Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/big_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg 4.81982
Nahrávám...

Komentáře (612)

Kniha Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory

libor290
18. listopadu

Příběh je to silný a donutil mě k zamyšlení, jak hrůzné lidstvo jsme.

Musím říct, že jsem čekal od knihy něco jiného. Předpokládal jsem, že bude více popsán právě Mengele a jeho pokusy, ale to se tam jenom mihlo. Řekl bych, že 3/4 příběhu autorka popisuje život před koncentračním tábor, 1/3 je věnovaná životu v táboru a zbytek je rozdělen na popis Mengeleho a životu po.

Nikterak příběh neshazuji, jen mi kniha přišla v některých částech zbytečně zdlouhavá a nevěnovala se tolik tématu, které jsem očekával.

Palorizek85
09. listopadu

Silný a smutný příběh. Vždy když čtu příběhy lidí z koncentračních táborů, nebo lidí z míst, kde je pořád válka, říkám si, jak je ta lidská rasa barbarská. Na jedné straně jsme schopni lásky, pozornosti a obětavosti a na straně druhé jsme schopni nesmírné bolesti, zvrácenosti a co je podle mě nejhorší, bezostyšné apatie k bolesti druhých. I to se ukázalo u všech těch sousedů, známých, spoluvěznů, kteří místo pomoci udávali a pro zachování vlastního "pohodlí" (protože často šlo i o pohodlí a ne život) byli schopni zradit druhé. Když se pak podívám na dnešní dobu, kdy se veřejně hádáme o naprosté "hlouposti", říkám si, co si asi musí myslet lidé, kteří si prošli tím peklem. Bůh pomáhej generaci, která zapomněla na hrůzy války a která se o nich ani nevzdělává.


david5746
08. listopadu

Hodně jsem přemýšlel, jak knihu nějak jednoduše charakterizovat a víceméně jediné slůvko, které mě pořád napadalo. bylo slovo "depresivní". Knih s touto tématikou mám načteno hodně, ale tato kniha ve mě vyvolávala asi největší deprese.

Autorka velice pozvolna začne s předválečnou zamilovanou pohodičkou v malém městečku na jihu Slovenska. A pak začne přidávat šílenosti, které by člověk radostně vzal v jakékoli fikci, ale tyto absurdity někdo vážně prožil a z hlediska historie vlastně úplně nedávno. Začíná válka, u nás protektorát, Slováci si jedou svoje, obec se dostává pod Maďarsko, čtenář musí kousnout první dávku absurdit, kdy se s některými lidmi jedná jako s věcmi a kdy společnost určuje, třeba kdo může bydlet na ulici, která se po někom jmenuje atd. Pak následují už "známé" etapy jako ghetto, transport, Osvětim, zde z pohledu ženského tábora a "vědeckého" experimentování doktora Mengeleho. Jsem už velkej kluk, ale i tak jsem často zvažoval jestli mám brečet nebo zvracet.
Viola měla naštěstí štěstí v neštěstí, ve finále tam byla celkem krátce a tuto etapu přežila, stejně tak další tábory a pochod smrti. Prozrazuje to už na obálce, tak to jako spojler neberu.
A ikdyž má kniha šťastný konec, tak ta poválečná pachuť v rodném městečku, tak to byla taky pecka, která mi z hodin dějepisu taky úplně nedocvakla, ale logiku to má, že návrat někam, kde se proti sobě vyhrotily dvě skupiny obyvatel, asi nemusel být úplně nejšťastnější a ověnčený šeříky.

Tato kniha ve mě bude rozhodně hodně dlouho, mohu ji silnějším povahám jen doporučit a já si jdu přečíst asi nějakou knihu pohádek.

stanza
28. října

Opravdu velmi silné, dojemné osobní vyprávění o neskutečné hrůze koncentračních táborů, kterému se ani nechcete věřit a přesto je to hrozivá, bolestná pravda. Jedna z nejlepších knih na toto téma. Doporučuji všem.

Manifest blech
22. října

To bylo neskutečné, hodně syrové. Kolik toho zvládne jeden člověk zažít a má v sobě stále dost sil na přežití. U konce mi i slza ukápla.

Soboll
30. září

Moje již druhá kniha o hrůzách 2. světové války a určitě ne poslední . Jistě ,je to velmi bolestivé čtení ,ale také velmi poutavé . Začátek příběhu je plný galantnosti , která k tomuto období patřila . První láska ,tak krásná . Vše se postupně zhoršovalo ,kam až se to dostalo mi vlastně k tomu jaké měli lidé tehdy mravy vůbec nesedí . Jak se lidská povaha může takto zfanatizovat ? Jak někdo vůbec mohl mít žaludek na to aby koukal ba dokonce se účastnil takových zvěrstvech ?! Vyhladit celé rodiny ,po milionech .Nikdy toto nepochopím ,stejně jako nikdy nepřestanu číst tyto příběhy aby nebyli zapomenuty ....

Sabina335
29. září

Poslední dobou mě knihy o Osvětimi začaly dost lákat a mám jich i celkem dost přečteno. Mengeleho děvče je pro mě zatím nejlepší z nich. Kniha je velmi osobitá, jelikož ji vypráví sama Viola, která přežila 4 koncentrační tábory. Jediné co mě malinko zklamalo byl až na můj vkus moc rychlý konec. Myslím, že útěk z pochodu smrti a návrat do rodného města by si zasloužil pár stran navíc.

Raddkaa
25. září

Mengeleho děvče.
Příběh Violy Sternové začíná v rodném Lučenci, kde nás seznamuje se svou rodinou a přáteli a kde také mladičká zažívá první citové vzplanutí. Ještě před transportem zažívá rodina stěhování ze svého domova, přes malý byt až k pobytu v ghettu. Vyprávění v Osvětimi zahrnuje nejen vlastní zážitky v ordinaci Mengeleho, ale i hrůzné příběhy nejbližších spoluvězenkyň. Postupně přes Ravensbrück a Buchenwald cesta končí pochodem smrti a útěkem do rodného města, kde věří v setkání. Je to citlivě vyprávěný příběh, který není jen popisem zvěrstev a pokusů v táborech. Není to jen výpověď o jedné ženě, prostor je dán i ostatním členům rodiny, přátelům a také oceňuji, že autorka zařadila do svého příběhu také osudy lidí, kteří se jí svěřili, a tím ani ten jejich příběh nebude nikdy zapomenut. Autorka se také zaměřila na vsuvky, které knihu obohacují o informace z uvedených táborů, prostor má i osvětimská vražedkyně. Nastíněná je u situace v předválečné Lučenci. Přes smutné popisy je zde i laskavý děj s dobrým koncem. Kniha se neobejde bez slz. Strašně silná kniha, ale výborná.

1 ...