Netrpělivost srdce
Stefan Zweig
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453960/bmid_netrpelivost-srdce-aFf-453960.jpg
4
463
101
Psychologický román, jediné románové dílo tohoto rakouského autora, líčí tragický milostný vztah ochrnuté dívky k poručíkovi rakousko-uherské armády. Příběh se odehrává v posádkovém pohraničním městě těsně před 1. světovou válkou. Autor analyzuje citové stavy nemocné dívky, jejíž důvěra v opětovanou lásku postupně mizí, i důstojníka, který nemá dost odvahy obětovat svůj život, city a tvořivou sílu nešťastnému člověku. Zweig je skvělým vypravěčem a psychologem, promýšlí věčné, ale nezodpověditelné problémy lidských vztahů, lásky, odvahy, viny a svědomí umělecky náročnou a působivou formou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Ungeduld des Herzens , 1939
více info...
Přidat komentář
Skvelý psychologický román o škodlivosti súcitu a neopätovanej láske chorého dievčaťa , jeden z najlepších aký som čítala. Určite sa k nemu ešte niekedy po rokoch vrátim.
Zweig v úvode predstavuje dôstojníka - vojnového hrdinu, s ktorým ho zoznámi spoločný známy. Ten sa mu zverí so svojim tragickým tajomstvom, ktoré ho roky prenasleduje a ktoré z neho spravilo "hrdinu", za akého ho všetci majú. On sám takéto chvály odmieta a hovorí, že do vojny utieklo oveľa viac mužov ako sa z nej vrátilo. Ako sa na konci knihy dozvedáme, celé jeho hrdinstvo bolo len výsledkom pohromy, ktorú spôsobil a za ktorú sa chcel vytrestať. Dúfal, že ho za to stihne spravodlivý trest v podobe smrti alebo sa vráti ako mrzák. To ho hnalo, do najnebezpečnejších vojenských úloh a situácii.
Rozpráva príbeh nevyzretého mladíka - poručíka kavalérie niekde v malom zapadnutom uhorskom mestečku. Všetko sa začína jeho účasťou na plese u miestneho magnáta (v skutočnosti židovského zbohatlíka) a nepríjemným nedorozumením, ku ktorému došlo v súvislosti s jeho postihnutou dcérou.
Či sa tento príbeh skutočne stal, alebo je len fikciou a výsledkom skvelého rozprávačského Zweigovho talentu sa už asi nedozvieme. Každopádne môžem odporučiť.
Abyste mohli napsat tak dokonalou knihu o etice a lidskosti, musíte být především sám prodchnutý humánností a křesťanskou morálkou. Možná proto už dneska takové knihy nikdo nepíše...
Zweig prostě ví a ze způsobu, jakým si bere na mušku netrpělivost, strach vzepřít se davu a hlavně přehnaný soucit, prostě zamrazí.
Tragický, byť sám o sobě trošku patetický béčkový příběh, beru jako podkres pro výbornou psychickou analýzu hlavní postavy (napsat "hrdiny" by bylo doat zavádějící). Popis toho, jak se Toniho dílčí omyly a zbabělosti na sebe nabalují a stupňují, je fakt vynikající.
Ještě nikdy se mi nestalo, aby se ve mně bily tak protichůdné pocity, jako u této knihy. Zweigův styl vyprávění je dokonalý, pohlcující a jde až na dřeň lidských emocí. A přesto nebo možná právě proto mě neskutečně dráždilo psycho v podání postavy Edity. I když lze tušit, jak příběh dopadne, už od půlky knihy si čtenář klade otázku, kam až může člověk v zoufalství zajít a kolik ponížení na všech stranách to obnáší. Opravdu silné...
Velká škoda, že tak kvalitní kniha se v knihovně nachází ve skladu. Myslím, že si zaslouží čestnější místo a větší zájem čtenářů, než jakého se jí dostává. Stefan Zweig vystřelil šíp, který na 100% zasáhl svůj cíl - mé srdce a způsobil dočasné zatmění rozumu.
EMOCE.. Tahle kniha je jich plná a doslova se mnou díky tomu hýbala. Něco tak emotivního jsem dlouho nečetl, snad naposledy nejvíce podobného Evžena Oněgina, ale i ten byl o poznání slabší. Dokonalé citové dílo o soucitu a neopětované lásce jednoho mladého muže k jedné choré dívce, která je neustálou příčinou konfliktů a dějových zvratů. Co zpočátku vypadalo jako slibný válečný román z 1. sv.v. se nakonec ukáže jako propracovaná a promyšlená psychologická love story, a já tleskám. Bravurně vykreslené postavy, které dokáží oslovit, a ten konec, ten mě dostal (vážně jsem po celou dobu věřil v happy end)..
Nakonec to byla právě netrpělivost srdce, která mě nutila brát knihu do rukou každou volnou chvíli. Tímto dílem si mě Zweig naprosto získal!!
Kniha je plná velice emotivních proměn, kterými si musí chtěj nechtěj projít jak postavy, tak samozřejmě čtenář, prostor není nikterak obsáhlý, dalo by se říci, že je i komorní, ale za to je do pídě ( a bravurně) využitý.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem, kdy četla. Vtáhne vás do děje a už nepustí. Ještě tak dva dny po jejím přečtení o ní musíte neustále přemýšlet.
Emotivní čtení. Hlavní charaktery knihy zaplavují pocity, které velice často a náhle mění váš pohled na ně samotné. Chvilku s nimi soucítíte, jindy je litujete - někdy je nechápete a téměř až nenávidíte za jejich chování. Tak úžasně dokáže vykreslit vnitřní život svých postav Stefan Zweig.
Celý příběh opravdu začíná omylem, botou, neobratností. Nechci se o něm nějak rozepisovat. Svůj komentář bych rád věnoval postavě, která pro mne nemá v literatuře příliš podobných. Ano, doktor Condor stojí v mých očích vysoko. Jenom rozbor této "anima candida" by zasloužilo samostatnou studii.
Ten jediný, který u ní vydržel. Kterého nezajímají běžné případy. Který nehledá velkou praxi. "Nemohu přirozeně tvrdit, že doktor Condor je lepší lékař než ti druzí... ale vím, že je lepší člověk než ti druzí." Condor jehož soucit nebyl vražednou slabostí. Jeho vyprávění příběhu Lepolda Kanitze patří k vrcholům knihy.
Dr. Condor, kterému matka připravila skvělou partii, dceru profesora a tím i pohodlný život, tak tento téměř polobůh se oženil se slepou dívkou, již nedokázal vyléčit, ale kterou se rozhodl zachránit. " Nikdo nechápal proč jsem se s ní oženil, a na všechno co se vychyluje z úzké a abych řekl normální linie, jsou lidé napřed zvědaví a pak jsou zlomyslní." Ano jedni myslí, že si ji vzal ze strachu, druzí pro peníze. Neobyčejný člověk. Nečekaně jsem v této knize narazil na jednu z nejkrásnějších, ne-li vůbec tu nejkrásnější postavu.
"....a mně bylo náhle dobře v jeho blízkosti...."
Na minimalistickém příběhu, který se dá shrnout do 3 vět, rozvíjí Zweig skvělé psychologické drama s několika hlubokými myšlenkami. Opět jsem se nezklamal, ačkoliv se vlastně nic neděje, nikdy jsem se nenudil. Příběh má (především na konci) také své gradace a vystavěné body. Silné prožívání s postavami a skutečný literární skvost ("Cítil jsem se jako bůh....."). 9/10
Zweig opět dovedně popsal ty nejnitěrnější lidské pocity a emoce, které pasují na dnešního člověka stejně jako před sto lety a i když jsou myšleny zpočátku v dobrém, ve snaze neublížit, mohou rozjet vlak do pekla, z kterého už se nedá vystoupit.
Poučení z knihy pro mne je, že věci se špatně dají do pohybu, když člověk jedná ze slabosti, a ne z vnitřního přesvědčení.
Zweig by hlavně mistrný psycholog, dokládají to už jen názvy některých jeho děl, v kterých se věnoval různými pohnutími lidské duše - Netrpělivost srdce, Amok, Zmatení citů, Opojení z proměny. Ani tato kniha není vyjímkou, spíše než o román se jedná o psychologickou studii. Studii soucitu. Hrdina knihy snad z životní nezkušenosti rozdává lživý soucit. Má za to, že tím pomůže a sebe vyzdvihne výš, do sféry "dobrých" lidí. Má dokonce několikrát pocit takřka svého zbožštění, když je přesvědčen, že působí dobro druhým. Jenže nakonec se to ukáže jako sebeklam - prázdná slova nestačí. V poslední důležité chvíli podlehne konvencím, pohodlnosti toho, že někdo věc vyřeší za něj - anebo místo přijetí odpovědnosti raději přemýšlí o sebevraždě. Tím je prokázána jeho zbabělost. A on zbabělcem opravdu je, stejně jako drtivá většina z nás! A proto k němu i tak cítíme určité sympatie. Vždyť kolik je na světě doktorů Condorů, kteří by obětovali svůj prospěch v něčí jiný?
Ostatně téma odvahy a slabosti se prolíná více Zweigovými díly, stačí vzpomenout Triumf a tragiku Erasma Rotterdamského, nebo Svědomí proti násilí.
Už je to pár let, co jsem tenhle román četl..nejvíce si pamatuji, jak moc jsem si přál, aby dopadl jinak, aby skončil opětovanou láskou. Jsem asi naivní optimista...
Jako veškerá tvorba vynikajícího Stefana Zweiga se mi i jeho jediná románová fikce vryla pod kůži a zalezla za nehty. Nemůžeme se na hlavního hrdinu dívat jako na zbabělce, zatraceného vlastní myslí. Můžeme na něj pohlížet jako na zničeného člověka, zničeného svým vlastním strachem z neznámého. Strachem z nejistoty. Strachem z ublížení druhým. Zweigovo pojetí všech postav je jako obvykle citlivé a plné porozumění. Nemůžeme se vyhnout chybám, ale jsou naší součástí po celý zbytek života."A tak když po prvním jednání začala klesat opona, sklonil jsem v krátké chvíli, než se rozsvítilo světlo, rychle hlavu a utekl prostřední uličkou - a myslím dost rychle, že mě nemohl vidět, že mě nemohl poznat. Ale od oné chvíle opět vím: žádná vina není zapomenuta, pokud o ní ví svědomí."
Šikovně vystavěný a zkomponovaný příběh z doby, kdy takzvaná krásná epocha pomalu sklouzávala do žumpy První světové války. Ale nebojte se, přestože dějinné události občas zatřesou příběhem drsněji než vdavekchtivá dívka bezem, má tady zasazení do onoho krásného chronotopu spíše ozdobnou funkci. Půjde hlavně o lidské nitro - a to může prožívat svá dramata kdykoliv.
Musím přiznat, že mám určitou slabost pro problematizaci toho, co je zdánlivě nedotknutelné. Musí se to ovšem provádět s citem a rukou vyzrálého chirurga, aby to nevyznělo lacině. Zpochybňovačů hodnot máme spoustu. Těch, kteří to dovedou zaonačit tak, aby to opravdu přivedlo čtenáře k zamyšlení, naopak zoufale málo.
G.R.R. Martinovi se takhle povedlo v povídce Píseň pro Lyu zpochybnit cit zvaný láska; pan Zweig se bojechtivě pustil zase do soucitu. Nekritizuje ovšem toto hnutí v jeho ryzí podobě - spíše dokládá, jak může soucit degradovat, když je znečištěn jinými typicky lidskými vlastnostmi. Například zbabělostí nebo pohodlností.
Málokdy jsem viděl takto monumentální zdar autorem vytyčeného cíle. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, po formální stránce nemohu nic vytknout. Stefan Zweig byl beze vší pochybnosti švec, který dokonale ovládal své kopyto. Přesto plné hodnocení nedávám - tohle dílo se mě z nějakého důvodu nedotklo tak hluboce, jak zřejmě bylo zamýšleno. Možná mám přece jen radši knihy, ve kterých jsou trhliny - těmi trhlinami totiž často dohlédneme netušených hlubin...
Štítky knihy
zfilmováno rakouská literatura 30. léta 20. století psychologické romány utrpení láska neopětovaná soucit, soucitnost nešťastná láska
Autorovy další knížky
| 2006 |  Netrpělivost srdce |
| 1979 | Amok |
| 1999 | Svět včerejška |
| 1966 | Marie Stuartovna |
| 1993 | Marie Antoinetta |
Kniha Netrpělivost srdce je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 645x |
| Čtenářské výzvě | 101x |
| Doporučených | 59x |
| Knihotéce | 284x |
| Chystám se číst | 381x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 4x |
Krásne čítanie. Človečina vo farbách všetkých vlastností. Paleta farieb je veľká a autor sa ich nebojí dať na oči. Zdalo sa mi, že cez hlavného hrdinu odkrýva všetky vrstvy mladého muža. Zmatok, nerozhodnosť, empatia a zbrklosť. Kniha plná sebespytovania sa. Ďakujem za tento príbeh, ktorý mi našepkal, aby som bola trpezlivejšia.