Milenec lady Chatterleyové

Po druhém přečtení jsem si jistá. Autor opravdu nejméně jednou ve svém životě spatřil ženu. Bylo to na větší vzdálenost, pravděpodobně za šera nebo mlhy, ale hlubokou znalost ženského tématu nelze popřít.
(Podruhé jsem knihu četla proto, že jsme se s kamarádkou neshodly, o čem kniha je. Ona tvrdila, že je o erotice, já tvrdila, že o socialismu. Stále si stojím za svým. Ona teda taky...)

O knize jsem strašně moc slyšela a všichni kolem mi ji doporučovali jako klasiku, která mě nesmí minout. Upřímně, kdyby mě minula, vůbec bych se nezlobila. Hlavní hrdinka mě vůbec neoslovila. Autorův styl také ne. Celkově jsem se při čtení nudila.

24.11.2025

Poslechnuto v audio verzi.
Poslech mě bavil. I když nehodnotím plným počtem, protože mě některé momenty krapet nudily, je to skvělá nadčasová kniha.
Nejedná se o nejlepší milostný příběh všech dob ani lásku jako trám, mezi Connie a Oliverem nevzplane láska na první pohled, jde jim především o jedno. Oba jsou osamělí. Oliver cíleně, Connie žije s impotentním manželem a stále víc a víc strádá.
Je zde mnoho filozofických úvah, hlavně kritika aristokracie, otevřené probírání sexu.

Knihu jsem měla rozečtenou poměrně dlouhou dobu, dělalo mi potíže se do knihy opravdu čtenářsky pohroužit a sympatizovat s hlavní hrdinkou. Ačkoliv kniha obsahuje zajímavé myšlenky, její konec vyšel tak nějak prapodivně.
Sexuální scény mě nikterak nešokovaly, na druhou stranu chápu, že v roce 1828 musely způsobit velký šok. To není, jak v dnešní době, kdy je v módě drsný sex a nikomu to už nepřijde zvláštní.

Mamon. Nicotnost. Gloria vitae.

....Nesmírná naděje prošla světem — a utopila sakra všechno, co za něco stálo....

....Armáda mi nechává čas na přemýšlení a chrání mě před bojem života, říkával....

....Opravdu dobré je to, co skutečně získává popularitu. Být opravdu dobrý a zůstat s tím na ocet není dobré k ničemu. Většina „opravdu dobrých“ lidí jako by zmeškala autobus. Člověk koneckonců žije jenom jednou, a když zmešká autobus, zůstane na dlažbě spolu s ostatními zkrachovalými existencemi....

....Není to, drahý Brute, vinou hvězd, sami jsme vinni tím svým poddanstvím....

07.09.2025

Na ČRo jako audioknihu jsem poslouchala již po několikáté. Perfektně načteno, Petra Bučková i Jiří Dvořák jsou skvělí! Nevím, jestli by mě ta knížka bavila číst, ale to už se ani nikdy nedozvím, protože tuhle audioverzi u mě nic nepřekoná! Večer před spaním do sluchátek to nemělo chybu :-)

No teda! Poslouchala jsem na ČRo. V prvé řadě velmi dobře načtený příběh o lásce, která se rozvine v celé své smyslnosti mimo manželství v nerovném třídním svazku. Autor si opravdu pohrál se všemi detaily ať už v oblasti milování, tak filozofování. Příměr lidí k mořským tvorům mě pobavil.

Posloucháno na ČRo. Byla jsem velmi překvapená, jak je kniha nadčasová a hlavně, že ji napsal muž, protože zrovna muži z ní nevyšli úplně nejlépe. Autor naprosto skvěle popsal ženské pocity - péče o druhé, touha po dítěti i po fyzické lásce, její prožívání i potlačování. Skvěle načteno.

16.08.2025

55/2025 AUDIOKNIHA

Kdysi jsem viděla kus filmu. Knihu jsem nečetla, ale poslouchala jsem na Českém rozhlasu krásné zpracování načtené Petrou Bučkovou a Jiřím Dvořákem.

Těžko uvěřitelné, že kniha vyšla skoro před 100 lety a přesto jazykem i zpracováním obstojí i v současnosti. Ve své době skandální, v současnosti normální. Poslech mě bavil, narozdíl od současných "děl" s explicitními detaily, které absolutně postrádají jakoukoliv hloubku postav nebo příběhu a jsou kolikrát jen nechutné.

Knihu jsem četla už 2x.. teď jsem si ji s chutí dala k poslechu a byl to zážitek díky skvělým představitelům.. naprosto fascinující je kolik už má tenhle příběh let.. nestárnoucí.....

Posloucháno a moc se mi to líbilo. Jak kniha tak bravurně načteno Petrou Bučkovou a Jiřím Dvořákem.

K opětovnému přečtení knížky mě inspirovalo rozhlasové podání s famózními výkony Petry Bučkové a Jiřího Dvořáka. Poslouchala jsem a ještě si něco znovu pročetla. Nemyslím si, že jde pouze o dílko erotické a sexuální, ale že tento motiv daleko převyšuje. Je hodně psychologicky i filosoficky pojato, jak z hlediska vztahů mezi mužem a ženou, ale i z hlediska života tehdejší společnosti. Rozebrán je vztah manželský i mimomanželský se všemi podotázkami, které se jich mohou dotýkat. Často mě některé věci i překvapily a v tehdejší společnosti bych je ani nebrala za možné. Connie se vlastně měla dost dobře po stránce materiální, ale příběh nám ukázal, že to není všechno. A závěr pro mě opět přitažlivý, protože si mohu hodně domýšlet a to mám ráda.

Poslechnuto jako audiokniha na Českém rozhlase ve skvělém podání Petry Bučkové a Jiřího Dvořáka.

Klasika ve formě rozhlasové adaptace ve skvělém provedení Petry Bučkové a Jiřího Dvořáka (poslechnuto na ČRo Vltava).

20.07.2025

Odposlechnuto a jsem nadsena.

Tato kniha trpí svou pověstí.
Coby pornografická záležitost z první poloviny dvacátého století je prezentována jako záležitost typu Lady Fuckigham, ale tento věhlas Lawrencovi spíše škodí.

Milenec lady Chatterleyové je mnohem spíše psychologický či realistický román. Jako takový je plný kritiky aristokratického způsobu myšlení. Je plný Ženského pocitu po sebenaplnění a nalezení vlastní životní dráhy. Je plný sexu z hlediska ženského osvobození; v době, kdy byl román psán stále byla populární teorie, že ženský orgasmus je mýtus.

Hlavní postava Connie pak příběhem proplouvá jako někdo, kdo sice má peníze a vliv ze svého manžela, ale zároveň jako někdo, kdo se tomu postupně a aktivně vzpírá. Odmítá žít existenci jako žena bohatého aristokrata. Je zcela jedno, že pan Chatterley vlastní doly, v nichž prosperuje na úkor jednotlivých pracovníků. Connie podobné praktiky neschvaluje a ani manželův nepříjemný stav v podobě ochrnutí nohou ji dlouhodobě neposkytuje útěšnost. Manžel je totiž stále reprezentací staré aristokracie, která dbá jen na výdělek a svou prezentaci v očích dalších aristokratů.

Situace, při níž opakovaně Clifford upřednostňuje vlastní jméno do míry, kdy je mu jedno, že by jeho dědic byl dědicem jen dle jména, je možná úsměvná, avšak zároveň krutě pravdivá. Ochota obětovat vlastní štěstí pro zachování rodu. Štěstí pana Chatterleye lze totiž měřit v objemu vytěženého materiálu z jeho dolů.

Hlavní hrdinka však není lehkomyslná manželka bohatýra, nýbrž silná žena s vlastními názory. Její dobromyslnost vůči manželovi postupně chladne. Nechce být jen „trofejí“ svého muže ( s nímž ostatně ani nemůže spát), ale hledá vlastní cestu ke štěstí, až ji nakonec nalezne v náručí víceméně buranského myslivce. Člověka, který jí navzdory všemu nabídne svou veskrze lidsky jednoduchou duši.

Lawrencův román není pouhá romance. Není pouhou „starou“ erotikou. Je hlubokou sondou do nitra ženy, která se ocitla v pasti. Popisuje ženu, která odmítla normativní imperativy a rozhodla se žít dle svého. Také ukazuje, jak náročná taková cesta je na příkladu orgasmu; jeden milenec Connie toleroval její snahy o dosažení orgasmu, aby je následně kritizoval. Dlouho jí trvalo, než opět dokázala své snahy o rozkoš implementovat do vztahu a samotného života.

Cožpak je tento příběh zajímavý coby fascinující erotický román nebo nabízí mnohem více?
Cožpak se nejedná o silný emancipační příběh?

Říkala jsem si, že bych si mohla zase doplnit mezery v "klasice"... Poslechla jsem si jako audioknihu. Vzhledem k tomu, že je románu téměř sto let a ani nepocházím z aristokratického prostředí, je to dost těžké hodnotit. První dvě třetiny knihy se vlastně nic neděje, sledujeme myšlenky a život/neživot lady Chatterleyové v depresivním prostředí starého sídla v průmyslové a uhelné oblasti Sheffieldu. Teprve v poslední třetině se objevuje i Mellors - tato postava je zajímavá a jeho postřehy o životě trefné a platné i těch 100 let - ale moc prostoru nedostal. Konec se mi zdál nemastný, neslaný, jako by spisovatel nevěděl, jak to ukončit. Co naopak se povedlo moc, je výběr interpretů - klobouk dolů před oběma.

Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě. Viděla jsem i film a musím bohužel říct, že film byl lepší.

Můžu si odškrtnout, že mám téma splněno a knihu si podruhé nepřečtu.

Litovala jsem Connie, která se cítila jako v pasti. Mellors mi byl protivný tím svým nářečím. Pořád jen samé halt a Frantík.
Štvalo mě, že se ho Connie pořád ptala, jestli ji miluje a jeho odpověď byla nijaká nebo řekl ,,Co na tom záleží?" Podle toho jak se choval, musel být v depresi.