Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13957/bmid_penize-od-hitlera-IVX-13957.jpg
4
637
166
Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout spravedlnosti.... celý text
Přidat komentář
Nedokázala jsem přestat číst. Je to neuvěřitelná kniha. Všichni opěvují Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch, ale tohle je mnohem silnější. Tuším ale asi, proč knížka není tak čtenářsky "slavná". Nejde s mainstreamem a hodně bolí. Čtenáře rozdrásá až na dřeň, není v ní skupinová anonymita, ale jednotlivci, pro které nelze najít omluvu a kteří přitom byli omluveni, protože "doba byla taková". Jenže ne doba, ale lidé jsou vinni, a každý je zodpovědný za své činy, bez ohledu na to, jak se pohled na ně bude v čase měnit. Kolik asi bylo takových Git Lauschmanových, kolik bylo a je obcí jako Puklice? Strašné je to propojení minulosti s přítomností, jako kdyby se dobré i špatné dědilo a synové napodobovali činy svých otců. Naštěstí jsou jednotlivci, kteří se tomu pasivnímu točení se v kruhu dokážou vzepřít. Otázkou je, co zmůžou a jestli není pozdě.
... nedočteno, asi za to až tak úplně autorka nemůže , ale už ten neuvěřitelně krutý začátek příchodu z koncentračního tábora ... prostě to nešlo
Drsná kniha plná emocí, hrůzy a hnusu. Krásný jazyk a nelehká četba zároveň. A příběh jedince - ženy, který je zároveň příběhem chování společnosti, neschopností uznat vinu a projekce zla na druhé. Člověk je jenom člověk, se všemi hnusy, které je schopen páchat a Radka Denemarková to umí velmi sugestivně vyjádřit.
Někdy se zdá být život tak křehký! A někdy tak strašně tvrdý a drsný! Čím vším si musela jedna žena za svůj život projít! Zdá se, že návrat z koncentračního tábora s sebou nese nový život. Šestnáctiletá Gita se vrací domů, ale její domov už neexistuje. Jaký bude její další život? Gita Lauschmannová se vrací v létě 1945 a pak až v létě 2005. Žila nebo celou tu dobu jen přežívala? Pro mě je toto dílo hlubokou sondou do života a osudu jedné ženy, jejíž osobní život poznamenaly dějinné události, které hluboce ovlivnily osudy mnoha lidí.
U Vyhnání Gerty Schnirch někdo napsal komentář, že vyhnání Němců byl jedním z největších zločinů českého národa. A já se tedy ptám, který byl větší?
Kniha je perfektně napsaná, na kráse ubírá pouze místy velmi nevhodně zvolené metafory. Kniha je asi 1000x lepší než A já pořád kdo to tluče. Ukládám do knihovny pro potomstvo...
Velmi těžká kniha... Autorka má opravdu skvělý talent na psaní, to bezpochyby... Kniha není čtivá, ale i tak vám ukáže jiný pohled na svět... Vlastně zde nenajdete ani nějak gradující děj... Spíše jen střípky vzpomínek a zážitků z celého života hlavní hrdinky.. Magnesia litera je v tomto případě opravdu zasloužená...
Ano, kromě všech zvěrstev, jež napáchali lidé na lidech ve jménu zrůdné fašistické ideologie, je potřeba si připomínat i tuto druhou stránku, mnohdy pomíjenou, zamlčovanou i popíranou.
Velmi smutná a stísňující knížka o tom, že zdaleka ne pro všechny lidi znamenal konec války a návrat domů z koncentráku konec utrpení.
"Fyzicky zvládala všechno. Ale nikdy jsme nevěděli, co udělá psychika"..
Když jsem viděla Peníze od Hitlera jako divadelní hru, říkala jsem své dceři, že půjdeme o přestávce domů a koupíme si lístky na jindy, abychom to dokoukali. Byla to čistá hrůza, ne kvůli dílu samotnému, ale kvůli emocím, které příběh vyvolával. Loni jsem si koupila knížku a s vědomím do čeho jdu, jsem ji přečetla. Je to příběh přeživší židovské dívky Gity Lauschmanové, která se vrací z koncentráku "domů", jenže žádné doma už není. To, co se rozehraje poté je neuvěřitelně depresivní příběh, příběh kostlivců ve skříni, hry na pravdu a lež v zrcadle vlastních vzpomínek a krutostí, které dělají lidi lidem. Je to však knížka, která není laskavá, i kdyžna konci se to zlepší, ale jen trochu, ale asi by si ji lidi měli přečíst. Nedá se na ni zapomenout, právě proto 5 hvězdiček.
Asi to opravdu nebyl můj šálek kávy. Přišlo mi to takové strašlivě nerealistické. Neutrhěte mi hlavu, ale ty dialogy byly opravdu neuvěřitelné (a tím myslím ne uvěřitelné), jelikož připomínaly spíše dlouhé monology, celou dobu se vlastně dočítáme jen o sebelítosti (jasně, stalo se jí plno hrozných věcí, chápu, ale nemusela o tom básnit milionkrát, na to měla snad celý život) a do toho -- spoiler -- znásilnění od tří mužů, kteří jí zlomí ruce, uřežou hlavu jejímu čtyřměsíčnímu synovi a pak si s ní pohazují a nakonec si s tím vražedným nožem uřežou kus špeku na chleba... zní tak hrozně, až je to vlastně nesmírně směšné. Aspoň pro mě. Ostatním neberu pozitivní názor, ale pro mě tohle "klišé nad klišé" opravdu nebylo. Nakonec stigmata za všechnu krev, nevinnou krev, která byla prolita za dobu života hlavní představitelky. Musela přece někudy odtéct ven. Proč ne přímo z jejích rukou. Nepřišlo mi to zdaleka tak tragické, jak kniha mohla být, nebo jaké je téma samo o sobě. V žádné z postav jsem bohužel nemohla nalézt nic, s čím bych se ztotožnila a možná negativnímu hodnocení knihy z velké části pomohla hlavní představitelka, která mi byla neuvěřitelně protivná.
Už delší dobu jsem nečetla knihu, která by mě tak strhla. Přes velmi tragický text, které nečtu příliš často, jsem byla přímo vržena do děje a četla a četla...
Denemarková cizeluje každou větu, každé slovo. Je radost číst takový text. Hlavním tématem knihy, stejně jako u většiny dalších knih od Radky Denemarkové, je hledání odpovědi na to, proč to ženy mají tak těžké. Do tohoto příběhu je navíc vpletena zapáchající kapitola našich dějin, která se odehrála v roce 1945 v pohraničí. Nespravedlnost, násilí, doživotní traumata nevinných obětí, pomsta. Skvělá kniha.
Kniha mi dala poradne zabrat, pres ten zacatek jsem se nemohla dostat nekolik tydnu, v hruze jsem to odlozila. Pak jsem se k tomu plizive vratila. Ta kniha mela naboj, ty valecne i povalecne udalosti jsou strasne strhujici, ovsem pribeh odehravajici se v soucasnosti (2005) me trochu zklamal. Ty venkovske charaktery byly napsany hodnoverne, to jsem chapala, Denis mel soucit, nasel pro ni pochopeni, mozna hledal odpusteni.. Gita mi strasne pripominala gertu schnirch od tuckove. Stejne nestastna, sileny zivotni osud, stejne uzavrena, nepochopena, odcizena sve rodine. Uvitala bych vice vyoraveni, nebavi me tomcist v naznacich, ale jinak nelituji, ze jsem si tu knihu koupila.
Stejně jako u první knihy, styl psaní je perfektní a příběh velmi silný, který nutí k přemýšlení. Některé scény jsou pravda trochu přehnané (jako třeba to šílenství s pytlíky čočky :-)), ale v tomhle příběhu nepůsobí nijak nepatřičně, spíš naopak. Přehánění sem prostě patří.
Hvězdičku u mně knížka ztrácí jen kvůli Gitě. Ano, určitě si prošla peklem a to ji nezbytně poznamenalo, přesto, nebo právě proto, jsem si její postavu nijak neoblíbila. Občas mi šla pěkně na nervy.
Tato kniha mě dost překvapila. Nikdy bych neřekla, že tuto knihu napsala žena, drsnost výrazů byla mnohdy zarážející (na ženu). V této knize jsem napočítala čtyři stěžejní situace. Vůbec mně neudivuje, že je cenamy ověnčená, v mnoha knihách naleznete minimálně jednu stěžejní situaci, ale čtyři? Knihu vřele doporučuji, ale musím podotknout, že z mého pohledu patří tato kniha do oddělení, kam má člověk zavítat až v určitém věku. Mnoho věcí v této knize probíraných může člověk pochopit až v určitém věku. :)
V podstatě mě knížka příjemně překvapila, kvůli začátku a nemožnosti se knížkou prokousat, jsem očekávala od sebe samé horší hodnocení. Každopádně si cením rytmizace textu, práce s jazykem, melodie; ale jízlivý podtón, který se nese celým textem (a nejenom tímto textem) a afektovanost výpovědí, nadmíra psychologizace, vytváří celkově styl psaní, který mi bohužel není blízký.
Tak tahle kniha se mi ani nechce vracet do knihovny. Vždycky mne ukolébala klidnými a poetickými obrazy a pak zaryla drápy. Několikrát jsem musela přerušit čtení a prostě to vydýchat a vzpamatovat se. Naprosto mne dostal způsob vyprávění, krátké věty, které jen naznačí a o to víc má prostoru Vaše fantazie. A můžete si být jisti, že autorka půjde ještě dál, než Vy. Zapůsobil na mne kontrast Gitina utrpení a na druhé straně to lidské pinožení a hrabání na vlastním dvorečku, nic raději nevědět a kdo není se mnou, je proti mně. Ne zlá doba, ale zlí lidé, kteří ji využili. Je to příběh o pomstě a to se dozvíme doslova na posledních stránkách.
Tíživé vzpomínky provázejí Gitu celým životem.Nabalující se drsné skutečnosti jsou až k neuvěření.Je možné, aby člověk uvezl tak těžkou káru?Autorce jsem uvěřila,přesto se knížka četla těžce a se svíravým pocitem.
Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní, kde se myšlenky, vzpomínky a přítomnost míchají v krátkých větách. Četba je tak těžká, ale určitě jsem to nevzdala. Myslím si, že právě tento styl psaní dodává příběhu na jeho síle. Má to svoje kouzlo, jenom si na to musíte zvyknout, pochopit a nechat se strhnout.
Štítky knihy
Židé vraždy česká literatura nenávist Sudety poválečná doba vysídlení Němců holokaust, holocaust Magnesia Litera přeživší holokaustu
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 |  Hodiny z olova |
| 2011 | Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
| 2014 | Příspěvek k dějinám radosti |
"Že si nedaj pokoj. Koho ty pravěký historie zajímaj..."
Až otravně propírané a donekonečna omílané je ono téma křivd druhé světové války. Ale z čeho jiného se nepoučitelní mají poučit?
Brilantní práce. Snad jen... příliš mnoho metaforických odboček umořilo osla.