O spoločenskej zmluve

Toto dílo je jedním ze základních stavebních kamenů dnešní „demokracie“, komunismu a vlastně smýšlení o státním zřízení vůbec.

Rousseau je staromódní myslitel, který psal svým velice svérázným stylem. Dlouze opisoval každou svou myšlenku, tu a tam ji nakousl, přešel k ní z jiné strany a zase užibnul. Nakonec to dělal tak dlouho, až vyždibal monument komplexního státního zřízení. Nejenže nám popisuje několik různých forem státního zřízení, dokonce nám ukazuje jak správně zvolit, jaké orgány by mělo obsahovat a tak dále a tak dále.

Nejedná se o čtivou knihu. Je to filosoficko- právní text, navazující na Platóna a Aristotela. Jeho komplexita a obsažnost je zřejmá už proto, že na něm stavějí – jak jsem již zmínil – jak liberální demokraté, tak komunisté. První veliký komunista, to byl Rousseau! A opravdu ano. Ve Společenské smlouvě najdeme mnoho z fundamentálních myšlenek komunismu, Osobně bych budoval spíše demokratickou cestičku, ale proti gustu…

Ne ve všem lze s Rousseauem souhlasit. Konec konců když se jedná o takto komplexní dílo, které se každého bezprostředně týká, je jasné, že se narazí na nesouhlas. Ale minimálně vzbuzuje otázky, které je dobré si pokládat.

Pojetí demokracie v Rousseauově díle, je dosti idealistické, to co máme u nás v republice je podle něj spíše cosi jako volená aristokracie. A je to dobře. Tento velký myslitel nám alespoň uložil cestu, po které je nutno jít a cíl, který je nutné sledovat.

P.S.

Po čase stráveném podrobnějším studiem práva, státu a filosofie, rozhodl jsem se vrátit zpět ke Společenské smlouvě. Tomu metafyzickému jádru společnosti, duši státu. Jedná se o víru, kterou jsme nahradili náboženství. Světský stát, nikoliv však stát pouze materiální. Že se jedná o smlouvu není překvapením, tuto myšlenku vytvořili a prosadili právníci.

Pokud nic jiného, vděčíme Rousseauovi za rozvoj myšlenky společenské smlouvy a její hlubší zpracování. Tento autor tak právě jako jeho předchůdce Montesquieu ovlivnil státněprávní myšlení až po dnešní dny (kdy pozorujeme postupný rozpad byť jen iluze společenské smlouvy).

Jinak je jeho dílo, jak jsem napsal již výše, poněkud problematické. Byl velkým propagátorem svobody, ale nechal se zlákat myšlenkami komunistickými. (Ty tu máme již od časů Platónových.) Na straně jedné tak vyzýval ke svobodě a přímému působení jedince na státní těleso, druhým dechem dodával, že daně jsou sice krádež, robota je však v pořádku. Jeho princip dělby moci byl posléze komunisty využit (včetně delegace orgánů) a zneužit.

V tomto kontextu (a mnohých jiných) je to dílo silně paradoxní.
Platí však, že je to dílo historické, dílo své doby. Může posloužit i dnes jako kritický filtr (viz výše napsaná poznámka o dnešní demokracii coby volené aristokracii), většinu hodnoty však přes století ztratilo. Většinu myšlenek se stalo jednoduchým vyvrátit (tedy například hodnocení formy státu na základě natality – vyšší natalita lepší stát, nižší natalita, špatný stát).

To nic nemění na celkovém přínosu díla, ani na tom, že nám poskytlo skvělé hlášky. „Člověk se narodil svoboden a všude je v okovech.“ „Kdyby byl národ bohů, vládl by si demokraticky.“…

A propos, starší komentář jsem nerevidoval, ač s ním v něčem mohu nesouhlasit. Pouze jsem odstranil poslední slovo "dokonalost".

08.11.2017

Nadčasová, velmi zajímavá četba, plná selských rozumů, které nás již dnes nenapadají, ale měly by.

„První člověk, který připadl na to, aby si ohradil kus půdy a řekl: Toto je moje!, a který našel lidi tak prostoduché, že tomu uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské nerovnosti. Kolik zločinů, vále a vražd, kolik běd a hrůz by býval ušetřil lidstvu ten, kdo by byl vyrval ty kolíky nebo zasypal ten příkop a vzkřikl ke svým bližním: Chraňte se poslouchat tohoto podvodníka! Jste ztraceni, zapomenete-li, že plody země patří všem a země že není ničí.“