Nesmrtelnost
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/437465/bmid_nesmrtelnost-kmQ-437465.jpeg
4
1265
143
Román je rozdělený do sedmi kapitol. Je složitě komponovaný, je laděný kunderovsky, tedy právě tak, jak je čtenář jeho knih od něho navyklý; předestírá mnoho záhad, mnoho všednosti, mnoho názorů na život. Nesmrtelnost se zabývá i postavami dnes již historickými – Goethem, Bettinou a jejím vztahem k němu, a později vztahem Bettiny k Beethovenovi; a autor v tomto propletenci spatřuje mnohem víc než jen zájem výjimečné ženy o výjimečné muže... Exilové vydání. Obálku s použitím vlastního obrazu „50 let mého života“ navrhl Josef Drapell.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 1993 , Sixty-Eight Publishers (68 Publishers) , Atlantisvíce info...
Přidat komentář
Autor otevřeně přiznává, že postavy jsou vymyšleny, což už bylo i u Nesnesitelné lehkosti bytí. Kniha se skládá se vzájemně ne úplně souvisejících kapitol. V knize kromě postav a mrtvých spisovatelů vystupuje i sám autor, který se setkává s postavami, které si vymyslel. Zajímavé pro mě bylo vyprávění o vztahu Goetheho. Jinak mi to přišlo až překombinované. Kniha je dobře napsaná, ale trochu mi vadí, že Kundera vše podává hodně jednoznačně až přechytrale. Zapsal jsem si ale řadu citátů, ke kterým se chci vrátit.
O Kunderovi bych si snad i troufla říci, že je to momentálně nejlepší český (?) autor. V jeho knížkách jsem ale nikdy nemohla nepřehlédnout jeho šovinismus a jeho superego, což mi čtení dost znesnadňovalo a mnohdy i protivilo. U této knihy nemohu říct, že to tam nebylo, ale poprvé mi to tak "nepřekáželo". Příběh mi také svou propleteností a vzájemnými souvislostmi připomínal Davida Mitchella a jeho Atlas mraků a Hybatele.
Za mne nejlepší Kunderova kniha.
Jak už nějaká čtenářka u jiné Kunderovy knihy napsala - připadá mi, že ve svých dílech vždy pokořuje ženy. Ale když jsem četla tuhle knihu, měla jsem pocit, že autorkou musí být žena. Popis ženských pocitů a nálad byl naprosto jedinečný, to přece žádný mužský nemůže vymyslet! Právě to - ale nejen tohle - je důvod, proč potřebuju Nesmrtelnost ve své knihovně. A díky za ni!
Popis běžného života protkaný směsí existenciálních úvah. Takto napsané to zní stroze, ovšem autor píše brilantně a výstižně. Někdy jen několika slovy dokonale popíše běžnou každodenní situaci, ale přitom je v tom takové závažnost a hloubka, která se týká nás všech... jednoduše klobouk dolů.
Nejvíce na mne zapůsobil závěr knihy, kdy je Agnes postavena před rozhodnutí.
Nevím, jestli jsem si všiml všech náznaků a slov mezi řádky, kniha si říká o několikanásobné přečtení.
Nesmrtelnost je má druhá kniha od Milana Kundery. Kniha na mě v mé knihovně čekala poměrně dlouho. Nevyhýbal jsem se jí záměrně. Spíše s jakousi opatrností. Po Nesnesitelné lehkosti bytí jsem věděl přesně co mě čeká. Složitý a spletitý příběh existenciálních, filozofických ale i naprosto banálních myšlenek, který se se čtenářem nehodlá nikterak mazlit. Chce být vyslyšen přesně tak, jak autor zamýšlel a ne jinak.
I když jsem knihu do ruky vzal s pocitem, že jsem připraven, první stránky mé sebevědomí srazily. Naštěstí netrvalo dlouho a já se začetl, zhruba ve třetí kapitole jsem se najednou ocitl ve výtahu. Slyšel dvě dámy, jak vášnivě debatují a viděl Agnes. V tu chvíli jsem věděl, že to bude velice zajímavá kniha.
Kniha mi dokázala perfektně zamotat hlavu a nejednu stránku jsem si musel přečíst dvakrát, abych pochopil, abych se zorientoval. Nelituji však ani jedné přečtené stránky. Kniha, ať už je složitá, jak chce, je skvěle promyšlená a filozofické otázky propletené příběhem plným melancholie, neštěstí, smutku i nečekaných zvratů, je zážitkem, který si ještě dlouho budu ukládat do paměti.
Těším se na další knihu Milana Kundery
Můj nejoblíbenější Kundera. Esence jeho tvorby vybroušená do dokonalosti. Nevím, zda by mne jinak bavilo číst o Goethovi, se kterým spíše válčím - ale tady se královsky bavím. Ve všech liniích a vrstvách, k nimž se musím někdy znova vrátit.
Číst tuto diskusi je opravdu zajímavý důkaz. Důkaz o tom, že velké umění VŽDY vzbuzuje mezní emoce. Proto se zde je možné dočíst, že Nesmrtelnost je geniální dílo geniálního spisovatele, ale i to, že je "kýbl zvratků". Přestože já sama se ztotožňuji s první skupinou názorů, jsem ráda i za ty druhé. To proto, že mě utvrzují v tom, jak je Kunderovo umění živé, jak také do živého dokáže tnout, jak se nepoddá povrchnímu čtenářskému klišé, protože je autor ke čtenáři stejně náročný, jako sám k sobě.
Mám rád příběhy a mám rád příběhy okořeněné filosofií. V Nesmrtelnosti mi však přišlo, že se jedná spíše o filosofické úvahy, na jejichž pozadí se odvíjí spletitý příběh. Příběh, který by sám o sobě byl zajímavý, bohužel síť myšlenek a úvah byla pro mne tak komplikovaná, že jsem skrze ní tento příběh stěží dokázal vnímat.
Přestože se mi kniha jako celek nelíbila, tak jsem v ní nalezl několik hezkých úvah, které mne oslovily. Z tohoto důvodu dávám tři hvězdy.
Velkou výhodou Nesmrtelnosti je, že je čtivá a opravdu se čte velmi rychle, navíc není psána nikterak složitým jazykem. Kdo by ale hledal ucelený příběh, se zlou se potáže, protože ten tu chybí a místo něj je tu popis osudů několika postav, který je pro autora příležitostí k tomu pohrát si s románovou formou a pustit se do několika zajímavých a nadčasových úvah. Mnoho myšlenek je tu hodně zajímavých (třeba ta, že každý se snaží o svou nesmrtelnost tím, že chce po sobě něco zanechat), mnoho ale šlo mimo mě. Co mi trošku vadilo, byla určitá zahleděnost knihy sama do sebe, kdy Kundera evidentně zcela záměrně nejde čtenáři naproti a vyžívá se v tom, že ten toho mnoho nechápe. Závěrečný doslov hodně objasnil, takže zpětně se čtenář může podívat na pasáže, které se rázem dostanou do trochu jiného světla. Celkově vzato si troufnu říct, že Nesmrtelnost je výborná kniha, která by ale mohla být o něco přístupnější a možná i trochu příběhově jasnější. Každopádně by asi nebylo od věci se k ní za čas vrátit. 80%
"Román se nemá podobat cyklistickému závodu, ale hostině o mnoha chodech."
Coby čtenáře, který od autora dosud přečetl pouze Směšné lásky a Žert, mne překvapilo, jak moc je Nesmrtelnost... inu, francouzská. Jde o intelektuální hru natolik sebeuvědomělou, až se místy vkrádá pocit, potřebuje-li ke své existenci vůbec čtenáře. Kundera napsal postmoderní román o románu, který roztrpčí všechny, kdo očekávají odněkud někam směřující Příběh. Jistě je podnětné rozebírat zvolenou kompozici a propojenost jednotlivých oddílů (na obojí autor s až obsedantní potřebou dokázat čtenáři, jak chytrou knihu napsal, upozorňuje v doslovu), osobně pro mne však v tomto případě byly větší intelektuální slastí knihou iniciované zamyšlení se nad dvojicí základních elementů lidského bytí (sex a smrt) a od nich odvozených témat jako láska, sebevražda, utrpení, paměť, plynutí času, střetávání malých a velkých dějin... budu-li se k Nesmrtelnosti vracet, pak jako ke knize moudrých citátů, což by Kunderu, tolik lpícího na celkové architektuře díla, které by logicky mělo nejlépe "fungovat" ve své úplnosti, zřejmě nepotěšilo, leč jde o text natolik přesvědčený o vlastní důležitosti, že bych v jeho společnosti několik společných hodin napodruhé zřejmě nevydržel.
Moje nejoblíbenější kniha od Kundery. Četla jsem jí jako mladá dívka a chystám si jí přečíst teď po letech jako dospělá žena s nadějí, že mě znovu překvapí.
Teď už vím že celý svět se dá schovat do pár set stran uměleckého díla, co není napsáno černé na bílém, to je skryto mezi řádky....
Troufám si tvrdit, že pokud se někomu tato kniha jeví jako "kýbl zvratků beze smyslu" je to způsobeno jen a pouze tím, že ji nepřečetl dostatečně pozorně, nezaregistroval tolik a tolik opakujících se motivů, neskládal si jednotlivé částečky příběhu postupně do sebe a možná že ani nikdy nežil...
Opět hrozně moc intelektuálně zaměřená kniha. Spousta "sprostých" slov, které abych si hledala ve slovníku. Příběh skoro žádný, hlavně popsat, jak všechny postavy existencionálně trpí. A já při četbě také. Skladba knihy mi nesedí, jazyk moc složitý, to aby člověk četl v naprostém tichu někde ve vakuu a stejně i když se na to snaží soustředit, tak mnohdy neví, o co tam zrovna jde.
Kdybych to nemusela číst do povinné četby, tak se Kunderovi vyhnu obloukem.
Dvě hvězdy za nápad napsat takový román o více rovinách, který by nešlo filmově, divadelně či jiným způsobem adaptovat. Jinak je to sledování jak se Kundera topí v bažině svého přeintelektualismu, ale i tak stále pouze na povrchu. Některé myšlenky jsem si však zatrhla, začátek románu byl docela povedený, příběh o Agnes a dívce zbožňující Mahlera a komickém Paulovi strhující. Ale vše se ztratí pod vrstvou puncu, který, ač zprvu zajímavý, začne časem iritovat pro již výše psané.
Myslela jsem si, že Nesnesitelná lehkost bytí je moje nejoblíbenější a nic ji nepřekoná, ale už v půlce knihy Nesmrtelnost jsem věděla, že jsem se mýlila.
Někde jsem četla, že když chceš psát, musíš psát o tom, co bys ty rád četl. Nepíši, ale vytvořila se mi přesná představa o knihách, které bych velmi ráda četla, milovala je, které jsou zajímavé svým rozpoložením, stylem psaní, svým časem a tím jak si s ním autor zahrává. A kniha Nesmrtelnost naprosto splňuje moji představu o dokonalé knize.
Stále jsem nenašla slova. Zamilovala jsem se do této knihy jako už dlouho do žádné. Ani nevím, jestli se mě někdy něco takhle moc dotklo.
Až mi drásá srdce to někomu doporučit. Skvělé knihy doporučujeme dál, ty nejlepší si sobecky tutláme pro sebe. Ne, nechci se dělit, ale takovou sobeckost bych si neodpustila. Páč je to tak nádherné.
Štítky knihy
česká literatura rozhlasové zpracování filozofické romány
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kniha Nesmrtelnost je v
| Právě čtených | 44x |
| Přečtených | 1 826x |
| Čtenářské výzvě | 110x |
| Doporučených | 172x |
| Knihotéce | 365x |
| Chystám se číst | 413x |
| Chci si koupit | 82x |
| dalších seznamech | 9x |
Číst ji jako první Kunderovu knihu, upřímně nevím, jestli bych měla chuť sáhnout po další. Části z přítomnosti mě bavily, bavily mě autorovy cynické komentáře, jeho humor. Pak ale přišly části, které mě moc nebavily a přišly mi zdlouhavé. Každopádně je to zajímavý experiment, ve kterém autor zkouší různé podoby románu a jak je tento žánr široký. Tedy... zkouší... autor ví co od tohoto románu chce a o čem píše. Jen mi to ze začátku přišlo trochu chaotické, člověk se ve vyprávění musí zorientovat a nesledovat linku děje, ale linku myšlenek autora, tématu knihy. Autor od čtenáře vyžaduje pozornost, knihu nepovažuji za jednoduchou, ale rozhodně stojí za opětovné přečtení.