O letadélku Káněti
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31184/o-letadelku-kaneti-31184.jpg
4
683
118
V půvabné knížce prožijete spolu s dětmi Vojtou, Anežkou a Pepíčkem mnoho dobrodružství. Dočtete se v ní, co hlídá dědeček Kozelka na letišti, jak dopadne Vojtův let se psem Kociánkem a jak se jim podaří zachránit život pilota Hejduka.
Přidat komentář
Syna to moc bavilo a to je pro mě podstatné, věřím, že se k příběhům Vojty, Anežky, Pepíčka a Káněte vrátí, až bude číst sám.
Moje první knížka z knihovny. Moje první láska. Nostalgie a obdiv. Pořád je mi ten příběh sympatický a obrázky mi stále připadají milé.
Knihu jsem si přečetla díky Knižní výzvě, abych mohla splnit další bod v knize a jsem ráda, že jsem s k ní dostala. O letadélku Káněti je prostě moje dětská srdcovka.
Napínavý příběh, který doceňuji až ve svých třiceti letech. Knížku jsem četl na základní škole a až nyní jsem se k ní zas vrátil.
Tohle jsem jako malý četl několikrát a až bude čas, tak si milerád knížku zopakuju.. :)
„Káně“ je – pokud si správně pamatuju – první příběh, který jsem si přečetla sama jako cca sedmiletá potom, co jsem se naučila číst. Už si přesně nepamatuju detaily, o čem kniha byla (nebýt anotace, tak budu dost tápat), nicméně si pamatuju, jak velkou radost jsem z toho měla, když se mi podařilo přelouskat knihu do konce a bez cizí pomoci. A také mi zůstal takový příjemný poct z knihy takové – děj si moc nevybavuju, ale ta příjemná letní prázdninová pohodová atmosféra té knihy ve mne přetrvává.
Jako malá holka jsem ji četla několikrát a vždy se mi to líbilo. Je to milé a laskavé čtení a ilustrace Heleny Zmatlíkové, jsou prostě úžasné. Ach a jak já měla vždycky chuť na škubánky... Mám ji i teď:)
tuhle krásnou knížku jsem četla jako malá pořád dokola a o jáhlové kaši jsem tajně snila, nemluvně o výletu v letadle . Jen mě moc mrzelo, že moji kamarádi se mnou nechtějí něco podobného vymyslet- srabíci. Po letech jsem vytáhla knihu a dala ji mým dětem s tím, že se jim bude moc líbit. Jakmile knihu dostali do rukou začalo veselo - jednou, takhle večer, kdy jsem přišla z práce a vešla do jejich pokojíčku jsem málem dostala infarkt. Uprostřed světlého koberce stál rozmontovaný dětský kočárek, dotažený ze starého panelákového sklepa ( kdo bydlí v paneláku, ví o čem mluvím)a na sedadle od toho kočárku z papundeklu nachystaná křídla na létání, psa jsme taky měli, takže vlastně - co nám brání v létání? - z druhého patra to přece musí být legrace. Infarkt jsem naštěstí nedostala ( předpokládám , že ze strachu, aby pro sanitku kluci neletěli právě tím svým letadlem), ale příběhy Vojty, Anežky i Pepíčka Slámy jsem jim radši začala znovu číst na spaní a pokaždé, když jsem zhasínala jsem kontrolovala, co mají zase druhý den na programu a pak už vždycky včas zareagovala - přeci jen, jsem holka a těm jejich plánům jsem nerozuměla, ale naštěstí zbytky rodičovské autority(nebo spíš strachu z "práskačských" sousedů- kteří byli tajně informováni a mnou naléhavě prošeni o občasný dohled) jim nedovolili další podobné akce. Kecám - když dočetli Honzíkovu cestu a jali se v létě cestovat sami k babičce ( s dvěma přestupy na velkých nádražích) přemýšlela jsem, jestli ten Herodes nebyl lidumil.
Je to jedna z mála knih , které baví děti i dospělé , jež jim tuhle knížku předčítají.Navíc jsem měl to štěstí , že se mi dostala do rukou s nádhernými obrázky od Rudy Švába. Ty této knize dávají další úžasný rozměr.
Jako dítě jsem ji milovala. A teď se do ní zamilovali a moji tři synové. Každý večer už upozorňují, abychom šli číst. Nejstarší syn mi tuhle říkal - nemusíš křičet, nejsem děda Kozelka:) Knížka je veselá a pro děti i dost napínavá.
Společně s Honzíkovou cestou kniha mých školních začátků. Trochu mne mrzí, že má vnoučata obě knihy zcela odmítají a mají raději klasické pohádky.
Pokoušel jsem se číst, ale nešlo to. Kniha mě moc neoslovila, narozdíl od úžasné Honzíkovy cesty.
Právě tato knížka byla mou první, kterou jsem kdy přečetl. Ve škole jsme jí tehdy začali číst jako povinnou četbu, mě se ale nechtělo ji číst celý školní rok, hodinu, po hodině. A když jsem u dědy zjistil že po tátovi mám její první vydání, hned jsem si jí začal číst. Po měsíci (četl jsem ji pouze když jsme byli u dědy) jsem ji dočetl. A ve škole, tam jsme jí dočítaly až do května :)
Jj, tohle, Honzíkova cesta, Lovci Mamutů a vybíjená na tělocviku. To byly časy.
Štítky knihy
děti letadla kamarádi dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Kniha O letadélku Káněti je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 1 107x |
| Čtenářské výzvě | 100x |
| Doporučených | 32x |
| Knihotéce | 300x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 15x |
Kdysy jsem četla na základní škole, ale už jsem si nepamatovala o čem kniha je. Jsem ráda že jsem si jí po dlouhé době přečetla a jsem ještě radši, že jsem jí mohla číst synovi.