Magor a jeho doba
Marek Švehla
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353998/mid_magor-a-jeho-doba-Fzt-353998.png
5
170
56
Obsažný, střídmě a přitom velice čtivě napsaný životopis jedné z nejvýznamnějších osobností českého kulturního a společenského života druhé poloviny dvacátého století. Přibližuje detailně Jirousův život od dětství v Humpolci, přes studia v Praze, jeho vztahy s českými výtvarníky v šedesátých letech a soužití s rockovou skupinou The Plastic People of the Universe. Především ale popisuje Jirouse jako strůjce unikátní, na státu nezávislé undergroundové kultury i pozdější mnohaleté věznění a následky, jež mu způsobilo. Životopis navíc v širokém záběru zachycuje dobu, v níž I. M. Jirous žil, a jeho vztahy s řadou významných osobností českého veřejného a kulturního života. Vzniklo tak jedinečné historické panorama doby zobrazené skrze Jirousův život. Kniha zaujme nejen zájemce o moderní české výtvarné umění, rockovou hudbu, literaturu a politickou perzekuci u nás v letech sedmdesátých a osmdesátých, ale každého, kdo chce hlouběji pochopit novodobé dějiny a kulturu naší země. Je doprovázena desítkami unikátních fotografií ze života I. M. Jirouse i dalších osobností a jmenným rejstříkem.... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih referující živě o období komunismu a vzniku druhé kultury.
Skvělá je kompozice díla, kdy na začátku jsou poslední Magorovo chvilky. Skvělé je, že vše je psáno velmi čtivě. Skvělé jsou studie figur Českého undergroundu let minulých. Skvěle jsou v knize popisovány fáze Magorova života. Mohlo by se tedy zdát, že kniha je dokonalá. Není tomu ale úplně tak. Co mi na knize vadilo byla absence Magorova básnického díla, protože to je to, čím on především pro ostatní byl. Další problém vidím v tom, že Marek Švehla při psaní této knihy byl stále reportérem a tomu odpovídají i ocitované názory na Magora a oproti nim hned vzápětí postaví jinou citaci. Myslím si, že kniha by měla zaujmout jasný postoj. Kniha jako celek je však téměř dokonalá. Rozhodně všem doporučuji.
Neuvěřitelně čtivé. Co víc, tato kniha velikosti cihly graduje a vás zajímá, jaké osudy Magora a jeho vrstevníky s postupným utahováním režimního šroubu čekají.
Měl jsem spíše povrchní povědomí, že někdo jako Magor nebo underground existoval. Lákala mě především látka 2. poloviny 20. století (tedy dovětek "...a jeho doba"), protože rocker asi nikdy nebudu... Možná ještě básník, uvidíme.
Ve stínu brutálních procesů 50. let (Slánský, Horáková,...), které zpochybňuje snad jen rudá Marta, stojí neméně depresivní doba po vpádu "spřátelených" sovětských vojsk roku 1968 zvaná normalizace. Doba kdy se jinak mluvilo doma a jinak na veřejnosti. Doba kádrových posudků, bezdůvodných legitimací, donašečů, šikany StB. Do kriminálu se člověk mohl dostat za hraní na kytaru nebo jen za stavění židlí před loutkovým divadlem. Plody normalizace sklízíme dodnes a zapomínáme odkud se berou. Jsou to především netolerance, sklony k neangažovanosti, k nevyčnívání, k nálepkování, ke společenským tabu...
Atraktivita dějin nespočívá v datech a ekonomických číslech. Jsou to jednotlivé osudy konkrétních lidí, které dávají dohromady mozaiku doby. Vždy se samozřejmě najde spousta lidí, kteří tvrdí, že si za socialismu žili dobře, někteří lépe než dnes a nemuseli přitom být donašeči StB. Jen nevyčnívali a byli tak spokojení. S tímto smířlivým přístupem mám, přiznám se, ideologický problém, který mohu opřít o tato slova:
"Kvalitu demokracie nejlépe poznáme podle kvality vztahu většiny k menšině."
Václav Havel
(Celý projev na: http://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=177_projevy.html&typ=HTML)
A abych nezapomněl! Obrovský dík za tu spoustu práce Marku Švehlovi! Dle mého se nesmazatelně zapsal do historie.
Ta kniha je skvěle a čtivě napsaná. Klobouk dolu, pane Švehlo. A to i přesto, že jsem prošel několikero recenzí, včetně té ublížené (ostatně – připadá mi, že tento pán je ublížený jaksi programově) Knížákovo, ve kterých se mluví o chybách a nepřesnostech. Drobné faktické chyby nedokážu rozpoznat, a jsou mi svým způsobem (řečeno po magorovsku) u prdele. Jsem přesvědčen, že celkovému vyznění knihy neškodí. Důležitý pro mě je celkový obraz oné doby. Obraz, ve kterém se komíhají odporná chapadla chobotnice StB. Obraz těch malých udavačů, pomahačů, slizounů, a všeho toho lidského sajratu. A zároveň obraz všech těch malých i velkých osobních hrdinství. Všech těch umělců i neumělců, disidentů i mániček, dělníků i intelektuálů. Ano – Magor byl pravděpodobně opravdu magor, věčně zlitej, egocentrickej, otravnej. To mu ale neubírá na jeho roli hybatele naši malých dějin a na roli hrdiny oné doby.
Chapadla té hnusné chobotnice se mě dotkla naštěstí jen letmo, přesto ten dotek mám hluboce vrytý do vzpomínek. Zhruba od čtrnácti let jsem se začal intenzivně zajímat o věci, které byli tehdejšímu režimu nelibé. Hrál jsem ochotnické divadlo, psal jsem básně, založili jsme kapelu. Už tehdy jsem se osobně potkal s okresním cenzorem (tuším jakýsi pan Vrána), obtloustlým, blahosklonným pánem, který měl moc schvalovat naše texty. To ponížení dodnes pálí. Pak má koketerie s katolictvím, srážka s vojenskou kontrarozvědkou a následně tak trochu na truc režimu konverze, křest a vstup do třetího světského řádu františkánů. Ponižování a perzekuce policií při návštěvách fary. Těžko říct, kam by mě má nechuť k tehdejšímu režimu přivedla, nebýt sametové revoluce. Byť tehdy zaujat křesťanstvím, druhou tvář bych nastavoval s velkou nevolí, jestli vůbec… A tak příběh Magora a jeho doby čtu také s drobně zbabělým pocitem úlevy, že to nejhorší za mě odmakal (a odseděl) někdo jiný…
Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo si myslí, že totalita zase tak špatná nebyla. Měla by to být povinná četba.
Tlustá kniha (hodně), kterou jsem přečetl za pár dní - což hovoří za vše. Velice důležité dílo nejen pro pochopení života IM Jirouse, ale i 70. a 80. let. Vřele doporučuju!
Dobře napsaná biografie dá člověku nahlédnout nejen na objekt jí samé a danou dobu, ale též donutí člověka zamyslet se nad sebou samým a nad dobou, ve které zije. To se autorovi povedlo - nijak glorifikujícím způsobem zobrazuje kontroverzní život nekonformní osobnosti v době orwellovské šedi. V posledních pár letech jsem četl vynikající životopisy české provenience - knihu o Nejedlém či toufarovské Jako bychom dnes zemřít měli. Toto dílo se jim minimálně vyrovná.
Na začátku knihy mne pan Švehla překvapil názorem, že Magora považuje, vedle Havla, za nejdůležitější osobnost české historie druhé poloviny 20.st. Po dočtení mu musím dát za pravdu. Po přečtení knihy ve mne převládá zejména obdiv a vděk, k lidem jako Magor, díky kterým zůstal doutnat ohýnek svobody i v dobách nejtemnějších. Velký dík, pane Švehlo, za Vaši pečlivou badatelskou práci.
Naprosto dokonalé, nic co bych dokázala napsat by ani z půlky nevystihoval zážitek který na Vás čeká.
Na tuhle knížku jsem se moc těšila. A předčila moje očekávání.
Je dostatečně podrobná, abychom si při čtení mohli představit, jak se v těch letech žilo, zejména lidem, kteří nechtěli sehnout hlavu. Zároveň je psaná lidsky, s pochopením, přitom novinářsky přesně, jak to jen jde vzhledem k dostupným informacím. Nepopisuje jen život Magora, ale i mnoha lidí z jeho blízkého i vzdálenějšího okolí, poměrně detailně -takže se opravdu dozvídáme hodně o "Magorově době", nejen o něm. A jsou to věci, které, řekla bych, málo kdo zná, což je hrozná škoda. Ve škole se o té době neučilo a moc neučí. Málokdo z našich rodičů mohl mít k undergroundu 70. / 80. let blízko, aby nám o tom mohl vyprávět. Překvapilo mě, jak tvrdá byla ještě 80. léta, i jen pár let / měsíců před revolucí. Přála bych si, aby aspoň úryvky z ní slyšely děti ve škole.
Nejdojemnější je asi kontrast mezi první kapitolou a hned tou následující - Magorovy poslední měsíce a týdny versus Ivan Jirous jako student, dychtivý po vzdělání.
Tahle kniha je jedna velká jízda... Pohlcující a čtivá.
Svědectví o době vnucované kultury. Sonda do samotných útrob undergroundu, který si, jak už to bývá, žil vlastním životem. Život I. M. Jirouse od počátku do konce - anebo od konce k počátku? Od literatury k hudbě, od tvrdého k Birellu, od skandálu k průseru.
Tahle kniha ale není zdaleka jen o Jirousovi. Na jejích stránkách se mihnou i ostatní: Egon Bondy (jako filozof i udavač), Milan Knížák (ten vydá dokonce na několik desítek stran), trochu Hrabal a Kolář, hodně Jiří Padrta, manželka Věra, Plastici, samozřejmě Havel... Jednoduše je to velký! A to nejen objemem.
Jirous byl prostě Magor a zároveň i významná osobnost, kterou nelze přejít bez povšimnutí...
Když jsem zaregistroval, že tato kniha vyjde, jen jsem nad tím mávl rukou, protože jsem si říkal, že na Jirouse mám názor jasný (respekt k činnosti za komunistů a despekt k jeho eskapádám v devadesátých letech) a další oslavné pindy na jeho adresu číst nemusím. Pak jsem ale knihu viděl a vyrazil mi dech její rozsah. Definitivně jsem se pak ke koupi rozhodl, když jsem viděl ve fotografické příloze obrázky z Jirousových výtržností - nahota při tanci po stole, povídání s kozou s pivem v ruce atd. To dávalo příslib objektivního pohledu na tuto kontroverzní osobnost. A nemýlil jsem se. Kniha je opravdu hodně vyvážená a nesnaží se nic zamlčovat. Švehlovi se podařilo vyprávět Jirousův příběh čtivě a v širokých souvislostech. Často odbíhá od Jirouse k osudům jeho souputníků a pokouší se najít motivy Magorova chování a postojů. To se mu daří, i když asi za cenu řady nepřesností (viz. dohledatelná kritika M. Knížáka). Kniha je totiž napsána velice svižně a s důrazem na svou nosnou linku - zjistit jak se z obyčejného chytrého a uzavřeného kluka stal jeden z nejnesmiřitelnějších bojovníků za svobodu a z něho zase nesnášenlivá a (sebe)destruktivní troska. A to se podle mého povedlo na jedničku!
Já jsem z té knihy celá dojatá. Jinak to snad ani říct nelze. Nečekala jsem, že mi Jirouse přiblíží jako v podstatě nádherného člověka. Součástí kladných ohlasů na Magorův životopis je často i pochvala za to, že se Švehla nebojí o Jirousovi psát zcela otevřeně, nevynechává jeho chyby ani vyložené průsery. A že jich nebylo málo. Takže jsem v zásadě čekala, že se dozvím řadu nepříjemných věcí o životě básníka, jehož verše mám nesmírně ráda, ale jako člověk mě děsil, či spíše historky o jeho výstřelcích a názorech mě děsily. Teprve Švehlova kniha mi ukázala, jak málo toho o Jirousovi vím. Ukázala mi ho v úplně jiném světle, jako člověka nesmírně inteligentního, přátelského a statečného. Zajisté by to se sebou neměl jednoduché ani za normálních okolností, ale roky pronásledování, kriminálů, dohledu i zrady byly prostě příliš. Cokoliv děsivého Magor udělal či řekl v devadesátých letech, je vlastně důsledkem „válečného zranění“. Já mám teď díky Švehlově výborném životopisu v hlavě obraz nadšené, nadané a morálně silné máničky, která dělá hochům z jatek přednášky z dějin umění. Velmi výstižná je citace Františky Jirousové: „Všem lidem, kteří s tátou byli, uměl dát pocit naprosté jedinečnosti. On si jich totiž osobně všímal, vnímal je jako osoby, konkrétní a odlišné. Dával lidem pocit jakési síly, příležitost nějak se osobně pozvednout.“
Skvělá kniha, velmi čtivě, detailně a poutavě sepsané osudy IMJ. Velmi přesně vykreslená je i celá doba a undergroundová scéna od 60. let až do současnosti. Kniha, kterou si Magor rozhodně zasloužil, gratulace autorovi k mimořádně kvalitně odvedené práci.
Objemná, informacemi nabitá, ale přitom velmi čtivá kniha, která skrze Ivana Jirouse popisuje život nezávislé kultury v normalizovaném Československu. Je napsána se zaujetím a pochopením, ale přesto s emocionálním odstupem a kriticky. Nenudí ani chvilku.
Jsem rád, že taková kniha o Jirousovi existuje, že ji Marek Švehla napsal a Torst vydal. V mé knihovně bude mít čestné místo.
Moje „něco-jako-recenze“ zde: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/magor-a-jeho-doba-9131
Štítky knihy
kultura normalizace (1969-1989) monografie političtí vězni česká hudba underground Valdice Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2017 |  Magor a jeho doba |
| 2019 | Česko na křižovatce |
| 2006 |  Nemilosrdné příběhy českých dějin |
| 2021 | Babišistán |
Skvělý, děkuji.