Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225782/bmid_nemci-JoN-225782.jpg
4
1526
362
Hlavní hrdinka a současně vypravěčka románu žije v Londýně, kam odešla po listopadu 1989 za prací a kde nyní čeká své první dítě. Nadcházející mateřství ji v myšlenkách vrací do dětství v komunistickém Československu a vyvolává i zasutou vzpomínku na balíčky plné sladkostí, které dostávala od jakési babičky ze západního Německa… Třetí román mladé autorky Jakuby Katalpy čtenáře zavede až na počátek dvacátého století. Babička Klára Kolmannová stále žije a my sledujeme její osud od narození v roce 1910. Autorka mimořádně sugestivně a plasticky líčí život středostavovské německé rodiny na počátku století, útrapy první světové války a posléze vzestup fašismu ve třicátých letech. Přesto velké dějiny hrají jen okrajovou roli ve srovnání s rodinnými vztahy. Je tu Klářina psychicky labilní matka, prostopášný otec, i další příbuzenstvo a služebnictvo. Po začátku druhé světové války odchází Klára, čerstvá absolventka učitelského ústavu, do Berlína a poté se ocitá v českém pohraničí. Zde se sblíží s místním rasem, který ji přitahuje živočišnou tělesností a drsnou povahou…... celý text
Přidat komentář
Musím souhlasit s Amazonkou72, nešlo o happy end, šlo o vykreslení doby válečné a poválečné z druhé strany, která byla hodně těžká (vím to z osobního vyprávění). Je pravda že že začátku jsem se prokousávala, ale pak jsem přečetla jedním dechem. Děkuji za tuto knihu a doporučuji.
Zaujimavy namet, trocha "nedrziaca" kostra pribehu, odosobnena psychologizacia plna narychlo a nelogicky vyvodenych zaverov. Kazdopadne, cuta sa to dobre, kratke kapitoly a dobre, rychle pero autorky.
To lepší je schopnost autorky hezky se vyjadřovat.
Ale jinak se mi kniha nelíbila. Zbytečně strohá, postavy bez citu, které spolu souloží nebo zvracejí nebo si chodí ulevit.
Slovo "zvracet" ve svých různých tvarech se v textu vyskytutje 16x na 389 stranách, když na straně 361 Klára zvrací při výslechu, říkám si, že na tom mizivém počtu stran, který ještě zbývá, snad už zvracet nikdo nestihne. Ale přece jen ještě zvrací Gertruda a také Konrád má chuť sladkosti po dvaceti letech vyzvrátit.
Klára pořád kouří, zapaluje si, hledá cigaretu atd.
A příběh je rozptýlen do velkého množství různých postav, s jejichž historií se seznámíte zpravidla dosti podrobně, aniž by to s hlavním dějem nějak souviselo. Je to něco jako Ajvazova Ostrovní kniha v románu Zlatý věk, kde jsou do jednotlivých příběhů vkládány vsuvky v podobě jiného příběhu, a to tak, že za chvilku nevíte, ve kterém příběhu se nacházíte a jak to spolu souvisí (nijak).
Nelíbila se mi syrovost a zbytečná sprostota, která nebyla vyvážená ani trochu ničím teplým.
Dočetla jsem až do konce, abych se dozvěděla, jak vlastně začal Konrádův příběh, a nebyl to hezký zážitek.
Kniha je neobvyklá, možná až moc věcí, které zažil jeden člověk a závěr byl trochu uspěchaný i tak 5 hvězdiček
Velmi čtivá kniha s celkem napínavým dějem. Příběh se mi líbil, troufla bych si říct, že mě snad i trochu šokoval. Období války tentokrát z jiného pohledu, zdánlivě klidnějšího, ale také vykoupeno vysokou cenou
Čtivé dílo. Spíše než o román se jedná o životní fresku života jedné ženy (a jejích předků a potomků).
Příběh z druhé světové války z pohledu druhé strany. Připomenutí, že nic není černobílé.
Kniha je čtivá, téma zajímavé, doporučuji k přečtení.
Další z knih, která se vrací do doby 2. světové války a vysídlení Němců z pohraničí. Jsem ráda, že vznikají knihy, které poukazují na toto období našich dějin i z trochu jiné stránky, než jsme v knihách o holocaustu zvyklí. Další česká mladá autorka (vedla K. Tučkové), která se k tomuto tématu vrací. A nutno konstatovat, že velmi zdařile.
Musím uznat, že jsem se prvními stránkami trochu prokousávala. Ve chvíli, kdy však začalo deštivé počasí a nejlepším programem bylo usednout do křesla a číst, jsem knihu doslova zhltla za jeden den. Je to příběh, který je potřeba číst najednou. V té chvíli máte šanci se plně ponořit do děje a prožít si tak příběh plný ztrát. Bohužel, téměř bez naděje...
Ano, kniha Němci je především o ztrátách. A za války byly ztráty mnohem více součástí lidských životů, než jsou nyní. Je potřeba se s nimi vypořádat a snažit se, i přes nepřízeň osudu, dál žít.
Možná je užitečné si občas uvědomit, co všechno nás v životě může potkat. A smířit se s tím.
Jakuba Katalpa nedává příslib šťastného konce, a za to jsem jí velmi vděčná.
Příběh německé rodiny v průběhu celého 20.století.
Výborně napsaná kniha.
(2013)
V knize bylo hodne popisu vedlejsich postav, ktere bylo za mne az zbytecne dlouhe. Pribeh je to jinak pekny. Znovu bych si tuto knihu ale neprecetla
Osobitý až strohý styl sice není úplně můj šálek kávy, ale knížce nemohu nedat plný počet, protože se mi dostala pod kůži...tématikou, pojetím, příběhem....prostě jiná a povedená variace na nekonečné téma (nejen) česko-německých vztahů.
Od první stránky mě bavil autorčin styl, určitě se podívám po jejích dalších knihách. Kniha je bez příběhu, jde o sled drobných historek a charakteristik lidi a událostí. Každá nějak navazuje na předchozí a napojuje následující, ale dále už se o ní nemluví. Přesto není kniha nepřehledná. Naopak je velmi čtivá a rychle ubíhá.
Celkem svižně a čtivě napsané, zajímavý námět, jen děj klouže po povrchu. Postavy zůstaly trochu ploché a celé to působí emočně ploše.
Prvně jsem musela původní komentář nad rozečtenou knihou změnit.
Počáteční kapitoly knihy, kdy je děj ze současnosti, mě vůbec nechytly, přišlo mi to takové moc vymyšlené, nedobré a vůbec mě to nebavilo - nadbytečné odstavce, nicneříkající informace... Ale jak se děj dostal do druhé světové, jakoby autor byl někdo úplně jiný a vše dostalo spád a každá věta posouvala děj a nemohla jsem se odtrhnout !
Pro mě je to taková česká srdcovka. Prolínání časových linek skvělě fungovalo. Příběh se mi líbil, že i slzička ukápla.
Náročně čtení skrz množství postav. Příběh jako takový dobrý, jenže tak stroze a občas obscénně podaný, že mi to zkazilo dojem.
Knížka se četla dobře ale chvílemi jsem se v ději i v postavách ztrácela. Asi se mi od této autorky lépe četla knížka Doupě.
No, mám trochu smíšené pocity. Začátek bych vynechala, ten hodně kazil dojem. Styl psaní je určitě zajímavý, ale mrzelo mě, že jsem neměla moznost vytvořit si ke Klare jakýkoliv vztah. Příběh mi přišel hodně neosobní, i kdyz to byl asi záměr.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha Němci je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 2 132x |
| Čtenářské výzvě | 427x |
| Doporučených | 127x |
| Knihotéce | 427x |
| Chystám se číst | 730x |
| Chci si koupit | 129x |
| dalších seznamech | 13x |
Napsat komentář k této knize není vůbec jednoduché. Autorka si vybrala zajímavé téma, zápletka z "druhé strany" Vás chytne. Text plyne před očima a hodiny ubíhají... Ano, je to velmi čtivé, ale jak už psal někdo přede mnou, autorka slepila dohromady velké množství drobných příhod nesouvisejících s hlavní linkou. Mě tyto části vyčerpávaly, uspávaly a kazily mi jinak skvěle napsanou knihu. Snažila jsem se pamatovat jména postav, záhy se to ukázalo nemožným, zbytečným a otravným. Popis je syrový a text se snaží šokovat, až se autorka začne nepříjemně opakovat. Na téma "válka z pohledu Němců" mě mnohem více oslovila Gerta Kateřiny Tučkové. I přes to všechno kniha za přečtení stojí (minimálně se to bude dobře číst) a od autorky zkusím i jiná díla.