Mistr a Markétka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vše začíná na lavičce u Patriarchiových rybníků: básník Ivan Nikolajevič Ponyrjov, tvořící pod pseudonymem Bezdomovec, sklidí kritiku šéfredaktora M. A. Berlioze za svůj článek o Pilátu Pontském. Do jejich rozhovoru se nečekaně vloží profesor Woland a všichni tři začnou spekulovat o tom, jak to tenkrát s Kristem vlastně bylo. Woland předpoví Berliozovi, že večer přijde o život a když se tak skutečně stane, profesor se svými pomocníky hodlá zničit všechny, kteří mají něco společného s bytem číslo 50 v Sadové ulici, kde Berlioz bydlel... V groteskním pojetí se tu prolíná několik rovin: dusná atmosféra Moskvy dvacátých a třicátých let je líčena v záhadných a fantaskních kulisách, historická rovina originálním způsobem pojednává o Pilátovi a Ježíši Kristu, rovina filosofická reflektuje a zpřítomňuje motiv faustovský. Svůj vrcholný román psal slavný ruský autor bezmála dvanáct let a tento "příběh novodobého Fausta" dokončil pět dní před svou smrtí....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/76_/76068/mistr-a-marketka-76068.jpg 4.51789
Orig. název:

Master i Margarita (1967)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, NLN - Nakladatelství Lidové noviny
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (222)

Kniha Mistr a Markétka

Přidat komentář
Mirka2778
18. března

Už když jsem si "Mistra" půjčovala v knihovně, byla jsem spokojená a plná očekávání. Jenže s přibývajícími stránkami přibývaly i rozpaky a mě napadla myšlenka: "Tak jestli je tohle ruské vrcholné dílo dvacátého století, tak já raději zůstanu v tom devatenáctém." Asi se ještě někdy ke knize vrátím, abych zkusila pochopit...Co,že to na ní "všichni" mají? Ale v brzké době to určitě nebude.

zapina
16. března

Po dočtení této knihy jsem musela hodně dlouho přemýšlet, co o ní do komentáře vlastně napíšu. A asi nemám slov... něco tak strhujícího a mystického jsem snad ještě nikdy nečetla.. Kniha má mnoho rozměrů a mnoho pohledů, kterými se na ní můžeme dívat. Ukazuje politické dění v Rusku, ale zároveň ke každému čtenáři promlouvá určitými tématy života. Jistě si tam každý najde kousek ze svého života. Knihu jsem četla ve správný čas, kdy jsem byla schopna ocenit její hodnotu a vřele doporučuji ostatním. Podle mého názoru by si jí měl každý přečíst, ale jde o správné načasování.

patrik0816
26. února

Musím tenhle koment psát na dvakrát -- stejně jako Bulgakov tuhle knihu, tak snad si to alespoň přečtete!!! :-D

Mistr a Markétka je za prvé takový rock'n'roll v knižní podobě představený předtím než nějaký rock'n'roll vůbec existoval. Není divu, že se tenhle příběh, místy připomínající nějaké divoké LSD zážitky, líbil Micku Jaggerovi tak, že ho inspiroval k textu "Sympathy for a Devil".

Mistr a Markétka je pak dost mnohoznačné dílo. Na jednu stranu vážná polemika nad nejasností dobra a zla, na druhou stranu srandovní politická taškařice na to, jak s komunistickou byrokracií zatočil příchod samotného Satana do Moskvy.

Na jednu stranu se to dá chápat tak, jak to pojali Rolling Stones -- jako obhajobu Satana a toho, že i zlo může vykonat mnoho dobrého, na druhou stranu je to palec nahoru i jakýmkoliv nadpřirozeným věcem jako takovým a tomu, jak je na ně jakákoliv byrokracie krátká (Stalinovská i Pilátovská). Satanisté se tak klidně můžou držet za ruce s křesťany a tleskat Bulgakovi, jak to skvěle vymyslel.

Jediné co mě štve, že Bulgakov nenechal více indícií, jak to vlastně doopravdy myslel on, ale tak už to holt s uměním bývá...

Cink262
10. února

V Mistrovi a Markétce se skrývá tolik různých témat, tolik různých alegorií, tolik různých obrazů, až je pro mně těžké říci, co je všechny spojuje a co z nich tvoří jeden nedělitelný celek.
V době, kdy jsem knihu četl, se mi často stávalo, že jsem jen tak seděl a najednou mi začaly v hlavě vyvstávat a ožívat fantastické obrazy, až jsem si říkal - co to bylo za podivný film, co jsem to včera viděl. Po chvíli obrazové zkroucenosti a zběsilého neurčitého pohybu v mé hlavě jsem si uvědomil, že nešlo o film, ale o Mistra a Markétku.
Kniha mě pohltila, pohltila mě svou spletitostí a různorodostí. Jako vždy se ale v komentáři pokusím alespoň o nějakou systematizaci. Román má podle mě několik rovin, které se dají rozdělit a které vedou k jasnému cíli. Rovina, kterou bych nazval groteskní, pro mě na začátku románu jasně dominovala - přesně připravený osud Berlioze, kdy kvůli Anušce, která rozlila olej, ho nejen přejede, ale spíše rozpůlí tramvaj - oddělí hlavu od těla a to vše je následováno absurdním honem za kocourem, který je tak lidský, že si dokonce chce koupit v tramvaji lístek (nicméně to mu není zcela neudiveným řidičem ponořeným do všednodennosti dovoleno, "protože kocouři do tramvaje nesmí"). Grotesknost se - na první pohled velmi paradoxně - váže ke všemu konání Wolandových pomocníků - na jednu stranu moskevské obyvatelstvo trestají (nejen) za jeho povrchnost, ale na stranu druhou tyto tresty vůbec nevypadají - jak to říci - "pekelně" ve smyslu "hořících kotlů a zoufale volajících duší". Další rovinou knihy je rovina "fantastická" - kouzla Wolanda a poté nezapomenutelné proměnění Markétky a její služebnice Nataši v čarodějnice letící na koštěti (resp. na praseti :-) ), do všedního světa vstupuje něco magického a všední svět se s tím chce na oplátku všedně vypořádat - k tomu patří neustálé telefonování na milice a poté vyšetřování fantastických situací policií a snaha o jejich vysvětlení přirozenou - všední cestou. Jako kdyby se satan vyžíval v dokazování své existence všem, ale ani to často nepomohlo k tomu, aby v jeho existenci lidé uvěřili. Další rovinou je rovina zcela odlišná od těchto dvou - příběh odehrávající se v knize Mistra - příběh Piláta Pontského a Ješuy. V tomto příběhu je najednou vše vážnější a mnohem uvěřitelnější, i když je to - paradoxně - přesně to, o čem se často - na rozdíl od "právě prožívané skutečnosti" v městě jako je Moskva - pochybuje. Příběh Ješuy je rozveden jinak než v evangeliu, možná s ohledem na to, aby byl právě tento příběh ten "nejrealističtější", právě tento příběh má pro postavy největší důležitost - Mistr je zničen, když mu zakážou jeho vydání a téměř celý jej spálí a Markétka si pečlivě uschovává pár listů a Woland se sám zapříčiní o to, aby "všecko dobře dopadlo".
Všecko dobře dopadlo? Ale vždyť je to přeci satan - ten se přeci nestará, aby "všecko dobře dopadlo". Nicméně skutečnost v Mistrovi a Markétce je jiná, Woland nejenom trestá, ale je také vykonavatelem osudu, udržuje na Zemi jakousi rovnováhu a dobrým nečiní zlo. Proto všecko dobře dopadne.
Mistr miluje Markétku tak moc, že se bojí jí napsat z blázince, protože si myslí, že by jí to ublížilo, ale Markétčina láska k Mistrovi - ta je snad ještě "větší" (jestli se to dá porovnávat, myslím, že spíš ne). Markétka je schopna se Mistrovi cele dát, dokonce se upsat ďáblu a "ponížit se" na jeho "gala plese", Markétka dělá vše proto, aby se měl Mistr dobře, byla by schopna oželet jeho blízkost za cenu jeho štěstí. Markétčina láska je obdivuhodná a ve všem tom grotesknu knihy proplouvá jasně a čistě, je to láska, která nehledá sebe samotnou, láska, která je pouze pro druhého. A taková láska překonává i moc satana způsobem, že satan je nucen se jí podřídit, mizí klasická dichotomie Dobra a Zla, protože taková láska je něčím mimo Dobro a Zlo, je něčím Dobro a Zlo překonávajícím.
A tak se dostávám k tomu, k čemu vedou veškeré roviny románu, který se může zdát fantastický, groteskní a plný paradoxů - všechny tyto roviny vedou vlastně k vlastnímu překonání. Po zničení falešné vážnosti společenské povrchnosti silou komiky, vyvstává nová skutečnost, které je třeba dát vážnost. Ne nadarmo na konci knihy mnoho moskevských "maloměšťáckých" míst lehne popelem, lehne popelem totiž jen proto, aby se v našem myšlení uvolnilo místo pro to, co z popela vyvstane. Fénixem není v tomto případě nic menšího než láska.

Bulgakov pracuje velmi jemně a dává si záležet na každém detailu. Ze všeho nejdříve mě zarazila jména jednotlivých postav a míst - nejsou v žádném případě náhodná. Kupříkladu skladatel Hector Berlioz napsal, tuším, operu o Faustovi, Stravinský - tak se jmenuje doktor v psychiatrické léčebně - skládal hudbu, která zní na první poslech chaoticky a pracuje s primitivismem - často o ní mluvím jako o "vyjádření bezprostřednosti lidské duše" (hudbu Stravinského už dlouhou dobu obdivuji, snad více než kteroukoli jinou) - proto se jako povahou zcela klidný doktor v blázinci hodí - vždyť právě on pracuje s touto bezprostředností, bláznivostí a chaosem světa - skrze své pacienty - a je schopen ji zaznamenávat.

Při čtení jsem si často vzdychal - kdyby tak Bulgakov ke knize přidal i poznámkový aparát! Ale není třeba vzdychat, protože jsem takový našel na internetu sám. Mohu jen a pouze doporučit web věnovaný Mistrovi a Markétce, na kterém se dají najít anotace ke každé kapitole, vysvětlení nejasných pasáží, historické předlohy postav, fotky míst, kde se děj odehrává, ale třeba i přesah Mistra a Markétky do kultury - románem jsou inspirovány filmy, seriály, obrazy, hudební skladby... - a to všechno najdete na těchto stránkách dostupných v holandštině, angličtině, francouzštině a ruštině https://www.masterandmargarita.eu/en/index.html . Určitě není na škodu stránky pořádně "prosmejčit", protože dokáží čtenáři pomoci se lépe orientovat a tím se i hlouběji vžít do velkolepého groteskního mystéria, kterým Mistr a Markétka bez pochyby je.

Juraj.
07. února

Kdesi matne v podvedomí sa mi vynára asociácia na Dostojevského. Toho pri písaní novely inšpiroval príbeh samovraždy mladej ženy, ktorá skočila zo strechy s ikonou v rukách. Takéto udalosti, knihy a filmy môže vyprodukovať len ruská duša. Nihilizmus, beznádej a šialenstvo je veľmi ľahké pochopiť. Scéna naháňačky v úvode tejto knihy je najlepším popisom stavu, keď sa človek v reálnom čase úplne zblázni. Toto ma fakt núti vyvolať si psychedelický trip do predvojnovej Moskvy. Absolútne nadšenie z čítania každej jednej strany. Záver je čistá katarzia. Je mi ľúto ľudí, ktorým sa kniha nepáčila. Áno, v prípade tohto diela som schopný zájsť až k takýmto súdom. Osobná TOP 5.

Terkishead
20. ledna

Především jsem to vůbec nečekala! Prostě si jen tak vezmu knížku - "klasiku", že si ji teda přečtu, a od prvních stránek jsem byla v šoku a údivu a vůbec nechápala co se děje. Bohužel pro mě, ani po přečtení plně nechápu, co všechno chtěl autor vyjádřit. Vrstev i postav tam bylo prostě příliš mnoho. Když jsem se už ale tempu knížky přizpůsobila, bylo to skutečně zajímavé a opravdu neobyčejné čtení.

Colleague
06. ledna

Mám hrozně rád Dostojevského, tak jsem si myslel, že i tohle bude zajímavé, bohužel mi to nesedlo.

kralika
01. ledna

Magický realismus? Ne, to je v tomto případě slabý výraz. Spíše bych tuto knihu definoval jako občasný střípek reality v kolotoči magie, kterou kolem sebe Wolandova suita rozhazuje jako Večerníček.

"Všecko dobře dopadne, na tom je založen svět."

Disinka
30.12.2018

Tak toto byl bihuzel muj veliky prehmat :-\ tesila jsem se na knihu co me nejakym zpusobem dostane, ale bohuzel se tak nestalo...
Nebylo to ale zas tak spatne jak se zprvu zdalo, jen to nemelo na moji "notu" ten spravny WOW efekt...

Lilda
29.12.2018

Tato kniha. Během její četby jsem prošla několika stádii. První bylo zhnusení a opakování si otázky, proč je tohle v doporučené četbě a na maturitu. Nechápala jsem vůbec, o co jde. Jaký význam mají postavy, jak se odlišují, co je vlastně ten samotný příběh. Nutila jsem se do každé další stránky a pořád více více nechápala, proč to čtu. V druhém stádiu jsem ještě nerozlišovala postavy, protože ruská jména se mi pletou a zvláště, když jedna postava měla více jmen, tak jsem se v tom úplně ztrácela, ale byla jsem odhodlaná přijít na to, proč je to tak hodnotné. Ve třetím stádiu jsem si začala hledat komentáře na internetu a začala se pomalinku orientovat v tom, proč tam je Mistr a Markétka, kteří mi v první části knihy vůbec nedávali smysl. Poslední stránky jsem si začala uvědomovat, že to je vlastně geniální dílo, které Bulgakov psal asi dvanáct let, což už samo o sobě vypovídá o nějaké hodnotě. Plno věcí v příběhu bylo šílených, šílené nápady, šílené postavy doslova a šílená zápletka spojená s příběhem Piláta Pontského. Nakonec jsem ráda, že jsem toto dílo přečetla alespoň jednou za svůj život. Kdo ví možná se k tomu ještě jednou odhodlám a objevím skryté věci.

Kamys
28.12.2018

V rámci letošní výzvy jsem přečetla podruhé - poprvé jsem četla asi před 20 lety. Tehdy to pro mě bylo bláznivé zjevení, nic podobného jsem do té doby nečetla, a obzvlášť mě bavila vedlejší linka s Pilátem Pontským, knih, které by se takhle neuctivě dotýkaly biblických témat, jsem taky do té doby moc nečetla.
Napodruhé jsem doufala, že toho pochopím víc, bude mi to víc dávat smysl - ale spíš ne. Asi to prostě není můj šálek kávy. Buď nad tím přemýšlím málo / špatně, nebo moc. První polovina byla každopádně stravitelnější.
A to je vydání od Rybka Publishers tak krásné!

Parwana
12.12.2018

Fantazie...škoda, že se takových knih nepíše víc. Rozhodně si ji v životě přečtu ještě několikrát, pořád v ní člověk najde něco nového.

Kamcatak
04.12.2018

No, nebylo to snadné čtení, obzvlášť první část se mi četla velice pomalu a ztrácela jsem se v postavách. Ke konci jsem už však knihu odkládala zřídka. Těžko říct, jak si příběh vyložit, mě se však realismus spojený s magickými elementy líbil, i zakompované úryvky o Pilátovi byly skvělé.

los
26.11.2018

zparodovat molocha - to kdybychom v Čechách, my pasivní a věčně trpící posluhovači, také tak pěkně uměli

Kobinka
22.11.2018

nejdřív jsem se do ní nemohla začíst a potom odtrhnout

ditul
12.11.2018

Jsem ráda, že jsem se k této úžasné čtivé knize dostala. Příběh Piláta Ponskýho do příběhu se spisovateli a mistrem s Markétou krásně zapadl.. Na tu dobu je to parádní fantazie! ;)

callahanh
06.11.2018

Co komentář, to trochu jiná interpretace - přesně to vystihuje Bulgakovův vrcholný román. A ono je to oprávněné, protože Mistr a Markétka je variací na faustovské téma, jinotají tuhého sovětského komunismu, úvahou o údělu umělce v nelehkých politických časech, černohumornou groteskou o malosti člověka a mnohem mnohem víc. Bulgakov proplétá linii současnou a tu s Pilátem Ponským, na jehož příběhu po svém vykládá tuto biblickou událost a jako by vytvářel vlastní evangelium, které z Piláta dělá úplně jiného člověka, než jak ho známe. Mistr a Markétka se asi nedá úplně pochopit a každé další přečtení odhalí novou vrstvu románu, která předtím zůstala skryta, nebo jsme ji jen nechtěli vidět. Šílené věci se tu střídají s těmi zcela normálními, existenciální filozofie s humornými situacemi a svérázné postavy s těmi ještě svéráznějšími. I když je dílo náročnější, je psáno čtivě, "lehce" a s takovou nadsázkou, že se dobře čte a drhne jen málokdy. Na plný počet to u mě zatím není, protože je to přece jen místy zbytečně složité a závěr není tak úderný, jak bych očekával, každopádně jde o jednu z nejlepších, nejzajímavějších a nejnápaditějších knih, jaké jsem kdy četl. Nadčasová záležitost. 85 %

allebra
29.10.2018

Nepochybně velmi zajímavá kniha, ke které se s velkou pravděpodobností ještě vrátím, abych si některá místa ujasnila. Musím říct, že nejvíce mě kniha pohltila v první polovině. Později jsem měla občas pocit, že se nějak ztrácím a to nejen ve jménech. Takže si myslím, že s dalším čtením a při pekelném soustředění bych už mohla mít jasno a v tom případě není vůbec vyloučené dorovnání hodnocení na plný počet. Celkově mě kniha Mistr a Markétka určitě zaujala.

Terez9119
28.10.2018

Magický realismus není úplně pro mě. Nemůžu říct, že by to bylo špatné, ale pro moji realistickou duši tam těch šíleností bylo až moc. A přiznám se, že konec mě neuspokojil.

Hrděbor
20.10.2018

Kniha zábavná ale ke konci už zdlouhavá.

eliska2669
15.10.2018

Jedna z nejvíce WTF knih, co jsem kdy četla. Na mě asi až moc. Pamatuju si z toho jen změť charakterů, u kterých jsem nikdy zrovna nevěděla, jestli to teda je ten ďábel, nebo ne, přejetí tramvají a to jak je nějaká holka nahá na plese.
Myslím, že se mi líbily ty pasáže s Pilátem, ale vůbec jsem nenašla žádnou spojitost s příběhem.

Dáma s hrnstjm
24.09.2018

Po čertech dobré... ale v těch všech postavách aby se čert vyznal! Mnohaletý čtenářský rest splněn, vrchol zdolán, vzpomínka na Annušku a její rozlitý olej však navždy zůstane!

sara4635
18.09.2018

Moje nejoblíbenější kniha. Četla jsem ji k maturitě a všechy přesvědčovala, že si ji musí taky vybrat. Poměrně těžké pro mě bylo neztratit se v ruských jménech a tak se mi občas vedlejší postavypostavy zamíchaly.

Isew
16.09.2018

O četbu této knihy jsem se v průběhu let pokoušela několikrát. Vždycky jsem skončila velmi brzy. Tentokrát to bylo jiné. Od první části knihy jsem se nemohla odtrhnout. Pak přišla část nazvaná Markétka a já se asi na tři týdny zadrhla. Nemohla jsem se dostat přes ples. Když ples skončil, tak už to znovu bylo velmi čtivé. Ono to vlastně bylo čtivé i na tom plese, ale nějak jsem se s tou popisovanou realitou nedokázala sladit. Několikrát jsem si myslela, že to nedám. Tak jako dřív jsem měla chuť knihu odložit. Jenže výzva mě nakopla a jsem ráda, že jsem knihu poprvé dokončila. Její poselství mi hodně připomnělo Tajemného cizince od Marka Twaina (jednu z mých nejoblíbenějších knih). Je to jedna z knih, jejíž obsah nezapomenete ani po mnoha letech. Právem je považována za jednu z nejlepších knih, co kdy byly napsány.

hermína14
10.09.2018

Bulgakov to psal nehorázně dlouho, mně to taky trvalo přečíst "věky"...a v obou případech to stálo za to:). A vzhledem k dokonale padnoucím ilustracím Borise Jirků knihu obdivuju dvojnásobně!

dadako
04.09.2018

Dlouho jsem se na tuto knihu připravoval (ležela mi v knihovně) a nějak se k ní ne a ne dostat. Nakonec mi k jejímu přečtení pomohla Výzva. Kniha je prostě super. Úplně mě dostala.

Dani25
27.08.2018

Veľmi zvláštna kniha, filozofia a rozprávka v jednom. :)

IvikaS
21.08.2018

Zvláštní kniha, dobře se četla.

Rihatama
16.08.2018

Fantaskní, absurdní, ironické, skvělé. A setsakra hodně odvážné. Na dobu, kdy dílo Bulgakov tvořil a stvořil. Ocitáme se mezi sovětskými literáty v Moskvě někdy kolem 30. let a v příběhu biblických rozměrů. Bůh, ďábel, Pilát Pontský, Ježíš. Vedle Mistra a Markétky je snad nejvýznamnější postavou tohoto groteskního Bulgakovova faustovského příběhu ďábel v lidské podobě Woland, který si bere na paškál všechno a všechny. Jediná cesta z průměrnosti je šílenství. Stejně tak cesta jak umlčet oponenty je prohlásit je za blázny. Bulgakov vytvořil geniálně globální panoptikum. Mistra a Markétku jsem si právě přečetla potřetí. A nejspíše ne naposledy. Zcela mě uchvátila a já v ní stále a znovu nalézám něco nového, hlubokého, pronikavého.

sinead-jana7029
01.08.2018

magická :-)