Nebe nad Perninkem

30.06.2023

Ač nemám ráda knihy se špatným koncem tady bych byla radši kdyby špatný konec byl. Tímto by kniha byla aspoň o něco zajímavější. Chaloupky mě bavily více, ale i tak se k autorovi vrátím.

19.06.2023

(SPOILER) Už nevím, kde jsem na jméno Štěpána Javůrka narazila poprvé, ale nabyla jsem dojmu, že by se mohl řadit mezi autory jako jsou třeba Štifter, Hanišová nebo Lednická. Bohužel byl můj odhad špatný, výše uvedení spisovatelé jsou o několik tříd jinde.
Nebe nad Perninkem slibovalo příběh alkoholika, který se pokouší začít znova v zapadlé horské vísce. To znělo lákavě. Ale bylo to jako v tom memu "co si objednáte z Wishe a co vám skutečně přijde". Dostala jsem jazykově hodně prostý příběh s dialogy jako z Ordinace v růžové zahradě a velmi neuvěřitelnými a plochými postavami. Klišé střídají patetické výkřiky do tmy, věty jako z nejčervenější z červených knihoven. Čas her se blížil ke svému konci. Rozhodla se vsadit vše na jednu kartu. Vpíjeli se jeden do druhého. Užíval si život plnými doušky. Člověk nikdy neví, co přijde.
Chápu, že své publikum si tento žánr najde, ale já jsem dle anotace čekala jiný druh románu.
Vzhledem k tomu, že v podstatě hned na začátku se Petr s Kamilou osudově zamilují (ach!) a prožívají svou krušnohorskou pohádku máje, odpadne tím veškeré napětí, které by snad mohlo lákat k dalšímu čtení, protože už v podstatě víme, že to dobře dopadne. Petrovy alkoholové peripetie jsou proto nakonec docela nezáživné. Příběh obou postav je popsaný stylem: Pak se vyspal s tou, vypil tohle, pohádali se, udobřili se. Ona spala s tím, pak se vzpamatovala, s kamarádkami se tomu zasmály, jdeme dál. I to znásilnění tu jen tak prošumí. A boj se závislostí se zvládne na cca třech stranách. Včetně rapidní změny osobnosti, protože kdo jest v jádru dobrý, ten nechť najde život lepší.
WTF? ! A navíc. Strašně. Velká. N. U. D. A! Příliš mnoho slov!
Pořád jsem čekala na šokující zvrat, který by tu současnou dějovou linku někam posunul. Nějaké to drama. A ono nic. Fáze očekávání byla vystřídána fází zklamání. V půlce knihy jsem to chtěla vzdát, protože jsem nechápala, co tam ještě proboha chtějí řešit. Mimochodem, odpověď zní: ne, nic se nestane a je to pořád nuda až do konce, kde všichni žijí šťastně až do smrti. Kromě Niny. To je totiž svině, v jádru zlá. Tudíž na život lepší nemá nárok.
Silou vůle jsem to dočetla. A ačkoli mnozí psali, že toto není autorova nejlepší kniha, mám pocit, že další šanci už panu Javůrkovi nedám. Nevím s jakou dějovou bombou by musel přijít, aby mě přesvědčil. A obávám se, že s jeho stylem psaní nejsem jako čtenář kompatibilní.
Hvězda navíc za Krušné Hory.
Mimochodem, člověk se učí na státnice, ne na promoce. A tramín není červené víno.

03.06.2023

Příběh se četl dobře, ale některá scéna mi přišla až moc vyhrocená. Nicméně se mi kniha líbila, splnila jsem si další bod výzvy, nalákalo mě to na návštěvu Krušných hor a ujistila jsem se, že spisovatele Štěpána Javůrka mám v oblíbených oprávněně.

No, já jsem jak v Jiříkově vidění. Ale to je tím, že jsem do toho šla s nějakým očekáváním. Chtěla jsem se o Perninku něco dozvědět z hlediska historického, protože jsem se mylně domnívala, že je to román psaný obdobně jako Chaloupky. Knihu bohužel odkládám. Nějak jsem nemohla skousnout ta navrstvená klišé, ploché postavy, popisy i děj.

15.05.2023

Kniha se sice pěkně čte, ale její děj je příliš plochý, velmi předvídatelný. Přiznávám se, že jsem stále čekal, co se zamilovaným v Krušných horách zvrtne, jaký problém se před ně postaví, co budou muset řešit. Občas to už vypadalo (třeba návrat unaveného Petra autem), ale ne, nic. I postavy mi přišly nepříliš prokreslené, snad jen Nina... Dále si myslím, že Petr už natolik propadl alkoholu, že vlastní vůlí se z toho nemohl dostat.
Autorův jazyk odpovídá průměrnému zamilovanému románu, není tu žádná jazyková lehkost ani pohoda. Tak jsou v knize alespoň sem tam roztroušeny výchovné myšlenky pro přemýšlivé čtenáře, například tato:
"I ten, kdo spadne až na úplné dno, může být jednoho dne šťastný. Pokud dokáže milovat a být milován. Pokud dokáže odpustit druhým, ale i sám sobě. Každý, kdo v sobě má něco dobrého, může být v životě šťastný a spokojený. Všemu navzdory. Ale zlí lidé to nedokážou nikdy. Ti jsou odsouzeni k životu bez lásky. K životu ve věčné nespokojenosti."

15.05.2023

Kniha se četla dobře, ale děj byl málo propracovaný. Čekala jsem podrobnější popis "cesty do opilcovy duše", ale nestalo se. Bylo to popisné, samá klišé.

03.05.2023

Původně jsem chtěla dát 3 hvězdy, ale nakonec jednu ubírám. Za místy až naivně působící jednoduchost, nakousnuté a nedotažené myšlenky, zbytečné exklamace typu "srdce jim plesala" apod., které na mě působily kýčovitě. Abych nebyla jen kritická - téma určitě potenciál mělo a z díla je cítit autorova láska ke krušnohorské přírodě, nicméně dle komentářů jiných čtenářů a mé zkušenosti s Chaloupkami by to autor určitě zvládl napsat lépe a ne tak ploše (i když přiznávám, že já bych to nebyla schopná napsat ani takto). Přestože mi obecně styl pana Javůrka není úplné blízký, do třetice si dám jeho zatím nejvíce ceněný Sudetský dům a budu doufat, že napraví lehkou pachuť po Nebi...

14.04.2023

Kdybych četla jako první tuto knihu, tak bych asi nikdy nečetla ty další. To snad ani nemohl pan Javůrek napsat, to musel psát někdo odkojený Bravíčkem. Chlast, sex a pařby. Pořád dokola, stále stejné slovní obraty, v půlce knihy, když přišla na řadu dovolená v Egyptě, tak už jsem měla chuť knihu odložit. Náprava a prozření v odlehlých koutech Krušných hor jako téma skvělé, ale to by musel autor začít od začátku a úplně jinak.

Kniha se četla hezky. Jen zrovna dvakrát nemusím vztahové knihy :-)

11.04.2023

Příběh z obyčejného života v úžasně čtivém podání.

09.04.2023

Zbytečně dlouhé, s předvídatelným koncem. Po Chaloupkách jsem čekala víc. Zkusím do třetice Sudetský dům....

07.04.2023

Líbila se mi,sice ne toliko jako chaloupky ale dokázala mě opět vtáhnout do děje ,představovat si místa a osoby ... Těším se na Sudetský dům je v pořadí

31.03.2023

Takový pěkný příběh ze života .... o stránkách dobrých i těch těžších ....

Tady vyzařuje naděje - Petr i Kamila již za sebou mají zklamání - ovšem život nabízí druhou šanci - a ten dům v Krušných horách je takovou oázou soužití ....

Je to spíše odpočinkové čtení - ale pro tu kulisu našich hor přidám hvězdičku ....

31.03.2023

Vynikající a neskutečně čtivá a chytlavá knížka. V kapitolách z minulosti jsem hlavního hrdinu velmi zatracovala, ale v kapitolách z jeho "nového života" jsem mu velmi fandila a byla jsem moc ráda za happyend. Už se moc těším na další autorovy knihy.

28.03.2023

Prvni prectena knizka od Javurka, dalsi uz mam v zasobe.
Poutavy pribeh, ktery se strida s deji z minulosti a soucasnosti hlavni postavy. A popis prirody Krusnych hor uplne nejvic :-)

24.03.2023

Kniha byla velmi čtivá, nejvíc se mi tam líbil popis krajiny, že bych se tam hned rozjela. Můžu jen doporučit.

22.03.2023

Moje první kniha od Štěpána Javůrka. Kupovala jsem si ji hlavně kvůli Perninku a okolí. Jsou to místa, která mám velmi ráda a která znám. Líbila se mi deklarovaná láska k horám, danému prostředí, klidu, který tam také cítím. I když mi to přišlo maličko strojeně popsané. Jinak se ale vůbec neztotožňuji s nadšenými komentáři všech okolo. Postava doktora mne vlastně odpuzuje. Jasně, každý může udělat chybu a každý může najít zklidnění, mír v sobě a své místo na zemi. Ale tady se mluví o chlapíkovi, který za sebou na té své cestě zanechal spousty poničených lidí, zraněných duší (nevěřím, že žádná z těch žen, které měl na jednu noc, si neodnesla velké šrámy na duši), minimálně jednu znásilněnou ženu, možná pacienty, kterým nedal péči, které by jinak byl schopen. Kamila mi byla o něco sympatičtější, té její hledání věřím. Nemám ráda odsudek Niny, jakožto zlé ženy (pochopení u Petra nalézt můžeme, ale Ninu jen odsoudíme?). A nálepky Pražáků, kteří chtějí obci sebrat místní sjezdovku. Trochu si myslím, že to přispívá k zažitým stereotypům o lidech z města. Zkrátka mi kniha vůbec nesedla, čekala jsem mnohem víc. Takhle to pro mne byl jen nedotažený románek, kde sice bylo tak nějak všechno běh času, láska, sex, problémy, radosti, nalezení sebe sama (a i ten happy end), ale dohromady mi to moc nešlo.

16.03.2023

Velmi čtivá kniha. Trochu červená knihovna s předvídatelným dějem.

13.03.2023

Román ze života jednoho českého alkoholika mě docela překvapil. Střídání dějových linek mi přišlo dobré a vyprávění o místech, která trochu znám, mi přišlo fajn. Jestli je nebo není možné , aby se člověk, co dvacet let chlastá první ligu a dostane každou ženskou, kterou chce, najednou tak strašně změnil - to je věc individuální a to bych tady neřešila - přece jen, je to román...