Oba na konci zemřou
Adam Silvera
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386095/bmid_oba-na-konci-zemrou-5OL-386095.png
4
722
722
Když Mateovi zazvoní těsně po půlnoci telefon a dozví se, že tento den bude jeho poslední, najednou neví, co dělat. Rufusovi zazvoní telefon se stejnou zprávou, právě když se pere s novým klukem své expřítelkyně. Rufus už ztratil celou svou rodinu, a tak ví, jak to s telefonáty chodí. Ale ani tak to není snazší. Kluci se neznají, ale rozsudek smrti je svede dohromady. A tak se společně vydávají na své poslední dobrodružství…... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , CooBooOriginální název:
They Both Die at the End , 2017
více info...
Přidat komentář
Všichni knihu vychvalovali a já čekala nevím co. Každopádně nic...
Nedokázala jsem se do těch dvou "chudáků" ani vcítit, poté, co jsem přečetla 1/3 knihy, stále nevím, jak to vlastně v knize se smrtí je, jak to "funguje". Končím a nedočítám, nestojí mi to za to. Jeden kluk mi přišel až moc správnej, takže jsem ho automaticky moc nemusela a ten druhej byl zase drsoň za každou cenu. Chápu záměr a proč takové rozdíly mezi postavami, ale tohle zkrátka ne.
Oba na konci zemřou je romantický, young adult román. Zabývá se tématem jak by to vypadalo, kdybychom věděli, že daný den zemřeme a mohli bychom si ho užít naplno.
Velkým plusem této knihy za mě jsou filozofické myšlenky a úvahy. Zabývají se tématy jako, že bychom měli žít svůj život naplno, neměli bychom mrhat časem nebo že bychom se měli obklopovat lidmi, kteří nás dělají štastné. Tyto myšlenky a úvahy velmi oceňuji a přijdou mi super.
Dále se mi moc líbí, že se kniha nezabývá jen příběhem Matea a Rufuse, ale nahlížíme i do života jiných postav. A moc se mi líbí, že i když se zdá, že příběhy postav s příběhem Matea a Rufuse vůbec nesouvisí, tak každá z postav, která se v téhle knize objeví, je s těmahle dvěma nějak propojená. Ať už jsou to jejich nejlepší kamarádi nebo je jen potkají na ulici, když jdou proti nim. A příběhy těchto postav nám i pomáhají pochopit svět, ve kterém funguje Hodina smrti.
Postavy jsem si úplně zamilovala! Rufus a Mateo jsou velmi sympatičtí a nejvíc miluju Mateovu dobrosrdečnost. Postavy jsou skvělý.
A nejvíc se mi líbilo jak se Mateo s Rudusem během 24 hodin tak sblížili. Jak spolu zažili spoustu věcí a vlastní proměny až si nakonec uvědomili, že se milují.
A ještě se mi líbily popisy různých míst. Ty byly taky výborný. Měla jsem pocit jako bych na těch místech s Mateem a Rufusem byla. A nemluvě o vymyšlených místech jako Aréna. Ta byla úžasná.
Zde ale za mě plusy knihy končí. Musím se přiznat, že tahle kniha mé moc nechytla. Nedokázala jsem se do ní začíst. Možná to bylo dlouhými úvahovými pasažemi, které sice byly super a v takovéhle knize potřeba, ale brzdily děj a příběh se nějak táhl, až jsem ztrácela chuť dozvědět se co bude dál a nakonec jsem se do čtení musela vlastně nutit. Nevím, možná to bylo nějakou čtecí krizí nebo jsem ne úplně lehce snážela hlavní téma téhle knihy, ale tahle kniha mě upřímné zklamala.
Celou dobu jsem uvažovala, jestli opravdu oba na konci zemřou....Celkově se mi kniha líbila, ale nebylo to nic, co by se mi vrylo do paměti a musela bych si to za pár let přečíst znova. Rozhodně byla zajímavá svým námětem, ale tak nějak jsem od toho příběhu čekala více. Řekla bych, že ten příběh měl obrovský potenciál, který nebyl zas až tak dobře využit...
Kniha se mi zaryla do paměti a nehorázně jsem si ji zamilovala. Donutila mě přemýšlet, jaké by to bylo vědět, kdy zemřete. Co by člověk dělal se svým zbývajícím časem a jak by si ho užil. Zase na druhou stranu, je děsivé že máte zemřít ale nevíte jak. Člověk bude opatrný dávat největší pozor, tak jako Mateo. Nebo naopak jako Rufus, který se svým osudem smířil a pomůže právě Mateovi se od toho strachu malinko odvázat.
Člověk na začátku dostane malinkou naději se kterou se pročítá knihou. Ne jednou ukápla slza nad minulostí obou kluků. Bylo také zajímavé když se objevily i kapitoly jiných postav než hlavních a jak se pak proplétaly. Doslova hrátky osudu.
Co musím vytknout je, že sakra netušíme, jak ta Hodina smrti sakra funguje. A strašně mi to iritovalo když to nebylo vysvětleno.
Kniha je hodně podobná "Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru" kterou vřele doporučuji. Je to krásné a smutné, usměvavé i komplikované.
Zdá se, že tahle kniha čtenáře buď emočně složí na lopatky nebo ho nechá chladným a bohužel se přikláním k té druhé skupině. Už samotný název vyzývá k zásobení se kapesníčky, anotace slibuje silný příběh, ale.. Nedokázala jsem soucítit s hlavními postavami, ani jejich vztah nebyl pro mě dost uvěřitelný a myslím, že by opravdu nebylo od věci vysvětlení, jak taková Hodina smrti funguje, přece jen je základním kamenem celého příběhu.
Přiznám se, že tahle kniha mě dostala. A to už od první stránky, kde jsem se okamžitě ponořila do vlastních úvah o životě. Tak moc se mi kniha líbila, že ani nevím, co říct. A ani nic říkat nebudu, protože tohle by si měl přečíst každý a každý by si v tom měl najít svou vlastní krásu. Já ji bez pochyb našla a myslím, že na příběh Rufuse a Mattea jen tak nezapomenu.
Na konci obaja prosto umrú.
Medzi polnocou a treťou ráno vám môžu zavolať zo špeciálnej linky, že v ten deň umriete. Celá spoločnosť je na to nastavená, existujú rôzne veci pre týchto ľudí, ponuky, ako prežiť posledný deň. Neviete ako a kedy v tých zvyšných hodinách do polnoci zomriete, viete len, že sa to stane.
V rovnakej situácii sú aj Matteo a Rufus. Dvaja chalani, ktorí sa nepoznajú, sú úplne odlišní a majú prežiť svoj posledný deň. Kniha Adama Silveru sa s nimi na túto cestu vydá. V krátkych kapitolách, pohľadmi rôznych ľudí, hlavných hrdinov aj ich známych, dokonca aj úplne cudzích osôb.
A ja som každú kapitolu tlačila pred sebou očami, do ďalšej minúty a hodiny ku koncu, ktorý som samozrejme nechcela, ale Silvera jednoducho neblufuje a počas posledného dňa svojich hrdinov obsiahne celú paletu závažných i menej dôležitých životných otázok.
Bola som príjemne prekvapená.
Moc zajímavé téma, jen mi přijde, že autor z něho nevytěžil, co mohl. Dalo se to dle mého názoru rozpracovat trochu víc. Každopádně se kniha četla moc dobře. Příběh odsýpal a i přes název knížky jsem doufala, že to nakonec dopadne trochu jinak.
Vzhledem k velmi pochvalným komentářům od různých bookstagramerů byla má očekávání vysoká.
Nemůžu říct, že bych byla vyloženě zklamána, ale ono obrovské nadšení se u mě také nekonalo.
Příjemný a zajímavý příběh, s originální zápletkou.
Ovšem vědět, kdy zemřu bych nechtěla ani za zlatý prase.
Tak já si,asi oproti většině recenzí myslím že nebylo podstatné tam popsat o čem je hodina smrti...jinak kniha pro mě byla čtivá, zajímavá ale co se mi opravdu líbilo byli zážitky které spolu prožívali. Za mě žádná pecka ale žádný propadák;)
Tak tohle byl naprostý propadák! Bylo to nudné, nezáživné a naprosto o ničem. Hlavní hrdinové mi skoro nepřirostli k srdci. A ta organizace Hodina smrti? To se autor ani neobtěžoval vysvětlovat, jak ta aplikace vůbec ví, že ten člověk zemře. Autora prostě napadlo něco, ale už to nedomyslel a nevysvětlil to, jak to funguje. Navíc kdo by chtěl vědět kdy přesně zemře? Já teda určitě ne. Strašný, do čtení jsem se misela strašně nutit.
Kniha byla hodně čtivá a četla se skoro sama. Stránky díky formátu a stylu psaní opravdu mizely rychlostí blesku. To bylo také jediné moje štěstí, díky kterému jsem se nakonec nedostala do mé (historicky první kdyby byla) čtecí krize.
Příběh totiž neměl žádný děj, ale vůbec žádný. Já jsem to od této knihy celkem očekávala, že nebude na příběh, ale naopak na emoce. Přesto si myslím, že nějaký ten spád by to přece jen mít mohlo. Během posledního dne by člověk mohl dělat tisíc věcí, a oni teoreticky jen jezdili po městě tam a zpátky a snažili se vyrovnat s vlastní minulostí.
Co mi v knize hodně chybělo bylo vlastní vysvětlení, co je to vlastně Hodina smrti. Kde bere informace, kdo v daný den umře? Proč vlastně existuje? Tohle v té knize vůbec nebylo řečeno, a po pravdě si ani neumím vysvětlit proč by něco takového mělo existovat. Já bych teda fakt nechtěla dopředu vědět, že v ten den umřu. Chtěla bych umřít za chodu normálních událostí a ne s vědomím, že jsem měla posledních max. 24 hodin totálně na pytel, protože jsem to věděla.
Když se podíváme na tu emoční stránku knihy, kterou jsem tam hodně očekávala, tak musím říct, že jsem nakonec byla zklamaná. Celkově mi ty emoce přišly dost nereálné, a to už jen z toho důvodu, že někomu zavolá Hodina smrti a oznámí mu, že dnes zemře. A ten dotyčný neudělá nic jiného než, že naštvaně típne telefon a konec. Jako to je všechno? Já bych se asi sesypala, brečela bych dokud by mi nerupla cévka v mozku (jo fajn smrt :D), ale určitě bych si neřekla: okej, tak mám poslední den života. Za celou knihu mě lehce zasáhli jen dva momenty a ani jeden z nich nebyl mezi hlavními postavami. Což mi přijde celkem smutné. Ten zbytek se mnou nedělal vůbec nic, nebyla jsem smutná, nezamýšlela jsem se nad smrtí nebo podobnými tématy, nic. Čekala jsem mnohem hloubější myšlenky, a dostala jsem vlastně jen věčně se opakující otázky typu: Co když umřeme takhle, a co když takhle? (Jako asi by mi taky něco podobného lítalo hlavou, ale číst o tom 350 stránkovou knihu?)
To, co mě na knize rozčilovalo úplně maximálně, bylo kvantum neskutečných náhod, u kterých mohli Mateo s Rufusem umřít, ale zázrakem se tak nestalo, a oni měli dalších několik hodin života. Nevím, jestli byl záměr autora čtenáře šokovat, nebo ten příběh tímto způsobem rozhýbat. Mně to ale už přišlo tak neskutečně otravný, a hlavně když se jednalo o blbé zakopávání. Nechápu, že tisíckrát (to berte s nadsázkou) za den tam zakopnou a div si nerozsekají hlavy, nepopadají ze schodů apod.
Nakonec se mi líbilo, když hlavní linku vyplňovali vedlejší postavy, protože to za mě bylo to jediné oživení, co tam bylo. Akorát větu ,,Tomu a tomu člověku se hodina smrti neozvala, protože dnes nezemře." už jsem taky neměla ráda, když se objevovala u každé nové postavy. Naopak se mi líbilo, jak to příběh propojilo dohromady.
Celkově je to za mě průměrná kniha, taková nemastná a neslaná. Kniha, která mi nic nedala, ale ani nepatřila mezi trháky.
Autor skvěle vykresluje hlavní hrdiny, jejich pocity, myšlenky. Je to čtivý a napínavý. Jen škoda, že pořádně nevysvětlil fungování Hodiny smrti. Takhle tomu občas malinko chybí logika, jinak by to bylo ještě o * navíc.
Takhle milou knihu už jsem dlouho nečetla. Je to příjemná změna po všech dramatech a thrillerech. Tenhle příběh mě dostal. Byl okouzlující, stejně jako jeho dva hlavní hrdinové. Bylo to dojemné, postavy moc sympaticky vykreslené a popsané. Jejich životy jsem si ihned zamilovala a je dva též. A i když už člověk od prvních stránek ví, jak to dopadne, tak ten konec mu stejně vžene slzy do očí a je mu to tak strašně líto.
Mateo a Rufus, byla jsem štastná, že se tihle dva našli.
Kniha je o dnech, o nádherných přátelstvích, které člověka dojímají. O dvou bezva klucích a jejich kamarádech, rodinách, minulosti a přítomnosti.
Dokonalé, krásné, dojemné.
Nádherná kniha.
Jednu hvězdu uvítám za konec i tak ovšem doporučuji. Člověk se při čtení musí hodně často zamyslet nad svým životem a to se mi na tom líbilo nejvíc...
Snad se nakonec znovu potkali.
Skvělý nápad, ale bohužel nedostatečně využitý. Mrzelo mě, že bylo tak málo pozornosti věnováno tomu, jak vlastně předpovídání smrti funguje. Navíc jsem díky anotaci a spoustě spoilerů čekala, že mě příběh zasáhne mnohem víc než se nakonec stalo. Emoce ve mě nepropudil příběh téměř žádné, což je vzhledem k tématu velká škoda.
Na druhou stranu kniha byla čtivá. Za mě slabší 4*.
Čtení mě bavilo, každopádně, jen jsem nějak nemohla uvěřit té "citlivosti" těch kluků...v podstatě obou. Ale ráda jsem knihu dočetla, překvapivě (kvůli názvu) napínavému až do konce (I tak člověk doufá...)...Jen by mě zajímalo jak to bylo s Delilah, i když to nebyl její příběh...
Štítky knihy
homosexualita smrt hledání smyslu života pro dospívající mládež (young adult) bisexualita gayové LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2018 |  Oba na konci zemřou |
| 2019 |  Co když jsme to my |
| 2021 | Syn nekonečna |
| 2023 | První, kdo na konci zemře |
| 2023 | Pořád jsme to my |
No, já teda nějak nevím. Jsem trochu na rozpacích a tápu v tom, co pro mě měla tahle kniha představovat.
Námět se mi celkem zamlouval, ale nakonec jsem zjistila, že je mi vlastně dost nepříjemný číst o tom, jak všichni ti lidé umírají... Přišlo mi to celé mírně přitažené za vlasy - Hodina smrti, Poslední přítel, Jedinečná chvíle, aréna... Rufus a Mateo mi byli sympatičtí, ale možná díky rychlosti a přehnanosti, s jakou se seznámili a dali dohromady, mi dělalo problém se s nimi pořádně sžít, uvěřit jim, a to, že se jednalo o jejich poslední den před jistou smrtí, mi ztížilo se s nimi vůbec ztotožnit, protože něco takového si samozřejmě dokážu jen těžko představit - nehledě na fakt, že pocity umírajícího člověka tu nebyly nijak vyvedený (jakože chápu, známá aplikace, jsme prostě dál a víme, kdy umřeme, takže je smrt v tomhle jejich sci-fi světě asi vykládána jinak než tady v našem, ale stejně). Navíc autor přidal několik dalších charakterů a jmen, který se příběhem kluků jen tak mihly, a to mě osobně trochu mátlo a ztrácela jsem se.
Četlo se to rychle, když už jsem se do toho dostala, ale jinak jsem se většinu knihy vcelku nudila, což mě hrozně, ale vážně hrozně mrzelo. Donutila mě se zamyslet, jak bych strávila poslední den svého života, to jo, takže hlavní záměr to asi splnilo, o tom žádná. Ale s takovýmhle tahounem na emoce bych čekala, že budu na konci alespoň brečet, což se nestalo.
Vidím to tak na 3,5 hvězdičky a to hlavně díky částečný LGBT tématice.
Nicméně Silveru jakožto spisovatele opravdu nezavrhuju, a moc těším na knihu "Co když jsme to my?", kterou napsal spolu s Becky Albertalli, to bude pecka. :)