Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
3. vydání. ŘADU LET POTÉ… Rok 2034 Jaderná válka zničila celý svět. Velkoměsta zmizela z povrchu Země, o ostatních nikdo nic neví. Zbytky lidstva tráví dny v bunkrech a protileteckých krytech, z nichž největší je – moskevské metro. Všichni, kteří se v něm nacházeli, když na hlavní město padaly bojové hlavice raket, se zachránili. Pro ty, jimž se podařilo přežít poslední soud, se stalo novou Noemovou archou. Povrch planety zamořila radiace a žijí na něm nestvůry. Život je možný jen v podzemí. Stanice se změnily v městské státy a v tunelech panuje tma a strach. Obyvatelé Sevastopolské, malé podzemní Sparty, přežívají na své stanici za cenu neuvěřitelného úsilí. Jednou však dojde k tomu, že Sevastopolskaja je odříznuta od velkého metra a jejím obyvatelům hrozí strašlivá záhuba. Na záchranu je zapotřebí opravdového hrdiny.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Laser-books (Laser)Originální název:
Метро 2034 (Metro 2034) , 2009
více info...
Přidat komentář
První díl (Metro 2033) mě nadchnul. Druhý díl (Metro 2034) sklamal. Vůbec žádné překvapení, emoce, napětí. O hlavním hrdinovi z minulého dílu sem tam nepodstatná zmínka.
Po prvním díle jsem se s nedočkavostí pustila do dalšího. Čtu, čtu a najednou konec. Nic zvláštního se neudálo. O hlavním hrdinovi padlo pár vět a to z podání vypravěče Homéra. Hlavní hrdina prvního dílu se tam jen mihl a vůbec nevím co s ním je. Jak skončil konec prvního dílu? Kde je nějaká návaznost? Doufám, že 3 díl bude podstatně lepší, když tam bude především Arťom. Huntera je škoda, mohl to být nakonec sympaťák.
Záčatek knihy mě bavil, bohužel celý příběh nikam nesměřuje a nijak nekončí. Celé to vypadá jako zapomenuté vyprávění příbehu, který se nevešel do prvního dílu. Celá kniha za prvním dílem značně pokulhává...
Přišlo mi, že autor v prvním dílu nevyužil všechny své nápady a tak to udělal tady...takže místo svébytné knihy šlo spíše o popsání dalších stanic, míst a lidí.
Druhý díl se mi líbil o něco méně než první. Zřejmě ta originalita a atmosféra zachycená v prvním díle ve druhém již vyprchala.
Mně se tedy druhý díl líbil víc než první, ani chvilku jsem se u něj nenudila. A konečně je tu taky nějaká výraznější ženská postava, což je docela příjemná změna :-)
O poznání slabší jako první díl, ale i tak tam bylo několik zajímavých pasáží. Něco tomu chybělo a rozhodně to mohlo být kratší. Nečekejte od toho to stejné jako v Metru 2033.
za přečtení rozhodně stojí (4/5)
Předchozí metro, jak tady píše každý druhý člověk, bylo vcelku jasně lepší, to ale neznamená že se jedná o nějakou blbost, kdepak.Atmosféra se opět dobře hodí k místům na kterých se děj odehrává (bohužel zde se zajména druhá část děje odehrává na stanicích metra a ne v tunelech, takže atmosféra nemá takový efekt jako u předchozího dílu).
Příběh je slabší jak u 2033 ale i tak není špatný, sem tam je zbytečně zdlouhavý.
Dvě dějové linie vůbec nevadí a že by je autor nezvládal dobře napsat (zkorigovat vzájemně na sobě), to se také říct nedá (a kdo četl něco složitějšího jako je např. Hra o Trůny, tomu to vůbec nepříjde)...
Musím říct že se mi to opět v celku dost líbilo...
Po Metru 2033 které bylo naprosto výborné postapo. Přichází pokračování, které pro mě bylo extrémní zklamání. Postavy jsou naprosto nezajímavé a jejich filozofování po cestě prostě nefunguje jak nejspíš autor zamýšlel. Bohužel tuhle knihu prostě nemůžu doporučit pár světlých chvilek tam je jako popis některých částí metra, souboje s mutanty, ale jako celek se to jeví šité horkou jehlou. Jako by autor nedokázal vymyslet smysluplný příběh do kterého postavy zasadit a tak pobíhají z jedné stanice na druhou, rozdělují se a poté náhodně zase setkávají. Postava Arťoma z předešlého dílu je tam zmíněna jenom na pár stránkách a obecně tam nechápu moc její smysl s tím, že tam ani není dovysvětleno jak to s ním skončí.
Co jsem zatím četl bohužel ani třetí metro 2035 nevypadá, že by se vrátilo do šlépějí prvního dílu a spíš jde už naprosto jinou cestou. Takže pokud se chcete vrátit do světa postapokalyptického metra doporučuji spíš šáhnout po výborných hrách než po knihách.
Když jsem jedním dechem přečetl Metro 2033, okamžitě jsem si koupil jeho pokračování v domnění, že bude na předchozí díl navazovat. Kdybych se do čtení 2034 pustil ihned, jak jsem měl v plánu, asi bych byl hodně zklamán. Jelikož jsem se ke knize ale nakonec dostal až zhruba měsíc po zakoupení, ani mi příliš nevadilo, že jsou zde hlavními postavami úplně noví lidé (vyjma Huntera) a že Arťom zde hraje naprosto okrajovou roli. Nijak zle na mě nepůsobily ani dvě dějové linie, naopak. Jde o knihu, která je neméně poutavá, jako ta předchozí.
Pokračování brilantního Metra 2033 by bylo dokonalé... nebýt dvou dějových linií, pro které se autor rozhodl. Absolutně nefungovalo, čtenář se musí neustále přepínat na různé polohy, listovat dozadu (a poté, co mu dojde trpělivost, i dopředu) a ztrácí pozornost.
Ne že bych byl odpůrce množení dějových linek. Takovému Kunderovi to třeba fungovalo bezvadně. K Metru se to ale nehodí.
Naladěná Metrem 2033 jsem po přečtení Metra 2034 dost zklamaná. Těšila jsem se na hlavní postavu, Arťoma, ta se zde ale skoro nevyskytuje. Chybí mě zde všechno z čeho jsem v předchozím díle byla nadšená, tajemná atmosféra, nadpřirozeno. Čekala jsem na něco, co nepřišlo.
Není to ta knížka, kterou bych přečetla jedním dechem a nemohla se od ní odtrhnout. No, snad další pokračování Metra bude lepší...doufám.
Volné pokračování knihy Metro 2033. Přijde mi o dost slabší. Kdybych četl jen tento druhý díl, dost by mě to zklamalo.
Chybělo mi tady takové to napětí a nutkání přečíst ještě jednu stránku, jako tomu bylo v prvním díle.
Pokud někdo četl první díl, měl by si přečíst i tento druhý.
Druhý díl je v podstatě to samé. Stále tomu něco chybí, aby kniha překročila průměrný zážitek. Není to sice špatné, ale mám pocit, že zkušenější autor by z toho námětu vytěžil víc.
Druhý díl pro mě nebyl tak zajímavý. Ano, jde sice o volné pokračování, takže jsem neočekával stejné postavy, ale postrádal jsem určité pasáže, díky kterým by mi běhal mráz po zádech, tak jako u prvního dílu. Navíc mi přišlo jednání některých charakterů celkem nelogické a celkově mi nikdo k srdci nepřirostl. Těším se ale na třetí díl - snad se kvalita zase zvedne nahoru.
Za mě velké ANO! První díl je průkopnický, pravda, ale tenhle nabízí zcela jiný úhel pohledu. Hunter si u mě získal sympatie již z 2033, a proto jsem byl nadšený, že jsem si teď mohl jeho přítomnosti užít víc. Pro někoho nepatrné zklamání, avšak cosi se v povaze Metra 2034 souhlasně dotklo skryté struny mého nitra - a já vím, co to bylo!
Nemyslím, že by se druhý díl s tím prvním dal nějak zásadně porovnat. Každý je totiž jiný. V tomto téměř chybí nadpřirozeno, plíživý strach z "čehosi", dokonce i podrobnější popis toho, jak vůbec lidé v metru žijí, jak probíhá takový obyčejný den nebo noc. Na druhou stranu se autor pustil více do psychologie jednotlivých postav. Pravda, fandům prvního dílu pravděpodobně zklamáním trochu poklesne brada, nicméně i přesto je kniha velmi čtivá a stále zůstává nezodpovězená základní otázka - přežil ještě někde někdo? Mimo moskevské metro? Těším se na Metro 2035 a doufám, že Dmitry tohle téma nepřejde mávnutím ruky. Ano, doufám, že se radistům podaří spojit s jakýmsi městem někde daleko na severu...
Štítky knihy
Rusko Moskva ruská literatura putování podzemí metro radiace vědecko-technická revoluce postapokalyptické romány
Nadšení jako u prvního Metra se nekoná, ale rozhodně nemohu říct, že by se mi "Třicetčtyřka"nelíbila. Příběh byl zajímavý a postavy mely rozhodně potenciál. Potenciál, který nebyl uplně využitý. Hunterova postava je to nejzajímavější z celé knihy, ale my se o ní bohužel dozvíme pouze to, co vidí Saša a Homér. Jistě to byl záměr, ale já jsem trošku zklamaná. Z krátkého nahlédnutí do ostatních stanic jsem byla chvilkama zmatená. Těžko jsem se orientovala, kde vlastně jsem a v jaké fázi nákazy jsou její obyvatelé. Kdo tam vlastně velí a kde že je ten Arťom.
Naštěstí atmosféra, napětí i filozofie zůstaly, tak mohu být spokojená.
Výtka překladateli za občasné velmi krkolomné výrazy.