Pan Kaplan má stále třídu rád

27.07.2019

Prvni dil byl super, druhy uz byl slabsi, ale i tak jsem se dobre bavil.

Po této knize sahám vždy znovu, když klesám na mysli stran svých cizojazyčných dovedností aneb "sbohem gramátyčko, jak do chlíva tak do kostela! " Nic tak nepotěší jako vědomí, že v tom určitě nejsem sama :)))))) A pak když přijdou chmury, tahle kniha na ně zabírá.

06.06.2019

Stačí, aby som si prečítala pár viet z hocijakej stránky tejto knihy a hneď sa začnem usmievať. Ľúte súboje, ktoré vedú svojrázne postavičky s nevyspytateľnými jazykovými pravidlami i medzi sebou navzájom, sú opísané s veľkou porciou vľúdneho humoru a pohody. Kontrast medzi komicky skomolenou a často nelogickou priamou rečou frekventantov večernej školy a vycibrenou kultivovanou nepriamou je proste skvostný. Hotový jazykový koncert! Nemôžem inak, len dueto tvorené autorom a prekladateľom obdivovať.

03.06.2019

Byla jsem na divadelním představení a i když jsem hlavně ze začátku musela dávat větší pozor o čem to vlastně mluví, bylo to super! A tak jen spíš ze zvědavosti jsem si půjčila i knížku a myslela si, že do ní jen tak nakouknu, že se mi bude špatně číst, ale nakonec jsem ji přečetla celou a hrozně mě bavila. Neuvěřitelné jak některá obyčejná slova můžou být vtipně zkomolena a rozpoutává se nekonečná diskuse mezi profesorem a spolužáky. Prostě pan Hymana Kaplana jsem si zamilovala, ale bohužel to na mě má "špatný" vliv, protože některé výrazy bych chtěla používat a musím si dávat pozor.... Velký obdiv překladateli, protože v češtině je to úplně jiná originální knížka než v originální angličtině. Na konci knihy zmiňuje, že mu hodně pomohly přebrepty jeho malých dětí, když se učily mluvit, tak jsem si vybavila začátky mluvení hlavně mého staršího syna. Komolil si slova po svém. Paní logopedka říkala jak si krásně hraje se slovy a písmeny, ale já už z toho měla nervy, pořád dokola opravovat a správně vyslovovat. Ale teď jsem si to užila. Jemináku...Gráduluju… Pokrokávám...napísnout...S poctivostí nejdelší cesta.... atakdále

18.05.2019

Krásná humoristická kniha. A přestože ji napsal Leo Rosten, přeložit knihu založenou na hře se slovy v podstatě znamená napsat ji znovu, takže se skláním i před překladatelem.

16.05.2019

Krásná humoristická kniha, kterou bych předepisovala každému na vyléčení pošmourného odpoledne a životního splínu.
A na místě je také vyzdvyhnout báječnou práci překladatele, který vlastně vytvořil novou knihu. Skvělá práce.

05.05.2019

Samotný román je neskutečně zábavný, ale můj obdiv má Pavel Eisner, člověk který napsal mimo jiné Chrám a tvrz - nepatetickou oslavu našeho rodného jazyka, ale i stejně vtipnou povídku Jak jsem učil češtině, která nemá chybu v podání Karla Hogera. Překlad rozšířeného vydání páně Rostena už neznám stejně jako překlad Antonína Přidala - kdo jiný další mohl dokázat přeložit knihu dokonale. Smysl pro humor v kombinaci s nepředstíranou kultivovaností byl Antonínu Přidalovi vlastní, takže nemám pochyby o kvalitách jeho překladu, nicméně dostal se mi do ruky Eisner a tím jsem se od Kaplana dostal k Chrámu a pochopil jsem, co oba pánové svým překladem dokázali - čeština je úžasný jazyk! Asi zkusím sehnat originál, abych si aspoň rámcově dovedl představit, jak se ony hlášky liší v angličtině a v češtině. Jinak hláška pana Hymana, kde měl použít slovo pasák a prohlásil, že "voják pozdravil lam pasáka" mně rozesměje kdykoliv si na něj vzpomenu. Mám hodně rád dílo Betty McDonaldové a cítím tam nějakou sounáležitost a nejvíc při jejím popisu návštěv kurzu tvůrčího psaní...jinak děkuji moc všem zdejším dobrovolným kritikům, osvěžil jsem si řadu hlášek, které jsem pozapomněl a jsem hrdý - jsem v dobrém klubu.

04.04.2019

Když jsem tuhle knížku četla, obdivovala jsem autora i překladatele, když jsem viděla její divadelní podobu, přibyl obdiv ke všem, kdo se na ní podíleli. Kdybych měla to všechno ohvězdičkovat, úplně by se od toho rozsvítilo.

28.03.2019

Konečně přicházím do věku, kdy začínám číst povinnou četbu ze školy :). Před panem překladatelem smekám, ale..je to dlouhé, dlouhé, dlouhé.. Opravdu doporučuji něčím proložit, bo věčný smích Nathana P. Nathana, ruměnec slečny Mitnickové a pleskání do tváří pana Pinského, se občas zajídá.
Ovšem..jinak je to špíčková kniha! Kou kej :).

13.03.2019

Poslouchala jsem audioknihu skvěle namluvenou p.Donutilem a jinými známými herci a můžu jen doporučit.Kdybych ji jen četla tak by to bylo asi o hvězdičku míň,protože se motiv opakuje stále dokola.

15.02.2019

Tato kniha pro mě byla velkým překvapením, a to hned dvakrát! Nejprve na začátku, kdy jsem absolutně nechápala, co na ní všichni mají, protože jsem si prostě nedokázala představit, že se jedné a té samé věci (komolení slov) autor rozepisuje na cca 340 stránkách. Podruhé mě překvapila v průběhu, kdy jsem zjistila, že mě to vlastně baví, dokážu se u ní ze srdce zasmát a některé obraty jsou vyloženě geniální. Nakolik v tom má prsty sám autor, nebo je to přidaná hodnota překladatele, to nevím. Ale časem se to pokusím zjistit přečtením si originálu.

Jednu věc však musím knize vytknout, a to tu, že si bohužel nedokázala udržet mou pozornost dlouho. Proto jsem ji četla tři týdny, což je na mě poslední dobou opravdu hodně. Poslední kapitoly jsem už vyloženě protrpěla, i když jsem se zároveň bavila. Nedokážu to vysvětlit a asi to nedává smysl, ale je to tak. Každopádně knihu doporučuji a už se moc těším, až ji budu moct srovnat s originálem! Doporučuji vám si ji přečíst, už jen kvůli tomu, že si díky ní můžete rozšířit slovní zásobu. A ty hlášky studentů? Jedinečné :-) Ustupte o píďu, pane Kaplan, ustupte o píďu!

13.02.2019

Jeden fór (špatná výslovnost) provázená celou knihou. Nudné.

15.01.2019

Naprosto báječná kniha, jedna z mých nejoblíbenějších, věřím že v angličtině bude ještě o fous lepší, ale překlad je bravurní.

29.12.2018

Knížku jsem poslouchala jako rozhlasovou hru. Naštěstí. Je to skvělé , ale opravdu si nedovedu představit, že bych to četla a bavilo mě to. Souhlasím s tím, že překladatel musel přeložit knihu tak , aby tomu rozuměl český čtenář. Překlad je opravdu geniální. Přesto, že chápu humor knihy, tak mě by stačila půlka knihy, abych si udělala obrázek. Potom mě to připadalo pořád dokola.

26.12.2018

Nejde dát místo pěti třeba šest hvězdiček? Tahle knížka je mou oblíbenou ... taková ta kniha, kterou si sebou rozhodně zabalím, pokud budu muset jít ležet do nemocnice. Obdivuji um překladatele. On v podstatě napsal sám další knihu, protože taková spousta vtipných jazykových zkomolenin - to musel vymyslet, to nešlo přeložit. Mňam. Samosébně a šišbardon používám i ve svém životě a ta slovíčka miluju :-)

25.12.2018

Tato kniha je čtena několika čtenářskými generacemi a tak jsem se také rozhodl, že si knihu přečtu. Knihu hodnotím na 3 hvězdičky. Celkově mě kniha moc nebavila. U některých částí jsem se zasmál, jiné části mne nechaly zcela chladným. Oceňuji na této knize, že se v ní nevyskytuje humor s prvky vulgarismů nebo sexuálního podtextu. Kniha má 2 části, kapitoly jsou krátké. Knihu s největší pravděpodobností už číst podruhé nebudu, ale rozhodl jsem se, že vyzkouším audio knihu. :)

Pan Kaplan a jeho další spolužáci navštěvují večerní přípravnou školu pro dospělé, jejichž vyučujícím je prof. Parkhill. Jedná se o lidi, kteří se přistěhovali do USA a aby získali občanství této země, musí absolvovat tuto školu. Pan prof. Parkhill má mnoho trpělivosti a vysvětluje studentům českou gramatiku (pravopis, synonyma, homonyma, idiomy aj.), učí studenty psát osobní a obchodní korespondenci, vypravuje studentům o dějinách země USA. Určitě bylo fajn, že do výuky zařadil VOLNÉ DISKUSE, kdy se studenti mohou na cokoliv zeptat. Profesor čerpá také z příručky Jazykové výuky cizinců, kterou napsali Plaut a Samish. Snaží se tedy využít rad z této příručky a zařadit do své výuky humor, učební látku dávkovat postupně a důležité je také být trpělivý. V jeho třídě se vyskytuje také pan Kaplan, který je popsán následovně: "boubelatý muž s jablíčkovými lícemi, nažloutlými vlasy a veselýma modrýma očima s vlídným, bystrým a dobrotivým úsměvem." Zejména pan Kaplan dává profesorovi zabrat. Je sice snaživý, plní všechny domácí úkoly, chodí pravidelně na výuku, nicméně písemný a ústní projev vždy zkomolí do takové podoby, že profesorovi vstávají všechny vlasy na hlavě. Vždy se podpisuje následovně: H*Y*M*A*N* K*A*P*L*A*N. Vznikají různé zkomoleniny a humorné situace, které by měly vyvolat na tvářích čtenářů úsměv, bohužel jsem se u této knihy moc nesmál. Pan Kaplan má své příznivce, kteří za ním stojí a obdivují ho, ale zároveň má spolužáky, kteří by ho nejraději uškrtili. :) :) :)

Určitě je těžké učit se nový jazyk a český jazyk musí být pro cizince velmi náročný, ať už skloňováním podstatných jmen (máme 7 pádů) nebo časováním sloves. Určitě je náročná také výslovnost a další gramatická pravidla. Myslím si, že je správná myšlenka, kterou zastával profesor, že je lépe upřednostnit slovní zásobu před gramatikou a také je třeba trénovat výslovnost. Nepochybně gramatika je také důležitá, ale myslím si, že v běžné konverzaci je důležitější domluvit se s chybami než ovládat gramatiku a nemít dobrou slovní zásobu.

V jedné kapitole profesor není schopen zodpovědět studentům význam slova - EUMOIRICKÝ /= blažený, obšťastněný dobrými úmysly či skutky/. S tímto slovem jsem se setkal poprvé. Pokud by nebylo pana Kaplana, tak bych se o tomto slovu nedozvěděl. :) :) :) Myslím si, že žádný člověk nemůže vědět všechno, a pokud to vztáhnu na profesory nebo učitele českého jazyka, kteří vyučují na různých typech škol, tak je lépe vždy říci, že daný dotaz není schopen zodpovědět studentům, protože neví, než-li by si vymyslel nějakou lež. Člověk se učí celý život. Zastávám názor, že i současní spisovatelé by měli použít slova srozumitelná a běžně používaná, kterým čtenář rozumí. Mohou pochopitelně text obohatit nějakým slovem, které není moc běžné, důležité je však, aby taková kniha nebyla takovými slovy přehlcena, aby čtenář nemusel mít po ruce slovník. To jen krátké zamyšlení nad slovy.. :) :) :)

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Slova jsou základní kameny a gramatika je dům.

Věděl, že mezi sezením za katedrou a přecházením je propastný rozdíl: sezení je autoritativní, přecházení je rovnostářské; sezení zdůrazňuje upjatost, přecházení navozuje uvolnění).

Pan Kaplan nachýlil hlavu k rameni (známka soustředění), zavřel obě oči (známka hloubání) a pak jedno otevřel (známka osvícení).

13.12.2018

Knížka je pěkná, ale není tam moc děj. Jedná se o takové příběhy z večerní školy. Vše je o tom, jak pan Kaplan bojuje s cizím jazykem, jak filosofuje a přemýšlí o věcech. Líbí se mi, jak tam jsou vykreslené hůmorné situace, které vzniknou špatnou výslovností a také popis ostatních studentů.

28.11.2018

Tato kniha se mi moc líbila, hlavně kvůli výbornému překladu. Škoda, že neumím anglicky natolik dobře, abych si jí přečetla v originále.

30.10.2018

Laskavá, nesmírně potřebná knížka. Moje dlouholetá srdcovka. Kdo se chce smát, ten se zasměje, ale ten příběh má mnohem hlubší poselství. Vzhledem k tomu, že vzdělávání dospělých je tak trochu i můj job, mockrát jsem si na Leo Rostena a jeho hrdiny vzpomněla i během přednášky...