O letadélku Káněti
Bohumil Říha
Příběh vesnických dětí, které se při návštěvě letiště seznámí s tajemstvím hangárů. Prožijí veselé i dobrodružné příhody, naučí se létat a dokonce se jim podaří zachránit pilota, kterému se porouchalo letadlo.
Přidat komentář
Četl jsem teď knihu dětem a vrátil se tak do dětství.
Kniha se mi líbila a malým ještě víc.
Bohumil Říha není můj oblíbený autor a jeho přiblblá Honzíkova cesta, kterou mi rodiče ukázali coby raritu (táta to četl ve škole na pokračování), mě fakt pobavila svou stupiditou. Letadélko Káně je však trochu jiného ražení. Jako děcko jsem si tuhle věcičku ráda přečetla.
Malej ji četl ke konci první třídy. Strašně se mu líbila a že bude pilotem. Páč bydlíme kousek od malého letiště, tak sem ho měla zapsat do kroužku létání. No nic....
Kniha zas tak malá písmenka nemá. Dobře se mu četla. Je humorná a pro kluky jak dělaná. Bohužel takových moc není.
Milé povídání o dětech, které si ještě každý den bosé chodily hrát ven, vyváděly lumpárny, ale také mamince pomáhaly na zahrádce. To mi v dnešním světě chybí jako sůl... Jako většina lidí si knížku pamatuji hlavně jako povinnou četbu z prvního stupně, ale teď se mi snad líbí ještě víc než tenkrát.
Jedna z knih mého dětství, kterou miluji do dnes. Vždy, když se mi dostane do ruky, ji velmi ráda čtu a vzpomínám na dětství.
Na začátku byla otrava číst tak malá písmenka... V prostředku závist, že kluci pilotují letadélko Káně... Na konci obrovské sebeuspokojení, že knihu přečetl...
Můj celkový dojem: Syn si knihu užil, nařehtal se. Já jsem knihu poslouchala a vrátila se do dětství. Spolu jsme strávili nádherné chvíle. Díky, pane Říha.
Právě jsem dočetla knížku, která byla prvně vydána v roce mého narození a doma máme vydání, které dostal jako dítě můj manžel. Zná ji moje dítě i jeho děti. Moc hezká vzpomínka - tohle je čtení pro děti, aby byly co nejdéle dětmi.
Když mi bylo sedm-osm - antičtivé odbobí - dospěláci mě nutili číst knížky a já na ně vždycky: ,, A k čemu mi to bude? Nikdy nebudu číst knížky!" A podívejte se teď. Je ze mě knihomol :) - nikdy neříkejte nikdy
No každopádně v tomhle období se tahle knížka stala mou oblíbenou a já jí přečetla dvakrát. A to bylo radování: ,, Jupíííí tahle holka přečetla knížku dvakrát! Asi se jí líbila!" A od té doby jsem začala tak nějak číst a dospěláci -_- se chlubili: ,, Hele ta naše dcera čte."
Takže, jak už jste si mohli povšimnout z textu, knížka se mi moc líbila.
Určitě každý ze školy ví, že pan Říha napsal kromě Honzíkovy cesty i Letadélko Káně. Samo i já to vím přes třicet let a přesto jsem knihu četla až teď synovi. Podařilo se mi sehnat krásně ilustrované vydání z padesátých let, příběh se líbil nám oběma a když děti letěly letadélkem samy, syn poslouchal pod dekou, jak se o ně bál... Spíš se tedy bál toho, že po přistání dostanou pár facek. :-) Pěkná kniha.
knížka s pěknými ilustracemi krásným dějem na které vyrůstaly naše děti.Takové knihy vedly děti ke kamarádství a slušnému chování.Prostě je nutné tu malou dětskou dušičku směrovat k tomu lepšímu já.Knížka je opravdu roztomilá i srozumitelným textem a pěknými obrázky kdy si dítě představí i postavy o kterých čte.A ty mu třeba s laskavostí vstupují do snů
Po mnoha letech knížka oprášena, abychom si jí s dcerkou mohli přečíst před spaním. Věřím, že tyto krásné příběhy baví všechny, bez ohledu na věk.
Mé děti byly nadšené a já jsem se dostala k příjemné pohádce, která mě v dětství záhadně minula :).
Štítky knihy
děti letadla kamarádi dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Kniha O letadélku Káněti je v
Právě čtených | 2x |
Přečtených | 1 107x |
Čtenářské výzvě | 100x |
Doporučených | 32x |
Knihotéce | 300x |
Chystám se číst | 14x |
Chci si koupit | 5x |
dalších seznamech | 15x |
četli jsme to v 2. třídě. Byla to zábava.