Očista
Sofi Oksanen
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36923/bmid_ocista-OvO-36923.jpg
5
382
72
Dramatický příběh dvou generací žen nás zavede nejprve do Estonska 40. let minulého století, v druhém plánu do doby krátce po rozpadu sovětského impéria. Aliide Truuová ukryje před mafiánským pasákem dívku Zaru. Dívčina přítomnost v domě vyvolá ve staré ženě palčivé vzpomínky na mučení a znásilnění za předešlé éry. Ani Zara není bez nepříjemných vzpomínek... Doslov: Lenka Fárová... celý text
Přidat komentář
Moje první knížka od Sofi Oksanen a byl to masakr! je to těžká kniha na psychiku, dalo by se říct až drama či tragédie, rozhodně žádná oddechovka... napsané je to bravurně, autorka používá krásný jazyk, velmi poetický, ale zároveň přesný a úsporný.... děj se začíná odehrávat na západě Estonska roku 1992 po rozpadu Sovětského svazu, kdy se z něj stala nezávislá země. Hlavními postavami jsou ženy, muži tu hrají druhé housle a vždy jde o postavy dost nesympatické, zlé a zvrhlé nebo alespoň stojící si na vedení. Před domem osamělé venkovské ženy Aliide se jakoby "náhodou" ocitne zubožená dívka Zara a poté se začnou retrospektivně odvíjet příběhy jak Aliide, tak Zary, tyto příběhy se samozřejmě spojí a poté zase rozpojí, napětí graduje a vše je doplňováno deníkovými zápisky estonského rolníka, který má v celém příběhu také velmi důležité místo. Kniha je hlavně o tom, jak vysoká je cena za přežití, co je člověk ochoten podstoupit pro zdánlivý klid, také je o násilí na ženách jak sexuálním, tak psychickém, o prohnilosti stalinistického i totalitního sovětského režimu, nenaplněné lásce, o touze po pomstě, o zpytování svědomí, vině, žárlivosti a ztrátě svobody... uf...myslím, že je čas dát si nějakou nenáročnou oddechovku , ale jinak super :-)
Tak tohle byla smršť. Estonské dějiny plné zvratů, které autorka vylíčila na osudech několika žen. Musím říci, že konec knihy je strohý a úderný v podobě výňatků ze zpráv od agentů... Člověku se tím tak nějak doplňuje ta zrůdnost celé mašinérie, kde se lidé bojí, kde nikdo neví, co bude za chvíli... Po přečtení Baby Jane (ne že by to bylo zcela špatné) jsem už nějak autorku číst nechtěl, ale tak nějak jsem sám sebe přesvědčil a nelituji toho.
Dozvíte se něco z historie a přitom dostanete příběh, který nezavání kýčem a vyžaduje trochu přemýšlení.
Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, protože jsem tušila, že to nebude snadné ani optimistické čtení. Přesto to byl román, na který jen tak nezapomenu. Pro mne málo známé skutečnosti z estonské historie autorka promítla do osudu dvou sester. Prolíná se zde několik dějových rovin a čtenář je neustále v napětí, jak to všechno vlastně bylo. Děj románu začíná v létě roku 1992 krátce poté, co se rozpadl Sovětský svaz a země získala zpět nezávislost. Tragédie jedné rodiny, která byla násilně rozdělena, mě velmi zaujala a dojala. Je dobře, že více než dvacet let po pádu komunismu, snad konečně přichází doba, kdy se na minulost začínáme dívat s větším nadhledem a mohou vycházet takové knihy. Kniha určitě zaujme náročnější čtenáře, protože je výborně napsaná. Píše o nepříjemných věcech, před kterými bychom neměli zavírat oči.
Drsný, syrový příběh. Střípky vzpomínek z minulosti, které se skládají ve strhující příběh dvou sester, z nichž jedna byla ta závistivější… A o katarzi, která přišla o desetiletí později. To vše na pozadí složitých estonských dějin, které jsou i dnes tak trochu utajené. O děsivých perzekucích v pobaltských státech po sovětské okupaci se toho dodnes moc nepíše, snad i proto jsou knihy s touto tematikou tak překvapivé a působivé.
Pro mě malé minus za konec, který se uzavřel jen částečně, ten náboj, který kniha měla, se v závěru trochu vytratil. Přesto hodnotím maximálně.
Ťažký príbeh. Ťažká história. Dejiny rozmenené na drobné, kde zrazu existujú pojmy ako dobrý fašista, či slušný komunista. No dobre, to druhé v Očiste nenájdete, ale nie je dôvod popierať jeho existenciu, keď pripustíme možnosť existencie toho prvého. Jednoducho povojnová východná Európa vo všetkých mysliteľných odtieňoch šedej. Chvíľami som mal pocit, ako by autorka relativizovala mravné kategórie dobra a zla, ale je to jej svet, svet ktorý vytvorila, ktorý poznala. A v ktorom má právo súdiť len ona. O čo inak by príbeh vyznel, keby bol písaný pohľadom žida či estónskeho rusa? Ale príbeh bol písaný z estónskeho pohľadu – a je to v konečnom súčte aj tak jedno, pretože nakoniec je obeťou každý. A teraz z môjho pohľadu. Knižka bola napísaná skutočne pútavo! Príbeh mal dynamiku, nenašiel som ani chvíľku nudy. Beriem ho ako dobre napísané zúčtovanie s minulosťou. A som rád, že diela s podobnou myšlienkou sa už zjavujú aj u nás. A o nás.
Velmi působivá kniha. Styl, kterým autorka píše, mám rád. Relativně krátké pasáže, zachycující vždy něco podstatného ze životních příběhů obou hlavních hrdinek. Jako puzzle, z něhož si čtenář postupně skládá výsledný obrázek. Bez zbytečných vycpávek, popisů, dějových odboček, které by čtenářovu pozornost rozmělňovaly. A to nezmiňuji sílu obou příběhů; přitom věřím, že se takové příběhy v Sovětském svazu a v postsovětských republikách opravdu odehrávaly. Nepravděpodobné mi připadá jen to, že se Aliide dařilo až do (jeho) konce skrývat Hanse. A konečně ten závěr - je takový useknutý (jako kdyby autorku už to psaní nebavilo a chtěla mít příběh co nejrychleji dopsaný).
V téměř každé pohádce jsou dvě dívky, z nichž jedna je krásná, šikovná, hodná a získá prince. Ta druhá toho prince závidí.
Očista je o té druhé, méně šťastné kolegyni. Aliide je posedlá natolik, že potlačuje veškeré city a nakonec vlastně nemiluje nikoho, už vůbec ne samou sebe. Její očista je spíš vyvrcholením vlastní mizérie.
V každém režimu je to tak, že lidé si dělají peklo navzájem. Ani Zara nebyla ušetřena mučení a ponížení v demokratické západní zemi. Je lehké relativizovat činy tvrzením, že tenkrát byla taková doba. Ať už jsou to zločiny fašismu, odsuny nepohodlných občanů, komunismus. Nicméně Oksanen si nebere servítky a ukazuje lidskou špínu bez ideologických přílepek.
PS: Při čtení jsem si uvědomila, že příběh znám z filmové adaptace, která je rovněž velmi povedená.
Přečteno jedním dechem. Domnívám se,, že estonské dějiny ve 20. století jsou podstatně složitější než ty naše.
Třetí kniha, třetí zásah přímo na komoru. Přiznám se, že jsem se nikdy nehrnul do knih od spisovatelek. Ne proto, že jsem sexista, ale pro to, že jsem nikdy nepotkal tu pravou. Až do nedávna...
Na Oksanen miluju to jak vše relativizuje a zpochybňuje. Nepíše jednoznačně kladný postavy, nesvádí lidský svinstvo jen na politický režim, neříká že dřív bylo vše špatně a dnes je vše dobře. A tak to mám rád, protože když se řekne A musí se říct i B, jinak je to jen propaganda a dávat rovnítko mezi fašismus a komunismus je nesmysl, každej se na lidech podepsal jiným způsobem...
No nic, k věci - čtení Očisty není žádná velká radost, atmosféra strachu, hnusu, nenávisti a lidský ubohosti odkapává z každý stránky, přičemž scény z Německa jsou jednoznačně vrchol. Příběh v podstatě bez hrdiny, kde daným postavám fandíte spíše jen proto, že už si vytrpěly dost, než že by přirostly k srdci. Krátký, časově rozházený kapitoly jen zvyšují napětí, chladnej zápisníkovej konec pak jen umocňuje celkovej dojem. Trochu mi to připomíná Gerthu od Tučkový, ale nevím, ta mi přišla až taková moc ublížená. Jednoznačný doporučení a já běžim pro Holubice.
Ještě si teda kopnu do doslovu, který je na poměry téhle edice od Odeonu neuvěřitelně banální a v podstatě jen zopakuje děj knihy. Z tohohle hlediska velký zklamání, protože zajímavější lidé na stejném místě často dokážou nabídnout úplně nový úhel pohledu. No nic...
Výborná kniha. Chápu že Sofi Oksanen je v Rusku "persona non grata", hlavně za současné politické situace. Aliide mě v závěru knihy svým činem překvapila, ale splatila tím rodinný dluh vůči své sestře a to je dobře.
Jednoznačně kniha, kterou stojí za to číst! A v tomto případě jde to čtení prakticky samo, stránky se otáčejí jedna za druhou, tajemství vyplouvají postupně na povrch, všechno směřuje k dramatickému vyústění. A tady mám trošičku problém, protože v závěru se uzavře pouze příběh Aliide, kdežto ten Zařin (a vpodstatě i ten Ingelin) zůstává otevřený, navíc v něm zůstává spousta bílých míst (ovšem ani Aliide o sobě neprozrazuje všechno...). Dá se to překousnout s tím, že kniha se vlastně měla týkat především Aliide. Zara byla jen takový katalyzátor vzpomínek a šokující "zpestření" (zatímco "výslechy" v obecním domě se skrývají pod mnoha neurčitými slovy, Zařiny zážitky jsou popisovány naprosto konkrétně a bez ostychu - což vnímám jako spisovatelský záměr s hlubší pointou). Stejně by mě zajímalo, jak všechno viděla a prožívala Ingel...
Silný čtenářský zážitek. Ani nevím z jakého důvodu jsem Očistu velmi dlouho odkládal, byť jsem na ni četl pochvalné recenze. Sofie Oksanen potvrzuje pověst mimořádného talentu. Příběh je vystavěn nesmírně čtivě a napínavě a vyžaduje čtenářovu absolutní pozornost a koncentraci. Proto je asi záhodno knihu přečíst v rychlém sledu, neboť těch časových rovin je skutečně několik. Naposledy jsem psal takhle nadšenou recenzi v únoru, dvě mimořádné knihy za rok neznamenají procentuální zázrak, ale jsem za ně každopádně tuze rád.
Oproti svému zvyku jsem se neudržela a v kapitolách pohledem přeskakovala na další stránky - skvěle vystavěný příběh, vlastně příběhy různých životů, které se nakonec složí v ten jeden. Chronologická neuspořádanost dodává knize neuvěřitelné napětí a tajemství. A jsou to právě tajemství, nebo spíš tajnosti jejích postav, které je samé tíží a které nedají člověku spát, dokud neskončí na poslední stránce. Ani tam ho však nečeká žádná útěcha, spíš zjitřenost -
Očista je hezkým příběhem z nehezké doby, krutým osudem dvou žen a obrazem mužů jakožto animálních bestií se záminkou politického režimu.
Svěží závan severské beletrie v záplavách krve a svistu kulek značky NORD.
Štítky knihy
zfilmováno útěk prostituce finská literatura psychologické příběhy Estonsko životní problémy zločiny komunismu oběti komunismu
Kniha Očista je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 496x |
| Čtenářské výzvě | 48x |
| Doporučených | 49x |
| Knihotéce | 211x |
| Chystám se číst | 444x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 7x |
Od první stránky je jasné, že takhle vypráví mistr. Sofi Oksanen má mimořádný cit pro míru jak ve vyjadřování tak v dramatické stavbě. Řekne jen to, co je nutné a řekne to působivě a v pravý čas. Skvěle rozvržená kompozice střídajících se časových rovin stupňuje napětí a postupně odhaluje (a někdy jen poodhaluje) tajemství z minulosti obou generačně vzdálených hrdinek. Ty užírá především pocit hanby pramenící z ponížení, kterému byly obě v určitou chvíli vystaveny. To je ze začátku rozděluje, když na sebe hledí skrz bariéru nedůvěry a podezírání, ale nakonec je společně sdílený stud zatlačí na stejnou stranu barikády v nekončícím dějinném konfliktu, kde ženy stojí s holýma rukama proti zvůli mužů v těžkých botách. To zní možná feministicky ale není. Sofi Oksanen nevidí černobíle, její hrdinky nejsou bez poskvrny, především Aliide ne. Jde o to se té zvůli vzepřít a díky tomu čelit i svým vlastním selháním.