Největší z Pierotů

Krásná kniha. Trochu dlouhá, ale krásná. Poslechnuto jako audiokniha.

Moc hezká kniha, která má zvláštní smutnou atmosféru. Příběh je čtivý, velmi zajímavý a psaný skvělou češtinou.

Od Františka Kožíka jsem přečetla hodně životopisných románů, ale nejvíc se mi líbila biografie o slavném francouzském mimovi Debureauovi, který měl z matčiny strany české kořeny. Tento poutavě napsaný životní příběh chytne člověka za srdíčko a už ho nepustí. Kniha se mi moc líbila v době gymnaziální a i nyní. Skvělý životopis, který by si zasloužil víc jak pět hvězdiček.

O této knize jsem uvažoval několik let a konečně jsem se odhodlal přečíst si tuto knihu.

Kniha má 2 části.

Hlavní postavou je KAŠPAR DEBUREAU, mim česko-francouzského původu. Sledujeme jeho cestu z Čech do Francie s jeho rodinou a jeho počátky a úspěchy v divadle jako mim. Počátky byly těžké, ale postupem času získal úspěch a obdiv diváků.

Příběh je zasazen do 1. poloviny 19. století ve Francii. Vidíme politické události ve Francii této doby.

Kašpar je dobrosrdečný člověk, který miluje svou práci celým svým srdcem. Je skvělým pozorovatelem lidí a po celý život se učil a tyto poznatky aplikoval do své práce. Během svého života se seznámil s některými lidmi, kteří mu pomohli.

Myslím si, že v minulosti jsem viděl nějaké scénky Jaroslava Čejky, který byl českým tanečníkem a hercem-mimem, ale jinak jsem se nikdy nezajímal o toto téma. Tento román mi rozšířil obzory o tomto druhu umění. Nejsem si jistý, jestli by mě tyto hry bavily, pokud bych navštívil divadlo a podíval jsem se na tento typ hry, ale diváci divadla byli nadšení uměním Kašpara. Je to určitě jiný zážitek než klasická divadelní hra, ve které se mluví.

V románu jsou popsány také některé hry, ve kterých vystupuje Kašpar.

Na přebalu knihy mě zaujala tato informace: „První vydání románu Největší z Pierotů stíhala kritika za faktické nepřesnosti. František Kožík proto pro další vydání nastudoval detailněji historické prameny a prózu postupně pozměnil a zpřesnil.“

Celkově se kniha četla dobře a knihu hodnotím pozitivně.

Kniha, kterou jsem na gymplu doslova zhltla. Dnes už jsem tak nadšená nebyla, čímž nechci říct, že není dobrá. Jen se pro mě to kouzlo nějak vytratilo.

To je taková starší srdcovka, milá, smutná i vesele dojemná. Román s velkým R. Román z kolonky těch, které u nás už nevznikají a je to škoda. Asi je to dobou, která si žádá zjednodušenost.

Krásný román, četla jsem před léty a naprosto mě pohltil. Lze jen doporučit.

Opět jako audiokniha ve fantastickém podání Pavla Soukupa. Souhlasím s čtenáři, že na dnešek je to trochu těžkopádné čtení, ale právě v tom je audiokniha bonus, že umožňuje vnímat román ve více úrovních.

Na svoju dobu určite výborná kniha. Pre tú dnešnú písaná ťažšou rečou. Čítala som ju podstatne dlhšie,ako zvyčajne iné diela. Na mňa veľa poetických slov, boli state, ktoré som preskočila.

Velice hezká kniha. Dojímavá.
Utkví v paměti.

Opravdu krásná kniha, kterou hodnotím jako jednu z těch úplně nejlepších, co jsem kdy přečetl. Kožík tu dokázal nejenom popsat život pro nás celkem neznámé, ale historicky významné osobnosti, ale navíc dokázal vyvolat emoce a napříč celým dílem jsme tak Kašparovi fandili jako svému oblíbenému literárnímu hrdinovi. Dílem jsou prostoupeny významné historické události, které se odehrávají na pozadí, sledovat můžeme i postupné změny ve společnosti a jako bonus je kniha napsána krásným jazykem. Opravdu vřele doporučuji jako naprosto skvělou knihu.

Jedna z nejkrásnějších knih

Příjemné čtení; před mnoha lety jako chlapec školou povinný i dnes jako hodně hodně dospělý jsem se celkem dobře bavil. Kožíkovi se tu podařilo kromě podprahových signálů velikosti češství vyslovit i svébytné umělecké krédo: "Bez nejistoty není pravého umění. Kde není hledání, tam je jenom náhoda a ta jde spolu s drzostí a domýšlivostí. Ten, kdo o sobě určitě ví, že mnoho dovede - ten jistě není umělcem. Každý poctivý umělec musí mít chvíle, kdy se proklíná, kdy nenávidí svou slabost a kdy je zděšen, jak málo umí proti tomu, co by chtěl vytvořit." (str. 355)

Krásná kniha, náročné mnohdy čtení, klobouk dolů spisovateli Františku Kožíkovi.. Neuvěřitelný život kolínského rodáka.. slavného a milovaného pařížského Pierota."Pařížská aristokracie, jak jsi zaostalá ! Jakými truchlivými předsudky ses ohradila? Staň se na jeden den lidem, jdi se podívat na Deburaua a poznáš, co je opravdová radost." Jinak Jean Gaspar Deburau je i perfektní Vladimír Javorský ve stejnojmenném tv seriálu :-) !

Neuvěřitelně citlivá a laskavá kniha. Kniha plná lásky, bolesti, smíchu, pláče a všeho, co patří na divadelní prkna, ale i do hlediště (běžného života).

Docela jsem se tím protrápila. Myslím, že dnes už nedokážeme číst tak květnaté romány. Hlavně dlouhé a podrobné popisy představení mne moc nebavily. Jean Gaspar Debureau popsán příliš jednostranně - absolutně kladný hrdina až ho to činí klišovitým. Chápu však, že ve své době musela být tato kniha přijímána s nadšením.

Kniha, která zestárla. Umím si představit, jak silně zasáhla čtenáře ve své době. Ovšem z mého cynického pohledu se tu mohutně tlačí na pilu – český původ, nezdolnost a moudrost prostého lidu, hloupost a omezenost mocných a bohatých – to je tu naservírováno s takovou intenzitou, aby si čtenář snad ani neopovážil o této pravdě polemizovat. Přes tuto pachuť je nutno uznat Františku Kožíkovi nesmírnou vypravěčskou zručnost.

Opět kniha z knihobudky a zase zklamání... Největší z Pierotů je dobově obvyklým mixem dvou stylů. Tím prvním je pro 19. století typické romantické pojetí umělce jakožto nesmírně vnímavého a talentovaného "prosťáčka božího". Tak je v životopisných románech 19. a počátku 20. století s oblibou líčen nejen Michelangello či Leonardo da Vinci, ale i téměř současníci Henri de Toulouse-Lautrec či Vincent van Gogh. Tím druhým je naturalistické pojetí Zollova střihu, mnoha dalšími často méně talentovanými spisovateli přetavené do podoby značně šablonovitě budované proletářské literatury. Kožíkova bezútěšnost v tomto románu připomíná Langerovu Periferii či Vančurova Pekaře Jana Marhoula, oproti nim se ovšem Kožík subjektivně zdá literárně citelně méně zajímavý a učíst těch bezmála 450 stran pro mě tudíž bylo docela utrpení.
Nutné je říci také to, že Kožíkovo líčení v žádném případě neodpovídá skutečné historické postavě. Samozřejmě je to dáno už tím, že se především k první polovině života slavného mima dochovalo nesmírně málo pramenů, hlavním důvodem je ale prosté Kožíkovo rozhonutí, budovat svou postavu od počátku až do konce jako "nevinného trpitele". To mu jde snadno především v té části, k níž neexistují písemné prameny a může si tedy vymýšlet prakticky volně. V té druhé, kde i nějaké prameny k dispozici máme, mu to už jde hůř. Musí tedy vymyslet často až neuvěřitelné konstrukce aby všechno to, co vůbec nezapadá do obrazu Kožíkova hrdiny, nějak vysvětlil.
Tohle trpitelství hlavní postavy určitě souvisí s atmosférou druhé československé republiky a protektorátu, kdy román vyšel poprvé. Roli zde jistě hraje i to, že Debureau byl podle Kožíkova (mylného) přesvědčení i po otci Čechem (ve vydání z roku 1954 byly tyhle věci změněny, protože se v Kolíně našly další archivní prameny) a kniha tedy zapadá i do linie vyjádřené názvem publikace Viléma Mathesia vydané ten samý rok 1939, "Co daly naše země Evropě a světu".
Jaký byl skutečný J. G. Debureau se z knihy v podstatě nedozvíme, neboť jeho životní osudy jsou zde značně proměněny a překrouceny. Upřímně mě tedy nenapadá moc důvodů proč dnes podobnou knihu číst. Ale třeba někdo rád trpí nad vyfabulovaným a zcela nepravděpodobným příběhem... Celkový dojem: 55%

PS: Pokud někoho zajímá skutečný Debureau, vřele doporučuji tuhle knihu: https://www.databazeknih.cz/knihy/deburau-nesmrtelny-pierot-111595

Knize dávám čtyři hvězdičky, protože chvílemi se mi četla opravdu dobře a nemohla jsem se odtrhnout, chvílemi se mi nedařilo začíst. Beru v potaz, že kniha byla napsána před cca 80 lety, a proto je jazyk knihy trochu náročnější. Každopádně příběh byl velmi zajímavý, stejně tak pozadí příběhu.