Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8799
8799
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues , 1928
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Jedna z nejlepších knih! Popisuje především psychické rozpoložení přeživšího vojáka po skončení války.. zničený život...A to ještě nevěděli, že je čeká druhá světová válka...
Jediné čo teraz trochu ľutujem je, že som si to neprečítal už na strednej keď nás k tomu nútili. K tejto knihe som sa dostal o dosť neskôr, dobrovoľne, a o to viac som si vychutnal jej čítanie. Je napísaná jednoduchým, ale pútavým štýlom. Často opisuje udalosti v ich naturálnej až surovej podobe. Možno viac ako pri rôznych filozofických knihách, som si pri tejto knihe uvedomil ako sa vlastne máme dobre. Nebudem zbytočne spojlerovať, ale záver zanechal veľký dojem. Odporúčam.
Velmi silný román, který mi naprosto vyrazil dech. Jeho chvála je opravdu více než zasloužená.
Knihu jsem si půjčila v knihovně kvůli čtenářské výzvě a jsem za to opravdu ráda.Něco jsem na téma války už přečetla,ne však z pohledu vojáka.Příběh byl samozřejmě hodně dojemný,ale nádherně napsaný.
Normálně válečné knihy nemám ráda, a tuhle knihu jsem začala číst jen kvůli maturitě, ale musím uznat, že mě velice překvapila. Díky propracovanému příběhu, a krásnému popisu chlapeckého kamarádství jsem se do ní zamilovala i přes válku a neustálou přítomnost smrti.
Jedna z klasik, kterou je dobré přečíst, aby si člověk znovu připomněl váhu života a marnost boje.
Příběh mě jedním dechem unesl do středu dění a já nemohla přestat číst. Styl psaní byl poutavý, avšak především citově krásný, až bych si troufla říci poetický. Obecně se jedná o něco nadčasového, co si jen tak nebere servítky. Opravdu geniálně napsaná kniha o této „ztracené generaci“. Bylo pozoruhodné sledovat, jak se z našeho mladého hlavního hrdiny stává chodící tělo bez duše. Jako by ta válka dokázala vysát z těchto lidí veškeré emoce a ponechat je dále bez smyslu žít.
„Nepoznají nebezpečí, když se na ně řítí, protože nebezpečí má v zákopech hromadu tváří a rozezná jen ten, kdo se to naučí. A naučí se to za cenu, kterou by nikdo neměl zaplatit.“
Remarque mě provázel celé dospívání. V době, kdy jsem chodila na gymnázium, nebylo k mání mnoho kvalitních knih, takže Remarque zachraňoval, co se dalo. Ale knihu Na západní frontě klid jsem docenila až v dospělosti: Zážitek nemusí být dobrý, hlavně že je silný.
Ztracená generace, přestože unikla granátům. Poselství, prosakující na povrch v kapitolách, které Pavel tráví doma, ne v zákopech. Ta bezmoc a neschopnost vrátit se do normálního života jako předzvěst zničené budoucnosti a tím zničeného života. Tisíců životů.
Přečtěte si od Hemingwaye povídku Vojákův návrat - stejně syrové a stejně přesné.
Ano, příběh je zajisté poutavý a dobře se mi četl. Chvílemi mi vadilo chování postav, se kterými se mi nedařilo ztotožnit, ať jsem se snažila sebevíc. Chápu to však tak, že válka lidi změní a dotlačí k takovému vystupování, takže stejně nemohu dát méně než 5 hvězd.
Pá knoh jsem už přečetla, ale tato se mi tak moc otiskla do srdce, že to budu ještě notnou chvilku vstřebávat. Vybrala jsem si tuto knihu k povinné četbě k maturitě a jsem za to velice ráda. Myslím, že by si tuto knihu měl přečíst každý, aby všichni věděli, co je to válka. Jak je krutá, nelítostná a nesmyslně zbytečná.
Myslím, že hlavní přednost této knihy je to, že Remarque vyjádřil nevyjádřitelné.
Smutné a výstižné.
Tato kniha mě naprosto překvapila. Začátek byl čtený jako POVINNÁ četba a konec byl přečten se smutkem, že už je konec. Wow
Četla jsem jako četbu k maturitě a proto jsem od toho moc nečekala. Opravdu mě to mile překvapilo, chvílemi by z toho bylo úplně smutno a mělo to hrozně ponurou atmosféru, ale co jiného by se dalo čekat od tohoto tématu. Některé části mě úplně nebavily ale od jiných jsem se vůbec nemohla odtrhnout jak to bylo napínavé. Celá knížka působí hrozně reálně, situace, vztahy lidí, pocity a myšlenky Pavla i jeho kamarádů. Zatím jedna z nejlepších knih co jsem četla v rámci povinné četby. Celkem 5/5*
Klasika – literární skvost. Obrovské protiválečné memento a nádherným způsobem zpracovaná kniha, která ukazuje ničivý dopad války především na duše mladých lidí. Je tu vše – velký příběh, který se dokáže dotknout srdce, velké emoce a k tomu nádherný literární jazyk autora. Remarque uměl psát opravdu velmi čtivě a poutavě. Byla to naše povinná četba ve škole, ale jedna z mála „povinných“, která mě už tenkrát uchvátila. Je to prostě kniha s přesahem, kterou by měl znát asi každý milovník literatury.
„Jsem mlád, je mi dvacet let, ale ze života znám jenom zoufalství, smrt, strach a skálopevnou alianci nejnesmyslnější povrchnosti a propasti utrpení. Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí. Vidím, jak nejchytřejší mozky světa vynalézají zbraně a slova, aby se to dělalo ještě rafinovaněji a ještě déle. A spolu se mnou to vidí všichni lidé mého stáří tady i tam, po celém světě, spolu se mnou to prožívá má generace. Co budou dělat naši otcové, až jednou vstaneme a předstoupíme před ně a budeme žádat počet? Co od nás čekávají, až přijde doba, kdy nebude války? Po celá léta bylo našim zaměstnáním zabíjení – to bylo naše první povolání. Naše vědění o životě se omezuje na smrt. Co se má po tomhletom ještě dít? A co se stane z nás?“
Moje první kniha od Remarqua a jsem z ní absolutně odvařená. Četlo se to úplně samo a ten děj byl tak skvělý, až z toho mrazilo. Je to krátké a myslím, že by si to měl přečíst každý z nás. + Rozhodně to nebyla moje poslední kniha od Remarqua.
Kniha, kterou autor napsal na základě svých těžkých zkušeností, se mně hodně líbila, protože podává pravdivý obraz o nesmyslnosti války a utrpení obyčejných lidí jako zbytečný důsledek neshod a dlouhodobého napětí mezi hlavními mocnostmi a vládci. Je napsána čtivou formou a je stále aktuální svým důležitým poselstvím.
Kupodivu celkem dobře čtivá kniha s moc hezkýma myšlenkama. Některé části mi ale přišly nadbytečné.
Příběh je hodně silný, začte-li se do něho člověk a postupně si zvyká na jednotlivé postavy (ačkoli to nejde úplně dobře) prožívá při četbě různé pocity. Od pláče a smutku až po radost a naději. Bohužel ale naděje a radost nejsou účelem této knihy a proto přijdeme na konci i o tu poslední - a na západních frontě byl klid. Paula jsem si velmi oblíbila, byl pro mě racionálně uvažujícím jedincem, žádným přehnaným idealistou s hlavou v oblacích. Hrůzy války vnímal velmi emotivně, zároveň ale nepřišel o svou lidskost. V knize je velmi zajímavě uchopen popis jednotlivých postav pod tlakem zuřícího boje. Především pak volba postav a jejich osudy chytnou za srdce - vezme-li člověk v potaz, že se jednalo ještě o děti. Především potom závěr...pamatuji si na pocit, kdy jsem knihu držela v rukou a neustále jsem četla poslední odstavec v domnění, že po dalším přečtení se děj snad změní, sám přepíše, nestalo se tak. Bylo to osudové, smutné, beznadějné ale krásné a poetické zároveň.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) zfilmováno psychologie německá literatura autobiografické prvky západní fronta (1. světová válka)
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Nádherná, smutná a velice lidská kniha o životě "malých" vojínů v tak nelidské době jako válka bezpochyby je. Jejich myšlenky, strach, boj o každodenní přežití ale i snaha pochopit tu nesmyslnost, jsou základem tohoto vyprávění.