Pábitelé

11.01.2024

Hodnoceno zpětně a vůbec jsem si nevzpomněla na to, o čem to bylo, ani pocit..no pro knihu špatné znamení.
Slyšeno jako audiokniha.

08.11.2023

Za mě 3,5 hvězdičky. Hrabal bezesporu píše brilantně, ale některé příběhy (i jazyk) jsou pro mě strašně vzdálené a nebavili mě. Jiné mě bavili víc. Ve své době věřím, že to byla naprostá pecka.

14.06.2023

Hrabal je pro mě mistr pera.
Některé povídky jsou dobré a některé... Ještě lepší.

10.03.2023

Knihu jsem protrpěl v rámci čtenářské výzvy. Nikdy více.

08.05.2022

Syrovost a podstata života v povídkové tvorbě. Mě nejvíc zaujala "Jarmilka", "Diamantové očko" a "Automat svět". Četla jsem znovu po mnoha letech. Jak je v anotaci, lidé vyprávějí své příběhy. Víc nebudu psát, ani to nejde. Přečtěte si a dojem si utvořte každý sám.

13.09.2021

Povídkové knihy mám ráda a pan Hrabal je v tomto žánru jeden z nejdokonalejších. Dokonalá obrazotvornost. Perfektně vystižené charaktery. Poetické, milé, ale také syrové a drsné.

13.03.2021

I když se našly povídky, u kterých jsem nevěděl, co si z nich odnést, Pábitelé jako celek se mi líbili. Hrabal v nich dokázal skvěle zkombinovat syrovost života s hřejivým humorem. Je to napsáno osobitým, lehkým stylem a četlo se to příjemně.

30.01.2021

Každému padne do oka jiní povídka. Mně padlo do oka Diamantové očko. Krásná povídka. To ale neznamená, že by ostatní povídky krásné nebyly. Naopak. Tuhle knížku si rád otevřu znovu. Mám z ní radost.
Některé skvrny nelze vyčistit bez porušení podstaty látky. (lísteček z chemické čistírny)

26.10.2020

Mě Hrabalovy knihy nesmírně baví, protože je píše sám život. Vždy na mě padne taková zvláštní nálada. Fascinující je, s jakou lehkostí dokáže psát i o poměrně tragických věcech nebo o smrti. Člověk pak pochopí, že to vše do života patří.

28.12.2019

Bohůžel jsem se moc nedokázal začíst, většinou mě bavili povídky až z druhé poloviny knihy.

14.11.2019

Dlouho jsem váhal s hodnocením knihy poté, co jsem ji dočetl. U některých povídek jsem se nepokrytě nudil, některé mě naopak opravdu zaujaly a bavily mě.

Možná jsem úplně přesně nepochopil podstatu pábení. Nejdelší povídka Bambini di Praga 1947 byla jedna z těch, ve kterých jsem plaval a vůbec jsem neporozuměl tomu, co jí chtěl Hrabal říci. Silně na mě naopak zapůsobila hned první povídka (Jarmilka) a z mého pohledu byl silný také závěr knihy - Dáma s kaméliemi, Romance a Štědrovečerní hodnotím jako nejlepší. Oceňuji také Hrabalův jazyk a hraní si s ním, třeba slovo kabapysk mě opravdu pobavilo.

V souhrnu, Pábitelé se mi líbili i nelíbili, zároveň jsem se u nich nudil i bavil, některé povídky bych si s chutí přečetl znovu, k jiným by mě nikdo nedostal ani heverem. Hodnotil bych třemi a půl hvězdičkami, ale mám-li se rozhodnout, dávám tři.

29.08.2019

Velmi vtipné povídky hojné na lid pobývající v honosných síních svých mikrosvětů. Nádherně obrazotvorně vykreslené situace běžných lidských životů z pohledu člověka, který dokázal zachytit poetiku malých radostí života a nepřehlédnout pro strom les. Doporučuji všemi smysly.

30.03.2018

Společně s Perličkou na dně patří Pábitelé k mým oblíbeným knihám Bohumila Hrabala z 60.let. mám rád jeho styl vyprávění a jeho poetiku.

26.04.2017

V době, kdy jsem byl pilný čtenář a shltal vše, co mi přišlo pod ruku, byla tato kniha na indexu (i s autorem). Takže jsem se k jeho knihám dostal až později. Zkraje jsem nemohl přijít na chuť jeho extrazvláštnímu psaní - jedna věta na stránku a půl, ale pak jsem objevil v nich to kouzlo. Zaujal mě Automat svět, ostatní už mi tak nějak splývají. Ovšem díky úžasnému citu pro zpracování jeho příběhů Jiřím Menzlem, znají jeho knihy vlastně téměř všichni. "Bože, jak by tady bylo krásně..." Čtyři hvězdičky - ta pátá je moje skleróza...

12.04.2016

U první povídky jsem cítila hroznou úzkost, nevím proč. Nejvíc se ale líbilo Diamanové očko, kéž bych takhle hezky mohla mluvit o svém tatínkovi a koukat na svět takovýhlema "očima". :-)

04.03.2013

Moje první, ale dozajista ne poslední kniha od pana Hrabala. Teď už vím proč se o něm říká "génius krátké, české prózy" stálo to za to.

16.09.2012

Povídkové knihy, ač spojené jedním tématem, pro mě byl vždy problém popsat, především proto, že každá z nich probouzí v člověku úplně jinou emoci, vyvolává jiné vzpomínky a úvahy. Bohumil Hrabal vám umí svými krásnými slovy navodit jakýkoliv pocit – rozhoupe vás nostalgií a za malou chvíli přenese do veselé nálady, to vše aby vám pak naservíroval čistý smutek a ten opět nahradil něčím, co vás pohladí na duši. Mám pocit, že jeho knihy jsou skvělé i z důvodu, že jsou psané česky a jsou naší mysli o něco blíže. Upřímně lituji všech překladatelů, kteří se jeho knihy snaží převést do jiných jazyků – to musí být teprve oříšek.

Nejvíc se mi asi líbil příběh s názvem Diamantové očko, byl totiž naplněn jistým druhem radosti z žití, kterou mají asi jen…pábitelé? Zaujal mě již úvod (a následovné použití v povídce), kdy autor dokázal vtisknout poetičnost běžné věci:
Některé skvrny
Nelze vyčistit
Bez porušení podstaty látky
(lísteček z chemické čistírny)