Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2562
2562
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan , 2016
více info...
Přidat komentář
Už dlouho se mi nestalo, že bych byla tak ráda, že mám knihu konečně dočtenou. Dala mi opravdu zabrat. Emočně. Vyždímala mě do sucha. Přesto musím říct, že byla nádherná! Vyprávěním a formulacemi, svojí sílou a hloubkou. Obsahem byla doslova děsivá. To bývají i ostatní knihy s podobným tématem, tato mě ale odzbrojovala svojí opravdovostí a sugestivností.
Kniha se poměrně hodně věnuje rodině Sternových před válkou a před vypuknutím všech jejích hrůz. Nahlížíme do srdce Violky v době, kdy se poprvé bláznivě zamilovala i do rodinných vztahů. A zde jsem nejednou přemýšlela, jestli není možné, že Viola po tom všem, čím si prošla, vidí toto období lehce idealisticky. Bylo totiž až neuvěřitelné sledovat, jak krásný láskyplný vztah plný respektu a důvěry v rodině panoval. Působilo to na mě jako z pohádky. Sama ale chci věřit a věřím tomu, že přesně takhle to v rodině fungovalo. O to větší kontrast nastal v momentu, kdy se politická situace začala měnit. Přiznám se, že toto pro mě byla asi nejhorší část knihy. Sledovat onu postupnou degradaci, kdy se z váženého člověka, který nikomu ničím neuškodil, stávalo "něco", co je níž než hmyz létající v povětří, bylo otřesné. V době, kdy rodina se zlomeným tatínkem cestovala dobytčákem do neznáma, jsem měla pocit, že mé srdce je roztříštěné na tisíce kousků.
Části, které se odehrávaly v koncentrácích, pro mě už nebyly tak nové a šokující, přesto se mi ale několikrát zadrhl dech v plicích. Nejhůře mi bylo v části, kdy Anna vyprávěla o svých dvojčátkách. Uvědomila jsem si, kolik štěstí v tomto obrovském neštěstí Violka nakonec měla, a právě díky tomu přežila. To, že měla ale více štěstí než ostatní lidé, neznamená, že jsou její zážitky méněcenné. Právě naopak. Jsem ráda, že Viola přežila. Že zvítězila v dílčích bitvách i v celé její osobní válce (i když s obrovskými ztrátami). Že se vdala za skvělého a statečného muže a měla dvě děti. Že se rozhodla na tyto zážitky ještě jednou zavzpomínat a přenést je do knižní podoby, aby přispěla k tomu, že už lidé nic podobného nebudou muset znovu prožít. Velmi za to tuto ženu obdivuji.
A jestli knihu doporočuji? Samozřejmě! Přesto ale varuji čtenáře, především matky, že nekteré pasáže mohou být doslova nervydrásající a může být velmi obtížné se přes ně dostat.
Túto knihu by mali zaviesť ako povinné čítanie na stredných školách, po celej Európe, alebo svete. Je to mienkotvorná, dychberúca dráma, po ktorej prečítaní budete dúfať, že ste si práve prečítali kus dobrej fikcie. Ale vy dobre viete, že to tak nieje !
Kniha si mě naklepávala jako řízek, pozvolna, krůček po krůčku mě posouvala na mou vlastní pomyslnou hranici únosnosti. U Anina vyprávění o dvojčatech a tom, co si vytrpěly už jsem byla úplně na placku, né-li v trojobalu. Všechna ostatní následující zvěrstva už byla nějak stravitelnější, slabším povahám ale doporučuji jen na vlastní nebezpečí. Pokud ovšem už někdo tuto tematiku vyhledává, je od něho očekávaná určitá míra rezistence.
Pro mě osobně, ženu, matku velmi náročné, drásavé čtení velmi kvalitní, úžasně napsané knihy...všechny hvězdy sviťte autorce i ženě, která v sobě nalezla tolik síly toto příšerné svědectví předat.
Mengeleho děvče je prostá a čistá zpověď Violy,která nás provází celým svým životem...čistá radost dítěte ,první láska, první "korzování",pocity štěstí z nově objevených stránek bytí. Dobře polovina knihy je o jejím životě s rodinou v Lučenci před válkou. Vše popisuje velice přesně,a tím si u čtenáře získává velké sympatie. Málo knih je napsaných takto,respektive každá na téma holocaustu hned od první chvíle vypráví o deportaci a začátku jednoho konce. S Violou pak při popisu pobytu v koncentračním táboře a její cestě 2.světovou válkou cítíte větší empatie. Nebo já jsem to tak alespoň měla,a to z důvodu toho,že jsem prostě všechny znala od jejich zevnějšku,tak po jejich záliby. Že bych se dozvěděla něco nového,to ne,ale bylo to "pěkné" vyprávění. Mohu doporučit.
Pro mě výborná knížka, nepřišlo mi, že tam něco chybí nebo přebývá,v knize je i krásně vylíčena doba před válkou, atmosféra, mravy...
Měla jsem pocit, že jsem v té době, sedím s rodinou u stolu a vymýšlím plán co dál...
Celý příběh jsem s Violou žila, měla jsem pocity bezmoci, strachu, zoufalství, nenávisti... Ale i naděje.
Na konci knihy naštěstí byla i shledani na která člověk čeká... i jedno navíc...
Po dočtení příběhu jsem na některé postavy myslela ještě docela dlouho před usnutím, a měla jsem ohromnou chuť jet se podívat do Lučence a Budapešti.
Velmi krásná kniha, kterou vřele doporučuji.
Jak začít.....neumím odpovědět proč jsem se čtením tak ,,spěchala,, jestli to bylo tím, že jsem nemocná a měla více času na čtení a nebo proto, abyCH tento příběh měla ,,rychle,, zasebou....každopádně, přečetla jsem již mnoho knih s tématikou 2.světové války, propojenosti i s jinými knihami jsou opravdu ,,úžasné,, ..potkala jsem v této knize stejnou blokovou, jako ve knize Dívky beze jména, stejně tak jako pokusy se sulfonamidovými injekcemi...hrdinky z obou knih tam byly vlastně spolu, ale každá popisovala jiné zrůdnosti, co je v táboře potkaly. Myslela jsem si, že už mě ve zrůdnostech, co páchali nacisti nemůže nic překvapit, ale po této knize mi nezbývá než říct, ANO...může....Víc netřeba slov, na nikoho z této knihy nejde už nikdy zapomenout! DOPORUČUJI!!!!!!!!!!!!
Existuje jen velmi málo knih, u kterých jsem při čtení nevnímala ani čas ani prostor kolem sebe. Byla jsem s paní Violou všude. Korzovala jsem s ní a s Arturem na jejich první oficiální schůzce, loučila se na gymnáziu, cítila jsem stísněnost v domě v ghettu, ve vlaku i v "domě" v Auschwitzu, prožívala s ní vyprávění všech jejích spoluvězenkyň, cítila odhodlání při útěku i radost ze shledaní s Ďurem a Jurkem.
Nerozumím nyní až natolik svým emocím, ale neplakala jsem. Ani jednou. Jen jsem otupěle seděla a četla do té doby, než jsem došla k poslední stránce.
Nikdy jsem nečetla knihu tohoto žánru, ale jediné, co mě napadlo po jejím přečtení bylo, kolik Sofií muselo projít koncentračními tábory a žít s tím, jaká byla jejich rozhodnutí, než prozřely, než doopravdy pochopily... (Mám na mysli knihu Sophiina volba od W. Styrona).
Je až podivem, s jakou lehkostí a grácíí je celý příběh vyprávěn. Paní Viola a stejně tak všechny a všichni, kdo hrůzy druhé světové války přežili a dokázali znovu vstát, narovnat se a začít žít od nuly, mají můj nesmírný obdiv.
Knihy tohoto žánru by si v dnešní době měl přečíst snad každý. Každý, kdo tyto hrůzy nezažil a každý, pro koho je současný mír samozřejmostí. I pro lidi v té době poznamenané první světovou válkou byl možná mír samozřejmostí (nebo spíše zbožným přáním), když se ještě celý svět dostával ze svých ztrát a krizí po první s. válce. Pak ale stačilo málo, aby nastalo to, co nastalo.
Tím chci jen říci to, že i když si tu ve střední Evropě žijeme v relativním míru (tedy v takovém, kdy se ještě nemusíme bát o sebe a své blízké), bereme to jako něco, co tu bylo před námi a bude i po nás. Jenže i mince má dvě strany a nikdy nemůžeme vědět, kdy ji kdo vyhodí do vzduchu a ona spadne tou stranou, která vše změní, která bude odvrácenou stranou našeho míru.
Poučme se prosím všichni z ještě nedávné historie, aby se již něco takového neopakovalo.
Svým způsobem úžasná a nezapomenutelná kniha s velmi silným příběhem. Přečetla jsem takových už vícero, ale tato ve mně zanechala hlubokou stopu.
Nikdy z hlavy nedostanu vyprávění o botách na kraji Dunaje, o pláči dítěte v rouře u řeky a o dvou sestřičkách - dvojčatech.
Trochu mi na konci knihy schází popis toho, jak se Viola v poválečném období vracela zpět k "normálnímu" životu, jak se stala matkou a jak dokázala vůbec začít znovu žít.
Skvělá knížka. Pár jsem jich už na toto téma přečetla a tahle byla zatim nejlepší. Jen název klame, ze začátku jsem čekala, že Viola bude Mengeleho pokusným králíkem, že jí bude například operovat a podobně. Ale i tak nejsem z knihy zklamaná. Jak píšu, je úžasná a doporučuji všem. Já ji probrečela skoro celou (jak smutkem, tak i dojetím).
Musím opakovat předchozí komentáře. Šílený příběh, silný, dojemný, některé pasáže se nedaly přečíst v kuse. Neuvěřitelné, že se něco takového mohlo stát. A ze spisovatelského pohledu velmi dobře zpracované.
Mé o hvězdu nižší hodnocení rozhodně nemá být vyjádřením nerespektu paní Fischerové. Tato žena pro mě zůstává jednou z nejsilnějších osob, o kterých jsem kdy slyšela. Ale bohužel mi první část příběhu připadala velmi idealizovaná, a proto nemohu dát knize 5 hvězd.
Příběh židovské dívky Violy jsem čekala poněkud drsnější. Podle mě byl vyprávěn nenásilnou formou, kdy i ty největší zvěrstva páchané na nevinných lidech nevyzněly tak krutě, jak je osoby na vlastní kůži musely prožívat. Když se nad knihou zamyslím, mám hluboký obdiv nad Violou, že dokázala to hezké i hodně špatné převyprávět a vracet se ke vzpomínkám. Kniha se nedala téměř odložit a po nedávno čtené knize Smrt je mým řemeslem jsem se na holokaust mohla podívat i očima přeživší.
Myslela som si ze to bude viac o Mengelem a jeho pokusoch..kniha sa nedala pustit z ruk, hlavne ked clovek vie, ze su to spomienky niekoho, kto to sketocne prezil, citanie je o to putavejsie. knihu odporucam
Nemám slov. I když vím, co se děla za zvěrstva, tak stejně mě to dostalo. Na tuto knihu rozhodně nezapomenu.
Silný príbeh. Najlepšie by bolo, keby táto kniha nemusela vzniknúť, kedy sa ten príbeh neodohral. Dlho som odkladala prečítanie tejto knihy, aj keď s touto tematikou som čítala už niekoľko kníh.
Pani Viola Stern Fischerová bola silná osobnosť. Prežiť to všetko, žiť s tým celý život a nakoniec nabrať odvahu a všetko prežívanie vyrozprávať pani Veronike Homolovej Tóthovej a spolu prostredníctvom knihy s tým, čo prežila zdôveriť sa mnohým cudzím ľuďom, to chce obrovský obdiv. Viem, že v knihe nie je všetko čo prežila a čo videla, ako to vnútorne prežívala, pretože určite tým nechcela zaťažovať hlavne svojích najbližších.
V knihe nechýba mnoho faktografických údajov, tiež príbeh romantickej lásky aj napriek tomu, že zúrila vojna. Je tam aj veľká súdržnosť rodiny. Ďalej zmena v správaní mnohých ľudí, nechýba nezmyselné vraždenie nevinných ľudí.
Neprekvapil ma pomerne rýchly záver knihy. Kniha bola zameraná na príbeh dievčaťa, ktoré prežilo Mengeleho pokusy, aj keď čitatelia (aj ja) určite by privítali aj opisy toho, ako pani Viola prežívala povojnové obdobie a ako sa s tým všetkým vyrovnávala, ak sa to vôbec dá vyrovnať.
Musela sem knihu zavřít několikrát a v noci sem se i budila. Nic pro slabé povahy. Válka je zlo a vše co obnášela je tady dopodrobna napsané. Bohužel i to, co my si neumíme představit. Doufám, že se to nikdy opakovat nebude. Autorka to neměla jednoduché ani po válce. Je to strašně silná žena.
I když jsem už pár příběhů z Osvětimi četla a myslela jsem si , že už mě nemůže nic překvapit, některé úseky mě zasáhly , hlavně pasáž o pokusech s dvojčátky. A co už nemůžu vůbec pobrat , co se dělo po válce, kdy nenávist vůči židům nebyla zakořeněná, jenom v hitlerovském Německu , ale i u blízkých sousedů.
Nezdá sa adekvátne niečo kritizovať z úcty k autorke a jej desivým zážitkom. A keďže nevieme, čo je práca jej a čo novinárky, aj ohľadom spracovania treba voliť slová veľmi opatrne. Aj tak sa však o to pokúsim...
Kniha má dobrú gradáciu až k najtvrdšiemu jadru – k útrapám Osvienčimu. Z Osvienčimu však už len rýchlo preletí k chabo popísanému a trochu priveľmi idylickému šťastnému koncu. Viem - ak mala raz Viola šťastie, zostala aj po nechutných gynekologických pokusoch plodná, a našla si dobrého muža, tak aké výčitky šťastnému koncu, že? Skrátka to tak bolo a basta! Preto musím zdôrazniť, že podivne skratkovitý záver knihy nevyčítam z hľadiska udalosti, ale spracovania. Až do pobytu v Osvienčime boli totiž Violine pohnútky, myšlienky a pocity spracované veľmi podrobne. Chápali sme ju a súcitili s ňou. A potom sa zrazu toto pevné spojenie s jej osobnosťou končí a už len kde-tu sa objaví záblesk nejakého, prevažne pozitívneho pocitu. Chýba mi tá komplexnosť a podrobnosť prvej polovice knihy. Chýba mi jej vyrovnávanie sa s prežitým. Chýba mi – a veľmi! – jej snaha zistiť, čo sa stalo s jej otcom. Chýba mi vykreslenie toho, ako sa zaraďuje do normálneho života – nie po stránke udalostí, ale po stránke emocionálnej.
Kniha začíná jako ,,rádoby" dívčí román z předválečného období v Maďarsku. Postupně se na vás začínají valit nechutnosti spojené s brutálním zacházením ,,nežádoucích" obyvatel, transportem do koncentračních táborů a života, tedy spíše umírání v tomto pekle! Nejvíce mě asi zasáhla část, kde autorka popisuje topení batolat před jejich matkami a zábavu představitelů SS, kteří z rozmaru děti nadhazují do vzduchu a pak do nich střílejí. Také nelidské pokusy zrůdného anděla smrti Mengeleho, jsou samy o sobě odstrašující. Po celou dobu s nadšením hltáte všechny detaily knihy a zároveň vás to nutí číst dál a dál. Stáváte se součástí knihy, máte tendenci se vciťovat do popisovaných situací. Tuto téměř 400 stránkovou knihu jsem přečetla během několika hodin. Rozhodně doporučuji všem, koho tato témata zajímají!!! Slabší povahy varuji!!!!