Maminka

Maminka https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118443/bmid_maminka-6IA-118443.jpg 4 1234 238

Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. S ilustracemi Jiřího Trnky patří knížka do zlatého fondu české literatury a do pokladnice Albatrosu.... celý text

Přidat komentář

PeťkaW.
23.03.2017 4 z 5

Krásně, jemně napsané verše, plné skutečného lidského citu a lásky nejen k matce, ale i k obyčejným lidským radostem a strastem, které nás životem provází. Seifert je jedna z nejzářivějších postav české literatury, a to zaslouženě. Maminka je klasika, jež by si zasloužila ve školách mnohem větší pozornost, která je často dopřávána dílům, co mají (dle mého) mnohem nižší hodnotu a charakter.

Peťulka8
12.03.2017 5 z 5

Nádherná sbírka básní :-)


Pedias
06.03.2017 5 z 5

Básně o nejmilejší a nejvzácnějši osobě na světě

evonra
24.02.2017 5 z 5

Něžné dojemné pohlazení.
Takovou sbírku básní by si zasloužila nejen maminka pana Seiferta.

5020
06.02.2017 5 z 5

Krásně dojemná a emotivní.

Kryštofka
03.02.2017 5 z 5

Tak pěkné, pěkné.

Milos74
02.02.2017 5 z 5

"Rok nebo dva jsem hrál a děsil se těch chvílí, já jsem vás miloval a vy jste se mi mstily, skřípěním zoufalým z hlubiny nitra svého..."
Nazpaměť umím dvě básně - Král a vosa, kterou recituje Manon Lescaut a Housle právě z téhle sbírky Jaroslava Seiferta. Poezii moc nemusím, léta rozervaného adolescentního srdce, které člověk léčí jednoduchými veršíky, mám (bohužel) dávno za sebou, tyto dva případy jsou ale výjimkou potvrzující pravidlo. Dětem jsem je recitoval, dá-li se můj amatérský přednes tak vůbec klasifikovat, když usínaly, časem, jak postupují školou a absolvují různé recitační soutěže, do nich právě tyhle básně tlačím. A ani ta Manon, a už vůbec ne Housle, se mi ještě nepřejedly. Tahle sbírka má básně jednoduché, přímé a každý si v nich najde něco právě jemu blízkého.

čika
29.01.2017 4 z 5

zhmotnena nostalgia

Anonymka1
27.01.2017 4 z 5

Moc pěkná básnická sbírka. Četla se rychle a dobře. Krásná mohu jenom doporučit!

andrea5516
16.01.2017 5 z 5

Krásné, emotivní, nostalgické, smutné.....

jana277
15.01.2017 5 z 5

Pohladenie duše.

ArwenAragorn
11.01.2017 5 z 5

Nádherné básně, hodně jich umím zpaměti a ráda se k nim vracím. Jaroslav Seifert je prostě Pan básník.

Rose18
25.12.2016 5 z 5

Nádherná sbírka básní, která čtenáři skvěle zprostředkovává zážitky z dětství Jaroslava Seiferta. Je to jako vrátit se domů...

Ketesh
25.12.2016 4 z 5

Ač nejsem příliš velký fanda poezie, čas od času se jí neubráním, zejména v období konce roku. A to je tahle sbírka vždy velice vítanou společnicí.

Nielada
25.12.2016 5 z 5

Mám tyhle básničky moc ráda. I když mi přijde, že jejich poetiku ocení spíše dospělí, většině z nich mohou rozumět i děti - snad proto se často objevují v čítankách. Před nějakým časem jsem knihu zakoupila domů a ráda se k ní čas od času vracím, také díky kouzelným ilustracím Jiřího Trnky.

Veggi
22.12.2016 3 z 5

Dlouho jsem pátrala, jakou knihu vybrat do Čtenářské výzvy (Nobelova cena) a nakonec jsem si řekla, proč chodit daleko, když můžu zůstat v českých luzích a hájích : ) Na mě působí básničky velmi smutně a i jednotvárně, proto dávám jen 3*.

SmallLucia
22.12.2016 4 z 5

Pro mě zatím nejkrásnější sbírka básní, jakou jsem kdy četla.

sabca
19.12.2016 5 z 5

Tak k této knížce jsem se po letech vrátila z důvodu splnění čtenářské výzvy, ale nelitovala jsem. Básně J. Seiferta nám mají i po letech pořád co říct. Kdo nečetl - doporučuji

Aracely
17.12.2016 5 z 5

Souhlasím s komentáři níže... Úžasná kniha. Přečetla jsem ji ,,jedním dechem."
Krásné verše, které pohladí na duši, nejen o mamince...
Jsem vděčná, že já svoji maminku ještě mám, vážím si jí a je to pro mě ten nejdůležitější člověk na světě!

IchLiebeLesen
16.12.2016 5 z 5

Jaroslav Seifer byl pravý básník. Když jsem četl ty jeho prosté verše, cítil jsem takové kouzlo. Byly naplněny citem, vzpomínkami a nostalgií. Při jakékoliv situaci jsem s ním soucítil, ať to byla radost, nebo to byl smutek. Mohl jsem se do něj vžít. Vžít se do jeho (poměrně) nuzných poměrů, do jeho strastí i slastí.
Jeho život byl úplně normální, ale pravý básník udělá ze všedních věcí věc tak poetickou, že by jeden zaplakal. Vážně má můj obdiv.
Některé básně jsem četl vícekrát, ale celou knihu jsem (doufám) nečetl naposledy a určitě se k ní vrátím.