Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112781/bmid_mesicni-zahrady-4nY-112781.jpeg
4
916
193
Malazská Kniha padlých série
< 1. díl >
V rozlehlé Malazské říši to vře, podrobené státy téměř vykrvácely během dlouhých let nekonečných válek, čistek a bratrovražedných bojů, a také při srážkách s pánem Měsíčního Kamene. Císařovna Laseen však dál vládne tvrdou rukou s pomocí svých obávaných asasínů. Nyní svůj nenasytný zrak upřela na Darúdžistán, poslední ze Svobodných měst Genabakis, starobylou a ušlechtilou baštu nezávislosti, která ještě vzdoruje. Nicméně říše není jediným hráčem v této hře. Svůj první tah ze stínů učinila ještě zlověstnější síla… Tato skvěle vymyšlená epická sága je zasazená do dokonale ztvárněného světa a uvádí do říše fantasy literatury nový zajímavý hlas. Přináší chytrou a napínavou zápletku, temnou a složitou mytologii, divokou a vrtošivou magii a houf přesvědčivě napsaných postav.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
Gardens of the Moon , 1999
více info...
Přidat komentář
Steven Erikson je zmrd...a já mu na to taky nalít.
...a další příběhy čekají...
Do téhle knihy jsem jednoduše musela vyrůst.
Zpočátku jsem měla chuť knížku zahodit. Byla jsem zmatená jako včela ve městě, bezradná jako ryba na suchu. Tolik jmen a odkazů do minulosti, o které jsem nevěděla vůbec nic, náznaky magie, která mi nedávala smysl...
Polovinou knihy jsem se prokousávala fakt dlouho, abych v půlce zjistila, že se najednou nemůžu odtrhnout a chci vědět víc, protože toho pořád vím tak málo.
Díky bohu za seznam jmen na začátku a rejstřík na konci. Ač tedy musím uznat, že v postavách se časem dalo krásně vyznat - každá z nich má svůj vlastní charakter, specifické rysy chování i uvažování, jedinečnou příběhovou linku, která spoustu naznačí, málo vysvětlí... a donutí tak netrpělivě čekat na další díl.
Ač tedy už všechny vyšly, já si s chutí počkám na ta nová, krásná, pro oči lahodná vydání od Planety9. Protože takhle vymazlenou edici najdete jen málokdy.
(A já už začínám pomalu chápat tu oblíbenost v hate-to-love romantice. Protože přesně to jsem právě prožila.)
Fantasy normálně nevyhledávám, a ani nemám příliš rád. Martinovu Píseň ledu a ohně jsem si oblíbil, protože jde vlastně o historický román s prvky fantasy, kterými autor velmi šetří. To, v čem je dobrý, je v budování komplexního světa a psychologie postav, kde se magie a nadpřirozeno odráží kdesi na pozadí, a přestože jsou pro děj zásadní, rušivě nevyčnívají. Bohužel tato sága asi nikdy nebude dokončena. Při hledání možné náhrady mi byla doporučena Malazská kniha padlých. Napoprvé jsem si přečetl prolog a řekl si, že ne. V dubnu jsem v knihkupectví zahlédl nové české vydání Měsíčních zahrad (které je nádherné po typografické stránce, opravdu kniha, se kterou si nakladatel vyhrál) a jako by mi říkalo: „zkus to znovu, kup si mě!“. Koupil jsem. Po padesáti stranách jsem byl v pokušení toho nechat a už se ke knize nikdy nevracet: tam, kde Martin svůj svět pomalu buduje, tam nás Erikson hází rovnou doprostřed dění, nic nevysvětluje, s ničím se nezdržuje. Nakonec jsem si řekl stop a znovu: blok a tužka a dělat si poznámky, a hlavně, nějaké základní věci si nastudovat na The Encyclopedia Malazica. Zdá se, že Malazská kniha padlých je příkladem toho díla, které od vás opravdu vyžaduje hodně úsilí, na druhou stranu, čím víc jí ho dáte, tím více se vám nakonec čtenářsky odmění. Chápu, že to není čtení pro každého, a úplně souzním s těmi, „co to nedali“. Ale po přečtení celé série (v angličtině, kam jsem přesedlal), mohu říct, že promyšlenější fiktivní svět s tak komplexním příběhem jsem zatím nečetl. Není to asi sága pro každého, ale pro mě bez debat pět hvězd.
Naprosto úžasná fantasy! Není hluché místo, v postavách se dá vyznat a zase jich není tolik k zapamatování.
Tolik politických a jiných intrik už jsem dlouho nezažil. Je to skvělá kniha a těším se až budu číst další díly.
Měsíční zahrady byly dlouho v mém seznamu TBR. Chvílema jsem si říkala, co na tom tolik lidí vidí. Jenže pak jsem se dostala za druhou půlku a onen prazvláštní svět za mě dostal šťávu poznání. Jde o úvodní knihu do světoznámé série, představení skvěle vybudovaného světa, který funguje. K postavám jsem si zatím ten vztah nevytvořila, ale zaujaly mě. O bizardní situace v knize nebyla nouze. Přesto ve finále vážně tak nějak všechno začne dávat smysl a začne Vás zajímat, co dál. Kniha asi není pro každého, ale ti, co si k ní cestu najdou - asi litovat nebudou. Čeká nás dobrodružná cesta a zlí jazykové tvrdí, že Erikson je zmrd, který nám ještě ukáže. Těším se na to, ale nemám odvahu do tohoto světa vkročit ihned po dočtení. Počkám si až Planeta9 vyleze s druhým dílem nádherně zpracovaného vydání. To první se povedlo - kniha je nádherňajs.
Život je moc krátký na to, abych četl knihy, které mě nebaví. Obvykle dávám knize sto stran, aby mě dokázala zaujmout. Měsíční zahrady jsem dočetl do půlky a s čím dál větším odporem se ke knize vracel, až jsem ji zcela odložil. Navždy.
Malazská kniha padlých mi byla přímo doporučena na základě toho, jaké fantasy mám ráda. Navíc to nové vydání je nádherný, takže bylo jasno. Tohle musím číst.
A tak jsem si knihu koupila, otevřela a začala číst - a byla jsem zklamaná. Ne moc, to ne, ale stejně jsem zklamaná byla. Kniha se mi táhla, přeskakovalo se v ději i o několik let nebo kontinentů. Příběh sledoval až příliš postav. Navíc tam někdy postavy odkazovali na minulost, na místa, na postavy - které ale nebyli vysvětleny. Minulost tam nebyla popsána, ale odkazovalo se na ni, tak jak jsem to měla chápat? Přiznávám, že takhle zmatená jsem z žádné knihy nebyla. Alespoň co si pamatuju. A to já s množstvím postav, střídáním pohledů či času obvykle nemám vůbec žádný problém.
Tak jsem četla a četla a ještě v půlce jsem byla šíleně zmatená, ale už jsem si začala zvykat.
A tak jsem četla dál a dál, posledních tak 200 stran už jsem zhltla na jednou. A ano, stále si to ponechalo tu zmatenost, ale už mi nevadila. Vítala jsem ji.
Tahle kniha je prostě psaná jinak. Jako by to byl příběh, legenda. Jako by to bylo psané pro lidi z toho světa a ne pro nás. Jako by to počítalo s tím, že jsi od tamtud, tudíž znáš aspoň trochu historii toho světa, i staré a nové bohy, či významné osobnosti.
Ale postupně jsem si zamilovala styl, jakým je tenhle příběh psán.
Postavy… je jich tam spousta. Rozhodně se vyplatí ten přehled, který je hned na začátku knihy. Je jich tu spousta, přesto má každá svůj specifický charakter. A taky hodnost. Jo u toho se prozměnu hodil ten slovníček na konci knížky. Ale ke všem postavám obecně: chovali se lidsky. Teda aspoň ty postavy, které jsou lidmi.
Děj byl náročný, spletitý. Přesto mám teď s trochou odstupu pocit, že se tam toho zas tak moc nestalo. Ale co čekat, vždyť tohle je první asi z deseti dílů.
A ten svět ahh… jo, prostě jsem se zamilovala. Je nádherně vystavěný. Je celistvý, prostě mu nic nechybí a je popsán víc než jen dostatečně. A teda taky dobře, že je tu mapa. Pardon, vlastně dvě.
Fungování magie ještě tak docela nechápu, ale je tam. A je zajímavá. Těším se, že se o tom dozvím víc v dalších dílech.
Zkrátka všechno výborný. Navíc tohle nový vydání je pastva pro oči. Nádhera.
Prostě, jak už jste možná pochopili - zamilovala jsem se.
K Eriksonovi prostě musíte dozrát, rozhodně není pro všechny.
Po několika letech jsem se vrátila k Měsíčním zahradám (skončila jsem u Lovců kostí) a protože jsem od té doby načetla mraky fantasy knih, užila jsem si je podstatně víc a znovuobjevila geniální kouzlo Malazu. A opět mu propadla na celé čáře. Eriksonova fantazie je úctyhodná. Všechny pocity z knihy jen těžko můžu vyjádřit slovy.
První díl je takový úvod do komplikovaného světa Malazu, kde zuří válka nejen mezi smrtelníky, ale i mezi bohy. Ano, ze začátku budete mít problém se zorientovat. Erikson vás prostě hodí do moře a je na vás zachytit se lana.
Dám vám radu – nesnažte se všechno zapamatovat, nesnažte se svět úplně pochopit po pár stránkách. To přijde samo. Jména a názvy se začnou opakovat a vy postupně odhalíte, jak to celé funguje. Postavy jsou propracované, osobité, žádná není vyloženě „kladná“ nebo „záporná“ (až na zřejmé výjimky) a právě to dělá svět realističtější.
Střet bohů a smrtelníků (zvlášť co se týče Parana, který na ně měl fakt… napsala bych štěstí, ale nechci přivolávat Oponn... měl na ně zkrátka smůlu) jsem hltala, jak napínavé a čtivé to bylo. Běhal mi mráz po zádech. Kotilion a Stínupán patří rozhodně k nejzajímavějším bohům a vlastně i nejlepším postavám vůbec. A zatímco z některých bohů jde strach, jsou i tací, se kterými rádi pokecáte u ohýnku (Kruppe x K’rul). :)
Pro mistra Kápě, jak já miluju Paliče mostů!
Whiskeyjack, Rychlej Ben (kdo by nemiloval někoho, kdo je pro bohy osinou v zadnici, že?), Paran, Klátil, Kalam… Číst o jejich skupince bylo jako vrátit se domů. Člověk si snadno představí, že s nimi sedí u stolu, popíjí pivo a hraje karty (a ne ledajaké! Z výkladu balíčku mrazí). Naopak linka Kvítka s asasíny mě spíš nudila.
Pobočnice Lorn… do teď nevím, jestli se mi líbila, nebo ne. Měla světlé chvilky, ano. Ale smrt si zasloužila, o tom žádná. T'lan Imass si mé sympatie naopak udržel.
Konec, kde se všechny dějové linky propojí, byl prostě bravurní. Postavy se konečně setkají, akce střídá akci a já se dychtivě vrhám na další díl.
Myslím že z této knižní série by byl skvělý seriál s působivou fantasy linkou. Co se týče knihy samotné za mě je brilantně zpracovaná nicméně dalo to zabrat především organizace v ději a názvech. Humor, postavy, prostředí i nápady mě nadchnuly.
Vzhľadom na priam odstrašujúce komentáre (nielen tu) na prvý diel Malazskej knihy padlých som pristupoval k tomuto prológu k sérii s veľkým rešpektom, a vlastne som sa dlho rozhodoval, či to vôbec bude stáť za tú námahu. Ono to ale vo výsledku nie je vôbec také náročné či zmätočné čítanie, ako by sa mohlo zdať. Jasné, človek prvých 100-200 strán mierne tápe, postavy sa mu v hlave miešajú, udalosti sú nejasné a motivácie a pohnútky postáv sú viac než tajomné. Ale po tomto úvode, keď si kniha sadne a nájde tempo, keď už postavy nepribúdajú, ale autor sa im venuje v ďalších kapitolách podrobnejšie, sa začnú veci vyjasňovať a príbeh a svet konečne dostane tretí rozmer.
Ono je vlastne obdivuhodné, ako autor nemrhá slovami na nekonečné opisy miest, krajín a postáv, ale čitateľa rovno vrhne do stredu deja, poskytne minimum informácií a nechá na ňom, aby sa zorientoval. Vďaka tomu kniha neuveriteľne odsýpa a až do konca nestráca dych, ale samozrejme aj vyžaduje zvýšenú pozornosť, lebo zdanlivé maličkosti, spomenuté okrajovo či vyčítané len z kontextu medzi riadkami, majú veľký dopad na pochopenie celého sveta. A že ten svet je poriadne bohatý a naložený rasami, vojnami, božstvami, klanmi, cechmi a alianciami, o tom autor presviedča na každej strane. Za mňa Měsíční zahrady ako úvod epickej ságy fungujú skvele, pretože predstavia trojrozmerné postavy a odhalia dostatok z mytológie, aby čitateľ bol neustále zaujatý (to, že existujú rasy staršie ako bohovia, a že bohovia vedia zomrieť a pravidelne sa miešajú do udalostí smrteľníkov, má úžasný potenciál).
Silné 4 a napriek plánovanej čitateľskej prestávke po tejto vyčerpávajúcej fantasy idem rovno na Dům mrtvých.
Tak jsem si před čtením stáhla ukázku, že to zkusím. A můžu říct, že tohle je z těch knih, co všichni strašně chválí a mě to nic neříká. Zvládla jsem přečíst 40 stránek a rozhodla se skončit. A to se vzdávám nerada, obvykle bojuji, ale nač se trápit.
Přišlo mi to dost syrové, neosobní. Sice mám ráda bohaté příběhy, zvládnu i ty rozvleklé, ale tohle mě vůbec ničím neoslovilo. Děj mě nevtáhl, osoby nezajímavé. A ani jsem moc nechápala, v jakých místech se vlastně pohybuji. Chápu, že po takových pár stránkách je brzy soudit, ale chybí mi nějaká jiskra... Takže s čistým svědomím můžu tuhle sérii smazat ze seznamu...
Zpracován masívní propagandou série v posledním čísle Pevnosti jsem si po letech přečetl Měsíční zahrady. A je to dobré,sakra dobré.
Vzpomínám jak jsem tehdy asi po třetí knize padl,zcela přemožen počtem stran,postav,bohů,originalitou příběhů a svérázným avšak kultivovaným stylem vyprávění.
O přečtení všech dílů zatím neuvažuji ale druhý díl ještě zkusím vybojovat a přežít.
Asi jsem byl předchozími komentáři a názory dostatečně varován, takže do knihy jsem šel s tím, že to asi nemusí být úplně lehké záživné čtení a to se mi velice vyplatilo. Kniha mě od začátku bavila a to všechny její dějové linky. Nic podobného jsem doposud nečetl a o to víc jsem si příběh užíval. Ihned sahám po dalším dílu.
Audiokniha
Byť jsem zpočátku váhala jestli je rozumné dávat si " re-reading" této série přes uši, dopadlo to nakonec nad očekávání dobře. Možná to je tím že některým prvkům zkrátka a dobře člověk už rozumí lépe a já nechci říkat že zcela a působí to svěžím dojmem. Komplikovanost této série je v tom že si ji člověk může interpretovat pořád po svém, nemusí na jefnu stranu vůbec spolupracovat s autorem, může pro něj být vyloženě nepotřebný adi tak jako byl pro Eriksona čtenář. Uzavřít se v tomto temném univerzu je jako zabloudit v lese, který vás však přijme za svého a stanete se jeho součástí. Vlastně si po čase svou zboudilost ani neuvědomujete. Takhle ke konci knihy jsem si říkala že je perfektní že mám k dispozici hned další díly, protože mě navíc učaroval i interpret a v papíře by to bylo asi na dýl. Já osobně audioknihy nezrychluji a jsem ochotna a schopna se v nich i vracet, a to nejen když mi něco uniklo, když se mi něco líbí. Jen je škoda že tento komentář píšu spíš pro sebe poněvadž u nás k dispozici v audio podobě není.
Polský překlad...
Je hrozně těžké knihu hodnotit. Kvalitou je to skvělá kniha, ale to doceníte až tak během druhého či dalšího čtení. Jako úvod do nové série je to peklo. Já Zahrady přečetl již potřetí a pořád tam nacházím nové věci. Osobně doporučuji přečíst 4 první knihy a poté se vrátit znovu na start. Dostanete totiž naprosto nový zážitek.
Číst Zahrady poprvé:
Čtení Zahrad je náročné, zmatené, místy nudné a celkově mozku nepříjemné. Jako první kniha série je na první čtení příšerná, nevhodně napsaná a odstrašující. Tady bych dal maximálně 2 hvězdy.
NEVZDÁVEJTE SE a čtete další knihy!
Na druhé a další čtení je lepší a lepší. Stále ji považuji za nevhodně napsanou, ale nelze ji upřít genialita. Pozorný a Malazu znalý čtenář v ní objeví moře informací, které poprvé nebyl schopen zařadit. Tady bych již dal 4 možná i 5 hvězd. Kniha vyvolává silné emoce a řadu teorií, které prostě budete chtít s někým sdílet.
Navíc Zahrady jsou jen prvním krokem k dalším knihám, které jsou dle mého ještě řádově lepší než kniha první. Vydržte tedy to první těžší čtení, dělejte si poznámky, hledejte na internetu, ale hlavně to nevzdejte! Odměnou vám bude jedna z nejlepších knižních sériích všech dob.
Sú 3 možnosti. Buď to niekde počas čítania vzdáte a v živote už o Eriksonovi nebudete chcieť počuť. Alebo si toto prečítate a poviete si: Uf, na začiatok stačilo, možno niekedy skúsim pokračovanie. Tretia možnosť, môj prípad, že to vezmete ako trochu chaotický úvod k niečomu ďalšiemu a prebudí to vašu zvedavosť.
Nejde o ľahké čítanie. Malaz nie je oddychovka. Vyžaduje výkon aj od čitateľa. Má svoje muchy. Má svoje čaro. Skúste ;))
Štítky knihy
draci magie kanadská literatura meč a magie démoni bohové dark fantasy bitvy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Kniha Měsíční zahrady je v
| Právě čtených | 66x |
| Přečtených | 1 311x |
| Čtenářské výzvě | 58x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 669x |
| Chystám se číst | 931x |
| Chci si koupit | 210x |
| dalších seznamech | 8x |
Měsíční zahrady je kniha, ktorú budete milovať alebo nenávidieť, kniha pri ktorej sa budete baviť alebo nudiť. Prečítal som si veľa komentárov a či pozitívne alebo negatívne, každý jeden komentár mal v niečom pravdu. Je to kniha pre silné žalúdky, ľuďom, ktorým nevadí dlhý rozbeh a hlavne im nevadí veľký počet strán. K Eriksonovi som sa dostal len vďaka dotlaču, ale už dlho som ho mal vo wish liste. Neľutujem toho. Páčil sa mi príbeh. Zo začiatku som nevedel komu fandiť a ako to bolo u Abercrombieho, nie každá postava je konkrétne kladná či záporná a preto je príbeh plný zvratov. Páčil sa mi popis bohov. Mágia tu je vybalancovaná a nesmrtelný bohovia sú nakoniec smrtelný. Zo všetkých postáv som si nakoniec obľúbil Páličov mostov. Super partia sabotérov. Ich úseky sa mi čítali najlepšie. Odporúčam prestávky pri čítaní, aby sa informácie usadili v hlave. Hlavne nečítajte na začiatku knihy zoznam mien. Zbytočne vás to popletie a každá postava sa časom zapíše do mozgovej kôry pri čítaní.