Osm
Radka Třeštíková
Příběh o několika láskách s jednou detektivní zápletkou. Začíná nečekaně skoro koncem a končí začátkem. Hlavní hrdinka Míša je následkem střelného poranění v bezvědomí. Kdo jí chtěl ublížit a proč, když ji všichni měli rádi? A co se stane, až se Míša probudí a ze svého života si bude pamatovat jenom něco?
Přidat komentář
Některé scénky byly tak reálné, že se nešlo prostě nesmát. V průběhu celé četby jsem se trochu ztrácela ve jménech (ale to jsem já - jména mi nic neříkají). Nicméně mě velice překvapil samotný závěr - byla jsem mile překvapena, že něco narušilo zavedený standard ukončení detektivních příběhů.
Příběh se mi četl dobře, svižně, pochopitelně mě zajímalo, KDO z nich, proč. Jako odpočinková četba určitě jo. Občas jsem se i zasmála.
Mimochodem, jak si tu někdo stěžuje na nepřeložený poslední odstavec. Nemusím umět švédsky, aby z toho bylo patrné (stačí k tomu dvě slova - kapitán a Stockholm), že je to řeč kapitána k cestujícím v letadle.
Na začátek musím říct, že jsem neočekávala, že by Radka Třeštíková napsala něco nepodobného Bábovkám apod. Dobře se to čte, je to oddechovka na proložení náročnějších knížek. Co mě ale totálně zklamalo, byl závěr. To už jsem tedy dočítala jen silou vůle, vůbec ne proto, abych se dozvěděla, jak to dopadne. Vůbec celý ten příběh byl dost překombinovaný a protagonisté málo uvěřitelní, ale to, co autorka předvedla na závěr, to jsem opravdu nečekala. Takže hvězdička dolů a velké zklamání.
Zacatek a konec knihy mi prisel trochu zmateny, jinak se cetla hezky, nenarocne pohodove cteni, to mne vyhovuje.
Okouzlení touto autorkou jsem úplně nepochopila. Kniha Osm ze sebe dělá něco víc, než ve skutečnosti je. Styl psaní mi moc nesedí.
Na knížku jsem se moc těšila už jen z reakcí okolí. Na začátku mě autorka zaujala příběhem a vážně mě zajímalo, co se stalo, kdo je kdo atd. Zvědavost mi vydržela převážnou část knihy, ale docela mě zklamal konec. Ani ne zápletkou, ačkoli pro mě nebyla kdo ví jak překvapivá, ale spíš stylem, kterému chyběla dávka dramatičnosti, napětí. Každopádně se mi kniha jako celek líbila, taková zlatá střední cesta.
No co k tomu? ještě jsem to sice nedočetla, ale i tak si troufnu k ní napsat pár slov... Příběh je zajímavý, prostě klasická oddychovka od české autorky. Snaha o napětí a nečekané situace, vrací se v minulosti, kvůli určitým událostem. To je super.
Bohužel mě zklamal styl psaní. To jako vážně? Věty jsou neumělé, nemastné neslané. Jsou chvíle, kdy si přeju, ať ta zatracená věta konečně skončí :D Snaha pochytit Hrabalův styl nebo nepozornost při hodinách českého jazyka? Nás učili, že když chceme vygradovat napětí a mít kvalitně a dobře napsanou knihu, mají se psát krátké ale srozumitelné věty.
No, ale prozatím je to moje první kniha od ní, snad se u další nenechám opět takhle zklamat :)
Jak již někdo napsal. Číst se to dá a dokonce s napětím, úsměvem i poučením, ale po nějaké době si ani nevzpomenete, že jste to četli.
Osm je první knížka, kterou jsem od Radky Třeštíkové četla a moc se mi líbila. Autorčin styl psaní je čtivý a příběh byl zajímavě napsaný. Není to žádné náročné čtení, což mi vyhovovalo.
Čtivá knížka o jedné mnohonásobné a nezralé femme fatale. Psáno lehkou rukou s jasným autorčiným rukopisem. Nenáročná knížka do náročné doby, díky za ni.
Osmičku jsem si užila, autorka prostě umí psát strašně čtivým způsobem. Oproti Bábovkám mi v celkové uvěřitelnosti příběhu něco skřípalo ;) . Konec jsem takový čekala a nezklamal :) .
Sedl mi styl vyprávění, opravdu jsem byla napnutá, jak to nakonec bylo. Konec jako u Bábovek takový neukončený, ale nemám s tím problém. Každopádně jsem si čtení užila.
Ta kniha je...průměrná. Stylisticky stejná jako Bábovky, které se mi líbily, ale po čase se i tenhle styl poněkud omrzí, když se stále opakuje. Autorka je bezesporu "vypsaná", psát umí zručně, odsýpá to, čte se to rychle, ale marně hledám tu přidanou hodnotu, která by knihu povýšila a naplnila dojem získaný z recenzí. To jsou tím ti recenzenti opravdu tak nadšení? Průměrné detektivní téma to nezachrání. Pokud ale chcete čtivou oddechovku, proč ne. V tomto směru kniha nároky splňuje.
Po přečtení Bábovek, které se mi nesmírně líbily, jsem zatoužila po dalším skvělém vyprávění a stylu psaní Radky Třeštíkové. No, neměla jsem se asi zas až tak těšit. Nemůžu říct, že by mě Osm nějak vyloženě zklamalo, ale bůhví jaká pecka to taky nebyla. Mnoho postav, z nichž mi nebyla sympatická ale lautr ani jedna, děj, který sice rychle ubíhal a nebyla tam ani žádná hluchá místa, ale taky ani moc nenadchl. Detektivka bych tomu tedy neříkala, i když dobře, v anotaci píší "s detektivní zápletkou" a ano, byl tam "pokus o vraždu", okey, tak nějak mi možná ve výsledku uniklo, kdo že to vlastně střílel, ale hlavně, práci policie podle vylíčení autorky bych snad ani nekomentovala. Chápu, nebyla to žádná kriminálka New York, ale takový idioty by snad u policie ani zaměstnat nemohli... Prostě příběh o slečně co nejdřív neměla nic, pak mohla mít relativně všechno, ale chtěla víc a víc než bylo zdrávo a nakonec za to i docela draze zaplatila... Bábovky mi přišly jako top, u Osmičky bych řekla, že to trochu kleslo, ale předchozím autorčiným dílům dám ještě šanci a pokud vydá další knihu, určitě si ji přečtu.
První kniha od Třeštíkové, které dávám 5 hvězdiček. Nečekala jsem nic jiného, než pohodové čtení na cestu do práce, ale kniha mě totálně vtáhla. Autorka se knihu od knihy lepší. Její prvotina mě nebavila vůbec, například Bábovky jen trochu, ale tohle mě bavilo moc. Palec nahoru
Na to, jak je to tlustá kniha, je příběh hodně jednoduchý a ani popis postav neměl, pro mě, hlubší význam. Takže tentokrát za ledovku a od Radky už asi nic číst nebudu.
Štítky knihy
pro ženy partnerské vztahy rodina rodinné vztahy domácí násilí české krimi
Autorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
Trvalo mi déle než jsem se začetla, ale knížka je fajn, dle mého názoru jedna z těch lepších od R.Třeštíkové.