Nejsem jako vy
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87064/bmid_nejsem-jako-vy-bTc-87064.jpg
5
1094
294
Jacob Hunt je jen zdánlivě obyčejný teenager – exceluje v matematice, má hodně černý smysl pro humor a nenávidí nepořádek. To, co má navíc, je Aspergerův syndrom, formu autistické poruchy. Je neprodyšně uzavřený ve svém vlastní světě. Snaží se být jako všichni ostatní, ale netuší, jak by to měl udělat. Jednoho dne je za podivných okolností zavražděna jeho lektorka Jess a chlapec s uhýbavým pohledem je rázem prvním podezřelým. Byl by schopen vraždy? Kdo se k němu dokáže dostat natolik blízko, aby poznal pravdu?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Ikar (ČR)Originální název:
House Rules , 2010
více info...
Přidat komentář
Sice jsem poměrně záhy měla podezření, co se vlastně stalo, ale přesto mě kniha bavila. Je to již několikátá kniha od autorky a opět mě nezklamala. Styl, kterým je kniha napsaná, kdy se střídá vyprávění od více osob, mi velmi vyhovuje a je zajímavé podívat se na stejnou věc i z jiného úhlu pohledu.
Veľmi slušným a sofistikovaným spôsobom vystavaný príbeh aj celá zápletka.
Zatiaľ túto knihu hodnotím asi ako najlepšiu, akú som doteraz od tejto autorky prečítala.
Reálne zachytená atmosféra prostredia, dobre vyprofilované postavy, ale hlavne vnútorné sondy do myšlienkových pochodov, či už hlavného hrdinu s Aspergerovym syndrómom, jeho matky, brata a ďalších s príbehom súvisiacich postáv, spolu vytvárajú jeden kvalitný a čitateľský atraktívny celok.
Autorčiny knihy mám moc ráda i když se věnují závažným a těžším tématům. Tahle rozhodně nezklamala!
Nejlepší kniha, co jsem na toto téma četla.. dechberoucí,čtivá, prostě vau ! vřele doporučuji všem. JP umí psát
Opět spisovatelka nezklamala.Bohužel mám dcerku o kterou se musím starat 24h denně,takže určité situace mě jsou známé a o to více jsem knihu prožívala.Nádherně napsané,určitě si ráda přečtu další.
Tuhle autorku mam rada. Vybírá si těžké společenské témata, které zpracovává detailně a citlivě a z pohledu různých stran. Jsou realistické, až se divím, jak to dokáže. U téhle knihy predpokladate, jak to skončí, ale je tam tolik detailu, ze si to budete užívat. Mne se konec libil a moc. Tak jeste přečíst druhou půlku knih od tyhle autorky.
Dnes se mě kolegyně v práci zeptala jaká ta kniha je a bez rozmyšlení ze mě vypadlo: Až moc dobře napsaná. I s odstupem času si myslím, že to nejlépe vystihuje můj pocit z knížky. I když je to náročné čtení, tak jsem se v postavě Jacoba mnohdy nalézal a spoustu situací, které zažíval znám z vlastní zkušenosti. Líbilo se mi, že je kniha psána pohledem mnoha různých postav. Dokázal jsem si tak mnohem lépe představit, co se vlastně děje a proč se to děje. Budu uvažovat o nějaké další knížce od této autorky.
Je fajn poučit širokou veřejnost o tom, co je to Aspergerův syndrom, ale časem už mi všechna ta vysvětlení a přirovnání začala být protivná. Kniha je obecně hodně rozvláčná, některé pasáže se opakují, jiné jsou tam navíc, závěr je poměrně předvídatelný (ačkoli jsem čekala, jestli třeba nenastane nějaký naprostý zvrat, a to mě nutilo knihu dočíst). Romantická linka nesmí chybět. A řešení kriminálního případu je dnes taky v kurzu. Takový hollywoodský film pro nenáročného diváka, který ovšem pojednává o závažném tématu. Za srdce mě to ovšem nechytlo, asi nejsem cílová skupina této autorky. Nemůžu to úplně označit ani za oddechovku, snad kdyby to mělo jen polovinu stran. Vyloženě špatné čtení to ale nebylo.
Co musím vytknout je redakce a překlad. Spousta překlepů, chybějících písmen i slov a záměna příjmení na straně 318, kterou jsem nejdřív považovala za záměr. Taky v překladu mi pár věcí nesedlo (co mi utkvělo): opravdu by teenager řekl autopsie místo pitva? Nedaly se Henryho vtipy přeložit alternativně tak, aby byly vtipné (nebo aspoň pochopitelné) i v češtině? Neříká se spíš dalmatin než dalmatinec?
Asi už jsem holt po dlouhém soužití s překladatelem poněkud citlivější na určité věci...
Knížka se četla dobře, na to, kolik má stránek nenudila. Ovšem děj předvídatelný a ten useknutý konec mě velice zklamal.
Populární cestou podané informace o Aspergerově syndromu a o autismu. Přesně s těmito skutečnosti, limity, pocity atd. se setkáte u reálných osob s Aspergerem. Myslím si, že bychom jako zástupci majority měli o jejich životních problémech, úskalích vědět, abychom je lépe chápali a dokázali žít v jejich blízkosti tak, aby nemuseli trpět svým jiným pojetím běžného života.
Kriminální zápletka a soudní proces vše jen dokreslují. Nicméně pokud by byl Jacob skutečně vrahem své "učitelky", nelze se odkazovat na diagnózu. U lidí, kteří mají nějakým způsobem omezené právní jednání, neznamená, že nejsou za své činy zodpovědní.
Druhá kniha od Jodi a mé druhé zaplesání, že jsem nesáhla vedle. Nebudu opakovat, co bylo psáno přede mnou. Dej mě hned od začátku vtáhl, nevěděla jsem, kdy skončit se čtením. Dokud únava nevyhrála.
Tedy za sebe bych dala i víc hvězdiček, příběh mně naprosto dostal. Rozhodně DOPORUČUJI! (komentáře přede mnou již říkají vše, takže nevím, co dodat..., ale každopádně si to přečtěte)
Přečteno jedním dechem... S něčím v knize souhlasím s něčím ne... Ano, nejsou jako my..., jsou lepší, mají čisté duše...
Mistrně popsán život Aspergika a jeho rodiny. Nemohla jsem se odtrhnout. Škoda, že závěr byl takový utnutý.
***MOŽNÝ SPOILER*** Ten konec byl pro mě prostě nedořešený a to mě dost naštvalo! Vím, že autorka chtěla čtenáři přiblížit hlavně těžký život s Aspergerem a použila k tomu kriminální zápletku, ale když už je v knize dán tak velký prostor soudnímu řízení, opravdu by mne zajímal verdikt! Chtěla jsem vědět, jakým způsobem by se s nastalou situací soudce (tedy spíš porota) popasoval a také, zda a jak do justiční hry vstoupil druhý bratr, který by musel též nést své následky. V tomhle směru je příběh nedořešený a to mě tedy trochu rozčiluje. Celé vylíčení zápletky, tedy popis inkriminované události, jak je uvedeno na posledních stranách knihy, mne bohužel napadlo už od začátku, takže jsem nijak překvapená nebyla, spíš jsem doufala, že se to trochu "zvrtne" a dojde se k nějakému efektnějšímu závěru. Bohužel. Přesto hodnotím vysoko, musím říct, že číst 560 stránek a nemít skoro nikde pocit, že mě příběh nudí, svědčí o šikovnosti spisovatelky a zajímavém námětu. Kapitoly psané z pohledů různých osob byly skvělým zpracováním, čtenář se dostal do hlavy člověka postiženého Aspergerovým syndromem a následně do mysli lidí okolo a mohl ho pochopit a zároveň pocítit, jak je na něj pohlíženo "zvenčí", co se děje v hlavě jeho bratra apod. Velmi jsem litovala matku, protože už jen být na dvě děti sama musí být vyčerpávající a někdy zoufalé, natož když má jedno dítě psychickou poruchu tak, jak bylo líčeno - každodenní problémy se zdvojnásobí a pro jiného běžné věci se stávají nepřekonatelnými překážkami... Bylo to skvělé čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, doporučuji. A Jacoba jsem si představovala jako Sheldona z Teorie.... :-)
Knížku jsem začala číst s velkým nadšením, jelikož jsem předchozí autorčina díla - jako např. Vypravěčka, Vlk samotář či Prostá pravda - přečetla jedním dechem. Tato kniha se mi nečetla lehce. Hlavní námět knihy v podobě Jacoba s Aspergerovým syndromem oceňuji za zajímavé a přínosné téma, které autorka jako vždy velmi dobře a detailně zpracovala. Oproti tomu se mi samotná kriminální zápletka příliš nelíbila, neboť se průběh děje dal lehce předvídat. Soudní proces byl pro mne zdlouhavě popsán, pasáže se opakovaly a navíc byl závěr bez rozuzlení pro čtenáře.
Velmi mě to bavilo, přečetla jsem ji, i když byla v PDF a měla jsem malá písmena a občas chybu:-)
Pohled na svět očima Jacoba, který trpí Aspergerovým syndromem, i jeho NT nejbližších, kteří museli svůj život diagnóze také přizpůsobit, je podaný velmi sugestivně. Až mi bylo někdy úzko. Výborná kniha. Doporučuji.
Štítky knihy
autismus vraždy Aspergerův syndrom zmizení lidí
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Je to druhá kniha od JP, kterou jsem četla. A už podruhé jsem byla unešena.
Toto téma se mě navíc osobně dotýká, takže jsem se nemohla od čtení odtrhnout.
Určitě doporučuji a sama sáhnu po další autorčině knize.