Napoleon - díl II. - Císař Francouzů (1804–1821)

25.08.2023

Pro mě rozhodně čtivá a zajímavá kniha. Svým způsobem se dá napsat nečekaná "bomba" (alespoň pro mě), neboť pokud bych měl shrnout podané informace, tak z knihy vyplývá, že Napoleon byl (navzdory obecně rozšířenému hodnocení) podprůměrný vojevůdce-stratég, zahraniční politik a dokonce i vojevůdce-taktik na úrovni větších vojenských celků. Ono to samozřejmě není tak jednoduché. Z podaných informací vyplývá, že Napoleonova hvězda začala klesat zhruba po tylžském míru uzavřeném v roce 1807 (a prudce pak padat od 1812). Jednou ze zásadních otázek je proč. Jiří Kovařík dává jednu odpověď. Před rokem cca 1807 byly Napoleonovi protivníci ještě neschopnější než Napoleon, proto před rokem 1807 Napoleon dominoval. Ale na rozdíl od Napoleona se jeho protivníci dokázali poučit. Z knihy také navíc vyplývá, že Napoleonovy schopnosti a psychické rozpoložení se s ubíhajícími roky prudce zhoršovaly. V konečné fázi svého působení jako vůdce Francie se Napoleon nervově zcela sesypal. Nejedná se z mé strany o žádnou bulvarizaci skutečnosti, ale o shrnutí v knize uvedených informací včetně citací vzpomínek Napoleonových souputníků, kteří mu byly v kritických okamžicích po boku. Takže v knize je např. zachyceno, jak se Napoleon během událostí končících bitvou u Lipska v roce 1813 nemohl rozhodnout, jak reagovat na přibližování vojenských útvarů protivníků z různých směrů, takže vydával pouze zmatené rozkazy a francouzské jednotky se neúčelně točily v kruhu. V knize jsou také citace vzpomínek spolubojovníků líčících, jak Napoleon apaticky seděl a nebyl schopen reagovat na vývoj situace na bojišti. Je citována vzpomínka, jak Napoleon sedíce na koni záměrně najel schválně nad minu před výbuchem a je na čtenáři, aby se přiklonil buď k tomu, že se jednalo o pokus sebevraždy nebo o projev rezignovaného postoje, "ať se děje vůle boží" (nakonec kůň zahynul, Napoleon přežil). Byl tedy Napoleon v něčem schopný? Z knihy se jeví (a hlavně z prvního dílu Kovaříkova životopisu Napoleona), že byl vynikající motivátor z hlediska vnitřní politiky Francie a motivátor a vojevůdce menších vojenských jednotek. On byl tedy schopen i geniálních myšlenek strategických, politických a taktických pro velké útvary, ale bylo to dohromady v souboru s myšlenkami a názory chybnými. A Napoleonovi chyběla schopnost vybrat a provést správná rozhodnutí. Dost často těkal mezi jednotlivými variantami a často buď vybral špatně, nebo stále přeskakoval v rozhodnutích "sem a tam". S tím podle všeho souvisí další důvody Napoleonova pádu po roce 1807 a úspěchů před tímto datem: před rokem 1807 byla mezinárodní situace méně komplikovaná, vojenské operace probíhaly s menšími vojenskými celky a Napoleon proti sobě nepoštval ještě všechny potenciální spojence a potenciálně neutrální státy. To jak např. Napoleon zabředl do války ve Španělsku byla strategická chyba na úrovni chybného útoku do hloubi Ruska v roce 1812.

Shrnuto, kniha svrhla Napoleonovo hodnocení z piedestalu představy neomylného vojevůdce, ale přitom zůstalo plastické vylíčení převratné epochy napoleonských válek.

Co se týká vlastní knihy, chybí v ní mapy politického uspořádání a vztahů mezi státy. Vzhledem ke komplikovanému vývoji a roztříštěnosti států v Evropě by to čtenář ocenil (včetně vývoje a změn v čase. Také by si často zasloužily kritické rozbory uváděné číselné údaje o velikosti vojenských útvarů a válečných ztrátách v bitvách a během přesunů na vojenských taženích. Někde ty číselné údaje navzájem nesedí a odporují si (např. ztráty na straně 388), jindy budí údiv a rozpaky informace o tom, že např. během několika málo týdnů byly početní stavy vojsk navýšeny až o statisíce vojáků. Zřejmě se ty číselné údaje vyskytují v historických pramenech, ale chtělo by to rozbor, zda je alespoň teoretická šance, že to odpovídalo realitě.

Napadaly by mě i další postřehy, ale nepíši komplexní pojednání a jak se říká, v nejlepším se má přestat. Tak se tím budu v tuto chvíli řídit. Vzhledem k celkovému dojmu, jaký ve mě kniha zanechala, dávám 5 hvězdiček.

16.04.2023

Co napsat po zipporah?
Mohu jen také vyjádřit obdiv vůči autorovi. Obdiv k Napoleonovi už každý získá po přečtení.

23.12.2020

Moje srdce je navždy zlomené. Tento rok som mala ísť v júli na Korziku, čo napokon nevyšlo. O pár dní na to, začiatkom augusta som sa pustila do prvého diela napoleonskej "tetralógie". Začala som Napoleon v Rusku I, každou stranou moje nadšenie stúpalo z autora, Napoleona, výrokov ďalších desiatok ľudí, obrázkov, portrétov významných ľudí v armáde ako francúzskej, tak aj ruskej. Borodino ma položilo na lopatky. To som ešte nepoznala Berezinu. Aj Napoleona v Rusku II mi sprevádzala hudba z Luskáčika, ktorá sedí na tento životný román ako riť na šerbeľ. A hoci som mala za sebou najtragickejšie udalosti sveta, ako bonapartista do kostnej drene som zhltla prvý diel životopisu už v spolupráci s egyptskou hudbou. Na egyptské dobrodružstvo som sa tak tešila, že Kovařík akoby chápal, že sa čitateľ teší a tak z toho ešte spravil väčší trhák. Vážení, celá táto tetralógia by sa mala sfilmovať, žiadne hry o tróny, ale poriadne nadupaný stodielny seriál podľa Kovaříkových kníh, lebo kto by nechcel čosi také, nie je bonapartista:P Kovařík ako keby absolútne dokonale podchytil celú charizmu, auru aj s chybami tejto neskutočne skutočnej !bytosti! S takým citom odviedol úžasnú prácu a odpustím mu aj tú miernu averziu voči Alexandrovi I, ktorú trošku prejavil v tomto diele. Tak napríklad v tristoročnej vládnucej dynastii Romanovovcov nie je žiadny náznak incestu, takže tá poznámka v zátvorke o Alexandrovej väzbe na sestru bola asi najskôr zbytočná.

Vráťme sa k nášmu hrdinovi, ktorý naprosto vyráža dych až do poslednej strany tejto knihy. Sama neviem, čo napísať, ale Napoleon to výstižne konštatoval, že jeho život je ako román. No možno jeho život je viac než román. V románe sa veľa prikrášľuje, vymýšľa. Napoloeonov život nie je vymyslený. Je to ako sen o obyčajnom človeku, ktorý sa vlastným úsilím dostal po rebríku na vrchol, pričom tento rebrík mu držali tí, v ktorých veril a vedel, že sú to schopní ľudia. Veď čo by bolo, prosím vás, keby Napoleon Bonaparte nemal po boku takých výnimočných ľudí, akým boli (a tu si dám svoj vlastný rebríček mojich naj):
1. !!!Maršál Davout!!! (prosím si o ňom knihu)
2. Maršál Ney (aj o ňom by som rada získala knihu od tohto autora)
3. Doktor Larrey (srdiečko:D knihu s ním už mám, a druhú možno napíše pán Kovařík, ktorý mi odpísal na správu, skoro ako keby mi odpísal človek z napoleonskej doby)
4. Maršál Murat
5. Bertrandt, Coulaincourt.......
....... a vôbec, jeho milovaná Josephine, Marmont, Lannese či Duroc, či ako sa píšu, s ktorými si tykal a ktorí ho sprevádzali od začiatku, aaach, všetci a ďalší, ktorí sa postavili k nemu a sprevádzali ho, dokým im to život dovolil, tak to je neuveriteľné, Napoleon bol vďačný mnohým, ktorí ho podržali, ja tiež. :D Armáda, armáda, armáda. Každý si svoj spôsob smrti tak trochu vyberie a je taký, aký je jeho život, no pre cisára Francúzov nebola vylitá koule, musel vytvoriť tie memoáre pre nás beznádejne obdivujúcich obdivovateľov jeho veličenstva. Čo mi ale drása srdce, sú posledné roky, britská vina na tom, to už asi radšej mal prijať ponuku Alexandra a vrátiť sa do Ruska do azylu, ale asi by sa radšej odstrelil, než by zase vošiel na ruskú zem:P veľká škoda, určite by sa mal lepšie v Rusku, než v područí zradných Britov, ktorí napokon zradili aj Romanovovcov a boli to práve československé légie, ktoré boli blízko k záchrane ruskej rodiny. A Saša Romanov by si nedovolil správať sa k nemu špatne, to by bolo pod jeho úroveň. VEĽKÁ ŠKODA. Je mi ľúto aj jeho synka, bolo to smutné čítanie. No najsmutnejšie pre mňa zostáva Borodino a Berezina. Keď som si v tejto knihe prečítala skromnú kapitolu o ruskom ťažení, ani som neverila tomu, že tak málo sa dá napísať a málo povedať. Prosím budúcich čitateľov, aby začali ako ja, od ruských dielov a potom prešli na životopis. Budete mať pocit, že ste tie vojny a bitky zažili a potom s vyčerpaním si prečítate tých pár stránok v životopise a neuveríte, že toto ste prednedávnom zažili, pretože tam budete stáť, pán Kovařík sa o to postará. Bude to až na pokraji smrti autentické.

Asi som nakoniec rada, že miesto Korziky som objavila tento rad kníh, ktoré ma sprevádzali skoro pol roka. Dnes to končí (zápisky seržanta Bourgogneho je jediné, čo som zohnala, ešte malý plamienok z veľkého príbehu). Sorry za patetické prejavy, ale inak to nejde. Napoleon bol, je a bude jediným svojho druhu. Fantázia je nič oproti jeho životu.

"Francie.... Múj syn... Armáda..." (posledné slová NB)

25.06.2020

Kým prvá časť bola len vynikajúca, druhá je určite geniálna a celkovo tvoria fantastické dielo. Autor sa tradične opiera o mnohé spomienky cisárových súčasníkov, neopisuje ho len ako geniálneho stratéga, ale mu aj mnohé vyčíta, najmä ku koncu jeho vlády. Spolu so Slavkovom sa pre mňa radia ako Kovaříkove najlepšie knihy venujúce sa Napoleonovi.