Medveďovce
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380069/bmid_medvedovce-wkm-380069.jpg
4
2163
2163
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Štyridsiatnik Peter Andersson sa po skončení profesionálnej hokejovej kariéry v Kanade vracia do rodných Medveďoviec, malého mesta s veľkými snami, kde je len zima, tma a nezamestnanosť. Má v úmysle postaviť na nohy svoj materský klub, zložený z miestnych juniorov. Spolu s ním prichádza jeho manželka Mira, zmietajúca sa medzi túžbou po kariére úspešnej advokátky a pokojným životom manželky a matky v mestečku uprostred lesov, kde líšky dávajú dobrú noc. A napokon ich dve deti, dvanásťročný hokejový center Leo a o tri roky staršia Maya, ktorá miluje gitaru a nenávidí hokej. Mestečko bojuje o prežitie a budúce úspechy hokejového tímu mu majú prinavrátiť hrdosť a zašlú slávu. Na HC Medveďovce tak padá obrovské bremeno zodpovednosti. Aký význam má jeden jediný zápas pre upadajúce mestečko? V Medveďovciach obrovský, ten úplne najväčší. Preverí silu priateľstva a odhalí všeličo dovtedy skrývané a zatajované. Okrem iného aj to, čo sme schopní vykonať v záujme úspechu a ako ďaleko vieme zájsť, keď chránime svoje deti.... celý text
Přidat komentář
Knihy tohoto autora mě vždy nadchly, takže jsem i přes téma, které mi není blízké, hodně očekávala. Beckham napsal strhující příběh, který vás doslova vezme za srdce, i když nejste ani fanoušek ani znalec hokeje, jako to bylo v mém případě. Ono to také není jen o hokeji, ale hlavně o odvaze stát si za svým, i když to není výhodné nejen pro mne, ale také to ovlivní životy lidí, které máme rádi. Tento autor je zkrátka "pan spisovatel", takže doporučuji všem, kteří mají rádi silné příběhy a také je zajímá morálka dnešní společnosti...Zaujalo mě několik myšlenek, a toto "moudro" jsem si opsala: "Když se člověk stane rodičem, už se pak napořád cítí jako moc malá peřina. Ať se snaží přikrýt všechny sebelíp, vždycky je někomu zima".
Nefandím hokeji, takže začátek byl strašný, ale pak mě to začalo bavit a konec úžasný.
Nádherná knížka. Backman říká věci, které nejsou nové, ale ř8ká je tak, že vám nové začnou připadat. Už se těším na pokračování!
Medvědín je tak jiná od předchozích knih Frederika Backmana a současně je tam pořád cítit jeho rukopis a hlavně um, ve dvou větách vystihnout tak silné emoce, že bez krabice kapesníků se tato kniha nedá číst. Jako všechny jeho předchozí. Na co mnozí spisovatelé potřebují několik stránek, to Backman dokáže vložit do pár řádků. Stačí naznačit a pocit zoufalství, beznaděje, smutku, strachu, ale i naděje, úspěchu....je úplně hmatatelný. V hokejových kulisách se zde odvíjí hra, kdy oběť je označena za viníka a naopak násilník za oběť. Čtenáři znají pravdu, ale jinak je tento nerovný souboj postaven na tvrzení proti tvrzení. Obdivuji schopnost Frederika Backmana vcitít se do postavy dívky, která byla znásilněna, jejích pocitů a strachu oznámit to, protože "takto bylo ublíženo jen jí, když to řekne, tak ublíží spoustě lidí kolem sebe". Stejně tak zachycení vnitřní rozpolcenosti mezi klubovou loajalitou a pravdou.
Těším se na další jeho knihy.
Od tohoto autora jsem si chtěla už dlouho něco přečíst, ale musím říct, že tento styl nebude asi nic pro mě... Anotace zněla úžasně a navíc mám hokej ráda... Nicméně nastínění konce na začátku knihy mi vnuklo dojem, že konec bude jedna velká jízda plná odhalování toho, jak to všechno ve skutečnosti bylo... Tak takhle napínavé to teda nebylo a navíc mi kniha přišla místy hodně zdlouhavá...
No, nemám slov! Tohle jsem od Backmana nečekala, je to úplně jiné, než jeho dosavadní knihy. Kniha je velmi čtivá, napínavá, nečekaná. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Těžko pro knihu hledám správná slova... Pro mě bude od Backamana top Ove, ale Medvědín slušně šlape na paty.
Je to už pátá kniha, kterou čtu od tohoto autora a myslím, že jedna z jeho nejlepších. Lepší nebo stejná je Muž jménem Ove. Hodně pěkně vykreslený příběh, uvěřitelné zápletky a svižný spád s děsivým podtextem (díky lehkému napovídání vypravěče).
Ten chlápek píše čím dál tím líp. Opět se tu jezdí saabem a opět je to vážně dobrý příběh. Vystavěné skvěle, vlastně všechny postavy chápete, co je na pozadí jejich chování. Nikdo není ani černý ani bílý, spektrum šedé je nezměrné. Dokonale popsaná frustrace maloměsta. Hokej tu funguje jako perfektní katalyzátor všeho. Řevnivost, kamarádství, touha vyniknout, touha uniknout, pravda, lež, odvaha a soukolí politiky. To se tady uvaří do hodně husté kaše.
Nejvíc pravděpodobný příběh od tohoto autora. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak mě kniha nepustila ani na okamžik.
Jak to ten chlapík dělá, že dovede člověka rozesmát i rozplakat zároveň v každé knize.... úžasně lidské, jako vždy.
První setkání s Fredrikem Backmanem mě zcela pohltilo. Téměř dokonalé vykreslení charakterů, myšlení, pohnutek i konkrétních činů lidí, kteří až na výjimky nikdy nemohou při řešení jakékoliv situace překročit své možnosti narýsované strukturou maloměsta a jeho psaných i nepsaných (v tomto případě především hokejových) pravidel. Asi i kvůli svým osobním zkušenostem s životem v takovéto komunitě jsem bez nadsázky opravdu trpěl a moje pocity se při čtení blížily bodu mrazu. Což je pochopitelně míněno jako velké uznání autorovi.
Celý příběh je precizní sondou do hlubin lidské duše, která je vždy a všude rámována časoprostorem, ve kterém se vyskytuje, a to zpravidla o to silněji, čím hlasitěji toto rámování odmítá. Zároveň je napsán neuvěřitelně vyváženě a autor všem postavám poskytuje dostatečný prostor na objasnění svých postojů, pohnutek a nakonec i činů. Čtenář má dostatek materiálu pro pochopení i těch, které by původně ani chápat nechtěl, a tím dostává tento příběh z bohem zapomenutého a šedého severského kraje neuvěřitelnou barevnost.
Vina a trest. Lež a pravda. Realita a fikce. Slova, která jsou významově od sebe daleko, ale v reálném světě je od sebe často vůbec nerozeznáme. Při čtení této knihy všichni okamžitě víme, jak se to stalo, ale sledujeme klikatou cestu pravdy mezi mnoha nástrahami, překážkami i jejím překrucováním k lidem, kteří zpočátku nevědí vůbec nic a (logicky) se řídí svými pocity, sympatiemi a (často) iracionálními zvyklosti své komunity.
Výborná kniha, ve které se vše točí okolo hokeje, ale ten je zde přitom až na druhém místě.
Tak.. měla jsem slzy v očích prakticky celou knihu.. asi ještě nikdy na mě nic tak hrozně nezapůsobilo, možná je to životním obdobím, věkem, roční dobou nebo erupcemi na slunci a jindy by se mi tak nelíbila, ale teď to sedlo.. Kina s velkým K. Nečtu hodnocení knih předem, protože jsem pak natěšená a čekám víc, než v knize je. tak nečtěte hodnocení, přečtěte si tuto knihu:) Stojí to opravdu za to.. kniha zdánlivě o ničem, ale vlastně úplně o všem. Amat a Benji - takové kamarády bych chtěla i pro svého syna.
A od Backmana chci rychle další knihu :D
Tak tohle rozhodně ano. A můžu vám říct - byla jsem zklamaná. Čekala jsem knihu plnou inteligentního humoru jak už to Backman umí, vychytat tu jemnou nitku mezi tím co je vtipný a co už je trapný....a ono ejhle nic.
A můžu vám říct - byla jsem nadšená. Ach ten život lidský, stále překvapující. Ten příběh vás prostě chytne ať už chcete nebo ne.....nebraňte se tomu - pohlazení po duši je proti tomu prd.
P.s. : Celá knížka je o hokeji a celá knížka není o hokeji.
Nemá smysl se tady o knize rozepisovat.Níže uvedené komentáře hovoří za vše.TA KNIHA JE PROSTĚ DOKONALÁ.A jedna z mála knih, která se usadi v hlavě nadlouho.
Neskutečné, nádherné, mrazivé, úžasné... Backmana mám ráda, myslela jsem si že Oveho nemůže nic překonat, ale to, co předvedl autor zde... Kniha má pomalý rozjezd, tak jako všechny Backmanovy knihy, chvíli asi budete přemýšlet, že jste se spletli, že tohle není pro Vás, nenechte se odradit... Pak to přijde a nebudete moct knihu odložit. Díky Bohu, že jsem onemocněla a mohla poslední třetinu dočíst jedním dechem. Co mám děti, nepodařilo se mi pročíst noc... až teď. Bušení srdce a řinoucí se slzy s každou další stránkou... Vůbec nejde o hokej, dosaďte si za něj cokoliv jiného... a vůbec nejde o Medvědín, klidně by to mohlo být u Vás na vesnici...
SPOILERY!!
Ovšem ta atmosféra... všichni se znají, všichni vědí, jak se má chovat ten druhý, všichni mlčí a tím souhlasí, lynč, davová psychóza, rodiče ženoucí své děti jen za výsledky, aniž by vůbec věděli, kdo jejich děti jsou... Na rozdíl od některých čtenářů neumím a ani nechci chování určitých postav pochopit. A taky bych chtěla poznat Benjiho, kluka se smutnýma očima a divokým srdcem.
Obdivuji autora za to, jak celý příběh vystavěl, zrychlující se tempo, střídání obrazů a ten závěr! A ač hokej a prostředí jsou jen kulisou, tak mistrně popsanou. Děkuji za zážitek a podnět k přemýšlení! Tuhle knihu jsem nečetla naposledy. Nominace na knihu roku.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu s takovým nadšením číst knihu o hokeji (který mě vůbec nezajímá). Ale protože mám moc ráda všechny Backmanovy knihy, nemohla jsem si ji nechat ujít. Začátek se sice trochu vlekl, ale pak už to jelo. Skvěle nastíněné charaktery všech postav, jejich pocity a postoje k tomu, co městečko prožívá. Moc se těším na další román tohoto autora.
Super knizka, i pres to, ze k hokeji zadny vztah nemam, tak me kniha uplne pohltila. Je to napsano tak lehce, tak lidsky, ze jsem nemohla prestat cist. Tento autor ma svuj osobity styl psani, ktery do jeho knih vnasi neco nepopsatelneho.
Tak úplně nevím, jak tuhle knihu hodnotit. Autora mám ráda, hokej miluju, ale nevím, jestli bych, nebýt těchto skutečností, knížku dočetla, protože první třetina knihy je poněkud zdlouhavá. Celkově je skvělá a rozhodně není jen o hokeji, ale myslím, že dost lidí ta první část může odradit.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Ove - Babička - Britt-Marie, tři skvělé knihy, u nichž můžeme dlouho debatovat, která je nejlepší a proč. A pak je tu Medvědín. Že je to kniha o hokeji nebo že je stejná jako Backmanovy předchozí romány, může napsat jen ten, kdo ji ne(pře)četl. Protože Medvědín je docela jiný a docela jinde. Je mnohem výš. Je to Backman v plné formě a plné polní.
Vyprávění o městečku kdesi na severu, kde dávají medvědi dobrou noc a kde celá komunita stojí a padá na hokeji, se nejdřív jeví jako příběh o vášni, o lásce, o tom, kolik jsme té své posedlosti ochotní věnovat, jak moc dokážeme dřít a co to o nás vypovídá. A ano, je tam hokej, ale klidně ho nahraďte fotbalem, jízdou na koni nebo třeba pletením či šachy. Nejde o to, že je to hokej, jde o to, jak moc je něco tak zbytného vlastně nezbytné.
Jenže pak se příběh začne rozvíjet dál, Backman bravurně přemísťuje pro mnohé autory absolutně nezvladatelné množství postav po šachovnici, kterou snad radši ani nechcete vidět, ale musíte otáčet stránku za stránku, protože cosi vás pohání vpřed. Snad víra, že to nakonec všechno dobře dopadne.
A tak sledujeme vyprávění o životě po životě, o síle stesku, smutku, ale i rodičovské lásky, bezmoci a nejistoty. Backman je mistr emocí a do krátkých obrazů dokáže vyskládat láhve s jejich hutným koncentrátem do výšky, že se až hlava točí.
Ale to není všechno. Nemůže být. Dva lidi totiž udělají největší chybu svého života. A zaplatí za ni, tak jak nás dějiny učí, nakonec mnohem víc ten, komu už všechno vzali. V době, kdy jsme se naučili hashtagu metoo spíš vysmívat než ho brát vážně, je Backmanův hlas jako šlehnutí bičem přes obličej. Tvář po něm pálí a sliny chutnají po kovu.
Vyjmenovat všechny překrásné postavy by stálo příliš mnoho času, mě i vás, co tohle čtete. Místo toho si raději přečtete Medvědín. Není to laskavé ani příjemné čtení, je to čtení palčivé, hrubé, ve své otevřenosti a přímosti kruté. A zároveň tak krásné.
(Audioverze v podání Pavla Soukupa je skvělá. Po dlouhé době jsem nevydržela jen poslouchat a knihu jsem tak částečně slyšela, když jsem nemohla číst, a pak dohltla v papírové podobě... aby mi došlo, že to ona zhltla mě.)