Zkamenělá krev
Johan Theorin
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152384/zkamenela-krev-152384.jpg
4
404
96
Vápencem na pobřeží Ölandu probíhá krvavá žíla, sytě rudá vrstva, o níž se dříve tvrdilo, že je zkamenělou krví, jež byla prolita v boji mezi skalními troly a vílami z planin. Všechny tyto pověsti zná také Per Mörner, který přijíždí do Stenviku oslavit se svými dětmi Velikonoce. Proti svým původním plánům sem nakonec přiveze i svého problematického otce Jerryho, který je později zavražděn. Zdá se, že ho zabil někdo, koho znal. Kdo ho ale mohl tak strašlivě nenávidět? Pera Mörnera nenechává tato otázka v klidu. A to, co vypátrá, jím naprosto otřese...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2012
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Blodläge , 2010
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem se nějak nemohla začít, a i když se mi to později trochu podařilo, stejně jsem nějak nepochopila, kde že je to děsivé tajemství Ölandu i Jerryho Molnera.
*3,5* Zajímavý příběh, místo ale zbytečně zdlouhavý, druhá polovina knížky měla už svoje tempo :) Jen ten konec, prakticky nic překvapivého a na mě až moc velký happyend :)
Bohužel zatím nejslabší Theorinava knížka :-( Ale i tak se teším na další - ještě mi chybí Skrýš a ta nejnovější :-)
Příběh se mi moc líbil. Není zde moc postav a je tu silný děj. Závěr byl zvláštní, ne nepovedený, nebo nedodělaný, prostě zvláštní. Čekala jsem, že to vyústí v něco více překvapivého, jako třeba u Mlh v Ölandu, nebo Smrště, ale nestalo se tak.
Stejně ale musím hodnotit knihu za 100%, protože Johanův styl psaní mě velmi nadchl a ačkoliv zde není přehršle"oblíbené" vraždění a násilnosti, je to velmi čtivé a napínavé a mě jeho knihy velmi oslovily.
Moje třetí kniha od tohoto autora. Za mě slabší rozjezd, ale pokračování již opět naprosto čtivé a záživné bez hluchých míst. Kniha nezklamala a opět jsem si perfektně početla. Do kompletní sbírky mi chybí již jen kniha Mlhy Olandu a i na tu mám spadeno a doufám, že opět nezklame.
Tahle kniha je jako auto se slabým motorem.... rozjezd je pomalejší, ale když se dostanete do rychlosti, tak to stojí za to.... pokud bych to měl s něčím srovnat, tak je lepší než mlhy Olandu....
Pokud budu knížku srovnávat se Skrýší či Smrští, pak bych Zkamenělou krev popsala jako méně napínavou a s méně překvapivým závěrem. Ale v žádném případě ne jako méně zajímavou nebo dokonce slabou. Je čtivá, postavy jsou pěkně vykreslené, opět reálně působící popis prostředí a nápaditá zápletka. Dávám velmi ráda 4 hvězdičky. A ještě jedna myšlenka: proč ne víly a trolové v detektivce? Vždyť to není literatura faktu. Pobavila jsem se, chtělo se mi číst až do konce a už se těším na Mlýny osudu.
Už jsem četla Skrýš a ta tedy byla lepší. Já asi nejsem na tento typ detektivek...
Moje první a asi i poslední knížka od Theorina. Ikdyž co jsem běžně přelétla komentáře, tak jsem si asi vybrala tu nejslabší. Knížka mě nebavila a měla jsem nutkání ji odložit (odkládám malé procento knih, vlastně jestli to byly dvě za celý život? :D). Ani za půlkou mě nijak nechytla...sama se divím, že jsem ji dočetla až dokonce. Ale je pravda, že druhá polovina se mi četla lépe (možná to bylo vidinou konce). Neříkám, že některé nápady nebyly špatné. Dokonce jsem si celkem i Pera oblíbila...když bych se měla držet toho, že je to detektivka...tak říkám velmi slabá detektivka! Jsem zklamaná aneb nevěřte nápisům na obálce typu "další mistrovské dílo od aut.bestsellerů..."
Knihy Johana Theorina nejsou detektivkami v pravém slova smyslu, spíš staví na detektivní zápletce a samotné rozuzlení nebývá tak zajímavé jako samotná atmosféra, kterou je zápletka obehnána. Autor těží z pověstí a mýtů, které se váží k ostrovu Öland, dává je do souvislostí, snaží se nechat čtenáře na pochybách, zda opravdu nějaké ty nadpřirozené věci nezasáhly do dění. V obou předchozích knihách se mi toto pohrávání s atmosférou hodně líbilo, nevadila mi ani nepříliš bombastická zápletka či pointa. Příběhy se moc hezky četly. Zkamenělá krev mě naopak zklamala, tady mi přišlo, že to nadpřirozeno je tam vsunuto dost násilně a nakonec působí hodně naivně. Zápletka mě nebavila, její rozuzlení bylo dost naroubováno a postavy příbehu mě nezaujaly, jednaly dost podivně. Ani atmosféra ostrova tentokrát příběh nezachránila.
Jako vždy - výborné!! Krásně se čte, napínavý děj, dobré vykreslení postav, jen houšť podobných knížek.
Detektivní zápletka směřující do minulosti hlavních postav, patřičná dávka napětí, brilantní popis prostředí, který vtahuje do děje a trocha severské mystiky a pověr. Výsledkem je dobrá kniha. Někteří čtenáři jsou poněkud kritičtí, mně se kniha četla moc dobře a s klidným svědomím dávám plný počet hvězdiček. :-)
Už se nikdy nebudu koukat na hodnocení než knížku začnu číst....po prvních dvou knihách od tohoto autora jsem se pustil i do této třetí, ale pod vlivem kritičtějších recenzí tady jsem k ní nepřistupoval s nadšením, ale spíše s tím si to odčíst a taky s trochou pochybností....teď poté co jsem knihu dočetl by mne zajímalo, co tohle nižší hodnocení zapříčinilo....mně ta kniha přišla dobrá, o nic hůře napsaná než ty předchozí a jestli možná jo, tak pak jen o opravdu malilinkatý kousek....
Od chvíle, co jsem knížku s dočtením poslední stránky odložila, přemýšlím, jak ji vlastně ohodnotit. Před tímto příběhem jsem četla předešlé dvě knihy od Theorina, takže s pomalu plynoucím dějem jsem byla nejen smířená, ale s povděkem jsem jej očekávala, ale zatímco první dvě knížky se mi opravdu hodně líbily, s touto jsem hodně na vážkách. Pokud zůstaneme u samotné zápletky, opět nebyla špatná, točila se kolem porno průmyslu, což se samo o sobě zdá být spisovatelsky atraktivní, tento potenciál ale podle mě nebyl zase až tak dobře využitý.
První Theorinova knížka mi přišla jako psychologická detektivka se zajímavým vhledem do života hlavního záporáka a s velmi efektním rozuzlením, druhý díl se tvářil jako duchařský thriller, který neměl tak efektní zápletku, ale za to děj byl svižnější, a teď tu máme díl třetí, který se až na pár chvilek tvářil celou dobu spíše jako pohádka… Proti tomu bych teoreticky nic neměla, ale tady mi to prostě nefungovalo. Vyprávění bylo opravdu nesmírně zdlouhavé a neustále prolínané s pohádkovými bytostmi, které (budiž připsáno autorovi ke cti) byly nakonec přece jen vysvětleny celkem realisticky (na rozdíl od duchařin v předešlém díle). Rozuzlení opět nebylo špatné, ale ta cesta k němu byla opravdu vzata setsakramentskou oklikou.
Ono ale i celkově mi v knize pořád něco vázlo, možná právě ta obrovská protichůdnost dvou hlavních linií příběhu – tzn. na jedné straně máte porno průmysl a na druhé straně víly, které plní lidem přání a troly, kteří víly ohrožují. Celou dobu jsem čekala, jakým způsobem budou tyto dvě linie prolnuty a světe div se, ony prolnuty v podstatě nebyly. Dvakrát jsem měla slabší chvilku a říkala jsem si, že kdyby mě tak nezaujal samotný prolog a já nechtěla za každou cenu vědět, proč, kdo a jak, tak bych knihu četla asi ještě podstatně déle.
Jako plus osobně vidím to, že si knížka opět žije svým vlastním životem nezávisle na dvou knihách předešlých. Máme zde sice zase Gerlofa, který jednou pro vždy opustil domov důchodců a přestěhoval se do své staré chaty, ale do samotného příběhu téměř nezasahuje. Ten se točí kolem mladého otce Pera, jeho nemocné dcery a po mrtvici mírně dementního otce s divokou minulostí, na druhé straně je mladý manželský pár Vendela a Max, kteří jsou od začátku jako oheň a voda a alespoň já jsem autorovi vděčná za to, že tento pár nakonec rozdělil.
Suma sumárum, kniha hodně zajímavá, ale ne vždy v kladném slova smyslu. Atmosféra určitě funguje dobře, zápletka dobrá, ale všeho toho „naokolo“ je zde tak moc, že se v tom skutečně čtenář má tendenci ztrácet.
Do knihy jsem se nedokázala začít, tak jak bych chtěla. Děj mi připadal naprosto zdlouhavý a nudný.
Štítky knihy
Velikonoce ostrovy severská krimi švédské detektivky
Kniha Zkamenělá krev je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 602x |
| Čtenářské výzvě | 40x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 349x |
| Chystám se číst | 126x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 3x |
Četla jsem v angličtině a sáhla jsem po ní jen proto, že v danou chvíli byla tím nejzajímavějším, co regál s anglicky psanou literaturou nabízel. Aniž bych tedy měla jakákoli očekávání nebo předsudky, pustila jsem se do čtení. A musím říct, že na to, že jsem více jak polovinu knihy neměla pocit, že by se dělo cokoli, z čeho lze později vybrousit detektivní zápletku, tak to bylo velmi příjemné čtení.
Jasně, ne že bych napětím nedýchala nebo si z nervozity z toho, kdo bude další mrtvola, okousala všechny nehty, ale někdy je fajn přečíst si knížku s dobře vykreslenou atmosférou, kde se autor nesnaží udělat na čtenáře dojem pomocí brutální vraždy, vyšinutého maniaka a dějem, kde jeden neuvěřitelný zvrat stíhá druhý.