Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2573
2573
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan , 2016
více info...
Přidat komentář
Silny pribeh, z nekterych pasazi az mrazi a jsou opravdu hodne smutne i slza ukapla. Hlavni hrdinka ma muj velky obdiv, vytrpela si opravdu priserne veci. Doporucuji precist.
I když sem si tuto knihu přála přečíst, trvalo mi to pomalu rok, než jsem k tomu našla odvahu.
Že hrůzy, kterých lidé byly sami sobě schopni páchat během války, byly neuvěřitelné, to všichni víme.
Ovšem to, co jsem pociťovala při čtení této knihy, jsem nikdy ještě nezažila.
V polovině jsem musela knihu na pár dní ponechat stranou, neboť mě natolik ovlivňovala, že jsem nemohla pokračovat.
Něco jiného je když čtete příběh, o kterém víte, že je pouze výplodem autorovi fantazie, ovšem ve chvíli, kdy si uvědomíte, že jde o opravdovou lidskou bytost, dokáže to silně ovlivnit vaše momentální rozpoložení.
Můžeme jen doufat, že toto se již nikdy nebude opakovat a lidé nedovolí aby byly vystaveni situaci, kdy zatratí lidi, které milují.
Válečné příběhy bývají vždy silné, bolestivé a mají spoustu emocí. Nebylo tomu jinak ani v tomto příběhu židovské dívky Violy Sternové. Jen s hrůzou v duši jsem přečetla její příběh. Pouze s velkým štěstím a silou vůle mohla Viola přežít.
Doufám, že se nic tak hrůzostrašného v naší budoucnosti už nestane. Kniha by mohla být i čtením povinným, aby mladá generace nezapomněla !
Podobné knihy se hodně špatně hodnotí. Vlastně už dopředu je člověku jasné, o čem bude číst a jak se děj bude vyvíjet. I tak jsem ke knížce přistupovala - vím do čeho jdu, bude to kruté čtení, jsem připravená... Přesto jsem byla znovu a znovu šokovaná tím, jak se v krátké době může stát člověk člověku vlkem, jak může člověk člověka tolik týrat, jak je možné, že k něčemu takovému vůbec mohlo dojít... Paní Violu obdivuji za její postoj k životu, za její odvahu o tom všem mluvit, za její lidskost. V knížce ani jednou nespadá do škatulkování, ale vidí lidi takové, jací jsou - dobří a špatní. Bez ohledu na národnosti nebo rasu... Rozhodně kniha, na kterou se nezapomíná.
str. 161:
" "Teto Helenko, nebojte se, tohle skončí a my se opět vrátíme ke svému starému životu a jednou o tom budeme vyprávět vnoučatům. A nebudou nám chtít věřit."
Pamatuji si tu větu, kterou nám s úsměvem řekla. Měla pravdu - když jsem se občas svým dcerám snažila vyprávět o koncentráku, nechtěly to vědět. Podle mě mi nevěřily. Chápu, že se jim to muselo velmi špatně poslouchat. I mně se o tom vlastně těžko mluvilo. Snadněji se o tom říká cizímu, než blízkému člověku. Děvčatům jsem zážitky selektovala, ale i tak jim přišly neuvěřitelné a příliš bolestné. Nechtěla slyšet, že někdy někdo týral jejich maminku. Protože to znamenalo, že maminka se neuměla bránit. Že byla slabá. A to mámy být nesmějí. Mámy musí být a jsou nejsilnější na světě.
Po válce jsem někde, myslím, že to bylo během procesu s Eichmannem, zachytila informaci, že koncentráky přežilo víc žen než mužů. Že jsme tam byli přibližně stejně procentuálně zastoupeni, ale že žen přežilo víc. I v mém okolí jsem to zažila. Když už některá žena přežila selekci, málokdy spáchala sebevraždu nebo vběhla do elektrických drátů, tak jako to dělali muži. Máme v sobě nějakou velkou sílu, která nás přímo nutí přežít. Muži asi ztratí dříve víru, že přežijí, neboť se více spoléhají na svou sílu a bojovnost. A tam ji použít nemohli. Tedy mohli, ale jen na chvíli. Potom je zastřelili nebo oběsili jiným na výstrahu. "
Příběhy s válečnou tématikou čtu velmi ráda. Zároveň mi ale připravují i krušné chvilky, obzvlášť co se nočních můr týče. Při čtení Mengeleho děvčete jsem zažívala stavy, kdy jsem v jednu chvíli chtěla knížku zavřít a už nikdy neotevřít, jak se mi při některých částech dělalo zle od žaludku. Ale na druhou stranu mi něco nechtělo dovolit knihu zavřít. Druhou polovinu knihy jsem hltala větu po větě a stránky ubíhaly hrozně rychle. Příběh, který jsem se dočetla budu trávit ještě nějakou dobu a mezitím se vrhnu na knihy s milejší tématikou. Ale rozhodně mohu říci, že mě tato kniha vytáhla ze čtenářské krize a plánuji se k ní časem vrátit.
Každý by si měl aspoň jednou přečíst takový příběh. Svědectví někoho, kdo to hrozné peklo prožil, aby se už nikdy nic takového neopakovalo. Za mě získává kniha plný počet hvězdiček.
Viola Stern Fischerová po letech svěřila své vzpomínky reportérce.Viola přežila Mengeleho pokusy,4 koncentrační tábory a nakonec utekla... .Je to silný příběh hrůz 2 světové války a koncentračních táborů.Stále by se mělo knižně,filmově a ve škole učit a nenechat v zapomnění!S hlubokou úctou,kteří přežili anebo umřeli v kocentračních táboech!!!
Hrůzostrašný, silně emotivní, realistický příběh, který by měl být zařazen do povinné četby, jednak kvůli historickým faktům a také proto, že by se nemělo zapomínat, čeho všeho byli lidé schopni a jaké hrůzy se na našem území, ještě před pár desítkami let, odehrávaly. Je třeba si to připomínat, abychom dělali vše proto, aby se to už neopakovalo. Paní Violu ,,Lily" obdivuji, že byla tak odvážná si tím vším projít znovu, když o tom vyprávěla. Každopádně to musí být neuvěřitelně silná osobnost a děkuji za to, že se podělila s veřejností o její životní příběh. Jedna z nejlepších a zároveň jedna z nejhrůznějších knih, co jsem kdy četla. Koupě rozhidně nelituji, kniha má čestné místo v mé knihovně. Klobouk dolů.
Kniha mi doslova vyrazila dech. Krasně napsaný příběh. Hlavní hrdinka má můj velký obdiv. Jsem zhnusená co je schopno lidstvo provádět. Knihu bych zařadila do povinné četby na školách.
Tyhle knihy se tak špatně hodnotí... Obdivuji každou podobnou knihu, každý příběh a člověka, který je ochotný se s celým světem podělit o to co prožil a hlavně který po tom všem byl schopný začít znovu žít. Příběh paní Violy je silný, srdcervoucí a odporný a i když vám u každé kapitoly běhá mráz po zádech, nemůžete se od ní odtrhnout.
Je to SILNÉ. Víc nemohu napsat. Až těžká uvěřitelnost ... zvěrstva, která by člověk ani v nejhorším snu nevymyslel ... a víme, že se to dělo.
Musela jsem rozdýchávat snad každý odstavec. Třeba jsem vstala a zírala z okna a nebyl tam vůbec žádný pocit "ještě že žiji teď", nebylo tam nic. Chtěla a musela jsem přečíst knihu co nejdříve, protože ty dvě noci se mi o ní zdálo ... přitom nešlo přestat číst. Pár knih s touto tematikou už přečtených mám ... ale tohle ... to je prostě hluboká SÍLA. Obdivuji všechny ty, kteří toto přežili ... obdivuji i ty, kteří to nepřežili ... obdivuji všechnu jejich sílu.
Silny, priserny, odporny a prekrasny ,,pribeh'' . Takovou knihu preci nelze hodnotit hvezdickami. Zde jen nalezi obdiv vsem tem, kteri se snazili alespon trochu pomoct.
Nikdy nemůžu pochopit co je lidská havěť schopna provádět. Každou kapitolu jsem musela dlouho rozdýchávat. Kniha mi zabrala trochu více času než je obvyklé.
táto kniha by mala byť zaradená medzi povinné školské čítanie. veľmi silné a veľmi smutné.
Tak tohle byl hodně silný příběh. O to víc, že se skutečně stal. Několikrát jsem se během čtení málem naplno rozbrečela.
Několikrát mě dohnala až k slzám! Opravdu velmi barvitě popsané zážitky nejen vlastní, ale i blízkých příbuzných a přátel.Četla se jedním dechem, dlouho na ni nezapomenu.
Príbeh Violy Fischerovej, ktorá prežila koncentračný tábor je veľmi zaujímavý. Pri čítaní knihy som ju obdivoval - kde brala chuť žiť, v takom otrasnom prostredí?
Beštiálne praktiky, ktoré na nich prevádzal doktor Mengele boli nenormálne odporné. No napriek tomu všetkému, čo prežila, sa jej podarilo opäť zaradiť do života, mať rodinu. Toto silné svedectvo vo mne vzbudzuje vďačnosť z toho, že máme teraz slobodu a nie sme nikým násilne prenasledovaní.
Toto byla nejsilnější kniha co jsem kdy četla. Některé kapitoly se rozdýchat prostě nedaly a nepomohly ani na rychlo puštěné epizody Friends. . Klaním se úctou paní Viole a všem, kteří těmito hrůzami prošli, jakožto i předkové mého partnera. Paní Violo tam do nebe vám posílám kytičku fialek ...
Ps: škoda že paní Viola nedodala jak s nimi komouši po válce zatočili a jak její manžel byl jako”zrádce” ve vykonstruovaném procesu v uranových dolech
Ty vogo, masakr, dám to?. . .tak tohle všechno, mimo jiné, mě napadalo při čtení téhle knížky (trochu se omlouvám za první vulgaritu, ale nešlo jinak : -( ).
Napsat, že kniha byla krásná mi přijde absurdní, i když jsem jí četla jedním dechem. Přiznávám, že jsem po určitých pasážích prostě musela dát pauzu, abych to prostě "rozdejchala" :-(. . . Oceňuji, že byl popsán život Violy od mládí až po konec války apod.. .Opět se ukazuje, co člověk unese, ještě, když mu to dávkují postupně, jak zde paní Stern Fischerová zmínila. . . . .. .. . . .Nějak mě dochází slova a psát další názory mi přijde malicherné, nedostačující. . .. . .Smekám před lidmi, jako je paní Viola, čest jejich památce a NEZAPOMEŇME!!!!
Běžné vyprávění z osobního pohledu s velmi silnou tématikou. 2. světová je jedna velká silná tématika. Knih na dané téma je čím dál více a tato přináší unikátní pohled ze Slovenska a částečně Maďarska, kde došlo k deportacím později. Autorka nás uvede i do veselé doby těsně před válkou a následně se pak spolu s ní procházíme postupným zvratem, který vyvrcholí deportací. Očekávala jsem ale, že pokusy budou v knize v širším měřítku než spíše jako třešnička na dortu. Příběh má šťastný konec. Určitě stojí za přečtení.