Na východ od ráje
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14507/bmid_na-vychod-od-raje-qX1-14507.png
5
1974
331
V obsáhlé rodinné kronice, zahrnující události od války Severu proti Jihu až po první světovou válku, se autor nechal inspirovat biblickým příběhem Kaina a Ábela. Děj se odehrává v údolí Salinas v Severní Kalifornii a román je pohledem do lidského nitra dvou bratrů. Kniha byla úspěšně zfilmována.
Přidat komentář
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem tuto knihu se zaujetím hltala, v jednom kuse jsem četla, dokud jsem jí nedočetla a to i během vyučování na gymnáziu, za což jsem byla hnedle několikrát pokárána. Jeden z nejznámějších biblických příběhů přenesený do údolí Salinas v Kalifornii a do života dvou bratrů, jejichž životní osudy a konání jsou hlavní linkou této knihy. Byla to první kniha, kterou jsem od autora četla a otevřela mi cestu k bohatým čtenářským zážitkům v podání Johna Steinbecka.
Já přemýšlela delší čas, jak na mě vlastně tento klasický román zapůsobil. Na východ od ráje je novodobé podobenství o Kainovi a Abelovi a tenhle příběh se tady variuje hned dvakrát. Těch paralel je tady obrovské množství, takže dojdou i sebe zatvrdlejšímu čtenáři. Když však odhlédnu od ústředního námětu, nemohu se ubránit dojmu, že kniha byla Steinbeckovi hlavně místem pro jeho dalekosáhlé filozofické rozpravy. A ty jsou někdy opravdu moc rozvleklé a vystupuje z nich poučný tón. Myslím, že didaktičnost je nejvíce vidět na postavě Leeho a Samuela Hamiltona.
Před víc e než 20 lety jsem na gymplu četla Hrozny hněvu a pamatuji si, že se mi moc líbily. Tohle dílo jsem potkala v audiopodobě a rozhodla se poslech zkusit. Přiznám se, že začátek mi přišel dlouhý, vleklý, nemohla jsem si na přednes pana Rimského zvyknout a chvíli to chtěla vzdát. Ale u cukroví člověk kousne ledacos :-) Nakonec jsem ději docela propadla a třeba Leeho jsem si vyloženě zamilovala. Průběžně jsem žasla nad tím, jak propracované mezilidské řetězce a lidské osudy autor vytvořil. Těžko jsem kousala delší filosofické pasáže, které najednou vstupovaly do rozjetého děje a pak se do něj poměrně těžkopádně vracelo zpět. Nejsem si vůbec jistá, jestli papírovou knížku takového formátu bych dneska ještě zvládla přečíst (v běžném rodinném a pracovním provozu nejspíš ne, leda třeba v nemocnici), takže jsem ráda, že si ke mně nešla cestu v té poslechové verzi. Ty večery strávené v salinaském údolí byly fajn.
[audiokniha]
Pokorně přiznávám, na tomto jsem si vylámala zuby! Hlavně asi moje duše trpěla a strádala. Tuze jsem se na příběh v dechberoucím podání Pavla Rimského těšila a dopadlo to tak, že mi Steinbeck vlastně zprotivil přednes emotivního (často žel i přes míru) neviditelného herce.
Subjektivně asi hodně vnímám tíži Lost Generation v pohledu autora a cítím únavu až přehlcenost. Byly tam mnohé filozofické pasáže, které zprvu pěkně ladily a zapadaly, ale pak se cosi přihodilo . . . Znáte tu hrůzu, když si do vzorku podrážky zašlápnete třeba jen nepatrný kamínek a pak s tím jdete třeba po hladké dlažbě? Natož po plovoucí podlaze? Přesně tyhle pocity mě stále víc provázely poslechem.
Hodně sdílím třeba pohled, který zmiňuje boticelli, jen malinko jinak. Mám naopak ráda, když ženy čtou bibli a vychovávají děti, ale i muže, co píšou básně! Lee a Samuel byli chlápci do nepohody a jenom kvůli nim jsem vydržela poslech asi do poloviny. Naopak s Kate jsem měla obrovský problém - myšleno hlavně s tím, jak ji autor vykreslil. Moc, ba skoro vůbec, nevěřím, že se někdo UŽ NARODÍ ZLÝ. Nevěřím na zlo v genech a to bylo asi největší překážkou v tom knihu si užít a doposlechnout až do konce. . .
Třeba citát, jenž zmiňuje tonysojka vnímám úplně jinak než on a autor a asi bych ho vybrala jako ilustraci "šutru v podrážce":
"A cítím, že jsem člověk. A že člověk je něco ohromně důležitého snad důležitějšího než hvězda. Nemyslím to jako teologii. K bohům mě netáhne nic. Ale znovu jsem se zamiloval do toho třpytného nástroje, do lidské duše."
Joo, fajn, beru, ale co je lidská duše bez Boha. Čím je? Chimérou? Prázdnotou? Zlem co měla v sobě Kate???
Přesto je to klasika, kterou stojí za to potkat a nechat se oslovit. Papírem bych se možná ani neprokousala, ušima je to daleko lepší. Až se ve mně setřesou časem protichůdné dojmy, možná zkusím pokračovat, ale mám obavu, že Steinbeckova filozofií předurčenosti není s tou mojí zcela kompatibilní. . .
2/4
Vztah dvou bratrů, stará Amerika, dokonalý román. Jeden z mých nejoblíbenějších.
Nerad opouštím Salinaské údolí. Ty postavy mi přirostly k srdci (ano, svým způsobem i Kate). Biblický příběh Kaina a Ábela platí stále a v každé době. Ale vždycky je tu ono slovo - Timšel.
Víceméně vyprávění o mužských ctnostech. Ženy studovaly Bibli a vychovávaly potomky. A běda, pokud se muž odvážil psát básně! Ta doba mi ničím neimponuje a knihu bych nejspíš nedočetl, nebýt brilantně napsané postavy Kate. Kdo jiný by dostal v této knize hlavní roli zla, než žena! I přes mé osobní výhrady byl román čtivý a nutil mě přemýšlet - a to mám u knih rád.
Typický krásný košatý Steibeckův styl. Vyprávění se tentokrát točí kolem tématu „lidské zrůdy“ - na různých postavách můžeme pozorovat, jak se více či méně úspěšně perou se zlem v sobě, které v jistém množství máme v sobě každý. Extrémem je tu skutečná „lidská zrůda“ - postava bez (sou)citu a svědomí, vůči níž jsou ostatní prakticky bezbranní, protože takovou esenci zla prostě nemohli čekat.
Krásné, lidské, ač občas neveselé. (Naštěstí je tam i řada normálních a příjemných lidí.)
---
„Jsem přesvědčen, že lidští rodičové přivedou občas na svět zrůdu. (...) A existují-li tělesné zrůdy, nerodí se snad i zrůdy mentální nebo psychické? Tělo a tvář mohou mít dokonalé, ale duši znetvořenou. (...) Zrůdy jsou větší nebo menší odchylky od přijatého nprmálu. Právě tak jako se dítě může narodit bezruké, může se narodit i bez laskavosti nebo bez normálního svědomí. (...) Člověku narozenému bez svědomí musí být svědomitý člověk směšný.“
---
„Podívej, Charlesi, v Kalifornii roste všechno tak rychle, že prej něco zaseješ a musíš honem couvnout, aby tě to neporazilo.“
---
„Adam mluvil ochraptěle, jako by mu hlas zrezavěl dlouhým mlčením.“
---
„A upřímně řečeno, nemá zvěřinu rád. Madame Reynaudová ji sice nakládá do vína a zvelebuje kořením, ale hrome, po takové proceduře by chutnala dobře i stará podešev.“
Kdysi jsem četl Hrozny hněvu a vzpomínám si, jak moc se mi kniha líbila. S odstupem pár desítek let jsem se dostal i na tuto knihu J. Steinbecka a opět mě autor nezklamal. Kniha je dost obsáhlá a pojednává o několika generacích především dvou rodin. Nejedná se o nějaké super napínavé čtení, spíše jde o něco mezi ságou, románem a filozofickým pojednáním. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl a doporučuji ji spíše "přemýšlivým" čtenářům.
Nezbývá, než přidat další pochvalný komentář. Knihu jsem se rozhodl přečíst poté, co jsem na ni narazil ve zmínkách v komentářích ke knihám Pollocka, že je "to něco jako Na východ od ráje".
Nic není vzdálenějšího pravdě.
Z Pollockových knih vám zůstane v hlavě pár nechutností a bezmocnost.
Z "Na východ od ráje" mám pocit, že Steinbeck svou zemi, lidi, jejich prostý život, víru v Boha a zásady, velice miloval. I přes psychopaty typu Kate, jí podobné a přes falešnou morálku přelomu 19 a 20 století.
Ta láska z textu přímo čiší. A dodává naději a odvahu.
O tom,že se jedná o "VELKÝ" román, za jehož napsání by se hromada spisovatelů nechala upsat ďáblu, se snad nebude přít nikdo.
Jediné, co mi kazilo zážitek, je tohle e-vydání. Překlepy, zkomolená jména.
"A teď vyslovím pravidlo – každý velký a trvalý příběh se musí dotýkat všech lidí, jinak by nepřetrval. Cizí a odlehlé motivy lidi nezajímají – jenom ty hluboce osobní a důvěrně známé.“
" Známe jen jeden příběh, o který jde. Všechny romány, všechna poezie jsou založeny na nikdy nekončícím zápasu dobra a zla v nás samých. A napadá mě, že zlo se musí rozplozovat vždycky znovu a znovu, kdežto dobro a ctnost jsou nesmrtelné. Neřest má vždycky novou a čerstvou mladou tvář, kdežto ctnost je velebně ctihodná jako nic jiného na světě."
" A cítím, že jsem člověk. A že člověk je něco ohromně důležitého – snad důležitějšího než hvězda. Nemyslím to jako teologii. K bohům mě netáhne nic. Ale znovu jsem se zamiloval do toho třpytného nástroje, do lidské duše. Je to ve vesmíru něco zázračného a jedinečného. Věčně na ni něco útočí a nikdy ji nic nezničí – kvůli tomu slovíčku ‚můžeš‘.“
Vždycky, když se mě někdo zeptá, kdo je mým nejoblíbenějším spisovatelem, nemůžu se rozhodnout mezi Milanem Kunderou a Johnem Steinbeckem. (Proto obvykle řeknu oba.) Od obou z těchto mistrů jsem totiž nečetl žádnou špatnou knihu. Nikdy. Steinbeckova síla (aspoň podle mě) spočívá v tom, že ačkoliv jste z velkoměsta, nikdy jste nebyli chudí, nevíte, co je to farmaření, žijete v 21. století, stejně pro vás nebude vůbec obtížné si k hlavním postavám najít cestu a říct: "Přesně chápu, jak to myslí..." Všechny postavy jsou uvěřitelné, realistické a nezapomenutelné v tom, jak moc se přibližují rozporuplnými charaktery opravdovým lidem, na které narazíme i v běžném životě. (Doufám ale, že po světě tolik Kate nechodí...) Je pravda, že "Hrozny hněvu" a "O myších a lidech" se mě dotkly o něco více, ale "Na východ od ráje" je i přesto skvělá knížka, kterou doporučuji všema deseti. Už jen proto, že těch šest set stránek uteče opravdu rychle.
Krásné, psychologické, skvělé.
Každý všechny útrapy zvládneme jinak, bylo to hodně popisné, takové rozvláčné jako správně tažené těsto, mě se to četlo pěkně poklidně a na konci jsem se nebránila slzám.
Tohle je moje srdeční záležitost. Adam a Charles, nůž a štěně, Aron a Caleb, peníze a láska... Je to krásné čtení, dokonalé. Člověk se nakonec snaží pochopit i tu mrchu Cathy...
Mně osobně se ovšem nejvíc líbila postava Samuela Hamiltona. Takového člověka bych skutečně chtěla někdy v životě potkat!
Na východ od ráje, to je jedna z 10 knih, kterých si nejvíc cením.
Její závěr můžu číst, kolikrát chci, a stejně mě vždy dojme. Vždyť i my jsme podle bible potomci ne toho slušného a dobrého Ábela, ale toho vzteklého a umíněného Kaina. A podobně jako on a jako Caleb i my toužíme po lásce, pochopení a uznání...
...a každý z nás někde na sobě nebo v sobě nosí Kainovo znamení...
Vzkaz pro pedobro: Na východ od ráje je i po dalších 20 letech pro mne tak úžasná kniha, jako byla v mých 20 i v mých 40 letech! Teď na prahu důchodového věku v ní objevuji zase jiné zajímavé myšlenky. Je to trvalý skvost v mojí knihovně.
Knihu jsem četla před lety na střední škole a již tehdy mě uchvátila. Vnímala jsem ji však jinýma očima než dnes, kdy jsem o 20 let starší a o nejednu životní zkušenost bohatší. Jinak ji budu vnímat až si ji znovu připomenu za dalších 20 let.
Právem řadím mezi to nejlepší, co jsem kdy četla, ne-li vůbec to nejlepší...
Kéž bych se mohla setkat se Samuelem nebo Leem...
Většina z nás se za svůj život už setkala s kapitolou knihy Genesis o Kainu a Ábelovi. Kain je v prostém a povrchním lidském měřítku považován za člověka, který provedl odporný zločin. Takový, který možná nemá v moderním světě místo. Aspoň mně to tak vždycky připadalo.
Steinbeck se s problematikou Kaina a Ábela setkal taky, ale dokázal z těch šestnácti starozákonních veršů vykřesat bohatý a hluboký román. Román, který ukazuje, že tento starodávný příběh je lidem bližší, než si možná myslí. A to i dnes v moderní společnosti. To byl pro mě první obrovský přínos Steinbeckova románu.
Další obdivuhodná věc je výběr, vykreslení a rozbor postav a jejich chování, které je reálné v našem světě. Jejich chybami Steinbeck nešetřil, stejně jako jich nejsme ušetřeni ani my. To je ovšem věc pro Steinbeckova díla charakteristická. Zajímavé je jeho objektivní podání hlavního tématu, ale i jiné řady sociálních problémů. Pro toho, kdo má rád při čtení zamyšlení hlubší, které přesahuje dějovou linii příběhu, bude kniha cenným zdrojem pestrých myšlenek.
A poslední věc: platila bych zlatem za pár prohozených slov se Samuelem nebo s Leem.
Z mého pohledu naprosto úžasná kniha, zachycující život několika generací. Perfektně propracované charaktery postav, žádná není černo-bílá. A i můj vztah k nim se v průběhu děje postupně vyvíjel a měnil.
Steinbecka jsem si oblíbila už u jeho kratších (a spíše humorně laděných) knih a tato mě utvrdila v tom, že to byl výtečný spisovatel. Těším se na jeho další díla.
Štítky knihy
láska zfilmováno 20. století americká literatura rodina USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy sebepoznání, sebepoznávání Bible ságy osudové okamžiky lidskost, lidství
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Kniha Na východ od ráje je v
| Právě čtených | 47x |
| Přečtených | 2 884x |
| Čtenářské výzvě | 272x |
| Doporučených | 403x |
| Knihotéce | 821x |
| Chystám se číst | 1 289x |
| Chci si koupit | 192x |
| dalších seznamech | 23x |
No ... nechce se mi do toho, ale i já na sebe musím "bonznout", že jsem celé tohle veledílo přečetl v práci (bylo to před 40 lety, tak je to snad už promlčené), ale nedalo se odtrhnout.
Asi jsem tím naboural výrobní plán (a až teď mně zpětně došlo, proč jsme na tom nebyli tehdy ekonomicky zrovna nejlépe), ale moje duše našla uspokojení.
Jedna z nejhezčích knih, co jsem měl v ruce.