Nesmrtelnost

07.01.2014

Kundera je rozumbrada. A jeho rozumování mě nebaví. Moc se totiž zbožňuje a je to cítit na sto honů.

04.01.2014

Výborná kniha představující Nesmrtelnost jako život osobnosti ve vzpomínkách lidí, ve vyprávěných příbězích a v dílech slavných autorů. V knize jsou rozebírány různé přístupy k nesmrtelnosti, cíleně může být budována na několika úrovních. Na úrovni celé společnosti si ji budují slavní lidé, jejichž díla přesahují jejich životy. Jsou ale známí podle svých děl, podle tradujících se výmyslů o své osobě či opravdu podle svého života? Nesmrtelnost je v takovém případě budována nezávisle na snaze člověka, který se stává nesmrtelným, a jeho obraz po smrti tak může být zkreslený. K těmto lidem se přidávají tací, kteří touží po nesmrtelnosti, avšak nejsou schopni jí dosáhnout svým vlastním životem. Musí se tak napojit na slavné lidi a jejich nesmrtelnost poupravit podle svého obrazu a rozšířit i na sebe. Po takové nesmrtelnosti touží většina lidí. Kdybyste si měli vybrat mezi jednou nocí se slavnou celebritou, o které by se nikdo nedozvěděl, a mezi jedním dnem, kdy byste se s ní procházeli po městě před fotografy, co byste si vybrali? Nesmrtelnost však může zůstat v kruhu několika blízkých lidí. Někteří lidé nemohou dosáhnout větší nesmrtelnosti. Někteří lidé mohou, avšak dávají přednost anonymnímu, ale naplněnému životu bez slávy budující nesmrtelnost. Proč ji také budovat, když se tvoří nezávisle na vůli člověka a může nakonec být úplně jiná, než jakou by si ji člověk přál mít? Milan Kundera je výborný spisovatel... zapojení úvah do děje románu je výborné, stejně jako propojení mnoha kapitol, které se věnují jiným postavám a které jsou vyprávěny různou formou a různým tempem. Toto je přesně ten styl hlubokého díla, který mám rád.

03.01.2014

P. Kundera všechno ví, všechno zná - jaký je smysl života, jak to měl p. Goethe s milenkami a o čem si povídal s p. Napoleonem, v čem jsou odporné globální fast foody, jak se nám rozpadá soukromí pod dohledem průmyslových kamer.

Kdyby tímto způsobem hovořil kdokoliv jiný, bylo by to směšné. P. Kundera byl však při psaní tohoto díla patrně na vrcholu sil; hovoří ke čtenárům jakoby z Olympu.

Velkolepé, nádherné.

26.10.2013

Pro mě ještě silnější zážitek než u NLB, zasáhly mě propracované a pravdivé pasáže o filozofii bytí, o proměnách a kategorizaci milování, o sexu za hranicemi lásky. Měla jsem knihu půjčenou z knihovny, zhruba od třetiny textu jsem věděla, že ji musím někde sehnat... dočítala jsem už svou vlastní :-)

11.10.2013

Asi nejlepší Kunderův román, ze kterého jsem byl při prvním čtení někdy v roce 2004 dost rozpačitý a moc jsem nechápal ten kult autora a jeho díla, ale při druhém čtení o třináct let později (v roce 2017) jsem byl nadšen a Nesmrtelnost stavím k těm nejprovokativnějším románům, co jsem četl.

Román, ve kterém (dle autora) nemůže být jediné slovo změněno, kde každá věta má svoje pevné a nezastupitelné místo. I v tom se projevuje Kunderův nekompromisní přístup k psanému slovu i to, že je to autor, který má vše dokonale promyšleno, snad by se dalo říct, že někdy si autor počíná až příliš suverénně. No, ale může si to dovolit, protože jako celek je to opravdu mistrovské dílo. A jak už to tak s mistrovskými díly je, ne každému se líbí, naopak, znakem mistrovství je i to, že má své věčné odpůrce.

Myslím, že je to jedna z těch knih, ke které se vyplatí vracet. Některé úvahy čtenář docení až teprve s věkem. S lecčím nesouhlasím nebo se mi to zdá jako intelektuální hra, ale jelikož jsem už něco od Kundery přečetl a znám jeho eseje (které doporučuji), chápu lépe Kunderovu "hru na román". Zkrátka abych jen nerozmnožoval to, co napsali jiní a lépe: Nesmrtelnost zraje jako víno. Doporučuji.

PS - zajímavý komentář od HTO

28.08.2013

Je nemožné předat druhému člověku celé naše skutečné "já" - to co prožíváme a cítíme v každé situaci na základě naší vlastní jedinečnosti a osobní zkušenosti. Ve snaze alespoň příblížit naše prožívání druhým si propujčujeme zjednodušení ve formě všeobecně srozumitelných gest. Ta mají ale tu nevýhodu, že pro každého mají trochu jiný význam. Naše "pravé já" je nesdělitelné a ve výsledku nakonec nepodstatné. Tou jedinou pravdou, na kterou se hraje, je náš obraz v očích druhých lidí - naše "image".
Tuhle základní myšlenku pak autor rozvíjí v politice, v partnerském životě, ve světě medií nebo v historii.

08.07.2013

Tato kniha od Kundery mě oslovila asi nejméně, možná pro silný filosofický podtext, který jsem ve svém věku přibližně 19 let ještě nebyla schopna naplno pochopit. Krom toho jsou mi nohem bližší autorovy knihy z českého prostředí.

08.07.2013

Asi, kdybych si jí přečetla ve francouzštině, zapůsobila by na mě víc. Ale přijde mi, že díky překladu do češtiny něco ztratila. Nevím co, ale prostě NĚCO.

04.07.2013

"Být smrtelný je nejzákladnější lidská zkušenost a přitom ji člověk nebyl s to nikdy přijmout, pochopit a chovat se podle toho."

Milan Kundera před nás vysypal krabici puzzle. Puzzle, které s námi poctivě skládá. Tu z jednoho rohu, o kus dál zase z jiného. Postupně propojuje jednotlivé ostrůvky skládačky zdánlivě nesouvisejících příběhů v jeden celek. V obraz Nesmrtelnosti. Geotheho, Bettiny, Hemingwayovi, Agnes. V obraz své Nesmrtelnosti.

Nesmrtelnost není kniha, která se čte vždy úplně lehce. Sám jsem ji po 100 stranách "utrpení" poprvé před 12 lety odložil. O 2 roky později jsem ji napodruhé dočetl. Pár dobrých nápadů, ale jinak ... .. Letos jsem se k ní znovu vrátil ...

Možná se Vám Nesmrtelnost líbit nebude, ale nezbavujte se jí. Založte ji do knihovny a zkuste se k ní někdy znovu vrátit. Možná se Vám ta kniha nikdy líbit nebude, ale já věřím, že nakonec Vás moc nebude.

06.04.2013

Jsem zvyklý si vypisovat na záložku místa v knize, která mě zaujala. U Nesmrtelnosti by bylo skoro lepší si vypisovat pasáže, které jsou nezajímavé, protože se zde autor zabývá takřka výhradně zajímavými věcmi.
Je jasné, že někomu může vadit autorovo zvláštní pojetí románu. Roztříštěnost dějů, časté vkládání esejistických pasáží do děje, propojení autorova světa s literárním a tak podobně. Nesmrtelnost je někdy nemálo nepříjemná neobvyklostí a nejednoznačností. A taky tou pochmurnou mlhou, která se kolem celého díla vznáší. Kundera sice jenom popisuje děje a neříká jestli je to špatně, ale čtenář si to podvědomě vyloží negativně. A potom na něj padá taková zvláštní tíseň...
Jak už jsem předtím naznačoval, Kundera se rozhodl jít tak trochu jinou cestou. Nežene své postavy (a vlastně i čtenáře) "bičem úzkou ulicí" k závěrečnému rozuzlení. Jedná se spíš o líný bulvár, kde je spousta obchodů, ve kterých si můžete nakoupit. A žádný není větší než ostatní. A když dojdete nakonec bulváru, nic se nestane a jdete domů. Ústup od tradičních postupů možná něco bere, ale zase něco dává. Někomu se líbí ta klasická honba za poslední kapitolou. Mně se líbí obojí, když se to umí.

P.S. K dispozici jsem měl svazek z knihovny, který kdosi popsal vlastními poznámkami. Připadal jsem si trochu jako Harry Potter v Princi dvojí krve, škoda, že ty čmáranice nešly moc přečíst.

27.03.2013

Pseudointelektiální pornografie a postmoderní podbízivost. Jazyk strašný - neustálé předkládání zastaralých tvarů k moderní době nepochopitelná. Práce s dialogy místy také. Občas má i silné chvilky, ale tyto momenty většinou opustí, než je stačí rozvést. Přitom by měl spoustu jiných kvalit, např. jak popisuje mezilidské vztahy atd. Motivy působí jako pěst na oko, místo toho, aby si s nimi čtenář hrál a odhaloval je. Ale jako autor nechce. Trochu na mě působí jako grafoman, který má rád u vypravěče neustálé odbočky, jen aby "se mohl vykecat." Pardon.

09.03.2013

Napoprvé na 80 %, napodruhé na 100 %. Kniha, která se dá číst stále dokola a pořád přináší něco nového.

03.09.2012

Kniha, ktera me velmi poburovala, coz je poznamka spise pro me samotneho, nez pro vas, protoze me poburuje spousta knih, ostatne ale pravdou je, ze od teto knihy malokdy clovek odejde s lepsi naladou nez ke knize prisel. Nevim presne cim to je zpusobeno, ale myslim, ze to je uz objektivni pocit a nejen muj.
Je tam plno zajimavych myslenek a velmi me mrzi, ze jich nedokazu vstrebat vice. Prijde mi, ze bych tu knihu mohl cist 20x a stale objevovat nova kouzla, nova tajemstvi. Tento pocit, jsem mel i u predchozi knihy, kterou jsem od pana M. Kundery cetl(Nesnesitelna lehkost byti), avsak tam me prisla zajimavejsi dejova linie. V teto knize je vypraven jakysi pribeh, ktery neni tak dulezity jako spis jednotlive situace, ktere nastaly a nasledovne absolutni rozebrani do uplnych detailu a pritom rozebirani se dostaneme nekam uplne jinam. Tim se stava, ze pouhych nekolik minut rozebirame na vice nez deseti stranach. Presto to je poutave a obohacujici, ale verim, ze plno lidem to nemusi sedet. V knize Nesnesitelna lehkost byti, si mohl kazdy najit to svoje a nebo volne prechazet z jedne do druhe "sfery", od filozofie do jakesi reality a nazpet.
Prijdou mi tyto dve-vyse zminene knihy velmi podobne, proto je i srovnavam a pokud bych mel vybrat jednu knihu lepsi byla by to Nesnesitelna lehkost byti, i presto musim smeknout klobouk nad vseobecnym prehledem a celkovym pohledem na svet Milana Kundery, ktery je pro me opravdu velkym muzem slova. Obe knihy se jiste radi mezi to nejlepsi, co jsem kdy cetl.

28.08.2012

Velmi inspirativní kniha.

26.06.2012

Perfektní! Popsat nesmrtelnost tímto způsobem ! Bravo! Ukázat nám lidé,které jsou nesmrtelní,které nás budou vždy provázet. Chystám se na čtení ještě jednou a pak určitě ještě párkrát. Kvalitní práce!!!

Gustaw Herling-Grudziński, Deník psaný v noci, 1989–1992

„Půvaby vyprávění

Kundera správně poznamenává v Nesmrtelnosti, že román vyprávěný nebo zestručněný ztrácí všechnu chuť, splaskává jako propíchnutý balon. A vědomě dělá vše, aby nebylo možno Nesmrtelnost ani vyprávět, ani zestručnit. Natolik se soustředil na tuto operaci, že – jak se zdá – zapomněl na přirozené potřeby a půvaby vyprávění. A tak nelze Kunderův poslední román ani vyprávět, ani zestručnit, ale jen proto, že se podobá mazaně zkonstruované mašince, která víří ve vzduchoprázdnu a nevyrábí skoro nic, co by stálo za vyprávění nebo zestručnění.

Jelikož má autor skvělého Žertu zálibu v erotismu na pomezí neslušnosti, stává se Nesmrtelnost neslušně dlouhou a neslušně nudnou seancí literární masturbace, zvané polskými jazykovými puristy „samotření“. Masturbace, jak známo, potřebuje palivo plodné imaginace. Ale v Kunderově nekonečném tření brzy přestává autorova (i čtenářova) imaginace působit, až na dosti záhadnou (a tudíž dosti zajímavou) ženskou postavu jménem Agnes. Zbytek je závratně zručnou mazanicí o ničem, kterou neznesmrtelní ani vpletené odstavce o vztahu Goethe – Bettina von Arnim, ani supersamec literatury dvacátého století čili (jak tvrdí Kundera) impotent Hemingway.“

16.02.2012

Po Žertu, NLB, Valčiku a Směšných láskach prišla Nesmrtelnost. Čítala sa mi najťažšie, asi preto, že bola úplne iná ako tie doteraz. Osobne si myslím, že spomedzi všetkých, čo som prečítala to bola Kunderova "najmúdrejšia" kniha. Mala som čo robiť, keď som si chcela vypisovať nejaké ukážky, ktoré ma dostali. Kniha si možno vyžaduje pozornejšieho čitateľa a tak trochu intelektuála, aby sa mu zavďačil touto knihou a ocenil "román v románe," ale vo mne jednoznačne svoju "cieľovku" našiel :-) Som vďačná aj za tie odkazy na mnohých autorov, Musila si určite musím prečítať!

28.09.2011

Nesmrtelnost a forma, jakou nám ji pan Kundera naservíroval tím nejsilnějším způsobem.
Musím přiznat, že místama mi ta knížka dala celkem zabrat, ale o to panu Kunderovi zcela jistě šlo.
Veliký obdiv za tento skvost.

23.08.2011

No, myslím, že vše co mělo být napsáno k této knize, už napsáno je. Milan Kundera naservíroval další skvost, který vás trochu potrápí svojí filozofickou krásou, provede otázkou nesmrtelnosti a seznámí vás s několika lidmi, kteří byli, jsou a budou nesmrtelní. Každý milovník Kunderovy literatury si zde najde určitě své. Plné hodnocení je zde na místě.