem poslouchala. Od poslouchání jsem se nemohla odtrhnout i díky skvělému obsahu knihy. Přestože nejsem cílová skupina knihy, hodně mi dala. Připadala mi reálná, snad i proto, že v ní nebyly žádné velké zvraty, jde o příběh úplně obyčejné ženské před padesátkou, která se rozvedla a hledá samu sebe. Hlavní postava Marie mi byla velmi sympatická. Vytkla bych snad jen jednu věc. Těšila jsem se, že se doberu nějakého zajímavého konce, ale najednou vyprávění zničehonic skončilo. Chyběla mi nějaká důraznější tečka. Knížku ale velmi doporučuji všem, co třeba právě hledají sami sebe nebo si chtějí přečíst výborné vyprávění z českého prostředí, které autor dokázal pěkně popsat.
Jiřího Hájíčka mám velmi ráda, v jeho knihách se objevují lidé z mého života. Možná právě proto, jsem se do Plachetnice nedokázala tak vžít, protože mi není k padesáti a nerozvádím se. Ale i tak jsem knihu přečetla jedním dechem a vykreslení mnoha situací mě vrátilo zpět do mnou prožitých situací. Opravdu cením jak přesně umí pan Hájíček popsat jednotlivé charaktery lidí.
Za me jedna z nejslabsich Hajickovych knih. Spousta veci byla jen nakousnuta a nijak nepokracovala, coz je skoda.
Příběh padesátnice Marie je rozepsán do 12 měsíců ,které změní její život.Po rozvodu s dlouholetým manželem z obavy ,že zůstane sama i ona zažije milostné dobrodružství s mladým mužem -je popsána ,jako šmrncovní ženská,která má několik nápadníků.I když pan Hájíček v knize dobře zachytil vztah Marie se sestrou a stárnoucími rodiči i život v Praze i Českém Krumlově,přesto pro mě není tak čtivá,jako ostatní jeho knihy.
Příjemné letní čtení...chci říct, že styl je trochu jiný než u předchozích knih, opravdu takový odlehčený, i když tématika péče o rodiče byla poměrně smutná a k zamyšlení. Jen ten letní románek mi přišel zbytečný, u této části jsem si užívala spíše popis knihkupectví a Mariino probírání se knížkami.
Hájíčkovy knihy mám rád, ale tuto považuji bohužel za nejslabší. Je sice čtivá jako všechny ostatní, ale něco mi zde chybí. Škoda. Na druhou stranu ovšem musím dodat, že na léto je to pohodové čtení a obdivuji autora-muže, jak se dokáže vcítit do hlavní ženské postavy.
Kniha plná mezilidských vztahů s letním románkem je ideální na letní čtení. Příjemné bylo, že se děj odehrává i pro mě na dobře známých místech. Občas nakousnuté téma, které se dále nerozvíjelo, ale vůbec neříkám, že by to bylo špatně. Je tam od všeho trochu, co se může během jednoho roku stát. Současné české knihy mám ráda, děkuji za ně. Beru to jako první ochutnávku z knih J. Hájíčka, ráda si přečtu i jeho další díla. Bohužel, kdybych neznala autora z knižního světa, samotná obálka knihy by mě v knihkupectví nezaujala, a to by byla škoda.
Mám ráda Hájíčkův styl. Líbí se mi, jak vykresluje situace, atmosféru. Pěkné čtení na léto.
Mám pocit, že jsme se my dvě, já a kniha, minuly někde v těch krumlovských uličkách a absolutně jsme k sobě nenašly cestu. Námět mi přišel neskutečně nudný a ani jedna z postav mi nebyla sympatická. Knihou rezonuje kontrast (konflikt) venkova a města, ale netáhne se jako nenápadná červená nit, která sem tam vykoukne, spíš má tendenci být kolovrátkem, ke konci už stokrát ohraným (hlavně ve scénách s Rosťou, jejichž smysl jsem snad ani nepobrala). Škoda všech rozehraných partiích minulosti, které nebyly vůbec dotaženy, jejich témata mi přišla na knize to nejzajímavější, byla jsem moc zvědavá, jak si s nimi autor poradí a nenapadlo mě, že je nechá jen tak vyšumět! Postava Marie - pro mě nerealistická, neuvěřitelná, královna krásy středního věku, femme fatale a nejobletovanější samice široko daleko... jde hodně znát, že "ji píše" muž.
Hájíčka mám moc rada, ale tohle pro mě bylo velké zklamání. Porad jsem cetla a čekala a čekala a říkala si, je to Hájíček, to bude dobrý. A nic. Trochu unyly, trochu neuvěřitelný ( jestli teda v 47 letech během jednoho roku potkám 4 chlapy,který po mě budou děsně touzit, tak jupijej) a ve finále trochu nedořešrný.
Prostě Hájíček... všechno tak nějak pozvolna pluje jako ty plachetnice. Drobné i větší životní tragédie všedních dnů pospojované do příběhu co má hlavu a patu. Hezké letní čtení.
Od autora jsem přečetla téměř vše a patří k mým oblíbencům. Tuto knihu ale považuji za slabší. Uvidím, zda si vůbec za pár měsíců vzpomenu na dějovou linku. Všechny postavy mi přišly krajně nesympatické. Nefandila jsem ani hlavní hrdince, která by si zasloužila sympatie za to, čím procházela. Naopak se vrhala do výrazně absurdních románků, chovala se divně a její myšlenkové pochody mi byly cizí. Jediné, co mi bylo blízké, bylo prostředí Krumlova, mého oblíbeného města. Škoda jen, že ho autor více nevyužil a nepopsal detailněji. Klidně bych se tak v knize déle toulala uličkami a užívala si to místo.
Je léto - co víc si přát než nový román od pana Hájíčka! A tenhle se trefil přesně. Pan spisovatel je má stálice, od které si přečtu každou další knížku. Jeho věty mě baví!
Štítky knihy
přátelství Praha rodiče láska rodinné vztahy vztahy Český Krumlov pátrání v minulosti stárnutí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Od pana Hájíčka je to má první kniha. Příběh čerstvě rozvedené ženy. Kniha se mi dobře četla, zajímavý námět, ale jaksi nic se mě kniha nezanechala. Nic se po dočtení neodehrálo. Uvidíme jestli dám spisovateli ještě šanci. Na mě byla kniha taková nemastná neslaná.