Nasterea
Petra Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410344/bmid_nasterea-8G0-410344.jpg
4
1995
1995
Naslouchač série
< 3. díl
Druhý návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději už téměř zapomnělo… Omstakland byl napaden. Člověk, kterému Ilan zachránila život, rozpoutal peklo. Ilan se na poslední chvíli podařilo rozluštit dávnou větu i její smysl. Objevila cestu. A také místo, které hledaly celé generace. Místo, kde není život, ale jen jedovatá šedá mračna — průchod na druhou stranu retey. Je to ale také místo, kde žijí nasterey, největší hrozba v Duvalském pohoří. Jenomže kým tito obávaní tvorové doopravdy jsou? Proč začali častěji a tvrději útočit? A co se skutečně nachází na druhé straně? V Ilanině světě neexistuje nikdo, kdo by na tyto otázky dokázal odpovědět. Ti, kteří kdysi něco věděli, jsou už dávno mrtví. A ti, kdo se na druhou stranu vydali, se nikdy nevrátili. Ilan ví, že jí nikdo nepomůže. Ocitla se sama a bez ochrany bojovníků. Je sice sklenař, kterým nasterey neubližují… bude to však stačit k přežití?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Jenom doufám, že si Petra nevzala příklad z G.R.R. Martina a zbylé dva díly nám naservíruje dříve něž za další čtyři roky. Zase tak tlusté ty její knihy přece nejsou.Prežít by se to samozřejmě dalo, ale bylo by to víc krutější k čtenářům, než k hlavním postavám. První kapitoly byly trochu zklamání. Nuda v podzemí,navzdory tomu, že se mi dostalo pár vysvětlení a s nimi zase ještě víc otazníků. Malá brusička, která už zase tak úplně malá není, z toho chudák taky není zrovna moudrá ale děda ze sklenitového dolu jí to naštěstí pomůže rozsťípnout. Kapitán byl v tomhle díle trochu mimo mísu, což mi nijak moc nevadilo (nemám ho ráda), takže je fajn změna když se ke slovu dostane zase pár dalších z pětadvacítky. Celkově ale než jsem se dostala k závěru, byly některé pasáže trochu zbytečné a zdlouhavé, jen občas okořeněné nějakou akcičkou nebo vysvětlením. Jenže ten závěr zase stojí za to, takže pokud někomu vadilo že je banda dospělých chlapů nevědomky "hotová" z malé holky, bude mít asi zase problém, protože teď si vlastně vědomě skoro "káknou do kalhot" :-)
Tato kniha mě trochu zklamala, má dobrý začátek a skvělý konec, ale mezitím mi přišla spíš jako "omáčka", aby měla více stránek. Stále jsem čekala, kdy se začne něco dít, a pak se to celé událo jinak než jsem čekala.
Po přečtení několika komentářů zde na databázi a i na instagramu jsem se bála zklamání. Rok jsem žila v očekávání a kousala si nehty, když konečně Host vyšel s datumem, kdy Nasterea spatří světlo knihkupeckých regálů, nemohla jsem dospat. Tiše jsem záviděla všem, co dostali recenzní výtisky a utvrzovala jsem se v tom, že svět prostě není spravedlivej. Kdyby loni neudeřil pandemický lockdown číslo jedna, ani bych po Naslouchači nesáhla. Český autor, fantasy s dětskou hrdinkou a levná "procreate" obálka, to vše pro mne nezní moc lákavě. Zmýlila jsem se tenkrát a zmýlila jsem se i nyní. Žádné zklamání se nekonalo. Šlo o čistej příval vesměs kladných emocí z toho, že váš oblíbený svět naslouchačů opět ožil na pouhých 491 stranách. Spousta lidí psalo o nudném začátku, já jsem asi četla jinou knihu. Už od začátku na nás Stehlíková chrlí vše, co ze světa sklenitu vychrlit chce. (Prolog nechávám stranou). Nechává si však ty nejlepší karty v rukávu a za to jsem ji neskonale vděčná. Tenhle svět je dokonale promyšlenej a přitom si nehraje na něco urputně (a falešně) velkého jako jiná fantasy díla, která mi prošla rukou. Možná by si zasloužil více prostoru a knihy třikrat tak tlusté, ale možná jednodušší forma a stabilní základ z toho dělá fenomén české fantasy scény. Jsem zvědavá, co dalšího odhalí následující knihy. Nasterea mne opět připomněla jaké to je - celý den sedět a nedutat. Nepřemýšlet nad tím, co ještě musím udělat. Nepřikláním se k názorům, že knize oproti předchozím dvěma dílům něco chybělo. Líbila se mi změna toho, jak jsem vnímala Pětadvacítku. Už nešlo o tu geniálně dokonalou a neohroženou skupinu bojovníků. A finále bylo tedy veliký, to ano. Všimla jsem si, že Stehlíková píše tak, že udává čtenáři tempo čtení. Chvílema jen tak lenivě obracíte stránky a užíváte si svět, který se před vámi rozprostírá a jindy zběsile hltáte slovo za slovem, akci za akcí a to, že jste překročila dalších 200 stránek poznáte až podle toho, jak nepřirozeně knihu držíte. Za mě velké Díky sama sobě, že jsem si knihu koupila a věnovala ji neděli. Ba ne, velké Díky patří autorce. Určitě si tahle série zaslouží mnohem více prostoru a nejen tady v Evropě. Pošleme to do světa!
(SPOILER) Uz dlouho mě takto žádná knoha nechytla. Naslouchače jsem koupila a přečetla v pátek, v sobotu Faju a v neděli Nastereu....Vikend pryč a konec v nedohlednu. Ach jo. Myslela jsem, že jsou jen tři díly:-/ Trochu mne zklamal kapitán a jeho opadnuvší zájem o Ilan - ač se slibně rozjížděl....a z Ilan se stává z pohledu lidí záporák? Copak opravdu musí jedni umřít (lidé z Olymposu a dalších nížinských měst ), aby sklenaři mohli žít? Myslela jsem, že se díky výjimečné Ilan a kapitánovi oba světy usmíří a spojí...a zatím se z Ilan stává nadpřirozená "vše ovládající "(díky sklenitu), božská postava? Která bohatým bere a chudým dává? Také podoba Ilan nám zůstává odepřena....teď jen víme, že nejspíš zmodrala a naběhly jí žíly ...No snad se z toho dostane a s kapitánem si vše vyříkají. Oba světy mají svou pravdu.Těším se na pokračování a na to, že se nám snad Ilan opět "polidští".
Po opětovném přečtení prvních 2 dílů jsem se pustila do třetího. Ze začátku to bylo dost zdlouhavé a pak se děj najednou rozběhl, až jsem skoro nestíhala a najedou konec (jak jinak než otevřený). Já osobně už se nemůžu dočkat dalšího dílu a jen doufám, že vyjde brzy.
(SPOILER)
Nastereu jsem netrpělivě očekávala velmi dlouho asi jako všichni fanoušci série Naslouchač. Hned od prologu je jasné, že Ilan v tomhle díle už nikdo opečovávat nebude a že dostane slušně zabrat. Kniha má pozvolný, ale zároveň hodně temný rozjezd v postapokalyptickém duchu. Také se objeví nová oblíbená nadávka Ilan. „Prasečí řiť“ mi přišla jako lehká pomsta Petry Stehlíkové čtenářům, kteří v předchozích dílech hojně kritizovali „Kapitánovy oříškové oči“. Frekvence výskytu „řiti“ byla pro mě místy už těžce stravitelná, vždyť známe tolik jiných pěkných nadávek.
Zhruba od třetiny knihy se faktor čtivosti zvýšil na maximum, Petra Stehlíková umí psát tím čtenářsky frustrujícím způsobem, který vás nutí číst dál a dál, dokud nedojdete až na konec. Přesto tam bylo pro mě osobně několik ale. Původní sklenaři museli být podle všeho vášniví milovníci sudoku, křížovek a jazykových rébusů. Já v těchto oborech moc nevynikám a těch hádanek, jinotajů a numerologických symbolů na mě bylo v průběhu knihy už trochu moc a ztrácela jsem se v tom. Chyběly mi scény z předchozích dílů popisující technologii sklenitu – jako byla například strhující scéna záchrany Vortolu. Sklenit jakoby se proměnil v něco symbolického až mystického. Příběh také trpí ztrátou onoho vnějšího neznámého ohrožení, který zejména v prvním díle vytvářel znepokojivou a tajemnou atmosféru.
Nasterea by se klidně mohla jmenovat „Pětadvacítka“, protože značná část knihy je věnována rozplétání vztahů a odhalování charakterů a minulosti dosud jen letmo představených bojovníků. Naopak pro mě celkem nepochopitelně je upozaděna postava Kapitána, v minulých dvou dílech byl kladen docela velký důraz na přitažlivé a odpudivé síly mezi ním a Ilan, zatímco tady bylo jejich vzájemných konfrontací jako šafránu. Po celou dobu jsem měla pocit, že mi něco chybí, že Nasterea trochu postrádá kouzlo dvou předchozích dílů a že to prostě není úplně ono.
Pak ale přišlo finále, které bylo z mého pohledu EPICKÉ, ačkoliv se nekonala žádná velkolepá bitva. Naslouchačka Ilan se po své strastiplné cestě třemi díly proměnila v něco, co se v angličtině nazývá „badass“ a pro co v češtině neznám vhodný ekvivalent. Vzájemné vztahy hlavních postav jdou do dalšího dílu maximálně napjaté a partie je v Duvalském pohoří rozehrána opravdu zajímavě. Jen doufám, že na další pokračování nebudeme muset čekat několik let.
Jedno z největších očekávání letoška jsem nemohla dlouho odkládat.
Po skvělém prologu přišel pomalý začátek. S Ilan jsme odkrývali další a další tajemství a dostávali šíleně málo odpovědí. Najednou toho všeho bylo toho tolik, až by se tím mohlo příběhu zbytečně uškodit.
Logicky se postavy musely nějak dál vyvíjet, ale mně tam strašně chybělo něco, co mě v předchozích dílech hodně bavilo.
Nejvíc se mi líbil posun Ilan. Trochu s ní cloumá puberta, ale pořád je svá. Život se s ní nikdy nemazlil a v tomhle díle dostala obzvlášť zabrat.
Bohužel, vývoj kapitána nebyl takový, jaký bych si přála. Na druhou stranu se do popředí dostali i ostatní členové pětadvacítky. Nebudu lhát, trošku se mi ta jména motala, ale každý se k Ilan choval jinak, každý měl něco svého, takže je postupem času šlo dobře rozeznat.
Sice mě z děje nemrazilo jako v předchozích knihách, ale i tak je to jedna z mých hodně oblíbených fantasy sérií, kterou budu všude doporučovat.
Jen doufám, že se dalšího dílu dočkáme mnohem dřív.
(SPOILER)
Pod stromeček jsem dostala Naslouchače, ihned po dočtení objednala Faju a pak se těšila na Nastereu. Příběh mně vtáhl, zaujal, nedokonalosti jsem ráda odpustila, když chci vrcholné literární dílo, sáhnu v knihovně jinam, no a co? Některé příkré odsudky této série nechápu. Já si další dva díly ujít nenechám, snad se dočkáme.
Když porovnám třetí díl s prvními dvěma, něco z té původní atmosféry trochu postrádám. Vše je promyšlené a vykombinované, poklona fantazii autorky. Ale někdy snad až moc, občas si trochu připadám jako v nějaké počítačové hře, příběh se tím jakoby zplošťuje. Několikrát jsem si říkala, jaká je škoda, že je vše popisováno pouze z pohledu Ilan, co si myslí třeba Vargas (a neřekne nahlas v dialogu s Ilan) nebo některá z dalších důležitých postav, co se s nimi děje, když nejsou v jejím přímém dosahu, si můžeme jen domýšlet.
Jedna věc mi vysloveně vadila a to je „prasečí řiť“ na každé druhé stránce. Když už musí Ilan klít, tak si mohla vybrat něco zvukomalebnějšího. Oproti tomu zlaté „u všech amarijských věží“ (i když dlouhé a málo řízné). Naproti tomu vymizely „oříškové oči“. Ještě kdyby Ilan kromě toho, že jí něco „došlo“, také někdy „pochopila“ nebo „napadlo ji“, toho jsem si všimla už v minulých dílech.
Vývoj Ilan mi přijde ok, nějaká proměna se dala čekat, jen si ji neumím představit s těmi naběhlými žílami a strhanými nehty na konci a vlastně ještě jedna věc mi celkově unikla – jak vlastně Ilan vypadá. Z prvního dílu víme modré oči a dlouhé vlasy, ale ani po odkrytí voalu nikdy nikdo nereagoval na její fyzický vzhled. Nebo se mohla někde mrknout do zrcadla a popsat nám to sama, když by přemýšlela, jak by jí slušela rochie rudovlasé ženy. Dívky tohoto věku před zrcadlem tráví dost času.
Vztah Ilan a kapitána byl hodně potlačený, nijak se v podstatě nevyvíjel, což mě překvapilo. Kapitán samotný je sice na první pohled „alfa samec“, ale vzhledem ke své rozervané duši věčně buď zuří, zírá neschopen reakce, případně je dokonce „vyděšený“ (428), hormony s ním leckdy cloumají víc než s Ilan. To bych holčině fakt nepřála, takového mít doma :-) Situaci pak zachraňují vyrovnaní pobočníci, obávám se ale, že jestli bude někdo v budoucnu obětován, bude to minimálně jeden z těchto sympatických chlapíků s přirozenou autoritou.
Jedna nelogičnost – potrestání Ilan bylo ukončeno stržením voalu, ale když ji bičovali, měla na sobě mantii? Není to divné? I kapitán jí v prvním díle vyhrožoval, že jí nechá zmrskat na náměstí bez mantie, jako se to sklenařům dělá, pokud ho nebude poslouchat.
Čekala jsem na ni opravdu dlouho a po předchozích dílech jsem se nemohla dočkat. Předchozí díly mě rezonovaly hlavou dlouho po dočtení a nutili mě se k nim vracet, ale myslím, že tenhle díl ve mě takovou stopu nezanechává prozatím. Cítím, že mu budu muset dát čas, než si ho znovu přečtu nebo mě jen převede k dalšímu dílu. Přesto smekám nad imaginací autorky.
1. Málo kapitána.
2. Moc hádanek, už jsem se v tom ztrácela (a to jsem skalní fanda!)
Na Nastereu jsem se těšila strašně dlouho ale bohužel i když bych si přála aby to bylo jinak, přišlo velké zklamání. Naslouchač a Faja patří mezi nejlepší české fantasy/postapo co jsem četla. Nasterea je jen slabý odvar, který mnoho neprozradí a vlastně ani moc nedává smysl - je to všechno už nějak moc zamotané. Vše působí tak nějak strojene a bez jiskry, jako by se z psaní vytratila radost.. Jak jsem v některých částech Naslouchače cítila běhat mráz po zádech a s nadšením otáčela každou stránku a čekala co bude dál, tak u Nasterey jsem otáčela stránky s takovým nijakým pocitem s odhodláním se prokousat do cíle. Další díl si určitě přečtu ale tenhle mě vyloženě zklamal. Škoda.
A hvězdička dolů za prasečí řiť, té tam prostě bylo moc...
(SPOILER)
Tak to byla jízda. Pár dní před tím jsme dělala re-reading Naslouchače a Faji, abych si po těch letech oživila paměť. A přesedlat z poslední kapitoly Faji do prvních v Nastereji bylo teda drsný. Začátek se mi moc nepozdával, temný a děsivý svět na druhé straně pohoří mi v porovnání se vším v předchozích dílech přišel jako rána pěstí do žaludku – a stále jsem si na něj úplně nezvykla.
Návrat k pětadvacítce dodal zdání známého a uklidňujícího, ale změna byla i tak patrná. Už to nebylo „ono“ z minulých dílů, ta tam byla naivní dětská bezstarostnost a bezprostřednost. S Ilan nám mlátí puberta – a navíc si uvědomuje, že to, čeho je součástí, dalece přesahuje nejen ji, ale vše, co si dokázala představit. Více než podivné mi přišlo milostné vzplanutí kapitána, jako by náhle byl totálně OOC, navíc se odsunul do pozadí, i když jsme díky tomu poznali blíže další bojovníky, ale asi to tak mělo/muselo být.
Jenže postupně se to začalo rozjíždět… až se to náhle nezadržitelně řítilo jako neřízený vlak plný dynamitu, a ještě k tomu z kopce. Do toho neustálé hádanky a tajemství, ze kterých mi doteď jde hlava kolem.
Bylo to trochu jiné, ale přesto skvělé (i když chápu, že ne každému to tentokrát sedne). Zase jsem se od toho nemohla odtrhnout. Zase mě sžírají věci v knize řečené i nevyřčené. Zase přemýšlím, co to všechno mělo a má znamenat. Zase nevím, jak přežiju do vydání dalšího dílu. Achjo.
(SPOILER)
Pro mě to byl zatím nejslabší díl. Jako... bylo to dobrý. Hrozně ráda jsem se vratila do Duvalskeho pohoří, k Ilan, k Pětadvacítce. Ale...bylo toho jakoby nejak moc. Moc tajemství, která se odhalovaly naraz a nekdy mi daly docela zabrat, abych je spravne pochopila, vdechno souviselo se vším, všechno něco naznacovalo, odkazovalo a bylo toho nejak moc. Dialogy byly vedeny presne tak, aby to odhalily a působily nekdy az moc křečovitě. Mam taky trosku problém s motivaci zaporaka. "Nenavidim vsechny" je pro me trošku málo.
Přesto...Libil se mi viditelný Ilanin posun, rada jsem poznala ostatni muže Petadvacitky, tesilo mě videt, ze nejsou všichni dokonali a nepristupujou i Ilan jako k porcelánové panence. Obdivuji spisovatelcinu fantazii a budu vyčkávat dalsi dil.
(SPOILER)
Kniha velice čtivá, má spád a děj má neuvěřitelnou rychlost - ale čím dále jsem byla, tím víc jsem viděla ten slepenec konverzací a skoků v časech a místech. Ilan většinu knihy skvělá, aby pak před koncem mohla udělat naprostou hloupost jako typický zástupce young adult hrdinů.
SPOILER
Chyběl mi Ilanin vztah s kapitánem, který autorka budovala předchozí dva díly a ve třetím prakticky neexistuje. Chápu to eskalování příběhu k nevyhnutelnému duelu mezi těmito dvěma, ale během třetího dílu měli tak málo interakce, že to mezi nimi prakticky vyšumělo do ztracena.
Jsem zvědavá, jak se autorka popere s dalšími díly a jestli nás ještě překvapí nějakými velkými zvraty.
5.5
To je zase konec!! Po přečtení prvních 150 stran z předprodeje spíš zklamání a pak najednou taková síla . Skutečnost je temnější než si kdo dovede představit, kdo je přítel kdo nepřítel, koho se bát komu důvěřovat. Kdopak ví kým je vlastně Ilan nyní. To bude zase dlouhé čekání na další díl. Héchají,buni i ta bolestná ztráta.....nakonec mám pocit že je tato série díl od dílu lepší a lepší.
(SPOILER)
Tak jsme se konečně dočkali, má čtenářská duše je na chvilku spokojená, uchlacholena...jako když se napijete po dlouhé žízni.
Prvních 100 stránek jsem se trochu nadávala, proč zabírají místo, ale pak se příběh posunul a já už se zase nemohla odtrhnout. Tak jak je u Petry S. mým dobrým zvykem.
SPOILER:
Trvám na tom, že je kniha úžasná a skvělá a vubec!
Jen mě trochu mrzelo, že potom, co se Ilan odhalila (podle očekávání nedobrovolně) nebyl prostor na řádnou reakci kapitána. Čekám na to 3 knížky a pak švih a prask a jsme jinde? Myslím, že si to zasloužilo víc prostoru.
A taky věděla jsem, že ještě Ilan bude důležitá, ale že bude takhle důležitá ? Vím, že přesně takové pocity Petra u čtenáře chtěla, ale když uchopila duvaly, najednou jako bych četla jinou postavu a vubec mi to nešlo.
Bohate mi stačilo, když byla dobrou brusickou:) mělo to kouzlo, tohle je dost vyvolené, magické, lehké.
Strašně se těším, kam nás příběh dostane příště. Hrozně doufám, že se vztah kapitána a petadvacitky s Ilan nějak udobri.
Tak snad se brzy dozvíme:) třeba na vánoce? Co Peťo??
Tak, po velice dlouhé době tady máme pokračování. Po rychlém přečtení první třetiny v předprodeji se mě do zbytku vůbec nechtělo. Ale hezky popořadě.
Jednička mě hrozně bavila, dvojka byla taky dobrá, i když už se začínala objevovat jistá šablonovitost, která mi nakonec zážitek z třetího dílu začala značně kazit. Prakticky celá knížka se potácí z jednoho vysvětlujícího rozhovoru ke druhému a veškeré posuny v ději se dějí absolutně nahodile. Děj se vleče? Nevadí, padneme do díry, nebo v ní něco najdeme a jde se dál. Tak jak Ilan poznává historii svých lidí, začíná chápat souvislosti a poznává víc svoji jedinečnost a osudovost, tak se její vztah s 25 a s kapitánem obzvlášť dostává na druhou kolej. Vztahy, které Ilan budovala v předchozích dílech jsou upozaděny a sama se začíná orientovat jen na své nové poslání.
Petra jemně našlapuje kolem faktu, že se s Ilan stává žena a snad se v dalších dílech objeví větší důraz na její dospívání, které by mohlo ovlivnit její charakter.
Složitost světa a hromada tajemství pak naráží na ich formu vypravování. Jelikož vše se dozvídáme jen skrze Ilan, tak se začíná celá struktura vyprávění rozpadat a knížka mi přišla hrozně nesourodě slepená. Jako by si Petra načrtla svět, který se bortí na ramenou patnáctileté sklenařky, která, aby mohla vše odvyprávět, musí neustále nacházet ty správné lidi v tom správném čase. To, že pak v příběhu skáčeme o veliké časové úseky, kdy se „nic nestane“, aby pak osud odkryl něco z tajemna, se stalo standardem.
Knížka je pořád super, baví mě, no je cítit autorčino nevyzrání, kdy se jí nedaří vše konsistentně propojit. Takže s těžkým srdcem, je to za mě 3 hvězdičky.
„Do prasečí řitě!“ – nechápu, proč se tato věta musela pořád dokola opakovat – pořád je to hezká knížka se silnými momenty, i když trošku překombinovaná a těším se na pokračování. Jen doufám, že to zas nebude trvat tolik let. :D
Zatím nejlepší díl. Poslouchala jsem jako audio knihu v podání Jitky Ježkové. Myslela jsem si, že tato serie má 3 díly proto jsem se do ní pustila velice mě překvapil konec. A říkám si do prasečí řizi kde je další díl :-)
Odstup medzi 2. a 3. dielom bol taký dlhý, že u mňa už nedokázal vyvolať pôvodné nadšenie. Prvých 70 strán bola veľká nuda a posledných 50 mi bolo ukradnutých. Na použitom jazyku mi niečo nedefinovateľné prekážalo. Je lepšie si Nastereu požičať z knižnice, než kupovať. Aj to iba v prípade, že si skalným fanúšikom tejto ságy.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká fantasy pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Naslouchač |
| 2017 | Faja |
| 2021 | Nasterea |
| 2012 |  Zrozena z popela |
| 2017 | Sněhurka jablka nebaští |
Do prasečí řiti! Tak dlouho jsem na tu knihu čekala, za dva dny ji slupla rychlostí sežehnutí nasterey a o datumu vydání dalšího dílu mi ani sklenit nic nepošeptá! Paní Stehlíková je pro mě mistryní nejen českého fantasy žánru. Jak úžasně propracovaný, komplikovaný a dechberoucí si vymyslela příběh a ne jeden ale hned 3 světy a kdo ví, co je ještě za branami, kam asi vedou. Vyhnula se přehnanému patosu a prvoplánovitým vztahům. Třetí díl navazuje na mnohé z předchozích dvou dílů, vše do sebe zapadá a dává smysl. Začátek knihy je o dost temnější a hned v úvodu mě tak vtáhnul stejně jako Ilan řeka do podzemí. Těším se, až se tam budu moct opět vrátit a doufám, že to bude brzy.