Maminka

04.01.2019

Maminka- slovo, která pro nás znamená všechno. Život, lásku , svět kolem nás, který nás učila poznávat.
Seifert to dokázal nádherně , citlivě a s nesmírnou něhou vypsat. Za nás za všechny poděkoval každé jednotlivé mámě a my při čtení máme před očima zrovna tu naši maminku, usměvavou, kárající, hladící....

02.01.2019

Básně, které musí mít každý rád...
Jako každý máme rádi svoji maminku, i tyto básně splňují všechno, co jemná báseň musí mít.
Něhu, lásku a malebnost...

25.12.2018

Maminka od Jaroslava Seiferta. Útlá knížka s neskutečně půvabnými ilustracemi Jiřího Trnky. Mamčina nejmilejší sbírka básní od nejoblíbenějšího básníka. Vybrané básně založené proužky papíru...

"Maminko, půjčíš mi Maminku?"...

Přečtením této knížky jsem sám sobě splatil jakýsi čtenářský dluh, poněvadž jsem dosud žádnou sbírku básní jako celek nečetl, nepočítám-li Erbenovu Kytici. Ostuda tím větší, že jsem dosud nečetl nic od Jaroslava Seiferta, patrně největšího básníka naší kulturní historie.

Za svůj dosavadní život jsem přečetl ledacos, ale tolik krásných a cituplných slov jsem před očima snad ještě neměl. Jelikož nejsem zvyklý číst poezii, četl jsem každou báseň aspoň dvakrát, aby mi nic neuniklo. Nenacházím ta správná slova, která by tu nádheru dokázala vystihnout.

U Kytičky fialek jsem se málem rozplakal... Víc k tomu asi nemám co dodat.

11.12.2018

Tyto básně zbožňuji. Recitovala jsem je na školních soutěžích. Četla si v nich při dlouhých večerech. Stesk. Domov. Maminka. Rodina. Dětství. Vzpomínky. Nostalgie. Něha. Tolik cenných slov na tak malém prostoru. Tak úžasná čeština na pár stránkách. A krásné ilustrace. Nobelova cena za literaturu nemohla být udělena lepšímu básníkovi (uznávám, že jsem stoprocentně zaujatá). Nejraději jsem vždy měla Hálkův domek.

21.11.2018

Úplně chápu, proč za tyhle básně dostal nobelovku. Jsou naprosto úžasné. Čtou se samy a naprosto mi vyrážely dech svojí originalitou a krásou. Nemám příliš ráda poezii, ale tohle mě dostalo.

28.10.2018

Kniha se mi líbila, knihu jsem měl přečtenou během hodiny. Autor vzpomíná na své dětství, na svou maminku, tátu, dědu i strýce. Tato kniha je pohlazením po duši a určitě doporučuji tuto knihu i čtenářům, kteří poezii nečtou, anebo se poezii vyhýbají. Líbily se mi také ilustrace.

V této knize se nachází báseň Hora Říp, kterou jsme se museli naučit na základní škole. Báseň si dodnes pamatuji s drobnými chybami. :)

19.10.2018

Nádherná zbírka básní. Tuto knihu jsem měla ráda už na základní škole. Nejkrásnější básničkou je Píseň (Petřičce).

27.09.2018

Knížka veršíků vonících teplem domova, bílou kávou a jistotou maminčiny péče.
Milé vzpomínání.

21.09.2018

MAMINKA je krásná sbírka básní, kterou pan Seifert napsal a věnoval své mamince. Moc hezky se četla a ráda na ni vzpomínám...

17.09.2018

Knížka, ze ktreré jsem si vždy vybírala básničky pro recitační soutěže na základní škole. Moc ráda na ní vzpomínám.

03.09.2018

Krásná kniha. Moc se těším, až z ní jednou budu číst vnoučatům.

18.08.2018

Tolik krásy,něhy,lásky a pravdy...

15.08.2018

Pěkné.
Vzpomínka na základní školu - čítanka.
Pohlazení po duši.

01.08.2018

Knížku jsem dostala jako dítě k Vánocům a básně se mi moc líbily, i když jsem jinak poezii zatím nečetla. Pamatuji si, že jsem u několika básní pravidelně plakala dojetím. Nejradši jsem měla Okarínu. Už si ji po těch mnoha letech nevybavím přesně, ale vím, že mi bylo líto dědečka, že dostal vynadáno a "byl oheň na střeše". V dospělosti jsem se k nim nevracela, nějak ve mě zůstal ten smutný dojem - takové vnitřní hluboké dojetí nad nečím, o co jsme přišli nebo snad bohužel nikdy nepoznali.

28.07.2018

Básně od Jaroslava Seiferta jsou vhledem do lidství.
Tato básnická sbírka obsahuje tolik nostalgie, tolik lásky, tolik soucitu, smutku a vzpomínek.
Básně jsou přenádherné a sbírka skvěle vystavěná a vygradovaná. Pohledem malého chlapce i dospělého muže nahlížíme na cit, který má v srdci každý...
Seifert ho dokázal pojmenovat a vylíčit v něžných slovech, smutečních vyznáních, přizval i lásku otcovu a vše zakončil v krásné alegorii.
Nejsem odborník na básně, ale MAMINKA je napsána pro všechny generace. Báseň si v ní najde dítě, pubescent i dospělý.
Krásu dovedeme přeci vnímat všichni stejně...

27.06.2018

Prostě nádhera

27.06.2018

Krásná knížka, úcta a láska k mamince. Tak jsme to doma měli. Škoda, že se tyto vztahy v dnešní společnosti vytrácejí.

13.05.2018

Seifertovy vzpomínky na dětství, na lumpárny (Housle, Vějíř).
Autorský subjekt často uniká do snu - ať už se zdá malému chlapci, nebo se mu vrací snění o dětství. O dětství, které sice prožil na Žižkově v chudších poměrech (Nádraží), ale které bylo díky rodičům (mamince) bezstarostné a šťastné.
Kromě Žižkova zmiňuje i pobyt na venkově u prarodičů (Okarína).
Verše plné něhy, tajemství a malých dobrodružství doplňují krásné ilustrace Jiřího Trnky.
Sbírka je poctou především pro maminky.

"Nad škarpou visí u silnice,
obtáčí dlouhá stébla žit.
Jen kapku rosy a nic více
v kalíšku svém ti podá pít.

Tak lehce jde se pocestnému,
jak okusil by vzácných vín.
Co říkal chlapec? Zdálo se mu,
že zavoněl dech maminčin." (Svlačec, s. 53)

"Být básníkem! Jako jím byli
autoři veršů z vějíře.
A ruce mé se pokusily
nesměle sáhnout po lyře.
Přede mnou ležel papír bílý,
arch za dva halíře." (Vějíř, s. 63)

"Buď sbohem, dobo roztrhaných gatí,
dny ztracené jsem marně hledat chtěl,
čas, který se už nikdy nevrátí
- ach bože, já jsem zapomněl." (maminčino zátiší, s. 64)

(Klub mladých čtenářů, Praha 1965)

16.04.2018

"Vcházím. Dnes nemám odvahu, nikdo mi nestiskne dlaně. A rozhlížím se zmateně, zrcadlo visí na stěně. Pro slzy nevidím na ně." Četla jsem sice jen básničky Tatínkova dýmka, Dědečkův pohřeb, Maminčino zrcátko (viz verš) a Petrolejová lampa, ale naprosto si mě získaly. K této sbírce se určitě v budoucnu ještě minimálně jednou vrátím! :)