No a já

09.04.2024

No prostě nádhera.
Krásný příběh který se čte jedním dechem.

20.02.2024

Z románu jsem měla trošku strach. Bála jsem se, že je zdejší hodnocení trochu nadsazené, jak už to u podobných kultovních knih bývá. Ale tady to vyšlo, kniha No a já má vysoký počet bodů plným právem. Zaslouží si je už za tu propracovanost textu; skutečně co věta, to perla, žádnou nelze vynechat. Není to jen kniha o bezdomovectví, je to příběh tří kamarádů, kteří jsou spolu, přesto každý sám. A nebo obráceně: každý z nich pochází z dost svérázného a specifického prostředí, které by leckoho umořilo, přesto jsou schopní navázat přátelství, vztah, pomáhat si a důvěřovat. Delphine de Vigan nic nelakuje na růžovo, takže se (bohudík) nekonal žádný nereálný happyend, nicméně trochu toho pozitivna příběh přece jen přinesl: já ho viděla v nečekaném probuzení depresivní matky, které jsem křečovitě držela palec. A tak to má u četby dobré knihy být; čtenář jejím postavám fandí a s jejich prožitky soucítí.

29.01.2024

O Delphine de Vigan jsem zde psala už několikrát a kniha No a já je jen dalším příkladem, proč se mi její tvorba tak líbí.

Autorka se tentokrát zaměřila na problematiku bezdomovectví, jak snadné je ocitnout se ulici a jak těžký může být návrat do běžného života. A na problémy dospívání a pocity osamění. Útlá knížka, která toho má ale opět hodně, co nabídnout.

Delphine nepíše velké bichle, nemusí, protože ten děj se tam rozvíjí hned od počátku a na pár stránkách dokáže vykreslit uvěřitelný příběh, nad kterým se prostě zamyslíte. Psychologie postav zde byla napsaná opět na jedničku. Pod kůži se vám dostane každá postava, která se v knize objeví a do všech se dokážete vcítit a pochopit je. Kniha je napsaná čtivě, ale nikoliv jednoduše nebo jednotvárně. Při čtení jsem cítila smutek, naději, zoufalství, radost, lítost.. a po dočtení jsem musela nechat příběh opět vstřebat.

A to jsou přesně ty důvody, proč knihy Delphine de Vigan tak miluju. Pokud jste od ní ještě nic nečetli, tak to zkuste. Ty příběhy ve vás nějakou dobu zůstanou.

14.01.2024

Zajímavě zpracovaný příběh. Velmi inteligentní dívka a její uvažování o životě, sociálních rozdílech a veliká soucitnost. Najde si vztah k příliš mladé bezdomovkyni, která nemá rodinu, nic jí nepřeje. Obě jsou svým způsobem vykořeněny ze společnosti a najdou v sobě oporu, ačkoliv opora od No je vrtkavá. Je těžké se plně odvrátit a nechat za sebou svůj původní život na ulici, zůstane v člověku a často se zase objeví.
Název knihy v češtině mi přijde skvěle dvouvýznamový.

30.11.2023

Opět Vigan a opět jiná než všechny předchozí knihy, které jsem od ní četla. Její knihy jsou tenké, ale mají toho vždy spoustu co nabídnout.

Delphine de Vigan bravurně zvládá popis lidské psychologie, nebojí se tabu a vždy vás vtáhne do děje už na prvních stránkách.

Vigan je známá tím, že její knihy většinou nekončí dobře a jsou dost depresivní. V téhle knize jsem se u ní poprvé setkala aspoň s malým zrníčkem naděje. Děkuji za zajímavé myšlenky a krásný příběh.

09.11.2023

Hlavní postavy No a Lou toho mají společného víc, než se na první pohled zdá. Člověk by chtěl, aby se pro obě nakonec našlo šťastné řešení, ale na to je Delphine de Vigan příliš velká realistka. Její knihy jsou výborně napsané a zneklidňující. Otevírá silná témata, nemoralizuje a nechá čtenáře, aby se s nimi popasoval, i když to mnohdy není komfortní. Přesto po jejích knihách opakovaně sahám. Možná ne vše dopadne dobře, ale je v nich i naděje, že snaha může aspoň někdy něco změnit a má smysl. Postavy jsou uvěřitelné - tedy až na Lucase - on a jeho vztah s Lou mi v příběhu moc nesedli.

30.10.2023

Knížka útlá, ale obsahově obrovská.
Vtáhla mě hned od prvních stránek. Velmi unikátní young adultovka. Delphine de Vigan píše opravdu výtečně.

19.10.2023

Bravůrně vykreslen vztah třináctileté, velice inteligentní dívky s mladou bezdomovkyní. Příběh o tom, jak se osamocená a smutná duše upne na přítelkyni, se kterou to ale vůbec není jednoduché. Kniha ve mě vzbudila otázky typu: Je možné, že se člověk z ulice vrátí do běžného života ? Nechají si takoví lidé pomoci ? Nebo jsou už navždy spjatí z životem na ulici ?

22.09.2023

Na to, jak útlá je to kniha, velmi mě překvapila. Snaha hlavní hrdinky pochopit a podpořit holčinu z ulice, najít v ní přítele, ač to není ve společnosti běžné...její odvaha a odhodlání přes vlastní vnitřní zranění...velmi pěkný příběh...

11.07.2023

Hlavní postavou příběhu je třináctiletá Lou, která má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Brázdí francouzské ulice, metro a pozoruje lidi. Sbírá slova, provádí různé pokusy a hltá encyklopedie. Lou je natolik chytrá, že přeskočila dva ročníky ve škole. Každý den přemýšlí o tom, proč ji její matka už nikdy neobejme a proč otec předstírá dobrou náladu. Jednoho dne se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No, která zdaleka nemá ani setinu toho, co má Lou.
S pomocí nejstaršího Louinina spolužáka se pouští do experimentu, díky kterému chce No podat pomocnou ruku. Jak se s tím No vypořádá?

Můžete mi někdo vysvětlit, proč jsem po této francouzské autorce nesáhla už dávno? No a já byla dobrá volba. Našla jsem si v knize to své, nad spoustou vět jsem se pozastavila, přečetla si je třikrát a olepíkovala. Věřím, že kdybych si ji v další životní etapě přečetla znovu, našla bych v ní další ukrytá poselství.
Příběh o přátelství, odvaze a dospívání. Lou je naprosto výjimečná a její píle a nezlomnost dosáhnout svého stojí za obdiv. Jsem ráda, že jsem se konečně do Deplhine de Vigan pustila a těším se na její další knihy.

Knihu hodnotím 3/5* protože si musím nechat místo ještě na další autorčiny knihy:)

04.07.2023

Autorka má úžasný talent, na pár stánkách nabídne čtenáři uvěřitelný a plný rozbor postav, to by jiní nedokázali v sáhodlouhém románu. Pod kůži se vám dostane každá postava, která se v knize objeví a do všech se dokážete vcítit a pochopit je nebo minimálně alespoň uvěříte jejich jednání (nedokážu si představit prožívání ztráty dítěte, život na ulici atd.). Téma hodně těžké, ale podané tak kouzelně očima mladých dospívajících lidí. Je krásné se zamýšlet na tím, co by se stalo kdyby lidé dávali druhým důvěru bez všech předsudků.

30.06.2023

Delphine de Vigan si pro svá díla rozhodně nevybírá lehká témata. A vždy je to úžasně a do hloubky zpracováno. Měla jsem nutkání citovat zde kráťký úryvek z knihy, který je pro ni dost charakteristický, ale pročítáním zdejších komentářů jsem zjistila, že jej tu již uvedla intelektuálka a tak se nebudu opakovat.

26.06.2023

Moje druhá knížka od autorky a opět mě nadchla. Zpracované téma bezdomovectví a začleňování do společnosti je plné podnětů k zamyšlení a otázek pro ty, kteří si je chtějí klást.

"V osmnácti je člověk dospělý, to se pozná podle toho, jak sek vám lidi chovají, s takovým jako respektem, odstupem, ne jako když se mluví s dítětem, to není jen otázka obsahu, ale taky formy, že se jedná jako rovný s rovným..."

"Dokážeme postavit šest set metrů vysoké mrakodrapy, vybudovat podmořské hotely a umělé ostrovy ve tvaru palmy, vymyslet inteligentní stavební materiály, které pohlcují organické i anorganické škodliviny z atmosféry, dokážeme vyrobit robotické vysavače a lampy, co se samy rozsvítí, když přijdete domů. A dokážeme nechat lidi žít vedle silnice."

"Je to šílené, jak věci mohou vypadat zdánlivě normálně. Když jen trochu chceš. Když se nechceš podívat pod pokličku. Člověk by málem myslel, že žije v dokonalém světě, kde se všechno vždycky nakonec nějak srovná."

19.06.2023

(SPOILER) Kniha se četla hodně pěkně, vtáhla mě do děje od samotného začátku a neztrácela grády, navíc je příjemně tenká a dokázala obsáhnout vše, od vykreslení postav až po zápletku, do které se ponoříte, ačkoliv silně tušíte, kam spěje.... konec není pohádkový. Nejvíc oceňuji myšlenku střetu nezkušeného a nadšeného mládí s reálným a leckdy krutým životem. Pár věcí mi však přišlo těžko uvěřitelných....

SPOILER: Pominu až přebujelé myšlenkové procesy a metafory Lou - nemám zkušenosti s geniálními teenagery. Avšak situace, kdy rodiče Lou souhlasí s tím, že se k nim No nastěhuje domů, a dokonce jí po pár týdnech svěří na týden celý byt, nebo vztah třídního rebela Lucase k Lou... (a konec knihy mě rozsekal totálně... trochu moc přeslazená limonáda... asi aby čtenářky a čtenáři nebyli na konci moc smutné a smutní).

17.06.2023

Citlivě napsaná knížka ne jenom o problematice bezdomovectví, ale také o tom, že složité problémy nemají jednoduchá řešení. Autorka vytvořila velmi zajímavé a barvité postavy, bavily mě vlastně všechny - Lou, No, Lucas i táta. Jen nad mámou jsem kroutila hlavou. Že ji smrt dítěte silně zasáhla, je jasné, ale jak mohla zapomenout na to, že má ještě druhé dítě, které ji potřebuje, to je neomluvitelné. Navíc byl příběh prošpikován zajímavými úvahami.

"Je na omylu, kdo si myslí, že gramatika je jenom souhrn všelijakých pravidel a příkazů. Stačí se do ní ponořit a zjistíte, že gramatika odhaluje skrytý smysl dějin, zakrývá zmatek a rezignaci, propojuje jednotlivosti, sbližuje protiklady, gramatika je prostě úžasný způsob jak uspořádat svět tak, jaký bychom ho chtěli mít."

"Já teď vím, že život není nic jiného než střídání klidu a zmatku, které se neřídí vůbec žádnými pravidly."

"Když si hodíte desetkrát mincí, jedna strana vítězí. Ale když hodíte milionkrát, panna nebo orel vyjdou zhruba nastejno. To je zákon velkých čísel."

Našla jsem zde hezky formulované zásady argumentace, tak si je sem uložím:
"Úvod: seznámila jsem se s jednou osmnáctiletou dívkou, která žije na ulici a po ubytovnách. Potřebuje pomoc (směřuji k podstatě věci, žádné dodatky, žádné příkrasy).
Zaprvé (teze): mohla by bydlet u nás, než nabere síly, než si najde práci (nachystala jsem si předem konkrétní argumenty a praktické návrhy). Spala by v pracovně a podílela by se na domácích pracích.
Zadruhé (antiteze: člověk sám sobě klade protiargumenty, aby je mohl lépe vyvrátit): Samozřejmě existují různé speciální instituce a sociální pracovníci, nejsme to nutně my, kdo by se měl starat o někoho v nouzové situaci, je to složitější, než se zdá, neznáme ji, nevíme, s kým máme co do činění.
Zatřetí (syntéza): Ve Francii žije přes dvě stě tisíc bezdomovců a stát to nezvládá. Každou noc spí na ulici tisíce lidí. Je zima. A v zimě lidi na ulici umírají.
Závěr: Co nám brání to zkusit? Čeho se bojíme, proč jsme přestali bojovat?"

14.06.2023

Příběh třináctileté dívky Lou, která prožívá všechno velmi intenzivně, mě zaujal nejen dobře popsanou snahou pomoci potřebným, ale také dobrou psychologií jednotlivých postav. Myslím si, že se autorce podařilo výstižně popsat problémy dospívání, ala také nelehkou situaci lidí bez domova. Současná Paříž má jako každé velkoměsto velké problémy s lidmi, kteří žijí na ulicích, a tak malá Lou, která se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní, chce aktivně tuto bezútěšnou situaci změnit. Její snaha nakonec nedopadne tak, jak by chtěla, ale přesto se nechce smířit s daným stavem věcí.
Kniha si našla příznivce napříč francouzskou společností, byla přeložena do pětadvaceti jazyků a nominována na Goncourtovu cenu. Za mě velmi dobrý román, který si rozhodně zaslouží pozornost českého čtenáře, protože problém lidí bez domova se týká i naší společnosti. Doporučuji k přečtení všem, kteří nejsou lhostejní k osudu těch, kteří se často do této krajní situaci dostali díky nefunkční rodině, tak jako dívka z tohoto emotivního příběhu.

09.06.2023

Knihu mám dočtenou už nějakou dobu a stále nevím, jak ji mám slovy hodnotit.

Všude jsem četla, jak je tato autorka skvělá a tak když jsem šla kolem knihovnu, půjčila jsem si tam tuto knihu, kterou jako jedinou od autorky měli.

Asi špatná volba. Příběh mě moc nezaujal, ačkoliv na první pohled se mi zdálo, že mě bavit bude. Možná to bylo tím zpracováním.

Ani do jedné z hrdinek jsem se nevcítila a - teď to bude asi hnusné - ale bylo mi jedno, jak celý příběh skončí. Ze zvědavosti jsem knihu dočetla, to jo, ale musela jsem se přemlouvat.

Určitě před autorkou nezavírám dveře a dám ji ještě šanci.

06.06.2023

Velice zajímavá a neobvyklá knížka, která zahrnuje spoustu těžkých a důležitých témat. Chápu, že knížka nesedne každému, ale já jsem si v ní našla to svoje a byla pro mně příjemným zpestřením.

20.05.2023

Vždy se královsky pobavím, když se průměrně inteligentní autoři snaží psát o vnitřním světě geniálních (a ještě k tomu dětských) hrdinů a vůbec to nezvládají. Můžeme se tak setkat s perlami jako jsou konceptuální pokusy, vystoupení z podmnožiny za přidržování se tečny, meditací nad konejšivou všeobjímající gramatikou a dalšími pseudointelektuálními hovadinami. Inu, představa autorky o myšlenkách mladého génia.
Na druhou stranu se říká, že čím vyšší IQ, tím menší EQ, což prolhaná, asociální, popletená a labilní hlavní hrdinka s nejasným či žádným cílem svého konání celkem splňuje.
Ale hlavně, abychom 'to nevzdali', i když vlastně nevím, co ono 'to' má vlastně být.?