Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1749/bmid_na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-I4b-1749.jpg
4
1766
221
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , OdeonOriginální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši , 1992
více info...
Přidat komentář
Je to první kniha, kterou jsem četla od tohoto autora. Zajímavé čtení, i když to úplně není můj šálek čaje. Přečetla jsem si ji se zájmem.
Hezká a čtivá kniha. Já mám Murakamiho ráda. Tohle bylo možná až moc románové, ale i tak mě dej vtahl a čekala jsem, jak kniha dopadne. Líbí se mi Murakamiho jednoduché vyprávění.
Občas možná malinko na hranici červené knihovny, každopádně perfektní knížka. Přeloženo do skvěle čtivé češtiny. Stylisticky ne úplně dokonalé věty rád odpustím, co mi vadilo trochu víc, byly většinou špatně umisťované čárky ve větách. To nemá sakra slavný Odeon redaktory ovládající pravopis?
Tahle knížka pořád funguje bezvadně. Kdysi to bylo moje první setkání s Murakamim a i po letech jsem se s chutí začetl.
Tak tohle mne minulo. Můj první Murakami a velké zklamání. Hlavní hrdina mi byl nesympatický a působil na mne protivným dojmem. Přehnaně explicitní popis sexuálních scén kontrastuje s jinak decentním stylem psaní. Chápu, že se jedná mimo jiné o kritiku japonské společnosti a popis jednotlivce, který se snaží vymanit z uniformity, ve které se necítí dobře a stále mu něco chybí. Přesto to na mne působilo místy spíše jako červená knihovna.
Na knize se mi líbila propracovanost hlavního hrdiny a pocity, které jsme mohli v průběhu díla sledovat. Zároveň mě také zajímala záhadná žena z Hadžimeho dětství, jež se znovu v jeho životě zjevila po delší době obklopena samými neznámými. A co se vztahů týče, ty zde byly také velmi hezky rozepsány a rozebrány. Na druhou stranu, Murakamiho knihy čtu postupně, aby se mi děje knih třeba nepletly, ale tato kniha mi nedala typický murakamiovský zážitek a ponoření, které jsem měla například u Kafky nebo Hard Boiled. Podle mě je to zatím neslabší kniha od autora.
Výborný popis psychologie zbožňování obrazů. Ty obrazy, které jsme pro sebe vytvořili, znovu vychováváme a zveličujeme. Autor vyprávěl cestu poloviny života při hledání mýtu. Poté, co hlavní postava otevírá oči a vidí blízké lidi v jiné hypostati.
Tohle mi opravdu sedlo. Murakami je mistr vztahů a vnitřních pocitů, dokáže je vyjádřit přesně jak je cítím já. Bylo to osobní a intimní. Děkuji.
Ještě jsem ani zdaleka nepřečetla všechny Murakamiho díla a možná mi i chybí ta stěžejní, ale po přečtení této knihy mám takový pocit, jako by se autor dost opakoval. Nenaplněný život, osamělost, nerozhodný hrdina, tajemná žena, hudba, whisky ..... Je to ale napsáno opět krásně, velmi dobře se to čte, ale pomalu mi začínají splývat Hadžime, Tóru a Cukuru. (A to jsem ještě nečetla Norské dřevo). Jsou to obyčejní japonští muži, kteří žijí nějak svůj život. Vlastně s ním nejsou spokojeni, ale podvolují se tomu, ztrácí velký kus svého života, jsou nerozhodní a nijak to neřeší. A Hadžime byl asi nejhorší z nich. Nevím. Nechci říci, že jsem s Murakamim skončila, ale tohle dílko bylo zatím asi nejslabší.
Třetí kniha od Murakamiho, třetí osobitý příběh. Tajuplný, niterný děj s otevřeným koncem. Kniha nad kterou přemýšlíte i po jejím dočtení. Hledáte sami sebe v náznacích chování postav i v otevřenosti citů. Těším se na dalšího Murakamiho.
Velice podařený příběh. Myslím, že autor věrohodně vystihl myšlenky a touhy hlavního hrdiny. Akorát konec mne trošku zklamal.
Velmi prostý příběh, který chvilkami připomíná červenou knihovnu je jen špičkou ledovce. Pokud čtete mezi řádky a vnímáte věci v širších souvislostech, všimnete si nepřiznané kritiky japonské společnosti (mužská nevěra je přijatelná), která je propojena s milostným příběhem západního střihu.
Cením hlavně závěr, který nechává příběh přesně v té fázi, ve které by skončit měl.
Dlouho jsem Murakamimu odolával, protože většinou, když autora všichni chválí, mně se moc nelíbí. Takže to je první román, který jsem od Murakamiho četl a musím říct, že to bylo skvělé čtení. Budu muset sáhnout po dalších jeho románech.
Po Murakamiho knihách nelze sáhnout kdykoliv... Ale pokud v sobě máte to správné vnitřní rozpoložení, odměnou je vskutku nevšední čtenářský zážitek.
Opět plné emocí, otázek, s koncem Murakamiho vlastním ....
A ta skvostná obálka!
S tímto příběhem jsem byl spokojenější více než s Norským dřevem, líbil se mi příběh muže který je na vše sám, má chyby, dělá podřadnou práci, pak najde milou ženu, přítelkyni, uchytí se dobře v práci, má vše co by mohl mít ale stále není naplněn. Myslím si, že to platí u všech lidí, i přesto, že můžeme mít všechno, stále nám bude něco chybět. Příběh byl nenucený, sem tam vzpomínka z dětství, přirovnávání, srovnávání si priorit, nenaplněnost..... Klasický život. Líbí se mi i nevyřešený konec záhadné ženy, zamrzel mě konec ženy která se neusmívala, čekal jsem nějaké vysvětlení, proč se ji lidi a děti děsí, proč je taková jaká je. Rozhodně pro mě momentálně nejlepší příběh (četl jsem jen Norské dřevo, Na jih od hranic....., útok na pekárnu a muži kteří nemají ženy)
Námet ako stvorený pre červenú knižnicu, ale opak je pravdou.
Autor toto dielo povýšil na ďalší nezabudnuteľný čitateľský zážitok a podal ho takým spôsobom, že si z neho odnesiete veľa podnetov na premýšlanie.
Anotácia a nižšie uvedené komentáre vystihujú aj veľa mojich dojmov z knihy, a preto sa nejdem opakovať.
Na záver iba toľko, že človek môže mať všetko, a predsa nikdy nie je spokojný. Stále niečo hľadá, vynaloží k tomu veľa úsila a stratí množstvo času... Nakoniec zistí, že to čo hľadá ma doslova "pod nosom" a nedokázal si to vážiť, až keď...
A presne o tom je aj táto kniha.
Štítky knihy
nevěra partnerské vztahy japonská literatura
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Na jih od hranic, na západ od slunce je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 2 637x |
| Čtenářské výzvě | 245x |
| Doporučených | 127x |
| Knihotéce | 531x |
| Chystám se číst | 409x |
| Chci si koupit | 94x |
| dalších seznamech | 11x |
Harukiho Murakamiho si jako autora velice vážím. Jeho fantazie nezná mezích, má dar vyprávět i ten nejzvláštnější příběh a prezentuje je nanejvýš čtivě. Tak jsem spíše náhodou šáhl i po této knize a přečetl jsem jí za jediný den. A pan Murakami opět nezklamal. Takže, Na jih od hranic, na západ od slunce…
Při čtení jsem si nemohl pomoct a při dosti naturalistickém líčení sexuálních aktů jsem si vzpomněl na knihy kontroverzního spisovatele Michela Houellebecqa. Ale svým záhadným způsobem si jsou odlišné. Zatímco je Houellebecq v otevřeném líčení poloh skoro až nechutný a hrubý, Murakami dokáže tyhle části podat jemně a pěkně. Jinak je příběh pro Murakamiho nezvykle normální a i když to není úplně čistých pět hvězdiček (jelikož tam hluchá místa jsou) tak nakonec jsem velmi spokojen.
HODNOCENÍ: 9/10