Nocte
Courtney Cole
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/266729/bmid_nocte-hYN-266729.jpg
4
544
147
Jmenuju se Calla Priceová. Je mi osmnáct a je mě jen půl. Moje druhá polovina – moje dvojče, můj bratr Finn – je blázen. Miluju ho. Víc než život, víc než cokoli. A i když se děsím toho, že mě stáhne s sebou dolů, jsem jediná, kdo ho může zachránit. Dělám, co můžu, abych si udržela zdravý rozum, ale topím se v tom čím dál víc. Takže se chytám stébla. Dare DuBray. Je můj zachránce a můj antikrist. V jeho náruči se cítím v bezpečí. Ale taky se v ní bojím, že nevím, kam patřím. Bojím se, že jsem ztracená. Uzdraví mě, zlomí mě, bude mě milovat i nenávidět. Má moc mě zničit. Možná je to v pořádku. Protože to vypadá, že Finna zachránit nedokážu, a nemůžu milovat Darea, aniž bych všem ublížila. Proč? To kvůli tomu tajemství. Tajemství, které se tak moc snažím rozlousknout, že jsem vůbec nečekala, že to přijde. Taky vás to překvapí.... celý text
Přidat komentář
Z knihy jsem měla kapku obavu, protože už z anotace člověk ví, že tohle není nic obvyklého. Anotace mi nedala nic hodnotného - stejnak jsem neměla ani páru, o čem kniha bude, což ve mě udržovalo napětí a zvědavost. Začala jsem číst a musím přiznat, že kniha má čtivost a tendenci s každým koncem kapitoly číst tu další. Nezačalo to zrovna vesele a já opravdu myslela, že Finn je tím, co má problém. Pak se ale na scéně objevil Dare a já si říkala, že se každou chvíli musí objevit klišé prvek cizince, který se zajímá o outsidera a vzniká velká láska - pořád jsem to čekala. Ale nepřišlo to. Měla jsem velké nutkání to zjistit - taky proto jsem knihu četla až do brzkých ranních hodin.
Jenže mám hrozně blbou vlastnost. Listuju knihou dopředu. Kdybych to neudělala, pointa by mě šokovala daleko víc. Teď jsem to jen přijala, že to tak je. Navíc, nemůžu si pomoci, protože podobnou - téměř stejnou tématiku jsem už několikrát četla. Nejsem z toho zklamaná, ale asi jsem čekala víc.
Postavy byly fajn až na to, že to vlastně nebyly ony. Buď bláznily anebo si na něco hrály. Dare, jak byl úžasně vykreslený, tak měl úctyhodnou trpělivost. Konec knihy - to jisté tajemství a poslední otázka mě silně nakopla. Zaklapla jsem knihu první, ale měla příšernou chuť už zase otevřít druhou, abych zjistila, o co jde. Taky, že jí otevřu hned, jak budu moct, protože tohle mi jednoduše nedá! :)
Nebyl to pro mě vrchol hodnocení - možná kvůli tomu, že jsem si to udělala sama, že jsem zjistila pointu dřív než jsem měla, možná kvůli tomu, že to vyloženě originální není, protože už několik takových příběhů existuje. Nebyl to ale zase průměr, protože se to četlo víc než dobře, člověk měl nutkání pokračovat, zvědavost mu nedala, to napětí. A taky Dare. :D
Kdybych to měla shrnout, tak se mi to líbilo - bylo to opravdu dobře napsané, svým způsobem musím autorce sklonit poklonu, že dokáže něco takového promyslet a napsat, aniž by se čímkoliv prozradila... a jsem taky zvědavá, co nám autorka připravila v pokračování. O čem vlastně krom holého šílenství bude. :)
kniha se ze začátku táhla, ale konec za to stojí dvojnásob
DOPORUČENÍ ASPOŇ KRABICI KAPESNÍKŮ ( MĚ NESTAČILA)
knihu bych mohla číst aspoň stokrát :)
Doznávám, že jsem z toho tak zasažená, že možná nedokážu přesně vyjádřit pocity, které ve mně tahle kniha vyvolala. Má několik rovin, které se na ní dají hodnotit, tak se to pokusím vzít popořadě.
Jednak rovina popisu "šílenství" Finna je natolik věrohodná, že bych klidně věřila, kdyby s ní měla autorka zkušenosti. Pokud ne, tak klobouk dolů. Tohle nedokáže vyjádřit jen tak někdo.
Dál příběh jako takový. Musím říct, že takovouhle pointu a závěr jsem nejenom nečekala, ale doslova mi vyrazila dech.
A nakonec a to je pro mě asi nejvíc - Dokázat napsat knihu o tom, co skutečně dovede mysl člověka, je podle mě počinem nejenom vzácným, ale také významným a já bych tuhle knihu v žádném případě nezařadila do kategorie fantasy, pro děti a mládež a dívčí román.
Tohle je prostě VÝBORNÁ KNIHA.
Kdyby těch hvězd, co můžu dát, bylo víc, udělala bych to.
Myslím, že popis knihy je trochu přehnaný. Kniha je docela normální a překvapivě nic z žánru Fantasy. Ale ke konci mě to chytlo opravdu neuvěřitelně a všem čtenářům doporučuji kapesník po ruce. :)
Abych byla upřímná, na knihu jsem viděla úžasné recenze na netu a hlavně na youtube. Takže i když mě děj ani tolik moc nebavil, přišlo mi, že se děj nikam moc neposouvá a není to ani moc akční, četla jsem dál. A konec, to je to, oč tu běží. Skvělý zvrat. Pak najednou ta předchozí "nuda" a neakčnost dává úžasný smysl. Rozhodně dočítejte do konce!!!
SPOILER: Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že má být na konci nečekaný zvrat, který nikdo nečeká, přemýšlela jsem celou dobu, co to bude. Dlouho jsem si myslela, že to bude něco s incestní láskou, nebo že Finn a Dare jsou jedna a tatáž osoba (ze začátku se nevyskytovali spolu v jedné scéně) a tak. Ale skutečný zvrat byl super, jsem ráda, že to vlastně vysvětlilo tu táhlost a i tajemnost příběhu.
Z této knihy jsem dost překvapená. Vlastně 250 stránek čtěte romanticky příběh, který se komplikuje díky bláznivému bratrovi hlavní. V celku nic moc, ale čte se to lehce... a na konci zjistíte, ze vas vlastně spisovatelka tahala celou dobu za nos. A diky tomu si knížka zasloužila 4 hvězdičky... Skvělý nápad! Opravdu me dostala.
Z knížky mám dost rozporuplné pocity.
Ze začátku mě Calla strašně otravovala. "Slintám, slintám nad klukem", cvak a najednou "ne, já si nezasloužím být šťastná, bé!" A taky pořád brečela. Jasně, bylo toho na ni moc (a to ještě nevěděla, kolik vlastně), ale kde pořád brala ty slzy? A navíc jediné, na co při pláči myslela, bylo to, že má Dare tvrdé břicho.
Nejvíc mi na tom asi vadí právě ta kombinace dvou odlišných témat, toho vážného, o Finnovi a jeho nemoci, smrt matky... a toho milostného s Dareem. Zní mi to až trochu nevhodně a necitelně.
Když Calla poprvé objevila obsah deníku, docela jsem se Finna bála, vůbec jsem nevěděla, co si myslet.
A vlastně to nevím ani teď na konci. Ten dost nečekaný zvrat staví celý předchozí děj do úplně jiného světla. Najednou konečně pořádně soucítím s hlavní hrdinkou a skoro se divím, že se nezblázní (jakože víc). Pár slz ukáplo, knížku jsem musela zavřít a dočíst až druhý den, protože to prostě bylo smutné.
Akorát si nedokážu představit, o čem chce autorka psát v dalších dvou knížkách. Já po Nocte sáhla především kvůli dějové lince s Finnem, zamilování se do Darea jsem brala jako vedlejší kolej. Možná nakouknu na začátek Vera a potom uvidím.
Zaujala mé nádherná obálka a popis, který sliboval temný psychopříběh. I zde pomlouvaný úvod se mi líbil, přidal knize tu správnou atmosféru.
Callu jsem nejdříve viděla neutrálně, ale jakmile vstoupil do příběhu Dare, stala se z ní holčička myslící vším jiným než mozkem, která vidí jen jak je Dare sexy (také vás to slovo tak hrozně iritovalo?). Příběh jsem dočetla jen abych věděla, jak to dopadne s Finnem, takže druhý si přečíst nechystám.
Rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla..
Začátek byl skvělý, nezdržoval, nenudil, šokoval. Téměř celá kniha byla poněkud klidná, bez žádných komplikovaných akcí. Zpočátku se jeví jako tragický příběh dvou sourozenců dvojčat, kterým zemřela matka a bratr je blázen. Na scénu přichází tajemný cizinec, který dodává knize ten správný šmrnc a lá knize pro dospívající dívky. Avšak to co nastává na konci knihy, to je mi přátelé zvrat jako pr***! Dle mého bych knihu s čistým svědomím zařadila do klasické beletrie, nikoli pro děti a mládež. A fantasy bych to také moc nenazývala, jelikož se prakticky jednalo o normální svět, ve kterém je vyskytují tragédie, šílenci a posttraumatické poruchy. (+spoiler+)
Kniha je děsivá, šílená, zvrácená, temná. Kvalitně sepsáno, výborně promyšleno.
Závěr taky šílený. Nedokážu se dočkat pokračování, snad bude Verum stejně vynikající jako Nocte!
Začátek? Boží! První půlka? Nooo dobře, to nějak přelouskáme. Druhá půlka? Tak počkat, tady s k něčemu schyluje! Konec? CO?! Pane bože?! Jak? Oooo můj bože!
S knihou jsem měla prazvláštní vztah... hlavní hrdinku jsem na jednu stranu litovala a na druhou nesnášela, za to jejího bratra jsem zbožňovala a bylo mi líto, že jeho částí tam nebylo více.
Kniha měla strašně velký potenciál, z toho úvodu jsem měla husí kůži a strašně se na to těšila... inu... od knihy jsem si dala "pauzu", prostě mě to nebavilo, až pak jsem uviděla recenzi, kde se něco málo řeklo o konci (bez spoilerů) a já nedokázala poručit mé zvědavosti a zhltla jsem ten zbytek. Bylo to krásný, ale skoro celá ta kniha jinak byla o ničem... nic jsme se nedozvěděli a já doufám, že v druhém díle se děj začne nějak zajímavě posouvat nebo vyvíjet, protože mi toho přijde hrozná škoda.
Bože, co je to za konec!
Knížce se rozhodně nedá upřít, že je velice čtivá, přesto, že na čtení rozhodně nemám čas jsem ji za den spolkla. Za to má jednu velkou vadu a to, že se tam zkrátka nic neděje. Vážně, v celé knížce jen pojíždějí tam a zpátky (domů - do města - domů - do města...). Nechci hlavní hrdinku soudit, protože si toho hodně prožila, smrt matky rozhodně není nic jednoduchého, ale to nemění to, že je více méně... kráva, no vážně bych ji dala něčím po hlavě. Jediná další postava, která má alespoň trochu rozvinutý charakter (na poměry téhle knihy...) je Dare. Předpokládám, že se o něm víc dozvíme v dalším díle, protože zatím má ještě jednodušší postavové schéma než Edward Cullen (asi za to můžou ty onyxově černé oči...), ale upřímně, toho Edwarda mám přece jen raději...
Co mě na téhle knížce ale vážně štve, je, že měla potenciál! Ten nápad, rozuzlení Tajemství mohlo být naprosto dokonalé... ale takhle prostě není. Vážně mě to mrzí... A navíc ta předmluva! Co to jako mělo být?! Možná i to byl ten důvod, proč mě konečné rozuzlení nedostalo tak, jak bych ráda...
Tak tohle byla docela velká kravina.
Bylo to strašně divný, styl psaní nic moc.
Calla se každou chvíli hroutila, což chápu, ale pak se furt věčně omlouvala. Půlka jejích vět byla "omlouvám se" a "to mě mrzí".
Na konci to možná dávalo trochu smysl, ale nevím... nestojí to za přečtení.
Další díly si přečtu jenom protože nedokážu nechat trilogii rozečtenou.
Dobré. Prostředí, napětí, intenzita. Dost velká, aby u mě vyvážila tu vyšinutou pointu na konci a nalákala mě na druhý díl. Jsem zvědavá, kdepak v něm všichni skončí: blázinec nebo útesy?
PŘEČÍST! PŘEČÍST!!! Není to kdoví jak bezvadně napsané, ale i tak si myslím, že by jste si to měli všichni přečíst. Autorka má pravdu...toto je další kniha, která vás zničí a nenechá, aby váš život byl, takový jako u lidí, co nečtou...
Knize ubírá hvězdičku jedna jediná věc, když se nad tím totiž zamyslíte, v knize se vážně nic moc neděje a občas působí, jako že až moc dlouho stojí na místě. Ale i přesto mě styl vyprávění nutil číst a číst, až se konečně něco stane. A to je úspěch. A dál budu také jenom chvalořečit. Zápletka ke konci je samozřejmě skvělá. Trošku jsem odhadovala několika směry, co a jak, ale realita mě stejně překvapila
SPOILER: Calla je zlomená dívka, která touží po objetí. Po fyzické blízkosti. Po něčem (nebo někom), co ji konečně vytrhne z její bolesti. Říkám si, proč ne? Copak to občas nemá tak většina z nás? Bez ohledu na charakter, nebo duševní sílu, nebo odhodlání, aby nás nikdy nikdo neviděl brečet... Není nic hezčího, než najít někoho, před kým brečet můžete. A nezáleží na tom jak moc, nebo jak dlouho. A ještě přes vás hodí deku a udělá vám kakao. Ráno další den na vás pak kouká úplně stejně jako předtím. Protože vás miluje. A nemluvím jen o ženách, to samé pochopení potřebují i muži. Takže nejen že jsem dokázala pochopit hrdinčinu zranitelnost, ale navíc jsem jí zaviděla Darea. On přesně takový byl. Byl s ní v dobrém i ve zlém. A miloval ji pořád stejně. Myslím, že o tom je láska a vztah obecně. Neříká se snad, že přítel je ten, kdo o nás ví všechno a přesto nás má stejně rád? A neplatí to v lásce dvojnásob? A tenhle příběh (i když je fiktivní a na papíře) vám dává přesně tuhle naději. Dare je důkaz, že když miluješ, není co řešit.
Už aby vyšel v češtině druhý díl!
Tak tomu rikam paradni zvrat :-D Ted mi ovsem neda spat ten konec,doufam ze bude nejake pokracovani,chci si precist tu nevyslovenou otazku :-D
Čekala jsem od příběhu hodně, ale to co následovalo mě moc překvapilo. Calla nemá příliš přívětivý osud, ale to už tak někdy bývá. Každopádně se mi zdála jako jediná s nohama na zemi, ale chyba lávky. Všechno je jinak. Moc doporučuju a už se těším na další díl.
Štítky knihy
sourozenci psychologické romány pro dospívající mládež (young adult)
Nocte
Kniha Nocte je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 697x |
| Čtenářské výzvě | 68x |
| Doporučených | 73x |
| Knihotéce | 265x |
| Chystám se číst | 463x |
| Chci si koupit | 135x |
| dalších seznamech | 8x |
Tento týden je nespíš týdnem náročné četby (pokud vás Nocte bude brát, určitě doporučuji Uvnitř mé hlavy od F. Zappia). Nevím proč, ale čekala jsem nějakou dystopii z jiné planety. Samotná anotace mi připadá jako zoufalá snaha nalákat čtenáře, přitom kniha to nemá zapotřebí, je skvělá.
Těžko o tom budu psát, protože nechci nikomu nic vyspoilerovat, ale už od začátku čtení víte, že se děje něco podivného a můj mozek pracoval s tolika možnými variacemi podivností, že jsem se nakonec i trefila. Ale celou dobu mě to dohánělo k šílenství a přemýšlela jsem, co se to tam sakra děje.
Když to přišlo, zlomilo mi to srdce i přes to, že jsem to čekala. Práce s postavami, atmosféra, děj, vše to směřuje k rozlousknutí toho velkého tajemství a ve všem se to odráží. Určitě to byla zajímavá četba, která ale skončila naprosto neukončeně (pokud se to tak dá vůbec říct), až mi to přišlo jako další snaha si prostě udržet čtenáře. Neumím si představit, o čem budou další dva díly, ale brzy to snad zjistím. Za mě to určitě stojí za přečtení, hodně mě to zasáhlo, ačkoliv nejsem schopná zatím všechny ty pocity pojmenovat.