No a já
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88806/bmid_no-a-ja-VWG-88806.jpg
4
697
160
Lou Bertignakové je třináct let, má IQ 160 a v hlavě mraky otázek. Pozoruje lidi, sbírá slova, provádí různé pokusy, hltá encyklopedie. Dva školní ročníky přeskočila. Ve třídě je nejmladší a nejmenší, ale dělá si největší starosti. Proč ji matka už nikdy neobejme, proč otec předstírá dobrou náladu, proč „jsou věci tak, jak jsou?“ Když se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No, která zdaleka nemá ani to, co má Lou – střechu nad hlavou, jídlo, rodiče – vezme si na svá bedra víc, než unese. A postupně zjišťuje, jak daleko má realita k reklamním billboardům z ulic a metra. S pomocí nejstaršího spolužáka ze třídy a největšího lempla, který už dvakrát propadl, zato má něžný úsměv a velké černé oči, se Lou vrhne do experimentu, který míří proti osudu... No a já je románem o dospívání, které je podrobeno zkoušce reality. Je pohledem na svět očima předčasně zralého, naivního i jasnozřivého mladého člověka, který se nechce jen tak smířit s během věcí.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2011 , OdeonOriginální název:
No et moi , 2007
více info...
Přidat komentář
Knížku okamžitě řadím mezi své vůbec nejoblíbenější knihy. Pojednává o nadprůměrně inteligentní dospívající dívce, která věří, že dokáže změnit svět k lepšímu. Krásně se čte a nutí k zamyšlení nad vlastním životem. Spousta silných, uvěřitelně napsaných pasáží. Doporučuji každému, kdo má rád příběhy, ve kterých je mezi řádky ještě něco navíc.
aj keď začiatok knihy bol zvláštny, kniha nabrala skvelý dej, ktorý ma nútil čítať. pútavo napísaný príbeh, ktorého koniec som nevedela odhadnúť a názor sa mi menil každou prečítanou stranou.. jednoducho skvelá
Zvláštně psaná, jistým hekticky působícím stylem, ale přesto velmi čtivá kniha. Styl je dost podobný knize "Ani později, ani jinde", kde jsem ho považovala za záměr, ale možná je prostě charakteristický pro tuto autorku. Zajímavý příběh, udržel mne v napětí po celou dobu.
Opravdu nádherná knížka. Překrásným, ale přitom vlastně velmi prostým způsobem zachycuje nejniternější pocity dospívajícího člověka a popisuje jeho snahu pochopit proč svět funguje tak, jak funguje, v jeho kráse i špatnosti. Dívčina genialita - až kontrastující s jejím napůl dětsky nevinným pohledem - všechny emoce, kterými je příběh přímo nabitý, ještě umocňuje.
Příběh dívky s vyšším iq ze zabezpečené rodiny a dívky bez domova. Emotivní která popisuje vnitřní smíření dívky s tvrdou realitou světa.
Lou si chtěla ochočit bezdomovkyni. Jenže tento živočišných druh potřebuje volnou přírodu a ne zlatou klec s luxusním pelíškem. Tohle Lou nemohla pochopit, protože přes veškerou inteligenci je jenom dítě, a ty rozlišují pouze černou a bílou.
Přiznám se hned bez mučení, že už jsem odrostla trampotám náctiletých. Jako dospělý čtenář nechápu, proč knížka dostala tolik literárních ocenění. Dobře se čte, ale není to nic, co by mělo způsobit poprask. Jazyk se snaží přizpůsobit dětskému pisateli a nemyslím tím hovorové výrazy. Rovněž děj je nevýrazný, aby neranil dětskou dušičku nějakým děsem. Já bych přitvrdila v konfrontacích třeba mezi mámou a Lou. I těžké chvíle s No se odehrávají pouze na pozadí a dozvídáme se o nich z nezaujatého vyprávění, jakou by u toho Lou nebyla.
Je to tedy knížka pro děti nebo pro dospělé? Nejspíš má co říct oběma skupinám. Dospělí si mohou uvědomit, že ať mají jakékoliv trable, jejich děti stále potřebují vyjádřit lásku a porozumění. Děti se identifikují se zmatkem, který probíhá v hlavě hrdinky. Ztráta ideálů a pocit bezmoci k dospívání patří.
I když možná všechna opuštěná zvířátka nebyla zachráněná, knížka končí optimisticky.
Kniha o těch, kdo se vyčleňují. Kdo jsou něčím jiní, v pozitivním i negativním smyslu.Kniha o složitosti života, o nesmyslnosti daných pravidel.O empatii,snaze něco změnit. O dospívání, o marnosti. Velmi dobrá kniha s "živými" postavami.
Tak smutné, tak radostné, tak emotivní. Nevšední řešená problematika a Lou byla tak skvělou vypravěčkou, co měla srdce na spravném místě, určitě se ji vesmír odvděčil za všechny ty úctyhodné činy, které v této knize předvedla. Doopravdy výborná kniha.
Zajímavá kniha. Autorka propracovala postavy až děsivě reálně. Takovou míru porozumění s vlastními postavami už jsem dlouho nečetla.
Působivý příběh se zajímavou hrdinkou. Líbil se mi blízký vztah Lou a jejího staršího kamaráda. Ze všech knížek této autorky byla tahle nejvíc optimistická, přes všechny trable i místy jemně humorná.
Priateľstvo nadpriemerne inteligentného 13-ročného dievčaťa a mladej bezdomovkyne určte nie je námet, s ktorým by sa človek v knihách stretal často, v reálnom živote o to menej. Pokiaľ teda abstrahujeme od úvah nad racionalitou, príbeh je fajn a oplatí sa po knihe siahnuť.
Mladá Lou, lpiaca na nerovnom priateľstve s dievčaťom z ulice je postavou, ktorej autorka prisúdila spôsob myslenia, ktorý nesporne zaujme, až očarí (aspoň mňa určite). Jej úvahy o „bežných“ záležitostiach premietnuté do slov nadobúdajú hĺbku, ktorú by v nich človek na prvý pohľad márne hľadal. Lou vie pomenovať veci, ktoré často visia vo vzduchu, ktoré ignorujeme a nedokážeme (alebo nechceme?) po nich siahnuť a zhmotniť ich. Ona sa o to pokúsila - dievčaťu odnikiaľ sa snažila poskytnúť domov a prekonať tak bežné konvencie, skúsila zmeniť chod vecí, ktoré sa zmeniť „nedajú“ a sú považované za status quo.
Mám rada knihy popretkávané originálnymi viacdimenzionálnymi postrehmi a preto si ma „No a já“ okamžite získala a stala sa pre mňa odrazovým mostíkom k ďalším, dúfam ešte lepším autorkiným knihám.
"Odjakživa,až jsem byla kdekoliv, jsem si připadala mimo, mimo scénu, mimo téma, jakoby někde vedle, jako bych zvuky a slova, co ostatní nevnímali, slyšela jenom já sama, a napak jsem byla hluchá ke slovúm, která oni evidentně slyšeli, jako bych byla mimo záběr, za nejakou obrovskou neviditelnou skleněnou stenou."
"Je na omylu, kdo myslí, že gramatika je jenom souhrn všelijakých pravidel a příkazú. Stačí se do ní ponořit a zjistíte, že gramatika odhaluje skrytý smysl dějin, zakrývá zmatek a rezignaci, propojuje jednotlivosti, sbližuje protiklady, gramatika je prostě úžasný zpúsob jak uspořádat svět tak, jaký bychom ho chtěli mít."
Nejsem si úplně jistá, zda kě kniha nadchla tak moc jak ostatní. Nesrovnávala bych ji s Selegancí ježka, jelikož ta je napsaná nesrovnatelně lépe. Řekla bych, že No a já je pouze hodně slabý odvar. Je to však milá kniha, která neurazí, ale ani nenadchne.
Spočiatku som bola mierne zaskočená a sklamaná evidentným faktom, že kniha je určená skôr adolescentnému čitateľovi, keďže na túto informáciu som predtým nenarazila (vôbec prvý krát som sa so správnym žánrovým zaradením dodatočne stretla tu na DK a nie na stránkach knižných eshopov a recenzií venovaných knihám, kde by informácia takéhoto charakteru v prvom rade nemala chýbať). Očakávala som teda aj napriek zvolenej téme náročnejší text, určený dospelému čitateľovi. Ak však mám knihu hodnotiť v rámci žánru, musím konštatovať, že bola milým prekvapením. Louina výpoveď je vzhlaďom na jej vek pomerne uveriteľná, pútavá, s použitím primeraného jazyka, pre adolescentného čitateľa ľahko zrozumiteľná, postavená na zreteľných kontrastoch. Dospelého čitateľa vráti do detských čias, do veku 12-13 rokov. Je to obdobie začiatku dospievania, keď sa otvárajú oči, rúcajú sa ideály, formujú sa prvé zásadnejšie názory, prichádzajú prvé vážnejšie lásky, ale aj tvrdé životné lekcie a „kopance“. K tomuto veku prirodzene patrí aj ten naivný podtón v duchu ktorého sa kniha nesie a dokonca aj to paradoxné vyjadrenie nádeje, napriek tomu ako výpoveď končí. Ak sa na to dívam takto, kniha si kľudne zaslúži plných päť hviezd. Avšak, predsa len očakávam od ďalších kníh Delphine de Vigan ešte niečo viac...
Komu se No a Já líbila, radím přečíst i Muriel Barbery - S elegancí ježka (o čemž se ostatně zmiňuje i doslov knihy). Jako by se v nich popisovaná prostředí prolínala...
Přiznám se - když jsem viděla, o čem kniha je, váhala jsem , jestli se mám do ní pustit. Ale nakonec jsem si ji přečetla a dobře jsem udělala. Kniha je opravdu velice čtivá, téma bezdomovectví je pouze jednou z několika linií knihy, velmi zajímavý byl i příběh hrdinčiny matky. Pro mě osobně je Delphine de Vigan největším objevem poslední doby.
Skvělé, ač mi z knihy bylo dost smutno. Smutno i z toho, že je člověku velice brzy jasné, kam vše směřuje a jak to dopadne, že prostě není vyhnutí, že je to světaběh, kterému se těžko vyhnout. Smutno z toho, že i ten, kdo moc chce, nedokáže pohnout horou.
...život není nic jiného, než střídání klidu a zmatku, které se neřídí vůbec žádnými pravidly....bez debaty je to hluboká kniha. Neubráníte se myšlenkám KDO, komu a jak může pomoci s jeho vlastní temnotou?
Po románech „Bludy z nudy“ od S. Sperlinga a „Axolotl roadkill“ od H. Hegemonnové je kniha „No a já“ dalším titulem z ediční řady Světová knihovna, který nám předkládá značně kritický a možná i drsný pohled na život a myšlení současné evropské mládeže. Tímto románem se francouzská autorka Delphine de Vigan (*1966) velmi kladně zapsala do čtenářského povědomí a sklidila pochvalu i z řad literárních kritiků. Dokládají to nejen ceny Prix des Libraires, Rotary International, či nominace na prestižní Prix Goncourt, ale i filmové zpracování, kterého se tento příběh, vydaný pod názvem „No et moi“ (2007), dočkal v roce 2010.
Hrdinkou tohoto celkem krátkého románu je třináctiletá Lou Bartignaková z Paříže. Dívka žijící v podivné neharmonické rodině poznamenané velkou tragédií – úmrtím dítěte. Je to nesmělá dívka malého vzrůstu, ale taky velkého IQ 160. („A přitom si nedokáže zavázat ani jednu podělanou tkaničku.)
Díky své inteligenci přeskočila několik ročníků školy. Pro její intelektuální vývoj je to jednoznačně jedině pozitivní, bohužel z jejího pohledu je tím vyloučila z kolektivu spolužáků nejen svými školními úspěchy, ale především svým věkem, svým stále spíše dětským tělem, zatímco její spolužačky, jak sama Lou říká, už mají co nosit v podprsence. Jedinou její spřízněnou duší je černá ovce třídy, krásný a rebelující Lucas, přesný opak jí samotné. Už dvakrát opakující ročník, tedy jednoznačně nejstarší student ve třídě, který žije osamoceným životem rozpadlého manželství jeho bohatých rodičů.
Její dosavadní život změní nešťastně vyřčené téma referátu: „Mám v úmyslu vylíčit osud jedné mladé bezdomovkyně, její život … vlastně… její příběh.“ Onou „mladou bezdomovkyní“ je osmnáctiletá dívka z ulice jmenující se pouze No, se kterou se nesměle seznámí na jednom pařížském nádraží. Tím začíná její procitnutí z dětských snů do skutečné, dospělé reality okolního světa. Lou v konfrontaci jejich rodinné tragédie a životního osudu čím dál sympatičtější No vidí jasné řešení. Najít odvahu postavit se zarytým postojům společnosti k těmto odpadlíkům, houmlesákům, smraďochům, a podat No pomocnou ruku.
Nebudeme si nijak nalhávat, že tento rebelující a mesiášský pohled dospívající člověka na zvyklosti dospělé společnosti představuje nějakou výjimečnou originalitu, ale právě díky sepsání z pohledu neobvyklé mysli nadané mladá dívky, za použití pouličního slangu a reálií současné Paříže, se tím vytvořil silný emotivní příběh o bezmocnosti kolem nás, o bezmocnosti proti osudu, který nelze obejít. Obdobně jako u autorčiny knihy „Ani později, ani jinde“ (Odeon, 2011) jako čtenář neočekávejte happyend. Snad jen naději skrývající se na konci knihy ve větě: „Slečno Bertignaková? Ano?. Nevzdávejte to.“
Titul je poutavý pohled na "vystřízlivění" mladého, sic geniálního člověka na sociální otázky, na morální systém, kterým funguje jinak tak technologicky dokonalý svět. Kniha je po dějové stránce odhadnutelná, přesto zajímavá.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno deprese Francie francouzská literatura bezdomovci dospívání psychologie adolescentů alkoholismus bezdomovectví
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Kniha No a já je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 883x |
| Čtenářské výzvě | 108x |
| Doporučených | 65x |
| Knihotéce | 315x |
| Chystám se číst | 522x |
| Chci si koupit | 103x |
| dalších seznamech | 4x |
Někdo tu píše smutná kniha, ale já to tak necítím. Naopak. Nic se nemá vzdávat a vždycky má smysl hledat tu správnou cestu. Tahle věc ve mne dlouho zůstane a určitě se porozhlídnu i po dalších autorčiných dílech.