Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342307/bmid_petrolejove-lampy-Bsi-342307.png
4
1281
1281
Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává.
Přidat komentář
Film jsem neviděla (brzy určitě uvidím), takže pro mne bylo vše nové a byla jsem napjatá, kam se celý příběh bude odvíjet. Narozdíl od některých čtenářů mě bavila i první část, byla sice popisnější než další dvě, ale užitý jazyk byl tak krásný, že mi to rozhodně nevadilo a užívala jsem si to klasické čtení pro požitek, nikoliv pro příběh. Ačkoliv se autor snažil, nedokázala jsem na Štěpce vidět nic špatného a celou dobu jsem jí fandila. Krásný, i když drsný příběh z krásného, ale drsného prostředí.
Kniha čtena v rámci čtenářské dílny češtinářských hodin:
První kniha byla rozbita postupným čtením po skupinách kapitol a jejich zpětným rozebíráním.
Ale na druhou a třetí jsem se utrhla a četla bez ohledu na formu projektu.
Je to zvláštní příběh, úplně jiný, než co normálně čtu. Ráda vzpomínám na chvíle strávené spolu se Štepkou na Vejrychovsku.
I já viděla nejprve film, takže hodnotit knihu mi skoro až nepřísluší, protože jsem při čtení neustále žila víceméně ve filmu. Ale i tak nějaké dojmy z knihy mám - neveselé, ale přitom velice obdivné, jak pan Havlíček dokáže popsat tu "života bídu" nejenom v bíločerné, ale občas i v barevné
Úplně super knížka, sice byla velmi dlouhá, ale bavila mě. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla. :)
Petrolejové lampy si nekladou za cíl přednést nějakou všeobjímající myšlenku nebo snad poukázat na určitou událost nebo dění. Jejich cílem je představit život v maloměstě Jilemnici na přelomu předchozího století. Autor nám měšťanský život v krkonošském podhůří představuje s pomocí vylíčení osudů Štěpky - energické, nebojácné a hlavně nekonvenční ženy, jejíž největší smůlou je, že se měla narodit v době, kdy by ostatní brali její nepoddajnost jako ctnost nikoliv jako výstřelek.
Osobně mě asi nejvíce překvapila první část, kde autor využívá obvyklý popisný styl s občasnými vstupy ne na úvodních dvaceti stránkách, ale rovnou na víc jak stovce. Přesto (nebo možná právě proto) si mě kniha získala a osud Štěpky mě rozhodně nenechal chladnou.
Tak tuhle knihu jsem jednoho nedělního rána vytáhla z popelnice. Jaký barbar ji mohl vyhodit? Kdysi jsem viděla film, z knihy jsem nadšená.
Po proniknutí do děje plného popisů vztahů a postavení postav se mi i líbil způsob vyprávění děje i děj samotný. Čekala jsem nudný román, ale mé chybné očekávání mě nemohlo více potěšit. Doporučuji :)
I když kniha byla poměrně dlouhá a ta první část by tam klidně být ani nemusela, četla se mi dobře a byla hodně zajímavá. Nejvíce se mi líbila asi poslední část - Lampy zhasínají (i pojmenování jednotlivých částí měl autor hezké). Na konci mi bylo Štěpky neskutečně líto, protože se o Pavla hezky starala a stejně se žádného štěstí nakonec nedočkala.
Kniha se mi moc líbila a určitě jí zařadím do maturitního seznamu knížek :) Příběh je sice smutný, někdy trochu psycho.. ale určitě stojí za přečtení!
Knihu jsem četla před lety a byl to nářez! Havlíček je skvělý stylista a já mám takovéhle psychoromány ráda, i když je to mnohdy děsivé čtení. Teď čtu další jeho knihu a je to znovu takové, že se nemohu dočkat, až zas budu mít chvilku a ponořím se do ní.
Ach ta Štěpka, vždycky byla divoká a jiná, a tak si žila; a pak přišlo procitnutí a Štěpka dostávala jeden políček za druhým. Byla lehkovážná, ale přesto všechno, jako člověk dobrá, a tak na konci, a zvláště na úplném konci, mi ji bylo tak neskutečně líto. Z pomyslného vězení se dostala do dalšího. Ach, chudák Štěpka.
pro mě to byla strašně nudná kniha, proto jsem ji četla 7 měsíců.. nalákalo mě na ni filmové zpracování, které bylo o hodně lepší.. prvních 180 stran bylo šíleně uspávajících, pak se to trochu dalo.. ** dávám jen za poslední strany a doufám, že už dlouho nebudu nic podobného číst..
Několikrát jsem viděla skvělý flm, ke knížce jsem se dostala až teď.
Zprvu mi vadilo srovnání Štěpy Ivy Janžurové a poněkud negativního popisu Štěpky v knížce - tlustá, velikánská, nehezká, s hyzdícím znaménkem na tváři a mastnými vlasy... Nicméně v průběhu četby jsem si zvykla na tuto Štěpku, i když dost jinou (jen jsem si už nepředstavovala I. Janžurovou, ale jednou svou dávnou prima spolužačku, která mi tak vzdáleně do popisu zapadla - trochu hromotlucká, trošku hlučná a rozjívená, hyperaktivní, ale se zlatým srdcem). Nicméně Petr Čepek mi do popisu Pavla Maliny sedl skvěle...
Nejprve jsem viděla film, pak jsem si přečetla i knihu. Film byl fantastický, skvělé herecké výkony pana Čepka a paní Janžurové, v knížce jsem již proto neměla mnoho možností využít fantazii, tak mi tam zapadli.
Štěpka mě občas trošku štvala svou povahou, koneckonců sama si vybrala, jak a s kým bude žít...Malina - voják frajírek, který se postupně mění v blázna. Fantasticky popsané postupné fáze útoku této nemoci jak na fyzickou, ale především na psychickou stránku člověka. Musím vyzdvihnout též film a výborného Petra Čepka, nelze zapomenout na jeho procházku po kolonádě a uhrančivé oči.
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Dobře napsaný psychologický román zabývající se vývojem mysli a názorů v průběhu života. Přestože je Štěpka několikrát hluboce zklamána, zůstává neoblomná a neklesá na duchu. A i přes její těžký život na ní nakonec čeká dobrý konec.