Vláda vlků
Leigh Bardugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476671/bmid_vlada-vlku-uCn-476671.jpg
4
386
71
Nikolaj Lantsov série
< 2. díl
Některá srdce bijí silněji než ostatní. Závěrečný díl série Zjizvený král. Mohutná fjerdská armáda se připravuje na tažení do Ravky. Aby král Nikolaj Lantsov dokázal nepřátelské šiky porazit, musí zapojit veškerou svou vynalézavost, šarm i svého vnitřního démona. Přesto se neobejde bez pomoci ostatních: Zoja i Nina stojí při něm a jsou odhodlány zachránit svou zemi za každou cenu. Král, generálka a agentka musejí v nekonečné temnotě najít cestu vedoucí k budoucnosti – jinak zanikne všechno, na čem jim kdy záleželo.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , Fragment (ČR)Originální název:
Rule of Wolves , 2021
více info...
Přidat komentář
Jestli se mi první díl této série četl dobře, co mám pak říci o tomhle? Knihu jsem měla přečtenou za jedno odpoledne, protože jsem ji nemohla odložit. Jsou zde nové intriky, které autorka moc hezky rozvíjí, a vy jen se zatajeným dechem čtete dál, a fandíte svým oblíbencům. Tahle kniha má trošku jiný spád než ty předešlé, je zde hodně romantiky a sentimentality. Já jsem člověk, kterému to normálně nevadí, ale tady jsem si občas řekla, že by autorka nemusela být až tak hodná, viz konec knihy. Přesto ten svět naproto miluji, je skvěle napsaný, a i když se od něj autorka chce "odprostit" tak si myslím, že by si zasloužil ještě další knihy do této série. Celá atmosféra Griša světa je úžasná, a hrozně těžko se mi s ní bude loučit. Autorka má opravdu talent na psaní, takže mám v plánu se pustit do všeho, co ještě napíše. Za mě všechny Griša knihy jen a jen doporučuji.
Výborné. Bardugo mě znovu dostala svým vypravěčstvím. Vše plyne velmi rychle, vysvětluje se hromada věcí, občas se sice děj otírá o koncepty, které jsou ve fantasy trochu ošemetné, ale já to beru a chci víc.
V předchozích sériích mě Zoja moc neuhranula, měla jsem ji za padoucha, ale teď ji beru za jednu z nejlepších postav - je vtipná, je ostrá, ale pořád velmi lidská. To se dá říct vlastně o všech postavách, všem je přiřknuta jakási aura výjimečnosti a náznak dokonalosti, ale Bardugo je opřede takovým množstvím uvěřitelnosti a lidskosti, že si toho skoro nevšimnete.
"Svět se může rozpadat, a Nikolaj Lantsov bude jednou rukou přidržovat strop a druhou si smetat smítko z klopy, zatímco se bude všechno obracet v trosky."
"Nechť psi vyrazí na lov. Nebojím se smrti, neboť jsem ji nařídil."
"Zasmála se, znělo to, jako když chřestí kosti v šálku věštce, připravené se vysypat a zvěstovat jen neštěstí."
Začetla jsem se hned od začátku. Stránky jako vždy ubíhaly pod rukama. Bardugo to prostě umí. Opět se tu střídají kapitoly z pohledu více postav. Je tu Nina, s kterou mě to tentokrát bavilo více než v prvním dílu. Jen mi tam trochu nesedlo objevení její nové lásky, protože už si ji nedokážu představit s nikým jiným než s Mathiasem :-: Zoja opravdu velmi překvapila oproti tomu, jaká byla v Griše. Moc se mi líbilo kým se stala a nedovedu si představit nikoho lepšího koho mohl Juris vybrat. Nikolaj byl skvělý a vtipný jako vždy. Kapitoly s ním mě moc bavily a líbilo se mi, že nakonec dokáže vybruslit z každé situace :) V tomto dílu se objevilo i hodně postav z předchozích sérií. Největší radost mi udělala cesta do Ketterdamu :) některé postavy bych tu ale naopak znovu mít nemusela
Stále mě autorka dokáže při čtení překvapovat a opět mi zlomila srdce..
A velmi se mi líbil ten otevřený konec, protože je naděje na další knihy z tohoto světa :)
Tak asi mám málo hvězdiček na hodnocení. Zakončení série o Nikolajovi bylo famózní. Za mě nejlepší z toho co u nás od Bardugho vyšlo. Užívala jsem si tuto sérii od první věty, prvního dílu. Nikolaje jsem si oblíbila už v předchozích dílech a rozhodně mě nezklamal. Ta jeho úžasná výřečnost a drzost!! V kombinaci se Zojiným ostrým jazykem, byly jejich rozmíšky příjemným okořeněním příběhu. Zojina postava dokázala, že překážky se mají překonávat. Ne před nima zavírat dveře. Nerada bych spojlerovala, ale moje oblíbené létající zvíře z fantasy příběhů, bylo velice příjemným překvapením. Kdo ještě nečetl, neodkládejte to. Byla by škoda tuhle sérii vynechat, nebo odsouvat.
(SPOILER)
Za mňa veľmi dobre zakončená séria. Čítala som niekde, že autorka sa k sérii vracať nechce (aj keď to skončilo kadejako). Čo je škoda lebo ten svet mi bude naozaj chýbať. Ale deje postáv sa uzavreli, čiže neviem o čom by to malo byť ďalej.
Na knihe sa mi veľmi páčilo ako si Nikolaj uvedomil, že on vlastne nechce byť kráľ, on chcel bezpečie pre Ravku. A tú mohol a aj zabezpečil cez Zoju. Lebo griše by nikdy neboli naozaj slobodné, pokiaľ na tróne nebude sedieť Griša. Už v druhej knihe s Alinou to zaznelo. A podľa mna to je pravda. Takže táto dejová linka bola ukončená za mňa najlepšie ako mohlo. A Nikolaj síce nebude kráľ ale na tróne predsa len sedieť bude. No lišiak až do konca.
Čo sa týka Niny no, ako nedáva zmysel že Hanna zrazu bola krejčová lepšia než Žeňa. Ale ok nejako to spraviť museli. A opäť to čo hore, Fjerda by nikdy nezačala meniť prístup ku Grišám bez griše na tróne (dokonca dvoch ). Trošku sa neviem zmieriť so vzťahom Hanna a Nina, pretože stále s nou vidím Mathiasa (túto smrť autorke neodpustím). Ako najlepšie splniť aby bola k jeho zemi milosrdná? Staň sa jej kráľovnou. To bolo od Nini veľké gesto , že dokázala odpustiť.
No ale čo vôbec nechápem je Temnyj. Veľmi sa mi páčilo ako s nimi vybabral v tej veži potažmo s Alinou a tou stretavkou. Áno toto je Temnyj ktorý žil 500 rokov. Ale to čo z neho autoska spravila potom . Neviem, akože mal mať svedomie lebo bol v ňom Juri? Neviem, nechce sa mi veriť že po toľkých rokoch by sa pre Ravku obetoval len tak. To mi na jeho postavu akosi nesedí. (Áno stále dúfam, že to Temnyj proste výhra lebo ho autorka tak neskutočne vytvorila a Ben Barns ho tak neskutočne zahral ze az.)
Každopádne sa mi bude ťažko lúčiť z touto sériou.
(SPOILER) Doufala jsem, že pokračování této duologie bude o něco lepší než první díl a zpočátku mi to tak opravdu přišlo (což možná bylo tím, že se tam skoro neřešila zápletka s draky, nebo co to vlastně mělo být), ale nakonec byl možná ten první díl lepší. Opět bych chtěla vidět trochu víc politiky Ravky (a Fjerdy) a mnohem míň... no toho všeho okolo. Ninina zápletka, která mě v předchozím díle bavila o něco více, byla naprosto strašná a tak nějak mi přišlo, že mi k Nině prostě nesedla. Celá romantická linka mezi Ninou a Hanne, mi přišla absoultně nesmyslná. Nebo spíš uspěchaná. K Hanniným schopnostem se raději vyjadřovat nebudu. (Aneb kde k ním jako netrénovaná griša sakra přišla, protože jak stihla přetvořit dvě těla k nepoznání za tak malou chvilku, bez žádných zkušeností?) A ten konec? Radši bez komentáře. Co se týče Nikolaie a Zoyi. Tak tam jsem taky půlku nechápala, protože Nikolai se v půlce knihy najednou rozhodl, že vlastně král vůbec být nechce. (I když to byl jeho největší životní cíl.) Zoya se stala z ničeho nic drakem a shrábla všechny různý další schopnosti. (Za což byl Temnyj a dokonce i Alina kritizováni. Ale najednou je to v poho?) A pak se z ničeho nic stala královnou, protože proč ne? To že se nemůžu rozhodnout, která dějová linka byla zbytečnější, o téhle knize říká mnoho. Ale jakoby pravděpodobně vede asi Temnyj. Byla jeho dějová linka jen příležitost, aby se mohla znovu objevit Alina s Malem? Protože já fakt netuším. Chvíli to vypadalo, že se Leigh snažila o jeho nápravu, ale pak byl najednou zase strašně zlý. A já vážně nepochopila její záměr. Celá linka v Šuhanu, byla neuvěřitelně rušivá. Kaz, Jesper, Wylan a Inej byli asi to nejlepší, co se zde přihodilo, což říká hodně, vzhledem k tomu, že se objevili dohromady tak v čtyřech kapitolách. No líbilo se mi také, že se Leigh rozhodla věnovat problematice války a jak ovlivňuje lidské životy. Škoda, že to pak i hned rychle opět shrábla ze stolu. Takže hodnotím asi takhle, Leigh by udělala mnohem lépe, kdyby se rozhodla věnovat jedné dvoum dějovým linkám a né deseti najednou. Na druhou stranu plusový bod za styl psaní, protože děj jsem si vůbec neužila, ale četlo se to docela dobře.
Tohle byla skvěllá jízda. Ani nevím, kde začít. Ze začátku jsem se moc nechytala, protože jsem si minuký díl moc nepamatovala. Ale skoro hned jsem si vzpomněla. No a potom mě od té knížky nikdo nedostal.
Děj byl prostě skvělý. Líbilo se jak to autorka skvěle vymyslela. Dalo se to čekat, ale i tak to bylo překvapivé. Moc se mi líbilo, že tam byly i moment, kdy jsem si myslela, že je všechno v háji. Nejvíc nadšená jsem byla když se tam objevily moje oblíbené postavy z minulých sérií. To jsem skoro pištěla :D. Byly tam i smutné chvíle, které ale k tomu patří a myslím, že bez toho by žádná dobrá kniha nebyla. I když je pravda, že jsem měla na krajíčku.
Ovšem nejlepší byla Zoja s Nikolajem. Jejich rozhovory jsem si moc užívala. Jejich linie se mi moc líbila. Asi nejvíc z těch všech.
Konec mě překvapil. A to hodně. Podle mě to bylo skvěle vymyšlené. A k to mu ději to prostě sedlo.
Aby nebyla samá chvála tak mám jednu výtku. A to je Alexandr. Nějak jsem čekala, že tam bude víc zasahovat do děje. Ale to je jen malá výtka.
Bardugo si nechala otevřený konec. A já se teším na další díl z Griša verse. Doufám, že vyjde brzo.
Nakonec bych jen dodala, že se potvrdilo to co všichni víme a to, že Bardugo patří mezi skvělé autorky. Vymyslela originální svět a orginální děj a za to jí patří obrovský obdiv.
Výborné zakončení grišovské série, ve kterém se vrátí snad všechny postavy, které se v ní kdy mihly (ano, TAMTĚCH šest taky). V porovnání se Zjizveným králem, který trpěl několika klasickými young adult nešvary (typicky se například víc soustředil na vzdychání hlavních hrdinů po sobě navzájem než na děj), je Vláda vlků super epický počin, ve kterém vše nakonec zaklapne tam, kam má, a který znovu potvrzuje, že v žánru fantasy young/new adult dnes Bardugo jen těžko hledá konkurenci.
Hned po dočtení jsem ohodnotila 5*. Teď s odstupem pár dní musím dát o jednu hvězdu méně.
Celá kniha se veze na vlně jednoho velkého reunion všech možných postav z Griša verse. To je bezva a jako celek to působí jako taková pěkná party na rozloučenou s celým tímhle fantasy světem. Ovšem je pravda, že oproti jedničce tu potkáváme až moc hluchých míst, která prostě jen vycpávájí celý dej, který je jinak v pořádku. Sledujeme Nikolaje, Zoju, Ninu, Temnyje, postavy ze Šuhanu a tak opět dostáváme rozmanitou nálož PoVs a příběhů. Dohromady je pěkně učesané a nic mi tam neschází, snad jen právě místy přebývají hluchá místa, kde se děj vleče jako já ráno z postele.
Překvapivě, ačkoli je kniha delší než první díl, některé závěry, vyústění a rozuzlení mi připadala až moc rychlá a přehnaně optimistická. A v neposlední řadě, taky poměrně předvídatelná. Což je škoda, jelikož jsem si u Nikolaje, stejně jako u Kaze, zvykla nic nepředvídat a pak se jen divit a být překvapená.
Solidní příběh a pokud už nikdy nic z Griša verse do ruky nedostaneme, tak i velmi solidní sbohem celému univerzu.
Tohle se téměř rovnalo utrpení. Ne, že by kniha byla tak špatná nebo autorka tak hrozně psala. Jen mi to prostě přišlo hrozně dlouhé, nezáživné a úplně zbytečné. Absolutně nechápu smysl této dilogie. Proč vůbec vznikla a byla tak potřebná. Nepřineslo to žádné nové odhalení či konečné uzavření, jen mi připadalo, že šlo o spojení všech postav z předchozích knih a snahu je nacpat do jednoho příběhu. Vytahovaly se staré problémy jako Temnyj nebo válka se sousedními zeměmi Ravky. Samé komplikace.
Na knize jsem nenašla nic, co by mě pohltilo. Bohužel moc chvály nemám, je to prostě zklamání. Četla jsem ji skoro neuvěřitelných čtrnáct dní, protože mě ani nelákalo se k ní vracet. Momenty, kdy se třeba objevili svatí, nebo Juri a jeho nezvaný host, byly dost slabé. Nechápu, proč autoři musí neustále křísit staré postavy, místo toho, aby přinesli něco nového, nebo to zašmodrchat hůř než klubko nití. A na můj vkus autorka rozehrávala až moc partií, které zakončila v posledních stránkách, kdy už to působilo dost jako klišé, trapně a navíc příliš pozitivně...
Samozřejmě chápu, že někomu se to bude hodně líbit, ale já právě čekala víc. Víc akce, která mě chytne, nějaké nové silné charaktery, které potáhnou, silný příběh a ne jen dvě ohraná témata - válku (které nakonec moc nebylo) a lásku jako překážku. Největší potíž byla asi v tom, že jsem čekala, že hlavní postavou bude jen Nikolaj, jak už jsem zmínila u první knihy, a že se tím uzavře jeho kapitola po tom, co se stalo v Griši. Jenže se to spíš ještě víc zamotalo. Navíc jsem čekala nějaké velkolepé uzavření, ale podle konce je mi jasné, že zůstaly zadní vrátka a se světem Griši rozhodně není konec. Samotný závěr byl docela výsměch. Nebylo to špatné, nicméně mě to neohromilo.
2,5*
S druhou částí duologie jsem bojovala poměrně dlouho. Čekala jsem druhé Vrány a to byla chyba. Kapitoly s Tabanskými princeznami se nezáživně vlekly, kapitoly s Alexandrem byly čistě účelové a vzhledem k tomu, že pro mě bylo a je dost těžké sympatizovat s nepříjemnou Zojou, knihu táhnul vlastně jen příběh Niny. Jen s ní a s návratem Vran celá kniha zase ožila.
Přemýšlela jsem, co může za obrovský úspěch Vran a čím se Zjizvený král liší a vyšlo mi, že se Bardugo asi snažila moc; zatímco Vrány geniálně fungovaly v rámci jednoho města (s občasnými flashbacky do Fjerdy nebo Nové země), ve Zjizveném králi projdeme prakticky celou zeměkouli. Pořád se skáče z místa na místo na úkor budování té úžasné chemie mezi postavami, kterou autorka jednoznačně umí vytvořit (mít jako ústřední lovestory Nikolaje a Zoju, kteří z principu nemůžou dávat najevo svoje city, prostě nefunguje), technologický pokrok přišel tak nějak moc zhurta a jakkoli oceňuji zakomponování dalších tabuizovaných témat, Bardugo to prostě umí lépe... Jako obvykle vše hodně kompenzuje závěr, ale celkový dojem je "meh" a je mi to líto. Bardugo se vyjádřila, že už žádnou další knihu z Grishaverse nechystá a myslím, že je to moudré rozhodnutí.
(SPOILER)
Druhá kniha o Nikolajovi Lantsovovi mi přišla trochu slabší než první díl. Po konci Zjizveného krále jsem rozhodně musela přečíst Vládu vlků a dozvědět se, jak spisovatelka má v plánu rozuzlovat všechny zápletky a intriky v prvním díle a taky znovuzrození Temnyje. Asi jsem čekala od dalšího pokračování trochu moc.
Ráda jsem četla, že se zase setkáváme s našimi starými známými. Ať už to bylo setkání Temnyje s Alinou a Malem. Dokonce i naše partička z Barellu se zase objevila na scéně a nenechala si ujít příležitost něco ukrást.
Nejen, že nám spisovatelka davá nostalgii z předešlých knih, které jste snad i vy přečetli jedním dechem, ale taky nám způsobuje obrovskou bolest. Musím říct, že Davidova srmt mě zasáhla, zvlášť když to byl jeho svatební den a neubránila jsem se pár slzám.
Prozrazení Kherguudů a jisté zadotučinění vykonáno bylo, i když jsem čekala, že královna Makhi bude poražena silněji. Nikolaje a Zoju bych si možná dokázala představit spolu, i když nad tou myšlenkou pořád váhám. Bohužel Zoju si moc jako královnu představit nedokážu, ale Nikolaj musel udělat co bylo zapořebí kvůli svému původu. Nina a její tajná mise ve Fjerdě byla dobrá a byla jsem zvědavá jak Jarla Bruma, svého úhlavního nepřítele, porazí. Bohužel pak následný vztah s Hanne mě moc nenadchl a ani ten konec. Kdy se Hanne promění na koruního prince a pak spolu šťastně žijí. Já Ninu pořád vidím s Matthiasem. Temnyj, který se nám vrátil zase odešel, při hrdinském obětování, aby zase svět dal do pořádku a ochráníl ho před Vrásou a za výměnu prohlásit ho za svatého.
Kniha se hlavně točila kolem války a trochu toho politikaření. Asi to bylo to, co mi trochu ubralo na knize. Samozřejmě nehaním knihu, ale pociťovala jsem, že dynamika je trochu jiná oproti prvnímu dílu. Však konec mě taky docela zarazil. Podle toho otevřeného konce, bych snad i čekala další knihu nebo snad dokonce i novou sérii. Tak snad nás Leigh Bardugo obdaří další knihou ze světa Grishaverse.
Hned na začátek musím říct, že jsem si celý Grishaverse zamilovala a stal se jedním z mých oblíbených světů. Na poslední díl jsem se tedy moc těšila, jenže ve světle aktuální politické situace, jsem si od knížky musela dát na chvilku pauzu, protože se až neuvěřitelně podobala tomu, co se dělo na konci února, když jsem knížku četla. A nechtěla jsem si jí zkazit.
Každopádně když jsem se k ní vrátila přečetla jsem ji na jeden zátah, protože byla naprosto boží.
"Válka je jako oheň – náhlá, hladová a nejsnáze uhasitelná dřív, než se rozhoří. Udělá, co bude moci, aby ten požár zastavil"
Nikolaj je mou nejoblíbenější postavou ze světa Grišů, takže jsem byla moc zvědavá, jak to s ním celé skončí a jestli je vůbec nějaká možnost na to, aby měl šťastný konec (myslím tím z dlouhodobého hlediska - přece jen Zoja je vlastně téměř nesmrtelná).
„Možná, že se toho daru lidskosti nevzdáváme – ani když přijdeme o veškerou naději.“
Hrozně se mi líbilo, jak už je u Nikolaje zvykem, jak ze všeho dokázal vybruslit, že zůstal věrný svému charakteru a co všechno byl ochoten pro svůj lid obětovat.
"Můžeš si zvolit víru, nebo si můžeš zvolit strach. Ale jenom jedno ti přinese to, po čem toužíš."
Knížka měla úžasné pasáže, které byly dojemné např. scéna mezi Nikolajem a Zojou v kajutě, další u kterých jsem se skvěle pobavila, např. návštěva v Ketterdamu, další vyloženě srdcervoucí. Stejně tak i v této knize se autorce dařilo skvěle vystihnout politickou situaci. Prostě perfektní fantasy se vším všudy.
"Láska je ničitel. Dělá truchlící pozůstalé, vdovy, nechává za sebou trápení. Žal a láska jsou jedno a to samé. Žal je stín, který zbude po lásce, když odejde."
V podstatě všem postavám se dostalo krásného konce, i když ne vždy takového, jaký bych si představovala.
„Dospět znamená naučit se něčeho vzdát.“
Se světem Grishaverse se hrozně nerada loučím a doufám, že autorka využije zádních vrátek, které se v závěru nechala a dočkáme se dalšího dílu.
"Některá srdce bijí silněji než jiná."
Kruh se uzavřel a příběh tohoto úžasného fantasy světa, ve kterém se cítím jako doma, končí. Nebo ne? :-)
Ať žije dračí královna!
(SPOILER)
Na úvod musím říci, že svět Griši je jeden z mých oblíbených, a proto jsem měla od Vlády vlků vysoká očekávání. Do pozitivní části hodnocení rozhodně spadá celé politické dění. Plánování jak vyhrát válku, co udělat s princeznou ze Šu Hanu, vymýšlení a obchodování s válečnými stroji - to všechno dávalo smysl, to mě bavilo a drželo v ději.
Co smysl nedávalo byla celá Temnyjova linka. Dle mého názoru tam vůbec nemusela být. Kdyby se znovu neobjevil ve Zjizveném králi, vůbec by to nevadilo. Jeho existence do Vlády Vlků přinesla jen problém, který nelze vyřešit jinak, než (SPOILER) jeho neexistencí. Jeho části byly nudné, dokonce jsem si nemohla pomoct a zkrátka jsem většinu přeskočila. Myslím, že jeho "přínosy" do příběhu by se snadno daly nahradit někým jiným, jiným řešením.
Co ještě musím vytknou je to, že Leigh Bardugo už ve Zjizveném králi porušila pravidla svého vlastního světa, která se dodržovala po pět knih. Dobrý magický systém = systém, který má limity. Ano, griši se mohou stát silnějšími pomocí umocňovačů nebo jurdy, ALE umocňovače jsou těžké získat (a ještě je pak musíte mít neustále u sebe), a jurda parem vytváří závislost. To vše má omezení. Ale pak tu máme Zoju, která se stala drakem protože... proč ne. Neberte mě špatně, Zoju mám jako postavu ráda, ale tím, že se stala drakem se jen tak stala nejmocnějším stvořením světa - mýtickým stvořením. Na sérii mě bavilo praktické prolínání magie a vědy a pokroku. To zde bylo zadupáno do země, a je to NESKUTEČNÁ škoda.
Další co mě vyvedlo z míry byl (SPOILER) "šťastný konec" pro Ninu. Nina je má nejoblíbenější vrána, a i když chci, aby měla šťastný konec, celé mi to přišlo DOST uspěchané a, no, postavené na hlavu.
Na druhou stranu je ale kniha i tak velmi čtivá, a vesměs mě i bavila. Bavil mě vývoj mezi Nikolajem a Zojou, bavilo mě (jak už bylo zmíněno) politické zasazení, a ráda jsem viděla postavy z předchozích dílů. V jedné části jsem musela na chvíli přestat číst, protože mě Leigh zasáhla do citlivého místa.
Celkově jsem ráda, že jsem knihu četla, jedná se o lepší (snad) zakončení série. Na konci jsou sice zadní vrátka otevřená pro pokračování, ale myslím, že by bylo lepší svět griši uzavřít, a místo toho se soustředit na další knihy.
Proboha, mě tak strašně moc vytáčí ten gigantický formát knihy! Velké stránky, malá písmenka... Radši bych četla knihu, která má 800 stran, a ne 500 stránkovou giga bichli, kterou když držím, tak spíš posiluju než čtu...
Cca první polovina mě absolutně nebavila a musela jsem se do čtení nutit. Hodně mě ale bavila linka Niny, ta zachraňovala celou knihu a i díky tomu dávám 3⭐. Pak celý příběh trochu zachránil konec. Ten se mi líbil a byl překvapivý.
Tento díl ve mě nezanechal tolik lásky, jako Zjizvený král, ale i tak jsem si ho (přiznávám, že po lehké čtecí krizi na začátku knihy) náležitě užila. Věděla jsem, že se dějová linka této dvoudílné série blíží ke konci a hltala jsem jednu stránku za druhou. Několikrát jsem pevně svírala knihu a pomalu ani nemrkala, jen otáčela stránky.
mini spoiler
I přes to, že si mě tento díl nezískal tolik, jako předchozí, myslím, že každá kniha, kde by se Nikolaj dal KONEČNĚ se Zojou dohromady, by se pro mě rovnala Bibli :D
5 hvězdiček si tenhle závěr duologie opravdu zaslouží. Ze začátku se mi do něj sice moc nechtělo, jelikož se to nepohybovalo směrem jaký jsem si tipla, ale to je jen moje chyba :D Strašně jsem si zamilovala jedno velké překvapení od autorky (nebudu psát jaké, ale ti kteří milují Grishaverse budou skákat a chichotat se radostí!) a panebože já tak miluju Zoju a Ninu! Nikolaj mi připadal strašně změněný, ne úplně ve špatném nebo dobrém smyslu, je na něm ale znát, že se za těch pár roků s démonem opravdu změnil. Velmi doufám v další sérii z Grishaverse, možná úplně z nového prostředí, o kterém se až tak moc nemluvilo (Nová země)? I Fjerda se docela vybízí na pokračovaní... no, necháme se překvapit:)
Štítky knihy
magie čarodějnictví králové bojovníci
Autorovy další knížky
| 2017 |  Šest vran |
| 2017 | Světlo a stíny |
| 2018 | Prohnilé město |
| 2019 | Zjizvený král |
| 2017 |  Bouře a vzdor |
Kniha Vláda vlků je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 515x |
| Čtenářské výzvě | 111x |
| Doporučených | 35x |
| Knihotéce | 359x |
| Chystám se číst | 270x |
| Chci si koupit | 122x |
| dalších seznamech | 11x |
Svet Gríš milujem a vždy sa do neho rád vraciam. Najprv som si myslel, že dám knihe plný počet. S odstupom pár dní som zistil, že hoci som si čítanie veľmi užíval, tak ten celkový dojem bol v porovnaní so Zjazveným kráľom slabší. Asi nemá veľký význam hovoriť o štýle písania a použitom jazyku, pretože kto už sa chystá na Vládu vlčíc, tak je s nimi podrobne zoznámený z predchádzajúcich dielov. Hlavné postavy boli samozrejme úžasné ako v minulej knihe. Problém nastal na záver knihy, v Nininej dejovej linke. Prišlo mi, že autorka nevyužila potenciál jej schopností a naopak postave Hanne ich dala až príliš veľa. Ten nápad je síce vo svojej podstate dobrý, ale to prevedenie považujem za nešťastné. Záver tak na mňa pôsobil dosť neuveriteľne. Inak som s knihou veľmi spokojný a dúfam, že autorka sa do tohto sveta ešte vráti.