Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395525/bmid_mistr-a-marketka-Xa5-395525.jpg
4
2801
420
Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v roce 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940… Mistr a Markétka vychází v novém překladu Libora Dvořáka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , OdeonOriginální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita) , 1967
více info...
Přidat komentář
Ruku na srdce, kdo by nechtěl být, po přečtení Mistra a Markétky, ve Wolandově partě a mít Kocomoura za kámoše? Trochu si pohrávám s myšlenkou, že rychle půjdu někoho uškrtit, abych se dostala na ten jejich velkolepý bál :)
Ovšem nejvíc líto mi bylo toho kocourka na konci knížky, kterého zabásli, odvedli se svázanýma předníma pacičkama na milici, protože si ho nějaký vožrala spletl s Kocomourem a který tímto nespravedlivým zatčením zažil, na vlastní kožíšek, tíhu pomluvy a justičního omylu :)
Začátek knihy mě opravdu bavil má zajímavě napsaný příběh a hlavně jednotlivé události jsou dobře vysvětleny a kniha není zmatená. V druhé části se začala střídat bláznivost s nudou a v jedné pasáži jsem měla co dělat, abych knihu znovu otevřela a k příběhu se vrátila. Není se však čemu divit, autor psal knihu velice dlouhou dobu a nevyrovnanost vyprávění je na ní vidět. Přesto jde o zajímavý příběh a jsem ráda, že jsem ji dočetla.
Nejspíše vrcholné, vznikající déle než jedno desetiletí, dílo tohoto autora, které bylo lehce čtivé, místy i zábavné, s faustovskou tématikou, předkládající obraz ruské společnosti s jejími nedobrými vlastnostmi jako jsou zbabělost či hrabivost po penězích, třebaže i v sebezkaženější společnosti může vzkvétat čistá dobrá láska, a rovněž také dílo proložené i tématem z Bible. Kniha, jež mne značně chytla, takže 4*! :-)
Margarita - Love and Destroy.....I'm here with you at midnight....You see I forgot about living alone...As I learn, I learn how to die....Margita -Love and Destroy...
(franz ferdinand-love and destroy)
Tento román byl pro mě nečekaně příjemným překvapením. Je napsán s velkou nadsázkou a fantazií, do toho zajímavý příběh Piláta Pontského „onoho dne“. Moskva tehdejších dnů rozhodně nebylo místo příjemné pro život - neustálý strach, vzájemné podezřívání, udávání, výslechy na milici, zavírání do blázinců i do vězení. To všechno je v knize přítomno jakoby mimochodem, bez nějakého rozpitvávání, pouze jako reálie bizarního příběhu.
Naprosto úžasné dílo. bál jsem se, že se Mistr a Markétka bude číst dosti složitě, ale opak je pravdou. Bulgakovův styl psaní je vytříbený na nejvyšší úroveň a jeho metafory a hrátky se slovy jsou kouzelné. Břitký sarkastický humor už je pouze třešničkou na dortu a na Kocomoura budu vzpomínat ještě hodně dlouho, ne-li do konce života.
(Uwaga spoilery!) Dočítala jsem Mistra a Markétku, s výrazem znalce degustovala Earl Grey a přemýšlela nad tím, že vlivem Bulgakova mi přestává připadat divné si číst o tom, jak si vrabec sedne na okraj kalamáře, vykoná do něj svou ptačí potřebu a pokojně uletí. S ledovým klidem, jako by to byl Angličan. A potom na půlnoční ulici úděsně zavřeštěla kočka. Nebo kocour. Toporně jsem se postavila, vykoukla z okna a roztřeseným hlasem kníkla: "K.. Kk.. Kňoure?" To byla poslední kapka, která naplnila pohárek dokonalosti Bulgakovova románu.
Na začátku to měl Bulgakov se mnou složité. Už dopředu jsem se obávala hodiny, kdy se bude probírat. Zase se budou opakovat ta šílená jména Woland, Azazelo a Ješua Ha-Nocri, budou následovat klasické kecy o prolínání rovin Moskvy 30. let a biblického příběhu, pak přijde Pilát a bláznivej kocour a nakonec zase nic nepochopím. Nechápala jsem, co mohlo někoho na této knize zaujmout a měli troufalost ji zařadit mezi top ruská díla. Až pár let poté jsem se rozhodla, že si ten pochybný blábol přečtu. Kdyby mi chrstli do ksichtu hrnec ledové vody, nebylo by to lepší procitnutí. Po první kapitole jsem byla totálně na plech.
Jak už zaznělo v několika komentářích, je Mistr a Markétka literární směskou natolik fenomenální, že se jeden nemůže rozhodnout, či je to dílo více božské, nebo ďábelské. Geniální, anebo šílené? Obojí? Je vůbec možné, aby platilo obojí?
Fantastický příběh je popsán tak klidně, že jsem se sama ptala, co je sakra divného na tom, aby se Markétka jedné noci vznesla do vzduchu a rozmlátila kladivem okna v bytě muže, který pomáhal zničit jejího Mistra. Prostě čapla kladivo a rozflákala je. A co jako. Spolkla jsem příběh Piláta, Ježíše a Jidáše bez váhání, jako by tam Bulgakov byl a jen zapsal, co viděl.
Je celkem jisté, že jsem spoustu věcí nepochopila, vyložila si je špatně, nebo je během čtení ani neobjevila. V druhém kole mě nepochybně zaujmou jiné věci, najdu něco nového a naopak mě překvapí, co mě to vlastně upoutalo minule. Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by u mě vyvolala podobný dojem. Pokud jsem vůbec kdy četla něco srovnatelného. Tento stav se nedá popsat slovy, Mistr a Markétka se musí přečíst. A možná ani to nebude stačit.
Myslíte si, že Kňour je pořád tam venku a kouká, co sem píšu? Kdyby tam byl, vůbec bych se tomu nedivila.
5/5, Мастер Булгаков.
To není kniha, to je tobogán, turbulence za turbulencí, nadsázka až absurdní, benevolence taková že to s člověkem často opravdu hází, ovšem ne tak že by se řezal smíchy. Ovšem humor je to vyložený a vyložený. A pořád, na poněkolikáté mi sem sedí dvě slova -geniální absolutno.
Jenže pro ta dvě slova se k ní nevracím, ale pro tu neodělitelnost toho a onoho, pro horko v Jeruzálemě a migrénu Piláta, pro to prásk a říz a celé rozhraní.
Obdivuju autorovu schopnost zamotat čtenáři hlavu, ale ve finále všechno brilantně spojit do jednoho celku. Knihu jsem začala číst primárně kvůli škole, a i když si nemyslím, že bych se k ní v brzké době vracela, musím uznat, že je to opravdu kniha na světové úrovni a právem patří i do maturitních seznamů.
Jediné, co mi vadilo byla Markétka...ne, jako sama osoba, ale to jméno ve mně vyvolává jakési prazvláštní pocity a doufám, že žádnou další knihu s hrdinkou jménem Markéta, číst nebudu :D...
Jelikož jsem od této kinhy nevěděla co čekat, byla jsem velmi mile překvapena. Hodně jsem se u ní nasmála či šokovaně koukala do textu, jestli si ze mě autor dělá srandu. Satan je tady krásně polidštěn, dokonce trpí revmatismem, což se stává zřídka. Díky faustovským motivům, groteskním situacím, čtivosti a zajímavým pojetím, se mi kniha velmi líbila. Problémem snad mohou být jen tři časové roviny, množství postav, z nichž každé má tři různá oslovení, takže orientace je těžší. Jinak ale vše OK. Vážně, myslím, si, že by mohla býti více uznávaná.
Je to nepochybně netradiční kniha. Chvílemi se mi nečetla lehce. Měl jsem bordel v postavách. Nevěděl kam s těma Prasečkinama, Ivanovičema atd. To je ale moje chyba, že jsem nedával větší pozor, protože jako celek to do sebe nakonec pěkně zapadalo.
PS: Ze začátku jsem byl z té Wolandovy svity na rozpacích, ale pak si skrze jejich roštárny získala mé sympatie. Chátra jedna...
90%
Jedna z najúžasnejších kníh o diablovi, čo sa baví na účet smrteľníkov v Moskve. Proste zážitok, neskutočne geniálne, magické a nadčasové. A kocúr je aj tak najlepší
„ Potvrzuji tímto, že držitel tohoto potvrzení Nikolaj Ivanovič strávil inkriminovanou noc na Satanášově plese, kde ho bylo využito coby dopravního prostředku… Do závorky napište vepř, Hello, a závorku uzavřít. A podpis: Kocomour.“
Úžasná knížka, i když jak se nad tím zamýšlím, tak kdybych ji četla v rámci povinné četby, asi by mě tolik neuchvátila jako dnes. Je fakt, že k některým knížkám se člověk prostě musí pročíst a toto je jeden z těch případů. O to víc si pak to velkolepé Wolandovo představení užijete :). Taky je fakt, že ke světové klasice jako žánru mám nejblíže, tudíž tento Bulgakův počin mi padl do noty, zatímco jinému čtenáři by třeba nesedl. Já ale musím hodnotit vysoce, podle mě si to tahle kniha zaslouží. Ale teď už k dílu samému.
Román je rozdělen na dvě části, ve kterých probíhá několik linií. Právě v první části se dějem mihne celkem velké množství postav (občas jsem taky celkem ztrácela orientaci kdo je kdo), se kterými Woland a jeho povedená partička pěkně zametou, lidé celkem nečekaně mizí a dějí se jim podivnosti místy tak ujeté, že se u toho nedá nebavit (např. samovolně zpívající oddělení úředníků, úřadující oblek bez těla, představení ve varieté atp.). Hned po první kapitole jsem si odnesla cenné ponaučení : Nikdy se nedávat do řeči s cizím chlapem, co se ptá, zda věříte v existenci ďábla a tvrdí, že snídal s Kantem – mohlo by se Vám to šeredně nevyplatit, zvlášť pokud by začal s tím, jak skončí váš den. Pak už se začnou děj a postavy splétat a čtenář se seznamuje i se samotným Wolandem, Kravinkinem, Azazellem a Kocomourem. Ano i mě kocour bavil nejvíc, jeho stylová jízda tramvají, popíjení vodky v křesle, divoká přestřelka a jeho další úlety mě bavily moc. Říkáte si, a kde že je ten Mistr, co se po něm to dílo jmenuje? Inu v blázinci. Tam se potká s jednou z postav, která se tam dostala právě díky Wolandovi. Mistr mladému básníku vypráví a svém díle – románu o Pilátu Pontském (ten v románu zabírá také podstatnou část) a také o své lásce - Markétě.
A právě s Markétou se střetneme v druhé části knížky. Wolandova banda tu má ale stále velkou roli. Právě k nim na bál se totiž Markéta vypraví, aby zachránila zmizelého Mistra. Ten je zatím stále v léčebně, o tom ale Markéta nic neví. Samotný bál je akce natolik kuriózní a velkolepá, až člověk žasne nad autorovou představivostí. Navíc ta společnost zatracených, co se na něm sešla je neméně originální. Markéta svou službou na plese Mistra zachrání. Podivné události, které se ale ve společnosti této povedené partičky odehrávaly neuniknou očím veřejnosti a ta si hodlá na Wolanda a ostatní došlápnout. Je na čase zmizet. Pro Markétku a Mistra je návrat do starých kolejí obtížný, ale jeden pro druhého, jsou schopní čehokoli, a tak nakonec přijímají i Wolandovu nabídku. Rozloučení Mistra s básníkem v léčebně bylo dojemnou scénou, u které mě autor přesvědčil, že dokáže psát nejen se svým specifickým smyslem pro humor, se sklonem k absurditě a ironii, ale také že dokáže psát vážně a přitom hezky. Podobně na mě působil i popis začátku nového života Mistra a Markétky .
No a aby se nekončilo vyloženě vážně, tak v úplném závěru se čtenář dozví, jak se obyvatelé Moskvy a dalších míst vyrovnávali s následky řádění Wolanda a jeho věrných, a k jakým absurdním krokům docházelo. Spousta osob došla klidu (byť se šrámy v psychice) a spoustě z nich se obrátil život naruby. A kdoví, jak vlastně nakonec dopadl Pilát Pontský?! :)
Za mě úžasná kniha! Plná skrytých významů. Pravdou je, že k celkovému pochopení je třeba znát křes´tanskou a antickou historii a také společenské poměry Ruska v daném období.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Kniha Mistr a Markétka je v
| Právě čtených | 112x |
| Přečtených | 4 061x |
| Čtenářské výzvě | 566x |
| Doporučených | 483x |
| Knihotéce | 1 130x |
| Chystám se číst | 1 207x |
| Chci si koupit | 198x |
| dalších seznamech | 44x |
Nic šílenějšího jsem snad nikdy v životě nečetl. Začátek byl dost slibný, ale od druhé třetiny se z knihy stal takový paskvil, až jsem se musel přemáhat číst dál. Pořád jsem věřil že se děj vrátí do normálu a ono nic. Celá kniha na mě působila jako kdyby ji psal pod vlivem psychedelik. Děj byl zmatený, jména postav se mi pletly a nebyl jsem si sto vybavit kdo je kdo. Našel jsem zde vše co v knihách nesnáším - byrokracii, náboženskou historii a ples na hlavu padlých příšer či co? Úplně ze všeho nejvíc mi ale vadila ta grr kočka. Upřímně nechápu, co na ni plno lidí tak vidí....