Není římského lidu
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294/bmid_neni-rimskeho-lidu-l5z-294.png
5
807
101
Nové vydání uhrančivého historického románu z doby císaře Nerona. Hlavním hrdinou je kromě císaře samotného básník Petronius, soudce krásy na Neronově dvoře. Příběh vášní, vražd, intrik, násilí a lásky se čte jedním dechem a patří k těm skvělým dílům, které nám prostřednictvím strhujícího příběhu dokáží přiblížit dobu dávných kultur.... celý text
Přidat komentář
Zábavné a poučné. Jarmile Loukotkové se perfektně podařilo vykreslit Řím a její dobové reálie. Těch pár set stránek uteče jako nic a ještě se přitom dozvíte plno věcí. Doporučuji!
Krásný historický román. četla jsem ji v roce jejího vydání, patří k pokladům mé domácí knihovny. Mnohem čtivější než Quo vadis, hlavně charakteristika jednotlivých postav.
Můj nejoblíbenější historický román. Má stálé místo v mé skromné knihovně a vracím se k ní velmi ráda.
Tak tohle je moje srdeční záležitost. Vtáhne do děje, a od jejího přečtení koukám na tento úsek historie jinýma očima.
Líbil se mi i styl jakým knihu autorka napsala, soudce krásy z ní vychází jako velmi zajímavá osobnost. Je to také jedna
z mála knih, která se mi líbila stejně když jsem si ji přečetla znovu po nějakých deseti, patnácti letech. Měla a mám ji koupenou
několikrát, když ji třeba vidím zachovalou v antikvariátu koupím a obdarovávám s ní přátele, kteří ji ještě v knihovničce nemají.
K diskuzi dole, mám raději u Loukotkové historické romány než současnost.
Krásná kniha, která se podobně jako Quo vadis odehrává v době vlády císaře Nera, na jehož dvoře se objevuje i básník Petronius. Autorka se právě na Petronia a jeho život zaměřuje více, a jeho očima sleduje dění kolem - život v Římě a také Nerovu vládu a jeho činy. Petronius alespoň na mě působil mnohem sympatičtěji tady než v Quo vadis, dost možná i proto, že se opravdu víc zaměřuje přímo na něj, ukazuje jeho kvality i jeho slabosti. Autorčin styl je čtivý a je vidět, že jen neklade slovo za slovem ale hraje si s každou větou a příběh má děj, který zaujme a nepustí.
Skvělé čtení, doufám, že jednou budu mít dost času a k téhle knížce vrátím. Moc ráda si jí přečtu znovu a doufám, že se mi bude líbit stejně jako poprvé.
Typický historický román. Bravurní sloh a propracované prolnutí historických reálií. Jen mi chybělo něco víc- osobitější či originálnější otisk, který by tuto knihu nadzvedl z průměrné šedi historických románů.
To je taková srdeční záležitost, další z mnoha a je to asi tím jak emotivně je ta kniha napsaná, hrajue prostě na takové ty struny že nelze se do ní v podstatě nezamilovat.
Ikdyž nemám ráda historické romány, J.Loukotková dokáže psát tak neuvěřitelně poutavě, že od ní si vždycky ráda historii přečtu.
Toto je nejlepší kniha, kterou jsem doposud přečetla. Četla se jedním dechem. Doporučuji přečíst :-)
Nightlybird - Ano, asi to tak nějak bude a já v žádném případě Loukotkovou nezavrhnu, protože je to přece jen vynikající spisovatelka, ale i když to asi nebude tvoje parketa, zkus si od ní přečíst Medúzu, pozor, to je moderní román! V momentě, kdy začínají milostné dialogy, začínám brblat.
Alix - je docela možné, že autorka chtěla patetičností dialogů zdůraznit osobnost Petronia (nebo měla představu, že se v dané době takovým způsobem lidé vyjadřovali). A nebo, jak jsem tady někde mám dojem říkal, nejsme schopni odhadnout jak se v té které historické době vyjadřovali - to platí především u přepisů a překladů starých literárních a obecně písemných památek (a především u mrtvých a archaických jazyků) - a více méně věcný obsah (a způsob mluvy) jen tak odhadujeme. Možná je přání otcem myšlenky - kdo ví?
Četla jsem ji několikrát,je poutavě napsaná,nelze nezamilovat se do soudce krásy.
nightlybird - Nenene, tak jsem to nemyslela! Nevadí mi hovorová nebo stylizovaná archaická mluva, to je v pořádku. Vadí mi obsah některých dialogů, prostě jim nevěřím, jsou nepřirozené. Třeba Medúza je moderní román a mám tam stejný problém. Začátek svižný, vtipný, dialogy trefné, ale v momentě, kdy hrdinka potká svou životní lásku, začínají oba používat věty, ve kterých je tolik zbytečného patosu, že jim nevěřím, vadí mi a spíš bych je čekala v nějaké přihlouplé jihoamerické telenovele.
Román má zajímavou historii, původně napsala Loukotková pouze novelu, která se v podstatě zabývala pouze Petroniem a která byla censurou v době protektorátu zakázána, autorka tématiku přepracovala do divadelní hry Soudce krásy, která se měla realizovat na jaře 1945 v ND. Z realizace nešlo a Loukotková látku znovu přepracovala a rozšířila o Petroniova protihráče Nerona a vytvořila tak po historických studiích monumentální a věrohodný obraz Říma v období začínajícího křesťanství, bohatou fresku zahrnující život u dvora i život plebsu, fresku jiskřící láskou i nenávistí.
Alix - není nijak neobvyklé, pokud autor historického románu použije pro zvýraznění koloritu doby v dialozích poněkud jiného než současného hovorového jazyka, někdy až archaického (i když je zřejmé, že naše představy o tehdejším způsobu mluvy vycházejí pouze z literární pozůstalosti a to může být poněkud zavádějící)
Štítky knihy
intriky starověký Řím Nero, římský císař historické romány
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Kniha Není římského lidu je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 1 239x |
| Čtenářské výzvě | 66x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 523x |
| Chystám se číst | 277x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 10x |
Krásný román, který je i historicky velmi věrný. Doporučuji přečíst po sobě s Quo Vadis?. Obě knihy nabízí různý a přitom ve spoustě věcí podobný náhled na tehdejší svět, kulturu, doby i lidi.