Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
785
182
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst, ale nakonec jsem otáčela stránku za stránkou. Byla to příjemná oddechovka
Do knížky jsem se pustila po nadšení z předchozího díla - Zmizet a taky z důvodu maturitní četby. Už jenom podle ilustrací mi přišla knížka sympatická a vtipná, když jsem si ji zběžně prohlížela a taky mi byla doporučena knihovnicí, že se mi bude líbit. Taky aby se mi nelíbila, hlavní hrdinka je podobně v mém věku, alespoň bych věděla, na co se mám s lehkým nadhledem připravit s přicházejícím životem vysokoškolačky.
Začala jsem ji číst skoro okamžitě a hned mě do očí praštil styl vyjadřování Marty. Nezvykla jsem si na něj ani po přečtení celé knihy, občas mi některé věty nedávaly smysl a musel jsem je číst dvakrát. To je ale k negativnímu hodnocení vše. S Martou jsem se sžila, soucítila jsem s ní a celou dobu jí fandila. Z jejího psího kamaráda jsem měla velkou radost.
Do knihy jsem se začetla tak moc, že jsem ji po dvou dnech se zklamáním odložila, protože jsem chtěla číst víc, víc o Martě.
Líbilo, moc. Jak by řekla Marta. Teď se vrhnu na další knihy od Soukupové a dávám 4 hvězdičky! Tak.
Za mě super knížka pobavila a pro mě teda spoustu podobných životních zkušeností s Martou...
Skvělá knížka. Lehčí než Zmizet, přesto pořádný svist. A na cestu k moři si nejspíš přibalím další Soukupovou...
V této knize jsem si potvrdila jedno, Petra Soukupová je ideální autorka na léto... Její knihy jsou reálné, čtivé a záživné... Tato konkrétně je psána zajímavým jazykem a má skvělé a neuvěřitelně vtipné ilustrace, nad kterými jsem se smála už od předsádky... Rozhodně sáhnu v budoucnu po další knize od této autorky, až si budu chtít odpočinout a vypnout u dobré knihy...
Na začátku mě zarazil zvláštní styl psaní, ale velmi rychle jsem si zvykla. Hodně drsná knížka. Dost depresivní. Marta si sice za většinu věcí mohla sama, ale v lecčem jsem ji chápala. I když si všechno do puntíku naplánujeme, nikdy to přesně nevyjde tak, jak chceme.
Akorát mě trochu naštval otevřený konec. Doufala jsem, že to s Martou nějak "dopadne". Sice se ke konci trošku vzpamatovala, ale těžko říct, co by bylo dál.
Výborná kniha, opravdu senzačně napsáno z pohledu devatenáctileté dívky! Doporučuji.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, stale jsem mela pocit, ze ta holka musi prece existovat. Libi se mi styl psani a popis pribehu. Moc jsem Marte fandila, aby to pro ni dopadlo co nejlepe, tak moc mi ta kniha prisla uveritelna.
Já mám tyhle nedějové dějovky, obyčejné všednosti a pocitové vztahovky prostě ráda.
Člověk nikdy neví, co a kdy ho semele, ačkoliv ostatním se vaše důvody mohou zdát nicotné, mozek a srdce si to přeberou po svém a uzavřou vás v nepropustném mikrokosmu.
Zase v tom všem mají prsty sudičky či genetika, zase na tom mají podíl autority (nejdříve v podobě rodičů, pak do určité doby učitelů), zase za to trošku můžou sourozenci (nebo jejich absence), zase jsou v tom vrstevníci. Zase je to něco, co se prostě vymyká a bude vymykat naší kotrole a co nás ovlivňuje víc, než bychom chtěli.
Nejdřív jsem si musela zvyknout na styl psaní. Ale do děje mě kniha vtáhla prakticky hned. Snadno jsem se vžila do pocitů Marty a přála bych jí, aby se co nejdříve dala dokupy.
Petru Soukupovou mám hodně ráda. Oblíbila jsem si ji už románem K moři, Zmizet mě úplně nadchlo. Mám ráda její styl psaní a témata, která si vybírá. Marta v roce vetřelce mě velmi zaujala. Hlavní hrdinka mi sice nebyla tak úplně sympatická, možná tím, že já jsem tu češtinu na fildě vystudovala :) Ale jinak se mi kniha moc líbila... Těším se na další díla této talentované autorky!
Styl Petry Soukupové mě hodně baví. Ač píše hovorovým jazykem a v předlouhých souvětích, čte se to samo. V tomto případě mi sice nebyla moc sympatická hlavní hrdinka (na rozdíl od její matky, ve které jsem se - ač váhám, jestli je to dobře, nebo špatně - docela našla), ale fakt je, že Marta byla hodně psychicky nemocná. Jen tedy o hvězdičku méně za ten naprosto utnutý konec.
Knihy Petry Soukupové mám ráda. S Martou člověk jistě v mnohém nesouhlasí, ale stejně si s ní musí příběh prožít. Je tak snadné dostat se na dno. Ne každý se dokáže odrazit.
Marta zkazí na co sáhne, většinou vlastní vinou, nedá na dobré rady ani prosby rodičů, prostě by se někdy chtělo říct dobře ti tak. Ale nejde to, Martě jsem musela fandit a pořád číst dál, abych věděla jestli se odrazí ode dna a uspořádá si život. Deníková forma knihy se mi líbila. Za mě lepší než kniha Zmizet.
Nedočteno. Stereotypní momenty mě ubily. Pod povrch jsem se nedostala. Považuji tuhle knihu v tvorbě P.S. za úlet.
Zničila sis život, Marto. Kdo jsem ale já, abych tě soudila?!
Knížky od Soukupové. Jedna skupina, u které nevím. Píše o ničem? Píše o životě, o úplně běžném životě, o běžných myšlenkách a situacích. Takže vlastně o něčem opravdu důležitém. O něčem co zná každý z nás. Stejně je tomu i u Marty. Někomu možná lezla na nervy. Mně ne. Já jsem ji dokázala pochopit, ačkoliv být v roli její matky, tak bych ji propleskla. Ale i v tomto příběhu jsem si našla něco, kde jsem si řekla: "Ano, tohle je přesně ono. Tohle jsem taky cítila." I z této knihy prostě ty emoce úplně stříkaly.
Soukupová prostě umí. Umí nás vtáhnout do niterné psychologie lidské psychiky. A právě pro tuhle stránku jsou její knihy pro mě velmi dobré.
Pamatuju si, že knížka Zmizet od stejné autorky na mě zapůsobila silněji. I když už si nedokážu vybavit nic jiného, než ten dojem. Proto si ji přečtu znovu. To ale neznamená, že se Marta v roce vetřelce nepovedla. Nemám moc rád příběhy, které deformují běžný jazyk podle toho, kdo je vypráví, ale tady mi to přestalo vadit po první stránce. Zvolené životní období rané dospělosti je zajímavé, podařilo se upozornit na náročnost konce teenagerských let, kdy už člověk musí začít jednat opravdu sám za sebe. I přes existující zázemí to není maličkost, všechno zvládnout, i první opravdové průsery. Marta je navíc, v kladném smyslu slova, celkem průměrná a tím lehce uvěřitelná postava, včetně mnoha negativních vlastností. V hodnocení si ale nechám určitou rezervu, jak kvůli tomu neurčitému, dodnes patrnému, osobnímu obdivu ke Zmizet, tak kvůli faktu, že zvolená forma jednoduchých zápisků u Marty příliš neláká k opakovanému čtení.
Rychlá, stylisticky zajímavá, drsná. Čte se to jedním dechem. Jsem ve věku mezi Martou a její mámou, mám dceru. Děsí mě Martino sobectví, sebestřednost, její totální prázdnost a nulová odpovědnost. Současně si ještě pamatuju hledání sebe sama, ten strach, že "jedu ve špatném vlaku - na nevhodné škole, mezi divnými lidmi", takže části jejích pocitů rozumím velmi dobře. Dokážu pochopit i to depresivní prázdno a neschopnost vstát z postele. Ale stejně mě hlavní hrdinka hrozně štvala. Hrozně. Chová se hnusně k sestře, bráchovi, rodičům - kolem ní je spousta lidí, kteří se o ni zajímají, snaží se jí pomoci, ale ona je vnitřně úplně prázdná. A taky mne fascinuje, kolik vypije alkoholu. Po takovém roce bych byla mrtvá ;)
Nicméně to byl dobrý literární zážitek.
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Marta v roce vetřelce je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 134x |
| Čtenářské výzvě | 173x |
| Doporučených | 52x |
| Knihotéce | 138x |
| Chystám se číst | 181x |
| Chci si koupit | 28x |
Nehodnotila bych tuto knihu jako oddechové čtení. Naopak, je to čtení depresivní a alarmující. Byť jsem o generaci starší než Marta, neodsuzovala jsem ji, že je sobecká a sebestředná. Je velmi málo mladých zamilovaných, kteří dokáží docenit "dobře míněné rady" svých rodičů. Každý si na to musí přijít sám. No a Marta je ukázkový případ. Její pozdější chování je jen důsledek neschopnosti řešit problém v jeho začátku a velmi malé odolnosti vůči stresu. Ve chvíli, kdy nebyla schopna vstát z postele, to už nebylo její rozhodnutí...
POZOR SPOILER!!!!!!!!!!!!!!!
Úplně nejvíc mě dostal ten konec. Nebyl otevřený, byl bezvýchodný. Bylo zcela zřejmé co se děje, a kam Marta opět padá.